1/2009 - MEDIPRAX CB sro

ETIKA – PSYCHOLOGIE – PRÁVO
Problematika domácího násilí v kontextu urgentní medicíny
Jana Šeblová 1 , Lucie Vaníèková – Horníková 2
1
Územní støedisko záchranné služby Støedoèeského kraje
2
Intervenèní centrum pro osoby ohrožené domácím násilím – Rakovník
Úvod
Problematika domácího násilí patøí do náplnì oboru, je uvádìna
ve všech zahranièních uèebnicích a je i v náplni evropského vzdìlávacího
programu. Se vzrùstajícím poètem tzv. psychosociálních urgencí
je potøeba rozšiøovat vzdìlávání zdravotnických profesionálù
i v tìchto oblastech. ÚSZS SK byla partnerskou organizací v grantu
Daphne II PRO TRAIN, který byl zamìøen právì na vytvoøení vzdìlávacího
modulu pro zdravotníky a multiprofesionální týmy.
Multifaktoriální a mezioborové rysy problematiky domácího
násilí si vynucují i široce mezioborový pøístup, správná reakce zdravotníkù
však mùže být klíèová v øešení chronické situace a je dùležitá
zejména v nezávažnìjších pøípadech – pøi ohrožení zdraví
a života, tehdy, když je aktivována zdravotnická záchranná služba
nebo když se obì ocitne na urgentním pøíjmu èi úrazové ambulanci.
Domácí násilí z pohledu lidských práv
Pohled na domácí násilí jako na èistì soukromou záležitost již
patøí minulosti, i když se s tímto pojetím v individuálních pøípadech
jistì setkáváme ještì dnes. Za urèitý mezník v pojetí ženských práv
se oznaèuje úmluva CEDAW (Convention on the Elimination of
All Forms of Discrimination Against Women) z roku 1979 pøijatá
na pùdì Spojených národù. Je platná od roku 1981 a do souèasnosti
k ní pøistoupilo 182 zemí. Právì zde se prvnì prosazuje pohled na
násilí vùèi ženám z úhlu porušování lidských práv. V roce 1982 byl
ustanoven Výbor pro eliminaci diskriminace žen, což je expertní orgán
Spojených národù, sleduje stav odstraòování diskriminace
v signatáøských zemích úmluvy. Další rezoluce o eliminaci násilí
vùèi ženám vznikla v roce 1992 (Declaration on the Elimination of
Violence gainst Women), a zde je násilí již definováno v celé šíøi –
nejen fyzické, ale i sexuální a psychologické, zahrnuje i omezování
svobody v soukromé i veøejné sféøe. Jsou zmínìny i takové oblasti,
jako jsou zvyky, tradice a rituály, které vykazují rysy násilí (napø.
ženská obøízka) a pochopitelnì prostituce a všechny formy obchodu
se ženami.
Definice, formy a dopady domácího násilí
V britské pøíruèce pro zdravotníky je domácí násilí definováno
jako „jakýkoliv èin nebo ohrožující chování, násilí, nebo zneužívání
(psychologické, fyzické, sexuální, finanèní a emocionální) mezi
Obr. 1: Foto z pilotního kurzu
dospìlými osobami, kteøí jsou nebo byli intimními partnery nebo
èleny rodiny, bez ohledu na jejich pohlaví nebo sexuální orientaci“.
Nevyluèuje to tedy pøípady mezigeneraèního násilí (dìti vs. rodièe
nebo prarodièe), mezi rozvedenými manžely èi bývalými partnery,
násilí vùèi mužùm nebo v homosexuálních párech obojího pohlaví.
Èasto se za domácí násilí považují pouze fyzické nebo sexuální
útoky, které jsou jeho nejzávažnìjší a z pohledu zdravotníkù nejviditelnìjší
souèástí. Psychologické a emocionální násilí, ponižování
a omezování však mají neménì závažné a chronické dopady.
Agresor vìtšinou využívá kombinace více zpùsobù násilného chování.
U obìti je dlouhodobì porušeno sebehodnocení a náhled nenormality
situace, zpravidla má projevy posttraumatické stresové
reakce, psychosomatických onemocnìní, depresí èi maladaptivních
forem chování vèetnì abúzu psychoaktivních látek.
Domácí násilí má dopady na celou rodinu a pøedevším na dìti.
Uvádí se, že dìti èelí ètyøem formám domácího násilí: èasto jsou
poèaty znásilnìním (vynucená tìhotenství), bìhem tìhotenství se
jednak typicky zvyšuje poèet a intenzita útokù ze strany agresora
a prenatální péèe bývá nastávající matkou zanedbávána, bìhem dìtství
a dospívání jsou vystaveny násilí spolu s týraným partnerem
a jsou v roli spoluobìtí, a vyrùstají v atmosféøe násilí a ponižování.
Trpí dlouhodobou deprivací v základních potøebách bezpeèí a zajištìní.
Dle výzkumù (Klotz, 2000; Heynen, 2003) trpí 50-70% dìtí,
které byly svìdky domácího násilí, pøíznaky posttraumatické
stresové poruchy, mívají poruchy spánku a koncentrace, jsou zvýšenì
dráždivé, mívají problémy ve škole, poruchy pøíjmu potravy,
dochází u nich k sebepoškozování, abúzu alkoholu a drog.
Dlouhodobá expozice situaci domácího násilí signifikantnì ovlivòuje
zpùsob øešení problémù a zvládání konfliktù. Dìti z tìchto
rodin pak v dospìlosti buï pøebírají roli agresora nebo roli obìti
a cyklus násilného chování pak pøenášejí do další generace. Násilí
vùèi dìtem samotným pak má buï aktivní formu (ubližování, kruté
zacházení, citové týrání, ponižování) nebo formu pasivní (nedostateèné
uspokojování životních potøeb, vèetnì psychologických,
emoèních a stimulace vývoje).
Dynamika vztahu v situaci domácího násilí
Domácí násilí není ojedinìlý, by násilný incident. Jde
o dlouhodobý vzorec chování, jehož cílem je získání a udržení
moci a pøevahy nad jinou osobou a zneužívání této moci. Odehrává
se v kontextu úzkých rodinných a/nebo sociálních vazeb, mimo veøejný
prostor a tím i mimo veøejnou kontrolu.
Základní znaky domácího násilí jsou:
– opakování a dlouhodobost – je to „násilí na pokraèování“
– eskalace – stupòuje se, mùže být nejen èastìjší, ale i krutìjší
(vyjádøeno sloganem: „Nejprve jde o lidskou dùstojnost, pak
o zdraví a nakonec o život“.)
– je vždy jasné a nezpochybnitelné rozdìlení rolí na osobu ohroženou
a násilnou („italská domácnost“ èi vzájemné napadání tedy
domácím násilím nejsou)
– neveøejnost.
Stupòování intenzity násilí a eskalace jsou charakteristické.
Zaèíná omezováním a sociální izolací budoucí obìti, pokraèuje
ponižováním a zesmìšòováním, které minimalizují sebevìdomí
a sebeúctu. V prvopoèátku se omezování a sociální izolace dají zamìnit
za projevy lásky a pozornosti, postupnì se formulace mìní
32 URGENTNÍ MEDICÍNA 1/2009