00 Památník Sokola Přerov 1871 -1946 - rosmus

tím zúčastnila se totiž jednota vítání olomouckého arcibiskupa špalírem cvičícího
členstva s kordy, což tak rozčililo tehdejšího velitele místní vojenské posádky, že
jednotu obžaloval u c. k. hejtmana pro přečin proti veřejné bezpečnosti. Nesvornost,
řevnivost a nevraživost mezi členy jednoty a členy tvořícího se sboru hasičského a z
toho vyplývající půtky a spory, stížnosti a různá udání na jednotu u okresního
hejtmanství v Kroměříži jen utvrdila přísnost tohoto úřadu, který zakročil bezohledně a
jednotu rozpustil.
Kořeny sokolské myšlenky však tkvěly už hluboko, takže úřední zásah neznamenal
konec. Zatím co jednota kroměřížská opatrovala nářadí a jmění přerovských, pomýšleli
tito záhy na obnovení jednoty. Když jim stanovy »So-kola«, které nově vypracovali,
byly vráceny s tím, že založení »Sokola« se nepovoluje, opravili je na »Tělocvičnou
jednotu« a podali znovu. Spolek byl potvrzen a po valné hromadě (9. června 1878)
navázal na přerušenou činnost sokolskou, účinně podporován »Sokolem« pražským.
Nové potíže nastaly, když spolek chtěl přistoupiti k »Sokolské župní jednotě
moravské«, jež trvala od r. 1872. Platné stanovy spolku totiž tohoto členství
nepřipouštěly. Bylo nutno stanovy opraviti a u příslušných úřadů žádati, aby »Sokol«
jako název spolku mohl býti obnoven. Toho však nebylo možno dosáhnuti. Trvalo
plných deset let, než konečně místodržitelství takto upravené stanovy _ schválilo (v
květnu 1889) a než jednota se mohla Sváti řádným členem »Sokolské župní jednoty
moravské.«
Tělocvičný ruch i činnost vzdělávací se v jednotě utěšeně vzmáhala. K cvičícímu
členstvu se v r. 1894 přiřadil dorost i žactvo. Ani tíživý nedostatek vhodných
tělocvičných místností, ani stálé stěhování za vhodnějším místem nedovedlo nadšení
vedoucích ochromiti. Naopak je ještě více utvrzovalo v myšlence, že bude třeba
pomýšleti na vlastní krov. A tak již r. 1887 je podáván návrh na stavbu vlastní
tělocvičny, když město samo darovalo jednotě pozemek »Na Marku«. K realisaci těchto
snah o vlastní střechu velmi přispělo »Družstvo pro vystavení tělocvičny«. Léta
obětavosti, práce, podnikavosti a šetrnosti korunována byla krásným výsledkem. V
březnu 1896 položen základní kámen a v srpnu 1897 sokolovna slavnostně otevřena.
Na tomto podkladě se pak už dobře budovalo dále. Členstva valem přibývalo, činnost
tělocvičná, vzdělávací i správní zintensivněla a prohlubovala se zakládáním nových
odborů. Roku 1907 staví se po bok mužů i ženy, sdružené v ženském odboru, jenž byl
vlastně pokračovatelem »Vzdělávacího a tělocvičného spolku paní a dívek
přerovských«, založeného už r. 1895. Spolek cvičil v sokolovně, měl se čile k životu a
přivedl do tělocvičny i žačky Když pak COS se rozhodla založiti i ženský odbor,
přestoupila většina členek tohoto spolku do Sokola. Přerovské ženy — jako vlastně i
členky Sokola vůbec — staly se tak svým sokolským podnikáním zdatnými
spolupracovnicemi mužů a zapojily se rády do houstnoucích šiků sokolského sesterství,
mezi ty, jež se stávaly vždy uvědoměleji držitelkami národní mohoucnosti a záštitou
naší budoucí svobody.
Křivka dalšího rozvoje jednoty nezadržitelně stoupá. V součinnosti s jinými spolky
formuje jednota společenský i osvětový život v městě a svými veřejnými vystoupeními,
účastí na okrskových cvičeních a župních závodech, na sletech doma i v cizině a jiných
podobných podnicích, dospívá vždy k větší a větší dokonalosti technické. Úspěšných
roků na růženci času přibývá, zatím co obzor světového klidu a míru se zatahuje.
Přichází rok 1914. Stačily dvě rány balkánského atentátu a nashromážděné hořlaviny
mezinárodních vztahů se vznítí a rozhoří v hrůzný požár světové války. Nastává krutá
zkouška, v níž náš národ, připraven sokolstvím fysicky i mravně, skvěle obstál. Tyršův
ideál brannosti došel naplnění měrou nečekanou, ovšem za cenu značných obětí, l
přerovský Sokol nezůstal ušetřen a zapsal se čestně do dějin našeho odboje za prvé