DA 10/2008 - Dobrá adresa

tit; znělka zpráv v 18.52 už ale byla trochumoc. To už si fakt soukroměrozhlasoví mocipánidělají, co chtějí?O samotných zprávách jsem si radši anižádné iluze nedělala, což se nakonec ukázalojako správné. „Dnes odpoledne skončil Sázavafestu Kácova. Na letošní ročník jednohoz nejvýznamnějších festivalů na české hudebníscéně se sjelo XY návštěvníků. A co jenového ve sportu?“ Co se s ukončeným fesťákemstalo tak závratného, že se dostal aždo hlavních zpráv „v celou“ … ehm ehm…,jsem se nedozvěděla. Nejspíš jenom to, žezprávaři neměli po ruce jinou událost, kteráby se stala a byla natolik důležitá či zajímavá,že by ji gatekeeper pustil dál, až úplně nejdál,do éteru.Pod čarou: Vlastně se nestalo nic tak závažného,svět se nezbořil, pásy ve Škodovcese nezastavily a i v té české mediální továrněto dál chrčí a vrčí, chroustá a prská.Otázka kvality mediálního produktu – narozdíl od toho ze škodováckých pásů – jeovšem trochu na pováženou. Upadne-li roomstrukolo, nedejbože v úprku po dálnici,znamená to především technický problém,hrozen nováckých novinářů a večer pak(po)to (např. „V modrém kontejneru na tříděnýmožná střípek do mozaiky zlého a bekané-(po)ho světa, který je plný havárií, požárů, krádeží,tunelování, přejetých kočiček, borcůna-koncůa dalších fujtajblíků. Na druhoustranu je ale naprosto jasné, co se má v takovémpřípadě dělat a jak problém řešit:Opravit kolo.Pokud se ale dostane do éteru zprávatypu skončeného fesťáku-a-jako-co-z-toho?,zpráva bez jakéhokoliv závěru nebo aspoňpředpokládaného důsledku, který by promě jako pro posluchače mohl z toho všehovyplynout, vůbec nic se nestane. Maximálnětak nějaká Komorádová bude chvíli prskata otře se o rozhlasovou stanici ve svém(Po)věstníku, ale to je asi tak všechno. Ještěchvíli, a budeme si moct na zprávaře hrátsami; bude stačit pozorovat cvrkot kolem,vybrat si, co se nám bude líbit, namluvit si(po)(po)odpad jsem dneska ráno našla další prázdnousklenici od okurek. Podle paní Dojáčkové,která ví o každém šustu na sídlišti,v tom má prsty patnáctiletý Patrik N. z pátéhopatra, který se takto vymezuje vůčispolečenskému systému, rodičům – úspěšnýmlékařům a starší sestře Anetě, která hoToho bohdá nebude,aby reklamaneprosákla všudeOnehdá jsem listovala víkendovou přílohoujednoho nejmenovaného deníku (má svojíplacené reklamy všude dost, tak co bych mupřidávala vodu do mlýna) a zběžně pročítalarozhovor s jednou nejmenovanou českouherečkou (a ta zase díky svému talentu žádnoureklamu na stránkách kulturně-společenskéhoměsíčníku ani nepotřebuje). Rozhovorsám o sobě nic moc, daleko zajímavějšíbyla kurzívní větička, která se krčila nasamém konci rozhovoru. Děkujeme pražskékavárně… (ani mě nehne, abych té kavárnětady dělala reklamu) za poskytnutí prostorpro fotografování. Věta sama o sobě byv mediálním diskurzu měla vést spíš k pláči;přesto jsem se nad ní královsky pobavila.Z celkem čtyř fotek byla totiž kavárna zachycenána dvou a z toho na jedné pouzev podobě sotva třímilimetrového okrajekřesla, které na celé fotce (detailu hereččinarozmilého kuk-obličeje) vyčuhovalo.Aby to nedopadlo jako s těmi Jezinkami– podej prst a sežerou celou ruku. Protožebude-li chtít jedna (kavárna), budou chtítpříště další (kavárny, obchody, městské parky,správa veřejné komunikace či osvělení,veřejné záchodky apod.) Copak to je normální,aby se v tisku pod každým plkemzmiňovala kdejaká kavárna, kde se novinářs dotyčnou osobou setkal? Ale když už to tedymusí být, šlo by to i jinak – třeba do perexunenápadně vpašovat větu typu „S herečkouXY jsme se setkali v kavárně ZŽ, kdejsme si povídali o FŇ-BŽ…“. Třeba. Nebo takyne.Pod čarou: Z redakční praxe odhaduji, ženutí vynášet odpadky.“) a pak už jenom vyvěsitna svoje síťov(an)é stránky. V 17.53. várny – a vlastně ani moc dupat nemuseli,větičku si vydupali sami provozovatelé ka-benevolence českých novinářů totiž dosahujemíry často až nezvykle vysoké. „Pročžádný novinář nenapíše článek o tom, kamtečou peníze z veřejných zakázek, a hlavněproč tečou tam, kam tečou? Tedy do no-namefirmy kdesi z Vysočiny, která už podobnýprojekt zpracovávala třikrát předtíma vždycky ho vypracovala špatně, ale počtvrtého stejně dostala? Protože její ředitelje švagr starostovy dcery, proto…,“ slýchámkolem sebe poznámky tohoto typu.Připouštím, že podobnost obou témat je ryzenáhodná a poněkud vzdálená. A přece:společným jmenovatelem budiž dichotomiestavu novinářského. Na jedné straně seo nich mluví jako o čtvrté moci ve státě, nastraně druhé hopkají, jak mocní mocipánipískají.A proč je tedy tak málo novinářů, kteříby článek o tocích veřejných financích napsali?Protože by jim ho žádné noviny neotiskly(možná tak ještě Britské listy,) – protožeredakce novin si zase pod sebou nebudoupodřezávat větev. Vztah novinář-politik(byť regionální) je spíše symbiotický než jakýkolivjiný, což vysvětluje mnohé. Jen ten(po)pískot kavárny a tancujícího reportéra pořádne a ne pochopit. Nebo že by v tom byla(po)„jedna ledová káva se šlehačkou zdarma“?Bav se a při tom zřisvou budoucnostNa internetu se dá najít snad opravduvšechno. Nedávno jsem tam zase něco lovi-www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 37