DA 10/2008 - Dobrá adresa

O čemKostel v mlzese(ne)mluvíSlova, která ke komusi nepronikají.Vnímám jen počasí, jednotlivé kroky.Černé boty, které se pomalu posunují k centru města.Zapadlé roky, neprožitá přítomnost.A pak také slova jako Nikdy nebo Nyní je to naprosto nemožné.Znovu, snad po sté, nesouhlas.Nutné se stává vynucenýma celé se to až přespříliš opakuje…Kostel v mém rodném městě, kolem kterého právě procházím, nenípro samou mlhu naprosto vidět. Zmizel v ní, stejně jako všechnov této chvíli.***Udaná adresa. Nepřesně se pak vyjadřuji, také se opakuji a převracímslova do nesrozumitelnosti. Šeptám. Zvyšuji hlas. Polykám koncovky.Mizím nočním městem, někde na jihu, bez možnosti se dovolat posledníchdnůNebo toho, co se stalo před několika minutamiZůstává jen nevýrazný obraz. Tušení.Prodlužující se stíny podvečerních chodců.V odlehlých cizostechdomov nacházený pohozený na ulicích vzdáleného městaskláním se k chodníkuklečímza sebou slyším jak někdo vykřikl slova „das muss…“ a zase zmlklpak je už tichoprocházím kolem tušených zdímých vlastních konců***Lidé se dotýkají špinavých parapetů v mezipatrechunaveně pokládají prstystředa: další den jejich neposunu nikamcítí to ale, prostupuje to jimi, nemohou na to nikterak zapomenoutzase jen stoupají do schodůčinžovní domy v jedné z neukoellnských ulic mají naprosto stejnévchodyse stejně podobně blikajícím číslem po pravé straně dveřía s podobnými osudy: dá se to poznat z jejich lehce klátivé chůzea do sebe ponořených pohledů očínikomu nic neříkají, jen tu a tam utrousí pár konverzačních frází,které je však zmáhají o to víc***Jen třívteřinový výsekspoje podzemních drah v jiných intervalechjen příchod lidízbytky čehosi, s čím hledím v tmuzahlédnutíto náhlé trhnutí postav ve vybledlých pláštích***Zkroucené prsty, do toho promluva od vedlejšího stolu„Ráda bych, prosím Tě“ za chvíli „ Ne“pak se to ztrácí v šumusetkání několika párů očížena, která projde zrychleně za Tvými zádymuž, který odchází až za několik minut po ní stejným směrem***Unikám stejnostinahodile, stejně tak jak žijislova si ponechám někdy na potomodjíždějící souprava metravidím postavu, která směřuje ke staniciŠero prosincového odpoledne10 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz