DA 10/2008 - Dobrá adresa

Po vlnách vlna vlnou k vlně2nese se k břehu blízkost blízkánebe se stře a tře a blýskáPo zemích chodí nocive vlasech vlasy vlasem vlajízdá se mi že se mi sny zdají(Egon Bondy, Básnické dílo, Pražská imaginace)Stačí jen slovoJsem tady, nevím jak dlouho,musím umřít, nevím kdy,putuji a nevím kam –4při tom všem je mi docela dobře,i když sám nevím proč.Den vychvaluj až navečer,ženu až bude po smrti,meč po bitvě,led až když po něm přejdeš řeku,svět nevychvaluj dřív, než vystřízlivíš.Hřeb drží podkovua bez podkovy se neobejde kůň,bez koně muž,bez muže hrad,bez hradu zem.(Anonymní německý autor z 12. století. PřekladIvan Wernisch.)ZNÁŠ DÁLKU? JÁ JI ZNÁM. NA STROPĚ,PLNÉM MUCH,v ohyzdné světnici mám jazyk přilepený.Je parno v ulicích, jak olej hustý vzduch,kdosi se zasmál. Pes. Pomalá chůze ženy.Jde, kolébá se, jde a svírá koleny,bílými koleny a stehny naše mozky.Znáš dálku? Já ji znám. Proměny, proměny,déšť trhá plakáty a stírá barvy. Trosky.Z okna mám vyhlídku na pivovarský dvůr.Tajemné jeskyně a ve dne sudy. Sudy.Je ráno, drhnou zem. Lucerna mrtvýchmůr.6Znáš dálku? Já ji znám. A znám ji ve všemvšudy.(Ivan Blatný, Melancholické procházky, Básně,Atlantis)Pojmenuj, můžeš-li, svůj stín, svůj stracha změř mu obvod hlavy,obvod svého světa, a můžeš-li,vyslov je, to slovo katastrof,máš-li odvahu rozbít to tichoutkané z němého smíchu – máš-li odvahuO zářivé neproniknutelnosti znakůNa hieroglyfu byl pták, ale nebylo možnéNe odvážnébásněale lahodnostbez napomáhačů rozbít tu kouli,přetrhnout tu nit,53 7zcela sám, zcela sám, a zasaď tam své očia slepý pojď vstříc noci,pojď vstříc své smrti, která tě nevidí,sám, máš-li odvahu rozbít tu nocdlážděnou mrtvými zřítelnicemi,máš-li odvahu bez napomáhačůsám nahý vyjít vstříc matce mrtvýchuprostřed jejího srdce spočívá tvá zřítelnicezjistit, zda se vznáší, či je přibit světelnouosou na prázdné nebe. Po staletí jsem semarně snažil to písmo přečíst. Na sklonkusvých dní, kdy už nikdo nemohl věřit, že seněco rozluští, jsem pochopil, že pták četl zároveňmě a netušil, zda se ta postava na pochroumanémhieroglyfu vznáší, či je přibitasvětelnou osou na prázdné nebe.(José Ángel Valente, V kořenech světla ryby,Fra 2004, odd. Třicet sedm fragmentů /1971/)jemný sluchovčí jekotdál jde dálzhášená pochodeň.(Georges Bataille, Vnitřní zkušenost / Metodameditace, Dauphin 2003)poslouchej, volá tě: mé dítě,poslouchej, volá tě tvým jménem.(René Daumal, ze sbírky Protinebe, básně z let1924–1931, vyd. nakl. Cahiers Jacques Doucet1936.)34 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz