DA 10/2008 - Dobrá adresa

(po)Mediální (po)věstník(po)(po)Kultura na krajnici(po)36 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.czA jsme zase u toho: Co bylo dřív – slepice,nebo vejce? Nabízejí média to, co lidé chtějí,nebo lidé (zpětně) chtějí to, co jim média(nejprve) nabídnou? Jak je to s tou bulvarizací– je důsledkem, nebo příčinou klesajícíhotrendu prodejnosti a čtenosti tištěnýchmédií? Podle článku na serveru Česká média,který shrnul základní fakta a bolístkytohoto tématu, se budoucnost příliš růžověnetváří: pozornost čtenářů se tříští čím dáltím víc (Jaroslav Plesl – Lidové noviny),prodejnost i čtenost tiskovin klesá (MartinaVojtěchovská – Marketing&Média), a přestovznikají další kvanta nových a nových titulů.Ovšem pozor, zdání klame – trh se ne-í (po)věstníkrozšiřuje, ale pouze zahušťuje (Petr Casanova– nakladatelství RF Hobby) nově vzniknuvšímitituly, které jen kopírují zaběhnutémodely. Čím víc takových titulů, tím víc sepak pozornost čtenářů tříští. Trochu to připomínáony magické a reklamně zprofanovanéstovky televizních kanálů, na které selákali odpůrci digitalizace a set-top-boxíků.Paráda, bude z čeho vybírat! chtělo by se zavýsknout.Omyl; se vzrůstající nabídkou samozřejměroste i procento krávovin v celkovénabídce. Vybírat je tedy sice z většíhoobjemu, to však a priori neznamená většínabídku kvalitních, nebulvárních programů/tiskovin.Pod čarou: Jednou z možností, jak mohoučasopisy reagovat na klesající trend prodanýchnákladů i čtenosti, je pak podle Pleslavětší nabídka obrázků. A tak časáky budouobrázkové, barevné a zábavné (jako ta televize)a zábavnější a ještě zábavnější, až budounejzábavnější na světě. A bude jich víc a víca ještě víc, až jich bude nejvíc na světě (jakota televize?). A pak přijde čas, kdy skončí tensvůj jepičí život, neb podle zákona zachováníenergie, když nějaké tituly vzniknou (notabene podobné těm existujícím), jiné musejíněkde jinde zaniknout (jako ta televize?).Což pouze poukazuje na zdravý vývoj na trhu– kdysi dávno nám jeden moudrý fakultnímentor prozradil, že když na trhu tiskovinza rok zanikne pět titulů, je to naprosto v pořádku.Vzruch by mohl nastat naopak v případě,pokud by žádné tištěné médium nezaniklo.Takže se zase nic tak zvláštního neděje,chtělo by se říct.Ale děje. Bulvarizuje se o sto šest, infotainmentsvou všudypřítomností nasazujelaťku všem médiím, veřejnoprávní nevyjímaje,a pomalu se stává normou všech zpravodajskýchpořadů. A v celém tomhle mumraji,který pořád zrychluje a zrychluje, jakoby přestával být slyšet pláč drobet pomlácenéKultury. Dáma v letech, která se alei přesto nevzdala úplně; jen se stáhla poněkudke krajnici a v případě potřeby zapnevýstražná světla a vrazí svou korouhev dorukou těch několika málo periodik, která seještě drží nad vodou a lapají po dechu. Taksnad to na té krajnici ještě chvíli vydrží, nežji smete nějaký („post-postmoderní“) šílenec.Skončil fesťákna Sázavě.A teď sportKvalitou, resp. spíš nekvalitou přenosu rozhlasovýchvln jsem jednoho odpoledne byladonucena bloudit v éteru a hledat stanici,která bude poslouchatelná – a k uchu se midonesl útržek z „pohodového českého rádia“.A zrovna ze zpráv. Bezva, aspoň si poslechnu,co se kde stalo. No to jsem si zasedala... Nejdřív jsem vůbec nevěděla, kterábije – normálně se totiž zprávy vysílají v CE-LOU nebo kdo se jó chce odlišit, hodí je doéteru pět minut před. I tak se ale člověk ještěpořád může zorientovat, kolik je asi takhodin. Nikoliv v tomhle případě; v některýchvěcech jsem sice stará konzerva a naodtikávání vteřin před celou nedám dopus-