DA 10/2008 - Dobrá adresa

Cvičný diktátHonzy HanzlaSex!Vraždy!Plyšáci!Podobrazník…Zbyněk byl obyvatelem Přibyslavi,i když dříve měl byt v Bydžově. Jehobratr Zbyšek bydlel v Bylanech.Zbyněk nebyl moc bystrý, neměl v příbytkuskoro žádný nábytek, zato na louce za domemspásal dobytek všelijaké byliny, zejménaněkolik statných býků požíralo babyky.Kolem se proháněly kobyly a flirtovaly alespoňse zbylými býky, protože hřebci nejsouve vyjmenovaných slovech a Zbyněk je dalpřestěhovat na statek v Hrabyni.Zbyněk slynul tím, že měl u Volyněmlýn, v němž architekti plytkými vlysy přímoplýtvali. Když jednou černé mraky plynulypo obloze závratnou rychlostí, spolykalZbyněk tolik pelyňkového likéru, že slyšelsbor plyšáků zpívat státní hymnu a několikrátvzlykl. Pak svázal lýkem lyže a s holýmilýtky a lysou hlavou se vydal na cestu.Několik dní se nemyl. Myslel si, že tonikdo nepozná, ale mýlil se. Neustále ho obletovalhmyz, také jedna myš se ho věrnědržela. Hlemýžď, který se k němu na jednémýtině nachomýtl, se hned pro jistotu začalzamykat ve svém domečku. „Tohle by můjkamarád sumýš z mysu v Normandii nevydržel,“říkal si hlemýžď. Za Kamýkem potkalZbyněk Přemysla z Litomyšle, který jímbezohledně smýkl do trávy, až se chmýříz pampelišek rozdmychalo. „My nic,“ hleslZbyněk. „Já ti dám mykání,“ obořil se naněj Přemysl, „zaplatíš mýto, tohle je soukromýpozemek!“Už za tmy narazil Zbyněk na Spytihněva,který na cestě z Pyšel klopýtal mezi pýry,na zádech pytel s netopýry. Snad žemoc pil a že se ve Zbyňkových vlasechtřpytil pyl, vytáhl před ním Spytihněv pyšněsvůj pyj. „Tohle si odpykáš,“ rozčepýřilse Zbyněk, „měl bys zpytovat své svědomíty kopyto.“ Spytihněv ohrnul pysk. Ani honenapadlo se pýřit, protože se domníval,že jeho kvality musí ocenit i naprostý slepýš.„Divný synek,“ zabručel Zbyněk. Šatymokré od trávy stále neusychaly, protožebylo sychravo. „Takhle sychravo nebývaloani na Sychrově,“ říkal si. Už měl docelahlad, protože syrový sýr ho rozhodně mocnezasytil. Část nasyslených zásob sýra navícv Bosyni nasypal sýkorkám, kterým houkradl bezohledný sýček. „Syčák,“ syklZbyněk.Z vysokého stromu to všechno pozorovalvýr a divil se těm cavykům. „Vy-, vý-,“zavylo v dáli vyžle (plemeno loveckého psanebo přeneseně pes-strašidlo, v žádném případěvšak hubené dítě). „To je najednou povykujak v letní výhni na Výtoni,“ zabručelZbyněk. Hlady už začal žvýkat kavyl, kdyžv tom spatřil vydru lezoucí z nedalekéhopotoka. „Večeře!“ zavýskl Zbyněk radostía vrhl se po ní. „Tohle si nezvykej,“ vyhrklavydra, proměnila se v třímetrovou vyzua slupla Zbyňka jako malinu.Dodatek: Brzy zrána v odletové hale ruzyňskéholetiště pročítal autor, co předešléhovečera napsal. Není trochu troufalé nazývattuhle jazykovou hříčku cvičným diktátem?46 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz