1/2009 - MEDIPRAX CB sro

ETIKA – PSYCHOLOGIE – PRÁVO
Promìnná
Pohlaví
Vìk
Profesní skupina
Dispeèerky
Lékaøi
SZP
Øidièi
Délka praxe
Rodinný stav
Pracovní pozice
Soubor (2003, 2005)
Èetnost
51
43
151
41
2003
Prùmìrný
skór
1,57
1,42
1,40
1,15
n.s. ... statisticky nevýznamný vliv
** ... p < 0,01, statisticky vysoce významný vliv
Èetnost
87
52
259
199
Statistická významnost (p)
0,842 n.s.
0,164 n.s.
0,002 **
0,995 n.s.
0,000 **
0,697 n.s.
2005
Prùmìrný
skór
Tab. 1: Syndrom vyhoøení – prùmìrné skóry jednotlivých profesních skupin
2,54
1,08
1,08
1,20
Pøi použití metody Obecného lineárního modelu (GLM) byly
brány v úvahu veškeré sledované faktory, které mohou mít vliv
na výši skóru syndromu vyhoøení. Výsledky tak byly
adjustovány vzhledem k pohlaví, vìku, délce praxe, rodinnému
stavu, pracovní pozici a k roku, kdy byl výzkum proveden.
Regresní koeficienty B uvádìjí rozdíly vlivu jednotlivých kategorií
daných promìnných v porovnání s kategorií, která byla v analýze
brána jako nejrizikovìjší v rámci dané promìnné (ženské
pohlaví, stav vdovec/vdova, pozice lékaø, soubor 2005). Byl nalezen
statisticky vysoce významný vliv délky praxe a pracovní
pozice, nebyl nalezen významný vliv pohlaví, stavu (svobodný,
ženatý, rozvedený, vdovec/vdova). Pøi vzájemném porovnání
pracovních pozic (párové porovnání pøi adjustaci na všechny
další promìnné) lišila se práce dispeèerky statisticky významnì
vyšším skórem vyhoøení od ostatních pozic (viz tabulka è. 2)
Pro zjištìní vlivu jakéhokoliv druhu intervence na výši skóru
syndromu vyhoøení byl metodou GLM zpracován pouze
soubor z roku 2005 (v roce 2003 nebyla tato otázka zjiš ována,
nebo intervenèní techniky byly zavádìny až od roku
2004). Ke všem promìnným byla tedy pøidána do zpracování
otázka absolvované intervence (ano/ne). Ani zde nebyl zjištìn
statisticky významný vliv (p= 0,771).
Ze studie vyplývá, že v rámci vyšetøeného souboru respondentù
hrozí riziko rozvoje syndromu vyhoøení zejména pøi delší
dobì praxe na záchranné službì. Z profesních skupin jsou
nejohroženìjší skupinou pracovníci operaèních støedisek (dispeèeøi/dispeèerky).
Tab. 2: Zjištìná statistická významnost vlivu jednotlivých promìnných
na výši skóru syndromu vyhoøení
Výsledky
Syndrom vyhoøení
V obou letech byly prùmìrné skóry pod hranicí pøíznakù
syndromu vyhoøení. Prùmìrné skóry celkové i v jednotlivých
profesních skupinách byly s výjimkou dispeèerek operaèních
støedisek ve druhé èásti studie pod hranicí rizika (viz tabulka
è.6). Bez pøíznakù syndromu vyhoøení bylo 82,8 % (v roce
2003) a 81,4% (v roce 2005) souboru, s poèínajícím syndromem
vyhoøení 15,5 % (2003) a 15,4% (2005) a rozvíjející nebo
již plnì vyvinutý vykazovalo 1,7% (2003) a 3,2 % (2005),
tedy celkovì z hlediska jednotlivých fází syndromu vyhoøení
rozložení témìø totožné (viz graf è. 1 a graf è. 2).
Pøi porovnání skórù syndromu vyhoøení souborù z roku
2003 a z roku 2005 v jednotlivých profesních skupinách metodou
analýzy variance byl nalezen statisticky významný rozdíl
u støedních zdravotnických pracovníkù (0,030), u nichž
došlo ke snížení skóru vyhoøení, a vysoce významný rozdíl
u dispeèerek (0,002), kdy došlo ke zvýšení celkového skóru.
Soubor z roku 2005 byl pak ještì rozdìlen na skupinu bez intervence
(225 osob) a s jakoukoliv intervencí (372 osob), celkovì
ani v jednotlivých profesních skupinách nebyl zjištìn
žádný statisticky významný rozdíl ve skóru vyhoøení. Byla
však zjištìna vysoká spokojenost respondentù s jednotlivými
metodami, nejvyšší u absolvování preventivních pøednášek
a u nácviku komunikaèních technik (shodnì v 92% pozitivní
hodnocení). Pozitivnì hodnoceny byly i ostatní intervence
(techniky CISM v 83%, strukturovaný pohovor v 81% a psychologická
individuální konzultace v souvislosti s psychologickým
stresem v 79%).
Graf 1: Syndrom vyhoøení – soubor z roku 2003
Graf 2: Syndrom vyhoøení – soubor z roku 2005
28 URGENTNÍ MEDICÍNA 1/2009