10.07.2015 Views

DA 10/2008 - Dobrá adresa

DA 10/2008 - Dobrá adresa

DA 10/2008 - Dobrá adresa

SHOW MORE
SHOW LESS
  • No tags were found...

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

těžký černý plášťa pak se mi náhle ztratí v davu lidína město pak už jen padá špinavý sníhmuž, který opět přichází na nástupiště,najednou v ruce drží tašku a trochu zmateně přecházípřijíždí tramvaj a zase tam nenína ulici se pak snáší cosi těžkého***Pojmenovat jistou zlobuza těmito skly kavárnymrazivý dotyk prstůvynucujících si souladnebo soucitvše mezi tím mizí ve stálých prohlubníchhlas, který by mohl cosi kamsi posunoutnajednou mlčítak jako…opakuješ si pro sebeuž ale beze slov, stisknutými rtyprsty, které pak zase pozoruješjsou už pak nečinnéjsou položeny na stolev naprosté nahodilostizápisník, tužka v jejich blízkostinajednou vzbuzují lítost:úterý věnovat procházkám–Pivovarské rybníky, které asi hodinu obkružuješv tobě vyvolávají matné vzpomínky na dětství***Listopad 2007Pochopit mrázrty, jež se nepohybujíkamenitá zídka, o kterou se opírášlistopad ve svých prázdných dnechzná jen ztišeníslova zanikají v dobrých úmyslechzničit vše předchozíbezezbytku v jakési nulové výhře, že„že by bylo možná..“„že by bylo možná lepší..“jak?otočení se k lesumodrá turistická stezka vedoucí do nejbližší vesnice***Nakonec to budou jen bílá místaavšak s přesným označením: kóty, vyvýšeninynakonec to budou jen označená a vykolíkovaná území se znemožněnýmpohybems vlastními prsty, které se budou neustále dotýkat plotustále ta stejná zahrada.A všude ploty a zdi.***To ticho pak už nezná jakýkoliv soucitmožná jej ani nikdy neznalostoupám do kopce nad místem zvaným Střelnicetam, kde je Hotel Sportkam jsem chodil se psy v dětském věkustromy, které tam už dnes nejsourozestavěný dům snad už dvacet letvšechno je skoro, tak jak májen mé kroky bloudí ve čtvrtích jiných městvzpomínám na Steglitz – Suedwest Corsomechanicky se otočím na městoto, které se neustálé vytrácí z mých vzpomínekpokračuji dál: nesouběžnosti, úniky, slova řečená napůlBílá mlhaCihlový kostel.Sepjaté ruce.Lavice, kde sedíš.Bílá mlha, která tě už neopustí.Pak se snáší hustý déšť, zrovna když procházíš kolem žluté budovystřední školy.Ty roky tam.Do očí bičují krupičky sněhu.www.dobra<strong>adresa</strong>.cz • <strong>2008</strong> • <strong>10</strong> • 11

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!