00 Památník Sokola Přerov 1871 -1946 - rosmus

vlasteneckých úspěchů, které jsme prožívali, neznajíce ničeho než odboj proti všemu
německému a důsledné provádění hesla »Svůj k svému«. Co tu bylo radostí a nadšení,
když se města s německými radnicemi hroutila jedno po druhém A na tomto úspěchu
brali jsme účast sokolskými zájezdy a slety (do Vyškova, Hranic, Lipníka, Litovle a j.).
Nikdy nám nenapadlo starati se o politiku. Byli jsme jen dobrými Čechy a sobě věrnými
bratry. A v tomto duchu jsme vychovávali naše členstvo a dorost.
Za Rakouska ve cvičitelském sboru Sokola převládali nebojácní živnostníci, obchodníci
a jejich zaměstnanci, neboť ti jediní se nebáli hněvu c. k. rakouských úřadů. Bedlivě
však střežili státní úředníky, učitele a středoškolskou mládež. Učitel a úředník byl v té
době ve cvičitelském sboru bílou vranou. Za mého patnáctiletého náčelnictví byl zde
jediný učitel br. Otto Kadlec, který mě! chuť i odvahu státi se členem cvičitelského
sboru. Byl to jedině on a br. Sylv. Pleva, kteří vystupovali v sokolském kroji bez bázně.
Tím se nechci dotknouti mnoha učitelů starších, kteří byli oddanými příznivci Sokola.
Jak jsem se již zmínil, cvičitelský sbor byl převážně odchováván z řad ne-odvislých
občanů. A ti, kteří si sokolství oblíbili, zabrali vždy stoprocentně. Stali se z nich
ukáznění vytrvalci, poslušní všech nařízení, prospívajících sokolství. — Tehdejší
cvičitel byl vychovatelem i vzdělavatelem. Poučení i výchovu čerpal ze sokolského
tisku a z epištol, vydávaných známým sokolským písmákem br. Karlem Vaníčkem.
Tyto epištoly v té době konaly po stránce výchovné divy. Ještě dnes bylo by žádoucno
tak mnohé z těchto epištol členstvu zopakovat. — Studenti v té době mohli v Sokole
cvičit jen pod cizím jménem, a proto bylo jich poskrovnu. Z odvážných byl to jediný br.
Odstrčil, studující c. k. gymnasia, který později se stal i členem cvičitelského sboru.
Průlom do tohoto stavu učinili profesoři Vyšší zemské hospodářské školy bří. Hašek,
Souček a Stöhr, kteří bez bázně doporučovali svým žákům cvičení v Sokole. Z těchto
žáků bylo vychováno několik desítek vynikajících cvičenců, kteří se zúčastňovali všech
veřejných vystoupení s úspěchem. Vzpomínám z nich tři vynikající cvičence: Čáslavu,
Tichého a Gleicha, kteří se zúčastnili nářaďového závodu ve vyšším oddělení v Lublani.
Na zájezdy do slovanské ciziny mám ty nejkrásnější vzpomínky, neboť v těch letech
veškeré zájezdy byly obesílány jen členstvem naší jednoty a tím se naše družnost jen
zvyšovala, í připojilo se dosti necvičících, kteří nás obětavě doprovázeli a těšili se z
našich úspěchů. Ve dnech 27.—29. června 1903 zúčastnili jsme se IV. sletu polského
sokolstva ve Lvově jedním závodním družstvem a několika jednotlivci. Naše družstvo
se umístilo v jednotných nářaďových závodech na místě 7.
Poláci jsou známi svým pohostinstvím, které nám prokázali i při této příležitosti. Po
seznámení se starostou menší jednoty poblíž Lvova (povoláním byl ředitelem naftové
továrny), pozval naši jednotu do jedné z vyhlášených restaurací na večeři. Po obřadné a
velkolepé večeři se zpívalo a debatovalo do pozdních hodin. Po starém zvyku došlo i k
vyměňování sokolských čapek, v čemž nezůstal pozadu ani náš br. starosta Dvořák.
Však druhého dne nebyl nějak s výměnou spokojen, neboť čapka na jeho objemné hlavě
seděla jako malá poklička na velkém hrnci. Marně se snažil výměnu odvolati, br. ředitel
nebyl k nalezení. Konečně nadešla chvíle odjezdu, která br. starostu z této trapné situace
vysvobodila. Před odjezdem přišel se s.námi rozloučit toužebně hledaný br. ředitel.
Sotva ho br. starosta shlédl, místo podání ruky sňal mu čapku s hlavy a beze slova
nasadil mu jeho. Tak rozloučil se s hostitelem, který zůstal jako opařený.
A již v příštím roce 15. července 1904 prožívali jsme nové dojmy na slete slovinského
sokolstva v Lublani. Zúčastnili jsme se jedním šestičlenným družstvem obecného
závodu ve vyšším oddělení. Závod byl pro nás tvrdým oříškem, neboť se ho zúčastnili
závodníci družstva COS, vracející se z mezinárodního závodu z Turina. Závod se konal
za nezvyklého vedra.
Co mi z tohoto zájezdu nejživěji utkvělo v paměti, byla lidová veselíce a její výprava.