DA 10/2008 - Dobrá adresa

O čemPodobný zájem vyvolávátaké dílo Bohumila Nusky,rovněž vysokoškolskéhopedagoga a vědce, i kdyžo generaci staršího nežExner...seZnámý je jehoromán Padraikův zánik(psáno v roce 1969,(ne)vydáno 1997), složitémluvía mnohovrstevné díloodehrávající na pozadíirského boje zanezávislost v první třetinědvacátého století, ovšemse zjevnými i skrytými„přesahy“ do českéreality a mentality. Jeprakticky nemožnéformulovat nějakouhutnou charakteristiku,která by vystihla tutoa další Nuskovy knihya neurazilazjednodušením...6 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.czjazykové úrovně, v nichž ožívá ani netak Liberec jako spíš jeho některéčtvrti, místa v okolí, ulice a jejich obyvatelé.Liberec prakticky od padesátýchlet až po dnešek je dějištěm takéExnerova rozsáhlého generačního románuSvatoušek (2002) s ojedinělezachycenou atmosférou období okoloroku 1968 a následné „normalizace“ať už ve městě samém, nebo zejménav duších obyvatel. Snad nebudu přílišnadsazovat, když napíšu, že ExnerůvSvatoušek a patrně i další jeho dílaz poslední doby (Oblast stínu, Zoufalství)patří k tomu nejzajímavějšímu,co v české próze posledního desetiletívycházelo.Podobný zájem vyvolává také díloBohumila Nusky, rovněž vysokoškolskéhopedagoga a vědce, i kdyžo generaci staršího než Exner (narozen1932 v Českých Budějovicích).V Liberci se ocitl krátce po válce,dlouhou dobu pracoval v Severočeskémmuzeu, po roce 1990 jako vedoucíkatedry filozofie na zdejší univerzitě.Známý je jeho román Padraikůvzánik (psáno v roce 1969, vydáno1997), složité a mnohovrstevné díloodehrávající na pozadí irského bojeza nezávislost v první třetině dvacátéhostoletí, ovšem se zjevnými i skrytými„přesahy“ do české realitya mentality. Je prakticky nemožnéformulovat nějakou hutnou charakteristiku,která by vystihla tuto a dalšíNuskovy knihy a neurazila zjednodušením:něco napoví názvy a podtituly:Hledání uzlu (1967), Tanec smrti(2002), Ptačí údolí aneb Idylka(2004), O paní Vševládné – 7 prózo Smrti (2005), Obrazy neradostné(2007) a další. Některé jsou útlé, alevětšinou jde o obsáhlé, mnohasetstránkovésvazky, kde však autor až úzkostlivělpí na každém slovu a větě.Ponořit se do Nuskova díla jako čtenářje svým způsobem náročné, tovšak není nic proti tomu, pokud bychomchtěli jeho dílo kriticky analyzovata třeba „jen“ popsat. Však je takénápadné, jak málo vyšlo o Nuskovědíle hlubších studií a recenzí, jakoby se jeho texty vesměs bránily výkladua jako by on sám ani o žádný výklada komentář nestál.Jen několik měsíců po skončeníválky se narodil v Příbrami Otto Hejnic,který zakotvil v Liberci podobnějako mnozí další v šedesátých letech,kdy se kousek za Ještědem začal průmyslovětěžit uran. Hejnic sám působilna těžebních polích jako technik,později začal pracovat jako redaktora novinář, každopádně kromě víceméněautobiografického románu prvníchmilostných a životních zkušenostíDvě lásky na začátek (1988) bylaa je jeho doménou povídka, byť píšei rozhlasové a divadelní hry. Jehodebut, povídková sbírka V pátek večer(1983), vzbudil ohlas jako jednoz nadějných děl tzv. severočeské literárníškoly (ale kdeže dávné literárnía společenské i politické sněhy jsou!),další sbírky povídek Ztracená závrať(1997) a O času a ohni (2007) se zřetelně„točí“ okolo uranových políu Ralska, ale i příbramských a jinýchdolů – stovky, ba tisíce postav a postaviček,příhod, náhod, vzpomíneka asociací a do toho nostalgie pomíjivéhomládí, kdy „jsme se milovali,pokud bylo s kým“. Psát o těžebníchstrojích, dělnících a řekněme jejichzablácených holínkách není jednoduchéa je k tomu potřeba i dost odvahy,ale Hejnic jde v autentičnosti ještě dál– například houževnatě a pracně zaznamenáváa přepisuje hornická vyprávění(Příbramské hornické historky,2004).Dalším píšícím novinářem je JanŠebelka (narozen 1951 v Děčíně), už