DA 10/2008 - Dobrá adresa

1945 takřka nezvratně zavřela voda a dějiny.Každopádně Liberec byl po roce 1945městem, odkud odešli téměř všichni Němcia které rychle osídlili Češi ze všech koutůzemě. Ti přinesli do Liberce mnohé, nebylovšak v jejich silách vytvořit v tomto městějakési nové kulturní a literární „genius loci“,dost dobře nemohli navázat na tradičnímístní literární hodnoty a povědomí. Jistě,pamětníci si ještě vzpomenou na masovévydávání ještědských a dalších děl KarolínySvětlé, která pobývala v nedaleké Světlé, doLiberce se přistěhovalo i několik tehdy nadějnýcha relativně mladých českých spisovatelů(Miroslav Bureš, Ota Dub, Jan Suchla další), začalo zde působit krajské nakladatelstvía později pobočka ústeckého Severočeskéhonakladatelství (stojí za zmínku, žeLiberec byl do roku 1961 sídlem samostatnéhokraje, pak však byl hodně neorganickyvytvořen Severočeský kraj se sídlemv Ústí nad Labem a teprve po roce 2000opět vznikl Liberecký kraj, ovšem již v jinýchhranicích), celkově však absenci kulturnítradice pociťujeme vlastně dodnes. Jinoua ještě větší tragédií, samozřejmě rozměrůcelostátních i mezinárodních, bylypolitické poměry. Ukažme si to na životěa díle Ludvíka Středy, vynikajícího autoraknih pro děti, ale také plodného básníka.Narozen v r. 1928 v Úpici ocitl se Středav roce 1948 v Liberci, kde dalších téměřdvacet let pracoval jako dělník a technikv textilních továrnách. Už jako mladík psalbásně a do tisku měl připraveny jednu čidvě básnické sbírky – soukromá nakladatelstvívšak po roce 1948 rychle vzala zasvéa k vydání nedošlo. Středa se nevzdal a napočátku 60. let vydal sbírky Na zemi žijí lidéa Už to v nás zůstane, o něco později pakObdobí slunovratu. Sám hodnotil tyto sbírkyjako ukázku tehdy relativně progresivní„poezie všedního dne“, dnešní čtenář a kritikby asi právem mluvil mnohem kritičtějio tendenčních a proklamativních básních,ale o to tolik nejde. Ludvík Středa totiž začalv roce 1966 působit jako kulturně-politickýpracovník a novinář, za nějakou dobu po roce1968 však byl vyloučen z KSČ a nezbylomu nic jiného než pracovat jako dělník.A opět šly nejméně dvě jeho sbírky do stoupy,respektive neprošly ideologicky, a i kdyžmezitím začal tak trochu z nouze psát proděti, trvalo ještě řadu let, než mohl opět začítvydávat básnické sbírky pro dospělé –sbírky takzvaně přitakávající životu, kdekromě citlivé reflexivní a přírodní lyrikynajdeme i cykly z putování po Sovětskémsvazu. Ani v osmdesátých letech se Středanezbavil deprimujícího strachu a autocenzury,co všechno je mu zakázáno a nepřístupno.Po roce 1989 začínal tedy už jakodůchodce potřetí: ale nakladatelé si u něhorozhodně nepodávali dveře, na řadě byli jiní,mohl přece, byť omezeně, vydávat i předrokem 1989. Prakticky každý rok mu sicevycházela nejméně jedna až dvě knihy proděti, ale to byly knihy výrobně a ekonomickystále náročnější, na které autoři pomalusami dopláceli. Podobně sbírky pro dospělé(Nahá láska, Otvírání srdce, Živé plotya další) – malé náklady, potíže s distribucí,slabý ohlas „pražské“ kritiky... Třetí literárnízačátek a třetí zklamání. Jsou tomu dvaroky, kdy v říjnu 2006 Ludvík Středa odešeldobrovolně z tohoto světa, i když rozhodněnetvrdím, že to bylo jen kvůli těmto souvislostem.Pokud se zamýšlíme nad současnými libereckýmiautory, pak prakticky jen jedinýsplňuje všechna tři tradiční kritéria regionálníchautorů, tedy že je libereckým rodákem,v Liberci žije a hlavně o Liberci píše. Jejím Milan Exner (1950), v posledních letechvysokoškolský pedagog a vědec v Libercia Praze, kdysi také vychovatel a etoped,vzdělaný a sečtělý autor. Je schopennapsat krásnou a jemnou, srozumitelnoua sdělnou milostnou lyriku (Kantova růže,2003, a další, naposledy Onona, 2008), aletaké rozsáhlé a zašifrované elegické cykly(souborně Poezie Z, 1998). V letech 1987a 1989 vydal dva triptychy próz Strukturaštěstí a Přece zázrak chtít, prózy vynikajícíNedávno vydanáantologie Ještědskékvěty (...), přinášíobjevné ukázky z díladvaatřicetipředválečnýchlibereckých německypíšících autorů – jmen,nad kterými se po roce1945 takřka nezvratnězavřela voda a dějiny.Každopádně Liberecbyl po roce 1945městem, odkud odešlitéměř všichni Němcia které rychle osídliliČeši ze všech koutůzemě. Ti přinesli doLiberce mnohé, nebylovšak v jejich siláchvytvořit v tomto městějakési nové kulturnía literární „geniusloci“...www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 5