DA 10/2008 - Dobrá adresa

Paradoxně je tak Katyň blíž opačnému extrému. Jako by se Wajdanaopak bál prožít jednotlivé osudy naplno. Když začnete s některoupostavou cítit, kamerou uhne jinam.Wajdův „dokument“ o KatyniPovinnost je splněna, Poláci mají svůj film o Katyni, o osudovémmasakru, o řádění sovětské NKVD, která na jaře roku1940 pistolí zezadu do hlavy popravila na 25 tisíc představitelůpolských elit – důstojníků, učitelů, umělců... O události, zekteré se Poláci nevzpamatovali dodnes.Dvaaosmdesátiletý Andrzej Wajda natočil, co slíbil. Jako první vůbecse filmově dotkl, jeho slovy, „hnisající, otevřené rány polské historie“.Když jsem ale poprvé slyšel o režisérově záměru zobrazit tenhlezločin skrz osudy žen, kterým se synové, manželé, otcové i bratři z lesůpoblíž Katyně nevrátili, trochu jsem se bál přílišného sentimentu.I proto, že mezi mrtvými byl i Wajdův otec a mezi ženami marně čekajícímidoma Wajdova matka.On měl zřejmě stejné obavy a snažil se co nejdůsledněji zůstat nadvěcí. Slz i smutku tu moc není. A vše je prokládáno dennodenní statečností,snahou dozvědět se pravdu, ale přitom režisér nezapomínáani na jedince svého národa odvrácené na špatnou stranu.Paradoxně je tak Katyň blíž opačnému extrému. Jako by se Wajdanaopak bál prožít jednotlivé osudy naplno. Když začnete s některoupostavou cítit, kamerou uhne jinam. V půli filmu se takhle zaměří napro diváka zcela neznámou Agnieszku, aniž by ji nějak zakotvil, prostěse zničehonic objeví na plátně a my musíme dlouho přemýšlet, jaks ní naložit, čímž Wajda ztrácí nejen naši pozornost ale i trpělivost.Vyšla mu z toho zkrátka mozaika. Hlavní postavou tak není polskýdůstojník Andrzej, ani jeho žena Anna, ani nikdo jiný, ale ve výsledkumasakr sám. A z hraného filmu se tak stává spíše dokument.Ať už to bylo chtěné, či nikoliv, působivosti to filmu příliš neubralo.Jednak proto, že událost pod heslem Katyň je síla sama o sobě,a jednak proto, že Wajda prokázal svůj filmařský cit pro symbolickévyjádření utrpení v sevření dvou velkých národů.Geniální je už úvodní scéna, kdy se dvě skupiny Poláků setkávajíuprostřed mostu, ti ze západu utíkají před útokem Němců, ti z východupřed Sověty a snaží se navzájem přesvědčit, že to, před čím unikajízrovna oni, je větší hrozba. Spor dopadne víceméně nerozhodně: nacistéstaví tisíciletou říši a komunisté přicházejí na věčné časy.Skvělé jsou i momenty, kdy jedné z postav, manželce v Katyni zastřelenéhogenerála, ukazují propagandistický film o odhalení masovýchhrobů nejdřív v roce 1943 Němci a poté skoro stejné obrázkyhned po válce i Sověty. Jen komentář je jiný. Mimochodem v obou případechjí kromě záběrů předloží k podpisu i spolupráci. Skvělé jsoui z dobových záznamů a deníků odkoukané detaily: třeba půlení polskýchvlajek Sověty, zahazování bílých pruhů a oslavování zbylé červené.Nechybí i pro katolickou zemi nezbytné odkazy k víře.A samozřejmě zobrazení samotného masakru je natočeno se syrovoupřesností, sovětská výrobní linka na mrtvoly děsivě působivá,zůstává v hlavě ještě dlouho po skončení filmu. Východisko Wajda nenabízí,tenhle masakr se stal, a co se stalo, už nejde odestát. Lékemsnad pro Poláky může být jen film sám.Zbyněk Vlasák(Právo)Katyň, režie: Andrzej Wajda, Polsko, 2007www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 31