Strž(velký recenzníprostředek)Obžaloba průměrných pánůz MnichovaZa Británii Neville Chamberlain, za Francii Édouard Daladier,za Německo Adolf Hitler a za Itálii Benito Mussolini. Užjen jména v učebnici, předměty parodie a literatury faktu.A právě díky tomu i postavy, jejichž obrysy jsou v našich myslích zahalenymlhou, jsou nadpozemské (nebo spíš podpozemské).Ve svém novém historickém románu Mnichovský přízrak, kterýpopisuje okolnosti pro Československo osudné a pro Západ ostudnémnichovské konference, se Georges-Marc Benamou rozhodl na základěstudia dobových svědectví přiřadit těmto jménům charaktery,které nejsou nijak ploché, a snad se i blíží skutečnému předobrazu.A najednou Hitler dostává ve své panovačnosti a výbušnosti mnohemhrozivější, ale i děsivě plíživější vyznění. Pro příklad: k nejsilnějšímokamžikům románu patří scéna, kdy Daladierův poradce Legerobhajuje československé pozice, ale Hitler ho neposlouchá, ruší, bavíse s ostatními, aby posléze vyšlo najevo, že Legera neposlouchá pro jehobarvu pleti. S „negrem“, jak Hitler říká, se přece bavit nebude.Naopak Mussolini je sice také diktátor, jen o něco starší, ale Hitlerovýmpochodům přece nerozumí. Schizofrenně se před ním držína pozoru, snaží se ho nerozčílit, ale zároveň si uvědomuje, že k němunacistický pohlavár vlastně vzhlíží, a současně si Ital snaží zachovatpostavení zprostředkovatele, rozumného diplomata.Chamberlain má anglické způsoby, věří tomu, že domluvit se dáse všemi, má zásady, kterých se pevně drží, ale mimo ně je schopenčehokoliv.Přestože je u nás jako hlavní zrádce československých občanůvnímán právě Chamberlain, román je vlastně obžalobou čtvrtéhoúčastníka konference – francouzského premiéra Édouarda Daladiera.Benamou se ptá, jak mohl pohřbít tak těžce a dlouhodobě budovanéspojenectví se zemí uprostřed Evropy? A dává si odpověď: pro-tože byl oběť své omezenosti, svých ambicí,touhy po popularitě, ale zároveň tak snadnopodléhal tlaku autorit. A tuto obžalobu sespisovateli daří postupně překládat přesto,že vypravěčem událostí je Daladier sám.Pravda, už s odstupem mnoha let, v roce1968 (jako jediný z účastníků válku přežil),avšak stále nežijící ničím jiným než těmi párhodinami v Mnichově, které mu sice přineslyna několik týdnů a měsíců pozici zachránceevropského míru, ale které ho vevýsledku stály politickou kariéru i čest. V románuje skvěle vylíčeno, jak sám se seboubojuje, jak si nechce přiznat vlastní selhání,jak se snaží v pozdějších letech zoufale napsatknihu, která by ho očistila, ale nedaří seto úplně stejně, jako se mu nedařilo formulováníprojevu v letadle, kterým tenkrát letělz Mnichova. Protože už tehdy nemohl prosvou zradu najít argumenty. A když vystoupilz onoho letadla a překvapily ho jásajícídavy, které celou historickou pravdu pochopíaž při blitzkriegu, nemohl si neulevit: „Tivolové!“.Právě psychologické motivace jednotlivýchpolitiků oživují knihu, která jinak vycházíz doložených svědectví a faktů, v napínavýa chytrý politický thriller (byť se všemznámým koncem), který zvlášť v českém28 • <strong>10</strong> • <strong>2008</strong> • www.dobra<strong>adresa</strong>.cz
Benamou toliknepoužívá literárníchzbraní a ne náhodouchtějí jeho románzfilmovat Miloš Formana Václav Havel. Vyprávítotiž spíše klipovitěepický příběh s jasnýmzačátkem i koncem...Tentokrát má na mušce prostředí nemocnicea seznamovacích, resp. partnerských služeb.Jeho pojetí nemocnice je tak „vtipné“, ažnevěrohodné – opravdu jsou lékařipolitováníhodní jedinci, které ženou vpřed jejichneurózy a obsese? Tak tomu dozajista není.Znovu trapnýhumor Pavla Torchaprostředí funguje i proto, že náš národ hrajev románu a v dějinách konference svouvýznamnou roli (tragickou a obětní, cožnám vyhovuje). A při čtení se nemůžeteubránit i otázce, zda stále o osudu světa nerozhodujítakhle průměrní pánové.Benamou tolik nepoužívá literárníchzbraní a ne náhodou chtějí jeho román zfilmovatMiloš Forman a Václav Havel. Vyprávítotiž spíše klipovitě epický příběh s jasnýmzačátkem i koncem, pro film klíčovépak bude představit i obrazem charakteryúčastníků a jejich vnitřní pochody, ale i tadyBenamou vychází filmařům většinou vstříc.A scénu, kdy před francouzské představiteletěsně po konferenci přichází pro rozsudeknad svou zemí dvojice do té doby ignorovanýchčeských vyslanců, si lze na plátněpředstavit se vší její silou a razancí. Rozhodněby měl takový film větší uměleckýpotenciál než jiný Havlův chystaný počin,snímek Odcházení, podle stejnojmenné divadelníhry.Jednou, a dost! chce se člověku zvolatnad druhou knihou P. Torcha. Čtenářv ní nenajde nic jiného než to, co hoznudilo už v prvním dílku Zvláštní význampalačinek. Ztřeštěné situace, nevěrohodní hrdinové,únavný humor. Tohle není psaní, alesérie gagů – možná by P. Torch udělal dobře,kdyby svůj text nabídl nějakému cirkusu.Literárním kmotrem bude nejspíšJ. K. Toole, ovšem tam, kde Toole čerpáz amerických reálií, Torch se „neohroženě“pouští do reálií českých. Tentokrát má namušce prostředí nemocnice a seznamovacích,resp. partnerských služeb. Jeho pojetínemocnice je tak „vtipné“, až nevěrohodné– opravdu jsou lékaři politováníhodní je-Zbyněk Vlasák(Právo)Georges-Marc Benamou: Mnichovský přízrak,nakladatelství Paseka, <strong>2008</strong>www.dobra<strong>adresa</strong>.cz • <strong>2008</strong> • <strong>10</strong> • 29