00 Památník Sokola Přerov 1871 -1946 - rosmus

zárukou šťastného, klidného žití ve svobodné, lidové, demokratické naší republice.
Josef Dostál:
Přerovský Sokol a Jihoslované
Roku 1871 se sešli »pokročilí občané a synové starého města Přerova«, jak praví zápis o
založení Sokola v Přerově, a usnesli »pěstovati tělocvik a přednášky k povznesení
ducha společenského«. Těch prvních bratří bylo 40 »údů«. Novému spolku byly
kladeny v cestu různé překážky jak se strany úřadů, tak i z řad obyvatelstva. A přece
nová myšlenka rostla nezadržitelně. V nejstarších stanovách není ani zmínky o
vlastenectví, o slovanské pospolitosti. Nedivme se! Zrod Sokola udal se v dobách, kdy
Čechové dostávali jen málo z toho, oč usilovali. Bylo to v dobách, 'kdy neohrožený Sv.
Čech svými verši stavěl se do šiku bojovníků za politická naše práva. A Kollárovy
myšlenky panslavistické byly pro tu dobu příliš smělé a neuskutečnitelné, neboť Rusko
nebylo tím, čím je dnes.
Měl-li Sokol obstáti před úřady, musil plniti do písmene stanovy. Jistě bylo mezi
přerovskými Sokoly hodně těch, kteří dobře věděli, že sokolská idea zapustila zdravé
kořeny mezi Jihoslovany. Tam zvláště u Slovinců. A Jihoslované zase dobře cítili, že
mezi Cechy mají své bratry. Proto někdy v dubnu r. 1882 obrátil se Sokol v Lublani na
těl. jednotu Sokol v Přerově se zvláštním provoláním. Co toto provolání obsahovalo,
nelze zjistiti ze zápisu. Muselo to býti asi něco velmi důležitého, neboť usnesení o něm
mělo se projednati až na valné hromadě. A také skutečně 6. ledna 1883 na valné
hromadě ve volných návrzích »přechází se přes žádost lublaňského Sokola k dennímu
pořádku«. Škoda, že br. zapisovatel se nezmiňuje ani řádkem, co chtěli bratři lublaňští
po bratřích přerovských. Uvážíme-li, že jednota přerovská trvala teprve 10 let a už
korespondovala s Jihoslovany, tu můžeme usouditi, že tu muselo býti nějaké spojení, že
jednoty tak vzdálené o sobě věděly. Od zmíněného roku nenajdeme v zápisech řadu let
ani zmínky o bratřích na jihu. Možná, že tu byla nějaká korespondence, a ta jistě byla,
ale k vůli úřadům se o ní nevedl ve schůzích záznam. Jihoslované v těch dobách dávali
dosti najevo svou nespokojenost se soustátím rakousko-uherským, nehledě k dualismu,
který vydal na pospas Chorvaty Maďarům, zatím co Bosna a Hercegovina po
nezdařeném povstání byla okupována. Do nově obsazených území jdou proudy českých
úředníků. Ve výborové schůzi dne 8. srpna 1894 referuje br. náčelník Dvořák o večírku
na rozloučenou s br. Hyjánkem, který odjížděl na nové působiště do Zagrebu. Přerovský
Sokol posílá prvního svého bratra k bratřím na jih, aby tam šířil mezi Jihoslovany
vznešenou ideu sokolskou.
Ale pak skoro 10 let zápisy zase mlčí, ač bychom očekávali, že na obou stranách muselo
už slovanské vědomí býti daleko mohutnější. Bylo to v dobách blahodárného působení
profesora Masaryka, který už tehdy zajížděl na jih.
V novém století, 7. března 1904, sděluje ve výborové schůzi br. náčelník Josef Poláme,
že se vysílají na "slet do Lublaně 2 družstva, z nichž jedno družstvo bude z Přerova.
Podrobnější zpráva o zájezdu byla podána na valné hromadě 6. ledna 1905. Nelze však
ze zápisu zjistit něco bližšího o tomto větším zájezdu bratří z naší jednoty na jih. Téhož
roku, 28. prosince, bylo jednáno ve výborové schůzi o výletu COS do Zagrebu ve dnech
8. a 9. září 1906. Slet se však konal už 17. srpna 1906 a zúčastnili se ho »borci« Klein,
Červinka, Plesník, Roháček a Poláme. Mimo tyto cvičící se přihlásili, že pojedou, br. F.
Dvořák, starosta, Dvořák Jan a nově přijatý člen F. Špitt. Každému věnovala župa na
cestu 30.— K. Br. Špittovi však dovoleno jeti pouze v šatě občanském, neboť byl nově
přijatým členem. Z tohoto zájezdu si odnesli všichni nezapomenutelné dojmy.
Nechejme mluviti br. jednatele Pospíšilíka na valné hromadě 3. ledna 1907. Praví:
»Požitek a pěknou vzpomínku na mile prožité chvíle tam u bratří na slovanském jihu
odnesl si jistě každý účastník sletu.« Bratr jednáte! se rozehřál, byl asi vypravováním