ÄÃslo 2 - VÅ¡eobecnÃ¡ fakultnÃ nemocnice v Praze

Informační bulletin Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty UK 

číslo 2 | duben–červen 2011 

Traumatologie 

ve VFN

obsah 3 

obsah 

Vystavovaná díla se těšila 

velkému zájmu návštěvníků 

Představitelé skupiny „Malujících lékařů“ – zleva: 

MUDr. Marie Přikrylová, MUDr. Oldřich Lacina, 

MUDr. Ludmila Holanová, MUDr. Zora Dubská 

Úvodní slovo ředitelky VFN.................................... 4 

Úvodní slovo děkana 1. LF UK................................. 5 

Novinky a události..................................................... 6 

Významné úspěchy....................................................... 10 

Ze života VFN a 1. LF UK 

Traumatologie ve VFN................................................... 11 

Činnost traumatologické skupiny.................................. 13 

Miniinvazivní operační přístupy..................................... 16 

Operační řešení zlomenin pažní kosti........................... 17 

Chirurgie ruky............................................................... 18 

Dětská pouť.................................................................. 19 

Rozhovor 

Olbram Zoubek............................................................. 20 

Ze společnosti 

Koncerty....................................................................... 23 

Knižní novinky............................................................... 24 

Křeslo pro Fausta.......................................................... 26 

Životní jubilea................................................................ 28 

PR/inzerce 

TopLékař....................................................................... 29 

Nemocnice, číslo 2, 

informační bulletin Všeobecné 

fakultní nemocnice a 1. lékařské 

fakulty Univerzity Karlovy v Praze 

Vydavatel: 

Všeobecná fakultní nemocnice 

a 1. lékařská fakulta Univerzity 

Karlovy v Praze 

Registrace: 

MK ČR E 13990 

Periodicita: 

čtvrtletník 

Redakce: 

Eva Davidová, DiS. (1. LF UK),. 

Mgr. Vlasta Helekalová, MBA . 

(1. LF UK),. 

Václav Kříž (VFN),. 

Bc. Petra Pekařová (VFN) 

Fotografie: 

Václav Kříž (VFN), . 

Vladimír Brada (1. LF UK) 

Korespondenci k obsahu 

zasílejte na adresu: 

Bc. Petra Pekařová, Všeobecná 

fakultní nemocnice v Praze, 

ředitelství, U Nemocnice 2, 

128 08 Praha 2, 

petra.pekarova@vfn.cz. 

Malující 

lékaři 

Výtvarný svaz lékařů 

po dvanácti letech opět 

uspořádal výstavu v 

Akademickém klubu . 

1. LF UK. Vernisáž se 

konala 23. května 2011 . 

ve Faustově domě. 

MUDr. Marie Přikrylová 

a její miniatury 

Napsali jste nám........................................................ 30 

Cestování 

Hory v Tanzanii............................................................. 32 

Výroba: 

Design Communications, s. r. o. 

Náklad: 

3000 ks 

Foto na titulní straně: Pohled na areál Všeobecné 

fakultní nemocnice v Praze z věže kostela svaté Kateřiny. 

V popředí budova I. chirurgické kliniky VFN a 1. LF UK, . 

kde se nachází i oddělení traumatologie. Autor: Václav Kříž

4 editorial Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA editorial 5 

Milí přátelé, 

kolegyně, kolegové, 

setkáváme se na stránkách našeho časopisu, když 

je jaro již za námi a spousta z nás se těší na alespoň 

krátkou dovolenou. 

V dubnu jsme s klinikami absolvovali hodnocení 

uplynulého roku a dohodli se na pravidlech pro 

letošní rok. Nadále budeme hledat vnitřní rezervy, 

utlumovat neefektivní a pro nosné programy VFN nepodstatné 

provozy, optimalizovat počty zaměstnanců 

a snižovat náklady. Nejsou to úkoly snadné ani pro 

vedení klinik, ani pro zaměstnance, a velmi oceňuji 

všechny, kteří se snaží dohodnutým pravidlům dostát. 

Ukazuje se totiž, že odborná prestiž Všeobecné 

fakultní nemocnice v Praze, která je ceněna nejen 

našimi pacienty, ale i zřizovatelem a odbornými kruhy, 

musí být upevněna i schopností ustát současnou 

ekonomickou nestabilitu českého zdravotnictví. 

V uplynulých třech měsících jsme zahájili jednání 

se zdravotními pojišťovnami o úhradách zdravotní 

péče pro letošní rok. Zdravotní pojišťovny přistoupily 

k jednání tvrdě, a i když jsme společně se 

zdravotnickými pracovišti dohodli jakýsi úsporný 

režim, představám pojišťoven nelze vyhovět. V žádném 

případě VFN nebude řešit problémy, které jsou 

jednoznačně věcí pojišťoven. Příkladem je velmi nákladná, 

pro pacienty však zásadní, centrová péče. 

Změnit pravidla úhrad není bez ohledu na nárůst 

pojišťovnou odsouhlasených pacientů v roce 2010 

možné. Vyřadit takové pacienty z léčby není ani 

etické, ani odborně obhajitelné. Nejen toto je téma, 

které s pojišťovnami budeme dále řešit, samostatně 

za VFN, ale i v rámci Asociace nemocnic. 

Obtížným tématem pro jednání s pojišťovnami, 

se zřizovatelem i Hlavním městem Prahou je jistě 

struktura a počet akutních lůžek. Data předložená 

Všeobecnou zdravotní pojišťovnou jsme sice vzali 

na vědomí, nicméně vlastní analýzy VFN ukázaly 

řadu nepřesností i metodických chyb. VFN je jistě 

připravena zahájit diskuzi na toto téma, považuje 

však za naprosto legitimní, aby se tato diskuze 

dotkla všech zdravotnických zařízení na území 

hlavního města Prahy. 

Protože VFN 

poskytuje superspecializovanou 

péči v některých 

centrech jako 

jediná v ČR, 

chceme, aby se 

diskutovaly plány 

restrukturalizace 

lůžek celé ČR. 

Absence „spádových“ 

oblastí a svobodná volba lékaře je právo 

občanů, které do demokratické země patří, je však 

nutné mít takový systém toku peněz, který nebude 

poškozovat ty, kteří migrujícím pacientům péči 

poskytnou. V důsledku jsme totiž oběťmi tohoto 

systému jak my, poskytovatelé, tak pacienti. Toto 

byla také témata diskuze s ministrem zdravotnictví, 

který navštívil VFN, aby nám představil připravovanou 

reformu zdravotní péče. 

I přes složitou situaci je o VFN stále slyšet. 

V jarních měsících se konala řada významných a již 

tradičních odborných akcí. 

Z nových provozů jsme v uplynulém období 

otevřeli nové ambulance III. interní kliniky. Při 

všech těchto příležitostech si stále připomínáme 

220. výročí založení naší nemocnice. 

Jsem velmi hrdá, že se i ve VFN daří rozvíjet 

dobrovolnický program. Vyplnění volného času 

našim pacientům i pomocná ruka při trávení společenských 

aktivit jim významně pomohou snášet 

útrapy odloučení od rodiny a často je dokážou 

motivovat k nalezení chuti k životu. 

Tradičně pořádaný dětský den zpříjemnil čas 

zejména našim malým pacientům. Letošní ročník 

byl velmi podařený a ráda bych za něj poděkovala 

všem zaměstnancům VFN a 1. LF UK, kteří se 

na jeho organizaci podíleli. 

Končím své sdělení tím příjemnějším, co v nemocnici 

prožíváme, a vám přeji krásnou dovolenou, 

na níž naberete síly. 

Vážené kolegyně, 

vážení kolegové, milí přátelé, 

slunné květnové dny příznivě ovlivní naše duše 

a možná trochu radostněji a usměvavěji budeme 

hledět na život kolem nás, i když mnohé události 

současného společenského dění by mohly 

být námětem pro leckterého autora absurdního 

dramatu. Sluneční záření stimuluje tvorbu vitamínu 

D, současné poznatky vědy uvádějí jeho 

příznivé působení na kostní metabolismus a jeho 

protizánětlivé účinky. Možná také příznivě ovlivní 

naše jednání. Při besedě v Křesle pro Fausta 

nás prof. ThDr. Ing. Jakub Schwarz Trojan, jeden 

z prvních signatářů Charty 77 a emeritní profesor 

katedry teologické etiky Evangelické teologické 

fakulty Univerzity Karlovy v Praze, nabíjel optimismem 

a ve srovnání s hrůzami, které se udály 

v minulém století, má pravdu. 

V těchto dnech byly uveřejněny návrhy nových 

zdravotnických zákonů, které – pokud budou 

přijaty, významně ovlivní celé české zdravotnictví. 

Přejme si, aby při diskuzi nad připomínkami byly 

brány v potaz odborné názory a aby blaho každého 

občana bylo postaveno nad zájmy politických 

stran, zájmových či lobbystických skupin. 

Ministerstvo školství připravuje nový vysokoškolský 

zákon a v současné době probíhají 

jednání nad jeho věcným záměrem. Zákon by měl 

zavést institut výzkumných univerzit, ale stále trvá 

řada nejasností ohledně řízení vysokých škol – 

postavení rektora, správní rady či akademického 

senátu a vědecké rady. Uvidíme, jakým směrem 

se budou další diskuze ubírat. 

V polovině června se uskuteční přijímací řízení 

do všech studijních programů magisterských 

i bakalářských. Je potěšitelné, že v období, kdy 

řada škol vykazuje nedostatek uchazečů, počet 

přihlášek na naši fakultu, jako na jednu z mála, 

významně stoupl. Studenti spolu s učiteli připravili 

pro tento rok informační materiál pro uchazeče, 

který nabízí trochu méně tradiční obraz o životě 

na 1. lékařské fakultě. V červnu začíná zkouškové 

období, které trvá skoro do konce září. Přeji našim 

studentům hodně úspěchů u zkoušek. 

Velmi intenzivně jednáme na fakultě i v rámci 

univerzity o způsobu financování vědecké činnosti 

a odměňování pracovníků fakulty, kteří se na ní 

významně podílejí. Naší prioritou je do počátku 

letních měsíců zaměstnance informovat, jak dále 

a v jakém rozsahu bude vědecká činnost financována, 

včetně počtu úvazků pracovníků. Výsledky 

z minulých let ukazují, že dopady změněného 

financování vědy se nás dotknou jen částečně. 

Kolegyně a kolegové, milí přátelé, 

přeji vám slunečné jarní dny a usměvavé tváře kolem nás. 

Mgr. Dana Jurásková, Ph.D, MBA 

ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 

prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA 

děkan 1. LF UK

6 novinky a události události a novinky 7 

V České republice je odhadem asi 5 % obyvatel s významně 

sníženou filtrační funkcí ledvin. 

Světový den ledvin 

Mezinárodní federace nadací pro nemoci ledvin a Mezinárodní 

nefrologická společnost vyhlásily letos již pošesté druhý čtvrtek 

v měsíci březnu (tentokrát 10. 3. 2011) Světovým dnem ledvin 

s cílem zvýšit informovanost zdravotníků a zejména laické veřejnosti 

o nemocech ledvin, možnostech jejich časného záchytu, prevence 

a léčby. V letošním roce je hlavní pozornost zaměřena na vztahy 

mezi onemocněním ledvin a onemocněním srdce. V České republice 

je Světový den ledvin letos organizován společně Českou nadací 

pro nemoci ledvin a Českou nefrologickou společností. 

Při této příležitosti se dne 9. března 2011 na děkanátu 1. LF UK 

uskutečnila tisková konference a dne 10. března 2011 v Odběrovém 

centru Fakultní polikliniky VFN a v dalších městech bylo nabídnuto 

zdarma skríninkové vyšetření ledvin (vyšetření moči a sérového kreatininu 

jako parametru funkce ledvin) a měření krevního tlaku. (EDA) 

prof. Tomáš Zima 

– místopředseda 

Národní 

koordinační komise 

LabTestsOnline.cz 

LabTestsOnline.cz 

V Akademickém klubu 1. LF UK 

se konala tisková konference věnovaná 

české verzi mezinárodního 

projektu Labtestsonline.cz 

pro pacienty i lékaře. Za pouhé 

dva aktivní roky od svého spuštění 

si připsala řadu významných 

úspěchů, mezi něž patří především 

rozšíření nabídky podrobných 

informací o laboratorním 

vyšetření v českém jazyce. (VH) 

Smlouva 

o spolupráci 

Slavnostní otevření centra 

Ve středu 2. března 2011 se 

uskutečnila tisková konference, 

pořádaná u příležitosti dohody 

o podobě smlouvy o spolupráci 

mezi lékařskými fakultami 

a fakultními nemocnicemi. 

Na tiskové konferenci vystoupili 

Mgr. Martin Plíšek, náměstek 

pro legislativu a právo MZ ČR, 

prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., 

MBA, děkan 1. LF UK a prezident 

Asociace lékařských fakult 

ČR, Ing. Jaroslava Kunová, 

ředitelka Fakultní nemocnice 

Plzeň a předsedkyně Asociace 

nemocnic ČR. (EDA) 

V dubnu 2011 otevřela Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 

nové ambulantní oddělení – Centrum komplexní péče pro děti 

s perinatální zátěží, které přispěje ke zkvalitnění péče o rizikové 

novorozence. Poskytuje dlouhodobou péči dětem, které si s sebou 

nesou zdravotní problémy z období před porodem, během porodu 

nebo časného poporodního období. Centrum vzniklo díky projektu 

financovanému z Norského finančního mechanismu, 

z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví 

ČR a VFN v Praze. Jeho řešitelkou je 

pediatr, MUDr. Daniela Marková. Realizace 

projektu probíhala od března 2009 a zahrnovala 

rekonstrukci prostor, proškolení 

multidisciplinárního týmu a nákup technického 

vybavení. Centrum bude poskytovat 

péči nejen pacientům z VFN, ale i dětem 

z jiných zdravotnických zařízení Prahy 

a Středočeského kraje. (PP) 

Projekt Metabolické diagnostické centrum 

V letošním roce bude ukončen projekt Metabolické diagnostické centrum 

(při Ústavu dědičných metabolických poruch VFN a 1. LF UK), 

který díky doplnění přístrojového vybavení, rozvoji diagnostických 

metod a akreditaci laboratoře umožnil další rozšíření a zkvalitnění 

diagnostiky dědičných metabolických poruch (DMP). Projekt 

byl financován z Finančního mechanismu Norska (85 %) a rozpočtu 

VFN (15 %) a byl realizován v letech 2008–2011. Rozpočet projektu 

je 1 277 962 EUR. U příležitosti ukončení projektu se dne 27. dubna 

2011 uskutečnila tisková konference s mottem „Jen správně a včas 

diagnostikovaní pacienti mohou být správně léčeni“. (PP) 

Slavnostní předání 

přístrojové techniky 

Slavnostní předání přístrojové techniky občanským sdružením 

Život dětem Klinice dětského a dorostového lékařství VFN 

a 1. LF UK (KDDL) se uskutečnilo dne 5. května 2011. Občanské 

sdružení Život dětem předalo v letošním roce přístrojovou techniku 

v celkové hodnotě 1 762 378 Kč. V rámci dlouholeté spolupráce 

získala Klinika dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK 

od občanského sdružení Život dětem pro potřeby dětských pacientů 

zdravotnické přístroje a vybavení pro Jednotku intenzivní a resuscitační 

péče na KDDL ve výši 20 348 991,20 Kč. (PP) 

Velice děkujeme významným sponzorům a dárcům 

a občanskému sdružení Život dětem, jejichž zástupci se 

slavnostního předání zúčastnili. 

Foto ČTK 

Kvalifikační 

a vzdělávací 

standardy 

Na tiskové konferenci, která se 

konala 19. dubna 2011 v Akademickém 

klubu 1. LF UK na téma 

„Nové postupy v pregraduálním 

onkologickém vzdělávání“ 

u příležitosti zakončení projektu 

Kvalifikační a vzdělávací standardy 

pro pregraduální onkologické 

vzdělávání, byla představena 

česká a anglická verze nových 

postupů a metod v onkologickém 

vzdělávání pregraduálních 

studentů lékařských fakult. 

Jedná se o přelomový moment 

v celém českém vysokém 

školství – poprvé se z iniciativy 

samotných učitelů zásadně mění 

přístup ke vzdělávání: standardy 

se soustředí na to, co doopravdy 

potřebuje umět absolvent fakulty, 

aby byl schopen začít pracovat 

jako lékař a dále se profesně 

rozvíjet. Jsou tím zdůrazněna i tak 

důležitá psychosociální témata, 

jako jsou komunikační a sociální 

dovednosti lékaře jakékoli 

specializace (tedy nejen klinického 

onkologa) či problematika 

smrti a umírání. Prostřednictvím 

vzdělávání totiž může dojít k často 

zmiňované a potřebné změně 

ve vztahu pacienta a lékaře. (EDA)

8 novinky a události události a novinky 9 

Slavnostní otevření zrekonstruovaných prostor 

Zrekonstruované prostory slavnostně otevřeli (zleva): prorektor UK 

prof. Jan Škrha, proděkanka 1. LF UK prof. Jana Dušková, ředitelka VFN 

Mgr. Dana Jurásková a přednosta III. interní kliniky prof. Štěpán Svačina. 

Slavnostní otevření rekonstruovaných 

ambulantních prostor 

Diabetologického centra, 

Endokrinologického centra 

a Obezitologického centra 

III. interní kliniky VFN a 1. LF UK 

se uskutečnilo dne 23. května 

2011 v prostorách Fakultní 

polikliniky VFN. Rekonstrukce 

prostor odborných center 

probíhala od konce ledna 2011 

a zásadně změnila prostředí, 

zejména prostorovou dispozici 

ambulancí. Díky rekonstrukci je 

nyní možné využít číselného 

signalizačního zařízení pro 

přístup k recepci, ordinace vyhovují 

současným požadavkům 

a poskytuje se kvalitnější péče 

s menším počtem zdravotnických 

pracovníků. (PP) 

XVIII. Pražské chirurgické dny 

Ve dnech 26.–27. května 2011 se konaly v hotelu Clarion již 

XVIII. Pražské chirurgické dny, které jsou známé též jako Jiráskovy 

dny. Chirurgický kongres s mezinárodní účastí byl pořádán 

I. chirurgickou klinikou VFN a 1. LF UK, Českou chirurgickou 

společností ČLS JEP, traumatologicko-ortopedickou sekcí ČAS, 

VFN Praha a 1. LF UK v Praze. Odborný program byl rozdělen 

do dvou paralelně probíhajících sekcí: na sekci lékařů a sekci zdravotnických 

nelékařských pracovníků. (PP) 

prof. Karel Šonka, vedoucí 

Spánkové laboratoře 

Neurologické kliniky 

1. LF UK a VFN 

Piknik mediků 

Pikniku mediků, tradičně pořádanému Spolkem mediků českých 

v zahradě Neurologické a Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, 

nepřeje již poněkolikáté počasí. A tentokrát si studenti vybrali 

z hlediska počasí asi opravdu ten nejhorší den – 2. květen 2011. 

Na náladě to však neubralo, hudba, zpěv, občerstvení i prezentace 

kulinářských výrobků pedagogů 1. lékařské fakulty UK slavily velký 

úspěch. Pro studenty bylo nachystáno od vedení 1. LF UK a VFN 

opékání prasátka a tradiční gulášek. (EDA) 

Studentská 

vědecká 

konference 

Dne 24. května 2011 se uskutečnil 

již 12. ročník Studentské 

vědecké konference na 1. LF UK. 

Hodnotící komise vybíraly celkově 

ze 70 přihlášených prací. Studenti 

soutěžili s pracemi v sekcích 

pregraduální teoretické a klinické, 

nelékařské a postgraduální teoretické 

a klinické. Na slavnostním 

ukončení studentské konference 

8. 6. 2011 v Akademickém klubu 

1. LF UK bylo předáno celkem 

16 cen pro nejlepší práce 

a 8 mimořádných cen, které byly 

podpořeny nakladatelstvími Galén, 

Grada a redakcemi Zdravotnických 

novin, Medical Tribune 

a TOP LÉKAŘ. Nejlepší práce 

budou zveřejněny v chystaném 

sborníku a postoupí do podzimního 

celostátního kola. (VH) 

Setkání s ministrem zdravotnictví ČR 

V úterý 17. května 2011 navštívili Všeobecnou fakultní nemocnici 

v Praze ministr zdravotnictví ČR doc. MUDr. Leoš Heger, CSc., 

a náměstek pro zdravotní pojištění Ing. Petr Nosek a představili 

reformní zákony Ministerstva zdravotnictví ČR. Představení reformních 

zákonů se uskutečnilo nejen na tiskové konferenci, ale následně 

i na setkání se zaměstnanci nemocnice. (PP) 

Na tiskové konferenci byli přítomni (zleva): náměstek pro zdravotní 

pojištění MZ ČR Ing. Petr Nosek, ministr zdravotnictví MUDr. Leoš 

Heger, ředitelka VFN Mgr. Dana Jurásková, proděkanka 1. LF UK 

prof. Jana Dušková a ředitel Odboru komunikace s veřejností MZ 

ČR Vlastimil Sršeň. 

Nekvalitní spánek 

a nedostatečné 

bdění 

Nekvalitní spánek a nedostatečné 

bdění bylo téma tiskové 

konference pořádané v předvečer 

odborného sympozia 

k 60leté historii vyšetřování 

spánku a jeho poruch na Neurologické 

klinice 1. LF UK a VFN 

v Praze. (VH) 

60. výročí založení pražské záchytné stanice 

Před šedesáti lety, 15. května 1951, zahájila v Apolináři činnost protialkoholní 

záchytná stanice – první instituce svého druhu na světě. 

Záchytná stanice byla koncipována jako zařízení zdravotní péče s výrazně 

preventivním charakterem. Záměrem zakladatele, MUDr. Jaroslava 

Skály, bylo pomoci osobám závislým na alkoholu předejít zdravotním 

a jiným komplikacím, vyskytujícím se při opilosti nebo při vystřízlivování 

z opilosti. Současně se jednalo o včasný „záchyt“ osob v riziku závislosti 

a prevenci vzniku a rozvoje závislosti, představující významný faktor v oblasti veřejného zdraví. 60. výročí 

založení pražské záchytné stanice jsme si připomněli na tiskové konferenci dne 13. května 2011. (PP)

10 novinky – významné úspěchy 

VFN a 1. LF UK ze života 11 

Manažer roku 2010 

Dne 14. dubna 2011 se konalo vyhlášení 

výsledků 18. ročníku soutěže Manažer 

roku. Vyhlašování proběhlo v Paláci Žofín. 

Kromě kategorie Manažer roku bylo vyhlášeno 

celkem 23 ocenění Manažer odvětví, 

Vynikající manažer malé firmy, Vynikající 

manažer střední firmy, Mladý manažerský 

talent a TOP 10. Manažerem odvětví Zdravotní 

a sociální péče se stala Mgr. Dana 

Jurásková, Ph.D., MBA, ředitelka Všeobecné 

fakultní nemocnice v Praze. Manažerem 

odvětví Univerzitní a manažerské 

vzdělávání se stal prof. MUDr. Tomáš 

Zima, DrSc., MBA, děkan 1. Lékařské 

fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Oba 

zároveň uspěli i v kategorii TOP 10. (PP) 

Vyšetření štítné žlázy u těhotných 

Tým endokrinologů z III. interní kliniky VFN 

a 1. LF UK (dr. Potluková, dr. Jiskra, doc. Límanová) 

ve spolupráci s Ústavem klinické biochemie 

a laboratorní diagnostiky VFN a 1. LF UK 

(dr. Springer) zaznamenal na Evropském 

endokrinologickém kongresu významný úspěch. 

Kongres se konal v Rotterdamu 

počátkem května 2011. Jejich 

práce byla jako jediná z celkového 

počtu 740 prací vybrána 

ke zveřejnění na webovém 

serveru BBC v sekci Zdravotnictví. 

Autoři využili výsledků 

screeningu, prováděného 

ve VFN od roku 2005, který byl 

zaměřený na poruchy funkce 

štítné žlázy u asymptomatických 

těhotných žen. 

Ke kontrolnímu odběru a vyplnění 

dotazníku vyzvali autoři 

822 žen, které měly v období 

prvního trimestru těhotenství 

odchylky v laboratorním stanovení 

parametrů funkce štítné žlázy. 

Na výzvu odpovědělo 189 žen. 

Z nich 100 žen mělo v těhotenství 

funkci štítné žlázy normální, 

ale měly pozitivní protilátky proti 

tyreoidální peroxidáze. Autoři 

zjistili, že u třetiny z těchto žen 

se přibližně dva roky po porodu 

objevila porucha tvorby hormonů 

štítné žlázy. Je zřejmé, že ženy 

s pozitivními protilátkami proti 

tyreoidální peroxidáze mají vysoké 

riziko rozvoje poruchy funkce 

štítné žlázy po porodu a že by 

i tyto ženy měly být pravidelně 

sledovány. Vzhledem k tomu, že 

ve všeobecné populaci má tyto 

protilátky přibližně každá desátá 

žena, jde o významné zjištění. 

Je známo, že nedostatek či 

nadbytek hormonů štítné žlázy 

může nepříznivě ovlivnit průběh 

těhotenství, vést k porodním 

komplikacím i ke ztrátě plodu 

a v případě nedostatku hormonů 

se může i zhoršit inteligence dítěte. 

Ženy s pozitivními protilátkami 

proti tyreoidální peroxidáze, které 

měly v prvním těhotenství ještě 

tvorbu hormonů dostatečnou, 

mohou mít v důsledku poporodního 

zhoršení v dalším těhotenství 

hormonů již nedostatek. 

Odkaz: http://www.bbc.co.uk/ 

news/health-13265144 

MUDr. Eliška Potluková, Ph.D., 

III. interní klinika VFN a 1. LF UK 

Traumatologie 

na I. chirurgické klinice VFN 

Založení 1. české chirurgické kliniky v dubnu roku 

1882 lze považovat za začátek české chirurgické 

školy (a tím i traumatologie) v historických českých 

zemích. Tato událost se odehrála v době převratných 

objevů, které přímo ovlivnily chirurgii a traumatologii. 

Louis Pasteur r. 1864 prokazuje, 

že příčinou infekcí není 

žádný „spiritus – duch“, nýbrž 

bakterie. Jules Lamaire r. 1865 

ukázal, že bakterie mohou být 

usmrceny působením kyseliny 

karbolové. Toho využívá 

Joseph Lister, anglický chirurg, 

k zavedení první antisepse 

„karbolovou sprchou“ a nakládáním 

šicích materiálů při operacích 

a před nimi (1867). Do té 

doby platila zásada, že hnisání 

je příznivý jev, „pus bonus et 

laudabile“. 

Prvním přednostou kliniky byl 

Vilém Weiss, který, ač původním 

zaměřením urolog, se významně 

podílel za založení české 

traumatologie. Sám napsal tehdy 

zcela originální práce o resekcích 

dolní čelisti a o „Novém 

převratu v chirurgii“, kterým uvedl 

do praxe a ve známost české 

lékařské veřejnosti pravidla antisepse. 

V té době, kdy operační 

léčení zlomenin bylo, s ohledem 

na infekci, velmi rizikové – např. 

nejčastějším způsobem léčení 

otevřených zlomenin byla 

amputace, se operační výkony 

prováděly spíše jako korekční 

při špatném zhojení zlomenin. 

V roce 1892 nastupuje na místo 

přednosty Karel Maydl, žák 

prof. Alberta z Vídně. Hned se 

uvedl prioritním chirurgickým 

výkonem, laminektomií (operace, 

při níž se odstraňuje zadní 

oblouk jednoho či více obratlů), 

kterou provedl o půl roku dříve 

než Mac Even. Zájem o traumatologii 

dokladují jeho publikace 

i článek „Spontánní zlomeniny“, 

jehož název je prioritní ve světové 

literatuře.

12 ze života VFN a 1. LF UK VFN a 1. LF UK ze života 13 

Dalším přednostou je jmenován 

Otakar Kukula, syn 

ranhojiče z Jičína, jenž se roku 

1908 mimo jiné uvedl vášnivou 

diskuzí s tehdy jasnou veličinou, 

internistou prof. Thomayerem, 

na dnes již zcela rozhodnuté 

téma – chirurgické či tzv. interní 

léčení zánětlivých a ileózních 

onemocnění. Významně rozšířil 

repertoár traumatologických 

operací o steh kostní. 

V období 1882-1922 převládaly 

konzervativní (neoperační) 

způsoby léčení zlomenin ve dvou 

formách. Tzv. anatomický směr 

preferoval dokonalou repozici 

a udržení postavení úlomků 

ve správné pozici po celou dobu 

hojení. To bylo zajišťováno přikládáním 

imobilizačních materiálů 

– sádry, vodního skla, dřeva, 

(sádra byla uvedena do metod 

imobilizace Mathijsenem v Paříži 

r. 1852). Dalšími technikami dočasné 

nebo trvalé repozice byly 

extenze, tedy repozice tahem 

a protitahem, nejprve formou 

náplasťové, později i kostní, pomocí 

speciálních svorek kostních. 

Známé a nejčastěji používané 

byly techniky Bardenheuerova, 

Zuppingerova a Steinmannova (ta 

se udržela nejdéle). 

Druhým směrem byl směr 

funkční, který představovala 

především metoda Lucas-Championnierova, 

preferující při léčení 

pasivní pohyby, masáže a elektrické 

impulsy. O sto let později 

se stejnou myšlenkou vystoupil 

Američan italského původu 

Sarmiento. Základní „hříšnou“ 

myšlenkou obou představitelů 

funkční léčby bylo, že zlomeniny 

se hojí „navzdory tomu, že jsou 

imobilizovány“. Ani jednomu se 

nepodařilo uvést tyto techniky 

do všeobecného užívání. 

Založení 1. české chirurgické kliniky 

v dubnu 1882 lze považovat za začátek 

české chirurgické školy, a tím i traumatologie 

v historických českých zemích. 

Busta profesora Arnolda Jiráska, 

který byl přednostou 

I. chirurgické kliniky v letech 

1926–1959. 

V konzervativním léčení byla 

1. česká klinika průkopnická. 

František Burián navrhl při extenzi 

použití nitrokostního drátu, 

Stanislav Tobiášek pak navrhl 

uskutečňovat extenzi pomocí 

péra. Výsledky této léčby byly 

neobyčejně příznivé. Z operačních 

technik se uplatňovaly 

přímý steh kosti, shřebování 

(skoby, hřeby), zevní fixace, 

a dokonce nitrodřeňově zaváděné 

materiály (slonová kost, 

stříbro, vstřebatelný Galalith). 

Operační repertoár byl koncem 

19. a začátkem 20. století 

dosti omezený a sestával ze 

sekevestrektomií, osteotomií 

a otevřených repozic. V roce 

1882 bylo provedeno 21, r. 1883 

pak 34 traumatologických operací, 

což představovalo na svou 

dobu značné číslo. 

Když po smrti Otakara Kukuly 

(1925) nastoupil tehdy velmi mladý 

Arnold Jirásek, bylo zajištěno 

působení přednosty na rozvoj 

traumatologie jako oboru. 

Roku 1934 založil na I. chirurgii 

za osobní účasti prezidenta T. 

G. Masaryka katedru válečné 

chirurgie. 1924 zahájil školní rok 

přednáškami na téma „Nauka 

o zlomeninách“. Osobně 

se zasloužil o prioritní práce 

v oboru „měkké traumatologie“, 

když zavedl dosud nepřekonanou 

patologicko-anatomickou 

klasifikaci poranění vazů, zvláště 

pak poranění měkkého kolena. 

Do praxe byly uváděny principy 

konzervativní léčby vídeňské 

školy Bohlerovy a nové operační 

metody. Publikoval mimo jiné 

i na témata neurotraumatologická. 

Z jeho školy vyšli uznávaní 

velikáni chirurgie a traumatologie. 

I. chirurgie byla až do 2. světové 

války vedoucím českým pracovištěm 

v oboru traumatologie. 

Později tuto funkci přejímá Brno, 

kde byla založena Úrazová nemocnice 

pojišťovny (1935). 

Další přednostové se specializovali 

na jiné podobory 

chirurgie než na traumatologii 

a I. chirurgie ztrácí své původně 

vedoucí postavení ve státě, 

i když se na klinice stále provádějí 

špičkové traumatologické 

výkony, a pracoviště se snaží 

držet krok s traumatologickými 

centry, ač podpora ze strany 

pojišťoven, centrálních orgánů 

a MZ je často nedostatečná. 

prof. MUDr. Miroslav Zeman, DrSc., 

I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK 

Činnost traumatologické skupiny 

I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK, tedy klinika břišní, hrudní a úrazové 

chirurgie, disponuje lůžkovým traumatologickým standardním oddělením 

s 27 lůžky, pro traumata jsou dále k disposici i monitorovaná lůžka, včetně 

lůžek ventilovaných. Dále je pro kostní chirurgii určen jeden samostatný 

operační sál, k dispozici pro septické výkony jsou i sály další. 

Léčebně preventivní činnost je 

primárně zaměřena na nemocné 

s poraněním pohybového 

ústrojí. Jde o kompletní, nebo 

téměř kompletní konzervativní 

a zejména operační léčbu poranění 

pohybového aparátu: osteosyntéza 

všech typů zlomenin 

končetinového skeletu, včetně 

poranění pánve, poranění vazů, 

šlach a svalů. 

Dále se zabýváme artroskopickými 

operacemi kolene, 

endoprotetikou kyčle a ramene, 

rekonstrukcí statických deformit 

nohy. Jakkoli nebyl VFN 

přiznán statut traumacentra, 

jsou na klinice, nikoli výjimečně, 

ošetřována i polytraumata. Je 

to dáno možností poskytnutí 

komplexní intenzivní péče


Rekonstruované sály na I. chirurgické klinice umožní realizovat chirurgii podle nejmodernějších pravidel. 

a velmi dobrou erudicí členů 

traumatologického týmu. Jsme 

schopni ošetřit prakticky jakékoli 

poranění, vyjma poranění 

CNS a těžkých poranění páteře, 

vyžadujících operační léčbu. 

V této oblasti spolupracujeme 

zejména s neurochirurgickou 

klinikou 1. LF v ÚVN. 

Výuková činnost vyplývá 

z toho, že klinika je součástí 

VFN a 1. LF, tedy vědecko 

výzkumné základny jak pregraduální, 

tak postgraduální. 

Celkový počet nemocných, ošetřených 

traumatologickou ambulancí v roce 2010, je celkem 

15 737, což představuje denní průměr takřka 

43 ošetřených, včetně sobot, nedělí a svátků. 

Na výukové činnosti v oblasti 

traumatologie stejně jako 

na činnosti vědecko-výzkumné 

se rozhodující měrou podílí 

prof. M. Zeman, DrSc., přední 

český traumatolog a autor několika 

originálních operačních 

postupů, řady učebnic a mnoha 

odborných publikací, zakládající 

člen ČSÚCH a člen výboru 

této odborné společnosti. 

Celkový počet nemocných, 

ošetřených v roce 2010 traumatologickou 

ambulancí, činí celkem 

15 737, což představuje denní 

průměr takřka 43 ošetřených, 

včetně sobot, nedělí a svátků. 

Odoperováno bylo v roce 2010 

pro úraz 951 zraněných a 201 

dalších nemocných. Hospitalizovaných 

bylo celkem 1403. Jen 

část z tohoto počtu (67 nemocných) 

byla přijata ke konzervativní 

léčbě zlomenin, většinou 

zlomenin obratlů či žeber. 

S diagnózou komoce mozkové 

(otřes mozku) bylo hospitalizováno 

154 pacientů, valná 

většina z nich v různém stupni 

opilosti. Diagnózu komoce stanoví 

neurolog a indikuje hospitalizaci 

na chirurgii. Jde o jeden 

z největších paradoxů současné 

traumatologie. Traumatolog 

nesmí ošetřit nitrolební traumatické 

krvácení, jakkoli by to 

dokázal, tento výkon přísluší ze 

zákona pouze neurochirurgovi. 

Za těchto podmínek je tedy 

observace nemocných s otřesem 

mozku na chirurgických 

pracovištích zcela nelogická. 

Těchto nemocných je však 

naštěstí jen nepatrná menšina, 

z oněch 154 to bylo pouze pět 

pacientů, kteří byli k neurochirurgickému 

výkonu přeloženi 

do ÚVN. Z těchto důvodů jsme 

iniciovali jednání odborných 

společností a naším logickým 

požadavkem je, aby nemocní 

s diagnózou komoce byli hospitalizováni 

v zařízení, které tuto diagnózu 

stanoví, tedy na neurologii. 

Nejčastějším operačním 

výkonem pro zlomeninu je osteosyntéza 

zlomeniny trochanterického 

masivu, tedy horního 

konce stehenní kosti, následována 

operací zlomeniny krčku 

kosti stehenní. V následujících 

tabulkách jsou uvedeny počty 

výkonů pro jednotlivé diagnózy. 

Přehled zlomenin 

za rok 2010 

Zlomeniny trochanterického 

masivu jsou řešeny převážně 

osteosyntézou, nejčastěji 

nitrodřeňovým rekonstrukčním 

hřebem, méně často tzv. 

Gottfriedovou dlahou, ojediněle 

pak aloplastikou, častěji v případě 

patologických zlomenin 

z metastáz maligních tumorů. 

Osteosyntéza zlomenin krčku 

je spíše výjimečná, nejčastěji 

jsou řešeny endoproteticky, ať 

už hemiarthroplastikou nebo 

náhradou totální. 

Podobně zlomeniny horního 

konce pažní kosti jsou v případě 

těžkých nerekonstruovatelných 

zlomenin řešeny endoproteticky. 

Další uvedené zlomeniny 

jsou standardně řešeny osteosyntezou, 

ať už nitrodřeňovou 

či dlahovou, a v indikovaných 

případech zevní fixací. 

Trochanterický masiv 163 

Krček kosti stehenní 134 

Zápěstí a ruka 92 

Kotníky 88 

Pažní kost 53 

Bérec 51 

Předloktí, včetně okovce 48 

Klíček + AC luxace 39 

Čéška 31 

Stehenní kost 27 

Patní kost 19 

Pánev 8 

Poranění měkkých tkání 

Arthroskopie kolene indikujeme 

nejen u čerstvých úrazů, ale 

i u stavů poúrazových a degenerativních 

poškození kloubu. 

Arthroskopicky lze šetrně ošetřit 

menisky, vazy, a dokonce 

i kloubní chrupavky. 

Arthroskopie kolene 97 

Ruptura šlachy Achillovy 32 

Poranění šlach ruky 

a předloktí 

19 

Ruptura šlachy m.biceps 

brachii 

12 

Ruptura vazů hlezna 10 

Extenzivní rány 9 

Ruptura šlachy 

m.qudriceps femoris 

8 

Ruptura úponu m. biceps 

brachii 

4 

Elektivní operace 

Endoprotetika kyčle má na I. 

chirurgické klinice dlouhou 

tradici, první aloplastiky provedl 

prof. Zeman již na počátku 

sedmdesátých let, tedy v době, 

kdy většina ortopedických 

pracovišť nemohla na tuto 

operaci ani pomyslet. Provádíme 

úspěšně i revizní operace 

a naše čekací doby jsou 

minimální. 

Několik desítek nemocných 

indikujeme k ambulantním výkonům 

na operačním sále. Jde 

o operace pro Dupuytrainovu 

kontrakturu, tedy zkracování 

vazivové dlaňové aponeurózy 

(šlachy), kterých bylo 19, 

operací pro syndrom karpálního 

tunelu bylo 21. Dále jde 

o exstirpace tíhových váčků, 

podkožních benigních nádorů, 

operace pro lupavý prst, dynamizaci 

osteosyntéz apod. 

Traumatologie je prastarý 

obor, starší než všechny ostatní 

medicínské disciplíny. V současné 

době, která přeje vrcholné 

specializaci, se i traumatologie 

částečně autonomizuje a odděluje 

z chirurgie všeobecné. Má 

specializační atestaci, mnohde 

existují samostatná traumatologická 

oddělení i kliniky, existuje 

Česká společnost úrazové 

chirurgie. Jistě to přispívá k vyšší 

úrovni péče o zraněné nemocné. 

Odstranění osteosynt. 

materiálu 

112 

Aloplastika kyčle pro 

arthrozu 

66 

Statické vady přednoží 16 

Viklavost hlezna 7 

Převážná část úrazů se týká 

pohybového aparátu, avšak 

nikoli všechny. Proto je nezbytné, 

aby traumata byla léčena 

na specializovaných pracovištích, 

která jsou součástí větších 

zařízení, schopných poskytnout 

komplexní péči, jakkoli to přináší 

jisté kompetenční spory. Traumatologie 

na I. chirurgické klinice 

pracuje velmi dobře, jistě nikoli 

bez problémů. Nejsou zanedbatelné, 

ale nejsou neřešitelné. 

MUDr. Karel Kudrna, CSc., 

I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK


Miniinvazivní operační přístupy 

Zlomeniny horního konce kosti stehenní (zlomeniny krčku a zlomeniny 

v oblasti trochanterického masivu) patří k nejčastějším důvodům hospitalizace 

na traumatologických odděleních. 

Pertrochanterická zlomenina stehenní kosti; vstupní úrazový snímek 

a následné RTG po osteosyntéze. 

Absolutní většina zlomenin 

horního konce stehenní kosti je 

léčena operačně. Při hledání 

nových postupů v operační 

technice ve smyslu minimální 

invaze a zkrácení operačních 

časů, které jsou jedním z měřítek 

operační zátěže pacienta, ne 

ovšem na úkor bezpečné stabilizace 

zlomeniny, je nutno mít 

na paměti, že vzhledem ke stáří 

pacientů, jejichž věk převážně 

spadá do 7., 8. ale často i do 

9., a dokonce 10. decenia, je 

dle dlouhodobých studií mortalita 

ve věku okolo osmdesáti 

let zhruba 30% – bez závislosti 

na typu operace či způsobu 

anestézie. Další třetina pacientů 

pooperačně nedosáhne své 

předúrazové aptibility a mobility. 

Na I. chirurgickou kliniku VFN 

a 1. LF UK je v dlouhodobém 

průměru každý rok přijato pro 

zlomeninu horního konce kosti 

stehenní 250 pacientů, konkrétně 

v roce 2010 bylo přijato 

297 pacientů, z toho 60 % pro 

zlomeninu trochanterického 

masivu. Tyto zlomeniny jsou 

indikovány k řešení osteosyntézou 

(operační řešení, při kterém 

je kost zpevněna nejčastěji 

kovovým materiálem). Zlomeniny 

v oblasti krčku stehenní 

kosti jsou indikovány k částečné 

nebo totální náhradě kyčelního 

kloubu. 95 % pacientů je operováno 

do dvanácti hodin od přijetí 

k hospitalizaci. 

Dominantní metodou osteosyntézy 

zlomenin horního konce 

stehenní kosti je proximální 

femorální hřeb (PFN), který 

umožňuje stabilizovat zlomeninu 

z relativně malého operačního 

přístupu. Z krátkého, 8–10 cm 

dlouhého přístupu přes měkké 

tkáně je zaveden krátký nitrodřeňový 

hřeb a z dalších dvou 

jednotlivých centimetrových 

incizí jsou zavedeny fixační 

šrouby. 

V posledních třech letech 

máme na našem pracovišti 

k dispozici implantát PC.C.P. 

(PerCutaneus Compression Plate), 

který umožňuje bezpečnou 

a stabilní osteosyntézu s minimální 

invazí měkkých tkání. Principem 

metody je zavedení dlahy 

z malé třícentimetrové incize 

měkkých tkání k místu zlomeniny 

a z další stejně krátké incize 

pak pomocí speciálního instrumentaria 

stabilizovat zlomeninu 

zavedením dvou teleskopických 

šroubů přes krček do hlavice 

stehenní kosti a třemi šrouby 

do distálního fragmentu. 

Invaze měkkých tkání 

a peroperační krevní ztráty 

jsou minimální, operační časy 

se pohybují kolem 40 minut. 

Osteosyntéza je stabilní a umožňuje 

velmi brzkou vertikalizaci 

pacienta a zahájení rehabilitace 

s částečnou zátěží operované 

končetiny. Za jednu z výhod 

těchto dvou metod lze považovat 

i fakt, že operaci může 

provést jeden operatér s instrumentářkou, 

aniž by bylo potřeba 

dalšího asistenta. 

MUDr. Vlastimil Volf, 

I. chirurgická klinika VFN 

Operační řešení 

zlomenin pažní kosti 

Chirurgická léčba troj a čtyřúlomkových 

zlomenin chirurgického krčku pažní 

kosti u osteoporotických pacientů 

je obtížná a dodnes není zcela 

dořešená. Běžně užívané metody, 

jako je osteosyntéza zamykatelnou 

dlahou (LCP), nitrodřeňové hřebování 

nebo náhrada horního konce kosti, 

představují pro převážně starší pacienty 

poměrně náročné výkony a vyžadují 

po operaci aktivní spolupráci. 

Operace podle Hackethala, kdy 

se nitrodřeňově zavádí přes 

zlomeninu svazek drátů, je pro 

pacienty sice méně zatěžující, 

na druhou stranu je spojena 

s častějším výskytem komplikací 

v podobě vycestování 

jednotlivých prutů. 

Od dubna 2010 máme 

na I. chirurgické klinice VFN 

a 1. LF UK k dispozici instrumentárium 

Humerusblok od firmy 

Synthes pro osteosyntézu 

podle prof. Resche. Jedná se 

o metodu miniinvazivní, s minimálním 

výskytem komplikací, 

a umožňuje krátce po operaci 

návrat k aktivní činnosti a rehabilitaci. 

Princip této osteosyntézy 

je jednoduchý: z malého řezu 

v oblasti úponu deltového svalu 

připevníme pomocí šroubu 

ocelový bloček k pažní kosti, 

provedeme repozici zlomeniny 

pod rtg kontrolou a následně 

pomocí cíliče zavedeme přes 

humerusblok dva Kirschnerovy 

dráty přes zlomeninu do hlavice 

humeru. Tyto dráty pak zafixujeme 

utažením 

připravených 

šroubků v bloku. 

Výkon se provádí 

vpolosedu a při 

nekomplikovaném 

průběhu 

trvá 30 minut. 

Po operaci 

imobilizujeme 

pacientovi na týden 

končetinu 

v ramenní ortéze a při rehabilitacích 

dovolujeme pouze 

pasivní hybnost. Od druhého 

týdne pacient začíná s aktivní 

rehabilitací a po šesti týdnech 

po zhojení zlomeniny odstraňujeme 

veškerý kovový materiál, 

což je možno provést během 

krátkého výkonu v lokální anestézii. 

Od dubna 2010 dodnes 

jsme na I. chirurgické klinice 

ošetřili touto metodou 17 

pacientů starších 60 let s troj 

a čtyřúlomkovou zlomeninou, 

kdy se pouze jednou odehrálo 

selhání osteosyntézy. Vzhledem 

ke své miniinvazivitě je 

Pooperační péče na jednotce intenzivní péče 

na I. chirurgické klinice VFN a 1. LF UK. 

dobře tolerována staršími pacienty. 

Důkazem toho je 84letá 

pacientka, která čtyři týdny 

po operaci odjela na lyžařský 

zájezd do Francie. 

V současné době jsme společně 

s Traumacentrem v Ostravě 

jedinými pracovišti v České 

republice, která tuto metodu při 

léčbě zlomenin chirurgického 

krčku pažní kosti používají. 

Myslím si, že zavedením osteosyntézy 

podle prof. Resche se 

nám podařilo rozšířit spektrum 

možností léčby v této traumatologicky 

komplikované oblasti. 

MUDr. Filip Burget, 

I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK

18 ze života VFN a 1. LF UK den dětí ze života 19 

Chirurgie ruky 

Chirurgie ruky se jako samostatný chirurgický obor začala ve světě formovat 

v poválečném období, kdy velké množství válečných, mnohdy devastujících 

úrazů vyžadovalo úzce specializovanou péči. Tento mladý chirurgický obor 

v současné době integruje léčebné postupy z chirurgie, mikrochirurgie, plastické 

chirurgie, ortopedie a zabývá se řešením akutních i chronických onemocnění 

ruky a předloktí. 

Na západ od našich hranic, 

především v německy mluvících 

zemích a ve Skandinávii, je 

běžné, že lidé postižení úrazem 

nebo s chronickými problémy 

ruky vyhledají přímo specializované 

pracoviště, které bývá 

I. chirurgická 

klinika VFN 

I. chirurgická klinika byla založena 

v roce 1882 jako první univerzitní 

klinika s vyučovacím jazykem 

českým. Od té chvíle stála v českých 

a moravských zemích (a od roku 

1918 v celém Československu) 

v čele vývoje nových operačních 

postupů chirurgické vědy, praxe 

a výchovy českých studentů medicíny 

a následně jejich postgraduálního 

vzdělávání. 

V současné době léčebná 

činnost kliniky zahrnuje celou 

šíři všeobecné chirurgie, zejména 

gastroenterochirurgii, hepatální 

a pankreatobiliární chirurgii, 

hrudní chirurgii, endokrinochirurgii, 

bariatrickou chirurgii, chirurgii prsu 

a v celé šíři traumatologii s vybranými 

ortopedickými operacemi. Plně 

jsou využívány techniky laparoskopické, 

thorakoskopické a artroskopické 

chirurgie. Výzkumná činnost 

je zaměřena především na onkochirurgii 

a chirurgii vysoce rizikových 

skupin pacientů. 

součástí téměř každé větší 

nemocnice. 

V našem zdravotním systému 

v současné době působí jen 

jedno přetížené specializované 

pracoviště, poskytující komplexní 

péči, a několik specializovaných 

poraden či ambulancí 

rozesetých různě po republice. 

Veřejnost tedy hledá odbornou 

pomoc na běžných chirurgických 

nebo ortopedických ambulancích, 

kde primární ošetření 

i následná léčba často neodpovídá 

posledním standardům. 

Na I. chirurgické klinice VFN 

a 1. LF UK jsme v současné 

době po přijetí plastického 

chirurga schopni poskytnout vysoce 

specializovanou komplexní 

péči i v tomto oboru. Řešíme 

čerstvé i zastaralé zlomeniny 

prstů, záprstních i zápěstních 

kůstek a i velmi časté zlomeniny 

zápěstí, poranění měkkých 

tkání ruky (šlach, nervů, cév), 

ztrátová poranění, akutní i chronické 

nestability vazů prstů 

nebo zápěstí. Specializovanou 

péči poskytneme i pacientům 

s chronickými onemocněními, 

jako je syndrom karpálního tunelu, 

Dupuytrenova kontraktura, 

lupavý prst, artritické postižení 

malých kloubů nebo měkkých 

tkání. 

Podmínkou dobrých výsledků 

je šetrná operační technika 

za použití turniketu, ev. lupových 

brýlí. K dispozici máme 

Budova I. chirurgické kliniky 

VFN a 1. LF UK – pohled 

na spojovací chodbu 

u operačních sálů. 

i poslední verze miniinstrumentárií, 

umožňujících exaktní 

osteosyntézu složitých zlomenin 

prstů, záprstních a zápěstních 

kůstek. 

Je třeba intenzivně pracovat 

na tom, aby obor chirurgie ruky 

(a jeho náplň) vstoupil do povědomí 

laické i odborné veřejnosti, 

neboť oborová specializace 

je trendem poslední doby nejen 

v chirurgii, ale i v celé medicíně. 

MUDr. Josef Kraus 

I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK 

Dětská pouť 

Kateřinská zahrada na začátku června opět patřila 

dětem. Dne 1. června 2011 se zde konala již tradiční 

oslava dětského dne s názvem Dětská pouť 2011. 

Záštitu nad akcí převzal starosta 

Městské části Prahy 2 Ing. Jiří 

Paluska, který oslavu zahájil společně 

s ředitelkou VFN Mgr. Danou 

Juráskovou, děkanem 1. LF 

UK profesorem Tomášem Zimou 

a ředitelem Městské policie Prahy 

2 Václavem Vozdeckým. 

Na malé návštěvníky i pacienty 

čekaly nejrůznější atrakce, 

soutěže a další zábava. Připraveny 

byly ukázky z práce policistů 

a první pomoci, nemocnice pro 

medvídky, malování na obličej, 

prohlídka sanitního vozu. Akci 

přijeli podpořit motorkáři Black 

Dogs. Návštěva z pražské ZOO 

na oslavě nemohla chybět i se 

svými zvířecími kamarády a různými 

tematickými soutěžemi. Děti 

si mohly užívat trampolíny nebo 

skákacího hradu. Připraveno 

bylo i občerstvení. Zapomenout 

nesmíme ani na balonky a dárky 

pro všechny dětské pacienty 

a návštěvníky. Dětskou pouť 

Dětskou pouť slavnostně zahájili (zprava): děkan 1. LF UK profesor 

Tomáš Zima, ředitelka VFN Mgr. Dana Jurásková, moderátorka 

MUDr. Míša Ingrischová, starosta MČ Prahy 2 Ing. Jiří Paluska, 

vedoucí Odboru vnějších vztahů MČ Prahy 2 PhDr. Jitka Slavíková 

a ředitel Městské policie Prahy 2 Václav Vozdecký. 

zakončily divadelní soubory ZUŠ 

Na Popelce a studio DAMÚZA 

se svými představeními. Celým 

odpolednem provázel svými písničkami 

a dobrou náladou Standa 

Hložek. O moderování se postarala 

MUDr. Míša Ingrischová. 

Letošní rok nám počasí přálo, 

doufáme tedy, že si malí i velcí 

účastníci letošní oslavu dětského 

dne užili v dobré náladě. 

Rádi bychom poděkovali 

všem, kteří se na organizaci Dětské 

pouti 2011 podíleli. (PP)

20 rozhovor akademický sochař akademický sochař rozhovor 21 

Vaše dílo je neobyčejně rozsáhlé 

a má také velké rozpětí 

– od komorních plastik, 

volných i reliéfních, až k monumentálním. 

Málokterý sochař 

má však prakticky ve všech 

svých dílech tak specifický 

a charakteristický rukopis 

jako právě Vy. Pro Vaše sochy 

jsou charakteristické zvláštní 

expresivní polohy, jsou jakoby 

beztížné, štíhlé, protáhlé. Stojí 

nohama na zemi, ale vypadají, 

jako by padaly, nebo naopak 

mířily ke hvězdám. Z čeho to 

vyrůstá 

Nejspíš z toho, že jsem špatný 

sochař. Dělal jsem celý život 

stojící figury, ale pro mne jsou 

v pohybu. Když se totiž z kamene 

vytvoří člověk, je to totéž, 

jako když bůh stvořil Adama. 

Ten také vstal. Jen ty moje 

figury stojí trochu nepořádně. 

Ve škole nás učili, že sochař má 

dělat sochy, které stojí pevně 

na zemi, jsou zakotvené, statické, 

nepadají. Ale to je těžké, 

takže já dělám sochy, které jsou 

v beztížném stavu, padají nebo 

Pětaosmdesátník 

Olbram Zoubek 

V nedávných dnech oslavil své pětaosmdesátiny 

akademický sochař, mistr Olbram Zoubek – při té 

příležitosti jsme měli možnost uvítat ho mezi sebou 

i my v Křesle pro Fausta v Akademickém klubu 

1. LF UK. Přišel šarmantní muž, z něhož vyzařuje 

pokora i vnitřní síla a harmonie, a déle než hodinu 

odpovídal moudře, zasvěceně i vtipně na naše 

otázky. Vybíráme alespoň několik jeho odpovědí… 

vzlétají. Moje figury se stále pohybují 

mezi pády a vzlety, a mě 

na tom baví právě to napětí boje 

se zemskou tíží, který je stále 

nevybojován. Napětí mezi tíhou 

a touhou létat, mezi současností 

a směřováním k nadčasovosti, 

mezi tíhou hmoty a snahou ji popřít, 

mezi dokonalostí a nemožností 

jí dosáhnout. To je to, co 

mě vzrušuje. Ostatně málokdo 

si uvědomuje, že stání není 

pasivní, ale velmi aktivní poloha 

– zkuste si jen, kolik svalů je 

třeba a kolik síly musí člověk 

vynaložit, aby vzpřímeně stál. To 

není samozřejmost, protože to 

jde proti zemské tíži. A platí, že 

dokud člověk stojí, žije, zatímco 

když umře, padne a leží. 

Vy jste nikdy nepracoval ani 

s mramorem, ani s travertinem 

či jinými materiály, nýbrž 

s cementem. Tahle Vaše volba 

materiálu vycházela z čeho 

To byla za prvé z nouze ctnost. 

Měl jsem s první ženou Evou 

ateliér na Židovských pecích 

v bývalé cementářské dílně, kde 

nejspíš byl přímo zaklet genius 

alias duch cementu. Modeloval 

jsem z hlíny, ale do formy jsem 

nelil ani bronz, ani cín, nýbrž 

cement. A za druhé za tím byl 

opět skryt můj cit pro napětí, 

v tomto případě napětí mezi 

nadčasovým gestem a laciným 

fádním cementem. Když děláte 

vznešený námět s velkým patetickým 

nábojem a do formy lijete 

tenhle všední materiál, pak to 

téma jakoby přitáhnete na zem 

a uděláte současnou věc. 

Ve většině Vašich soch, byť 

nesou jména třeba biblických 

postav, se skrývají Vaši nejbližší 

– rodiče, první i druhá žena, 

děti, přátelé. Je to tak 

Je. A i v tom je napětí, které 

mě baví. Sice se inspiruji mýty, 

ať už řeckými či biblickými, 

ale svým figurám dávám hlavy 

svých blízkých a přátel, abych 

je mohl vztáhnout k sobě, 

abych mohl těm mýtům věřit, 

aby mě oslovovaly. Do starých 

mužských promítám sám sebe, 

do mladých svého syna, do žen- 

ských postav svou první nebo 

druhou ženu, dceru, přítelkyni… 

Tím mýty kolem mne ožívají a já 

s nimi mohu vést dialog. 

Řada témat Vaší práce se stále 

vrací, opakují se jako v kruhu, 

v názvu nesou slova „ještě“ 

či „znovu“. Je to proto, že se 

je snažíte uchopit a ztvárnit 

opakovaně, tedy co nejpřesněji 

a nejemocionálněji, v jiném 

kontextu a z jiného pohledu 

Snad i proto. Ale hlavně – já už 

jsem starý člověk, a proto vím, 

že není třeba snažit se vždy 

za každou cenu objevovat Ameriku. 

Proto se opakuji, a abych 

se předem bránil kritice za tohle 

opakování, dávám je už do názvů. 

Znovu Marie. Ještě Marie. 

Stále Marie. Tedy – opakuji se, 

ale přiznávám to. 

Často zdůrazňujete, že chcete 

sobě i druhým připomenout, 

že moře šumí, i když se tlačíme 

v elektrice, že v každém muži 

je kousek Prométhea, že v každé 

ženě je kousek bohyně. 

Myslíte, že bez umění na to 

moderní člověk zapomíná, 

a tvoříte i Vy s touto snahou 

Nechci a nemohu mluvit za jiné, 

ale pokud jde o mne, platí to. 

Říká se, že otec má stejně rád 

všechny své děti – je ale mezi 

Vašimi sochami některá, která 

je Vašemu srdci zvláště blízká 

Asi ano – je to Ifigenie, a to hned 

ze dvou důvodů. Jednak proto, 

že její příběh je jakousi paralelou 

příběhu Jana Palacha, jehož čin 

do mé duše i mého života hluboce 

zasáhl, a za druhé proto, že si 

ji oblíbil prezident Václav Havel. 

Klíčovou zápletkou Euripidova 

dramatu o Ifigenii je vnitřní 

boj Agamemnona, otce Ifigenie 

a velitele statisícového řeckého 

vojska, s kletbou bohyně Artemis. 

Ta tehdy seslala na zem 

silný vítr, aby zabránila řeckým 

lodím vyplout z Aulidy do Tróje; 

byl to trest za zabití bílé laně, 

kterou měla Artemis v oblibě. 

A k usmíření bohyně měl Agamenon 

obětovat právě Ifigenii. 

Tohle dilema mě uchvátilo, 

mimo jiné proto, že v té době 

byli mnozí vydíráni právě přes 

děti. Agamemnon se nakonec 

po hrozném vnitřním dilematu 

rozhodne dceru zachránit, jenže 

ona se nakonec sama hodlá 

obětovat – podobně jako později 

Jan Palach. Podle Euripida 

bohyně Artemis Ifigenii ušetřila, 

protože nechtěla dopustit, aby 

byl její oltář potřísněn lidskou 

krví. Zahalila oltář mlhou, a když 

ta se rozpustila, ležela na oltáři 

místo Ifigenie bílá laň, a Ifigenii 

si bohyně Artemis vzala do svého 

chrámu, aby ji zde udělala 

svou kněžkou. Další verze tohoto 

příběhu však říká, že Ifigenie 

přece jen obětována byla. 

Ten příběh mě tak oslovil, 

že jsem zobrazil všechny jeho 

hlavní postavy – Agamemnona, 

Klytaimnestru, Menelaa, bojovníka 

a samozřejmě především 

Ifigenii. Když byl Václav Havel 

zvolen prezidentem a já mu šel 

gratulovat, poprosil mě, abych 

mu věnoval jednu ze svých 

soch. Chtěl jsem, aby si zvolil 

sám, ale on dával přednost 

tomu, abych vybral já – nějakou

22 rozhovor akademický sochař koncerty ze společnosti 23 

krásnou dívku se zlatými vlasy. 

A protože já považoval za nejhezčí 

právě Ifigenii, naložil jsem 

ji do auta a odvezl na Hrad. 

Václav Havel ji měl na čestném 

místě ve své pracovně, a tak 

vždy při novoročním projevu 

vystupovala spolu s ním. Na to 

jsem byl pyšný. 

Možná bychom mohli pohovořit 

i o Vašich politických 

názorech, Vašem vývoji, včetně 

Vašeho politického vývoje 

a dnešního pohled na politiku. 

Víte, já jsem za první republiky 

vyrůstal v tzv. buržoazní rodině, 

tedy např. i s posluhovačkou, 

kterou matka oslovovala jen „Bačáková“. 

A mně strašně vadilo, 

že jí neříkala „paní Bačáková“ 

a vůbec s ní zacházela tak, jako 

by byla něčím méně než my. 

V roce 1945 – to mi bylo devatenáct 

– jsem pobíhal po barikádách, 

viděl jsem první mrtvé, 

a když přišli Rusové, jako mnozí 

další jsem věřil, že nás osvobodili 

a zachránili. Pak na UMPRUM 

všichni dobří profesoři byli levicově 

zaměření, a i to mě hodně 

ovlivnilo. Byl jsem dlouho hloupý 

jako troky, protože i když jsem se 

pohyboval mezi nimi, nepochopil 

jsem, co mají za lubem, že 

to všechno je přetvářka. Nebyl 

jsem tak chytrý jako bratr, který 

se už v únoru 1948 zúčastnil 

manifestace a pochodu studentů 

na Hrad k prezidentu Benešovi. 

Už jsem dokonce nosil přihlášku 

do strany v kapse, ale naštěstí 

jsem ji nikdy nevyplnil. Prohlédl 

jsem o pár týdnů později, když 

do ulic nastoupily Lidové milice. 

To jsem se zděsil, vystoupil 

z řady a úplně jsem otočil, když 

jsem viděl, že nejde o demokracii, 

ale o násilí. Od té doby 

už jsem nebyl levý a byl a jsem 

po celý svůj život demokratem. 

Naděje roku 1968 jsem 

prožíval velmi silně. Sice jsem se 

narodil v demokratické Masarykově 

první republice, ale pak 

přišla okupace a po třech letech 

svobody vlastně druhá etapa 

nesvobody, trvající více než 

dvacet let. Takže události jara 68 

byly něčím zcela mimořádným. 

Byli jsme však hloupí, když jsme 

si mysleli, že to může vydržet. 

Už v srpnu 68 přišla okupace 

a začátek normalizace. Posledním 

zábleskem naděje byla Palachova 

oběť. Pak přišlo dalších 

dvacet let marasmu. 

Rok 1989 proto pro mne byl 

neočekávaný zázrak. Tušili jsme, 

že se něco stane, ale nečekali 

jsme, že to bude takový obrat. 

Ale udělali jsme všichni, včetně 

mě, jednu chybu: opět jsme 

očekávali příliš mnoho a příliš 

rychle. Mysleli jsme si, že když 

se změní politika, změní se i lidé, 

že když bude odstraněna žába 

na prameni, lidé začnou být 

hodní, přátelští, poctiví… V to 

jsme neměli doufat, protože to 

byl nesmysl. Lidé jsou pořád 

stejní, a když mají více příležitostí 

ke zlodějnám, využívají 

jich. Takže jsem byl nějaký čas 

zklamaný, ale vlastně hloupě, 

protože jsem od toho neměl tolik 

očekávat. Ani dnes zdaleka není 

všechno nejlepší a skoro všichni 

nadáváme – zapomínáme ovšem, 

že nadáváme na ty, které 

jsme si sami zvolili. A navíc ono 

to opravdu není tak hrozné, jak 

to vypadá. 

Koho ze současných politiků 

byste si dovedl představit jako 

součást jezdecké sochy, tedy 

na koni 

To spíše pod koněm. Václav Havel 

by asi na koni nejezdil a asi 

by na něm ani nevypadal dobře, 

a nikoho jiného nevidím. 

A na závěr otázka, které 

neunikne nikdo, kdo usedne 

do tohoto Křesla pro Fausta – 

jak si sám pro sebe interpretujete 

faustovskou legendu a zač 

byste byl ochoten upsat se 

Mefistovi vlastní krví Vy sám 

To je těžká otázka. Víte, já i tu 

legendu znám jen od Jiráska, 

a abych řekl pravdu, příliš mě 

neoslovila. A pokud jde o to, zda 

by mě něco přimělo k podpisu 

a zaprodání duše Snad jen děti. 

Protože představa, že by děti 

měly trpět kvůli mně, je pro mne 

nepřijatelná. 

Vážený mistře. Říkáte, že jste 

v životě udělal mnoho chyb 

a mnoho lidí zarmoutil, že byste 

docela rád leccos vzal zpět 

– ale také říkáte, že do zrcadla 

se můžete dívat bez velkých 

rozpaků. A to je pro člověka 

v pětaosmdesáti velká devíza. 

Zastáváte názor, že nad mraky 

je nebe vždy modré, takže 

každý den vstáváte za úsvitu, 

vycházíte na dvorek, podíváte 

se směrem nahoru a řeknete: 

„Děkuju!“ Přejeme vám tedy, 

ať je těch rán ještě velmi mnoho, 

a děkujeme za vaše dílo 

i za dnešní povídání. 

Mgr. Jaroslav Hořejší 

Život ve zkratce 

Vynikající sochař a restaurátor Olbram 

Zoubek se narodil 21. dubna 

1926 v Praze. Byl žákem profesora 

Josefa Wagnera. S 1. lékařskou fakultou 

UK je Olbram Zoubek spojen 

trojnásobně – sochou Hygie, která 

zdobí prostory děkanátu, sochou 

Piety, umístěné na Anatomickém 

ústavu, a svým pražským ateliérem 

v Salmovské ulici, v sousedství 

Anatomického ústavu 1. LF UK. 

Koncert z cyklu Fakulta v srdci Karlova 

Byl to již v pořadí 13. koncert, 

který vznikl z podnětu 1. lékařské 

fakulty UK a studentů, sdružených 

v Humanitním spolku 

mediků, se kterými fakulta připravuje 

akce vedoucí k vybudování 

a oživení univerzitního kampusu 

na Albertově a na Karlově. Cyklus 

koncertů duchovní hudby pod 

názvem „Fakulta v srdci Karlova“ 

se těší velkému zájmu veřejnosti 

a získal již své příznivce. 

Koncerty jsou organizovány 

ve spolupráci s farnostmi kostelů 

Prahy 2, převážně na Karlově, 

od roku 2005. Uskutečnilo se 

jich od té doby celkem třináct, 

střídavě v kostele sv. Apolináře, 

v kostele Nanebevzetí Panny Marie 

a sv. Karla Velikého, v chrámu 

sv. Štěpána, v kostele sv. Ignáce 

Koncert v kostele sv. Kateřiny 

a v kostele sv. Kateřiny. Zatím 

poslední, třináctý, se uskutečnil 

ve Velké síni Novoměstské radnice, 

která ožila v úterý 26. dubna 

2011 vystoupením souboru 

Piccolo coro & Piccola orchestra 

Další z řady koncertů v kostele sv. Kateřiny zorganizovaly Všeobecná 

fakultní nemocnice v Praze, Rytířský řád křížovníků s červenou 

hvězdou a Společnost pro duchovní hudbu. Koncert se uskutečnil 

v úterý 26. dubna 2011 za podpory městské části Praha 2. Na programu 

byla díla T. L. de Victoria, J. N. Hummela, F. Mendelssohna- 

-Bartholdyho, F. Poulence, A. Pärta, J. Nováka, Z. Lukáše a Otvírání 

studánek Bohuslava Martinů. Účinkovali: Josef Somr (recitace), 

Roman Janál (baryton), Alžběta, Jakub a Leoš Čepičtí (housle a viola), 

Jaroslav Šaroun (klavír) a Foerstrovo komorní pěvecké sdružení 

v čele s dirigentem Jaroslavem Brychem. (PP) 

včele s dirigentem Markem Valáškem. 

V programu zazněla díla 

Jana Nováka, Johanna Sebastiana 

Bacha, Henryho Purcella 

a Georga Friedricha Händela. 

(VH) 

Vystoupení 

dětského sboru 

Písničky potěšily 2. června 

2011 hospitalizované pacienty, 

klienty stacionářů, zaměstnance 

i náhodné návštěvníky na Psychiatrické 

klinice VFN a 1. LF 

UK. Již tradiční koncert sboru 

dětí ze spřátelené základní školy 

v Resslově ulici v Praze 2 byl 

tentokrát spojený s prodejní výstavou 

děl našich pacientů. Své 

výrobky poskytli klienti stacionářů 

a také oddělení rehabilitace 

a arteterapeutická dílna. Akci, 

které se zúčastnila i ředitelka VFN 

Mgr. Dana Jurásková, organizoval 

především tým režimových 

sester z denního stacionáře Karlov. 

Společně s klienty stacionáře 

připravili pro děti pohoštění a dárečky. 

Věříme, že se nám podaří 

ve spolupráci se ZŠ pokračovat, 

a dokonce ji rozšiřovat o navazující 

akce. (red)

24 ze společnosti knižní novinky knižní novinky ze společnosti 25 

Křest knih 

V Akademickém klubu Faustova domu se již stalo tradicí křtít zde knihy, vzešlé 

z pera a přičiněním autorů 1. lékařské fakulty UK. Ani začátek letošního roku 

v tom nebyl výjimkou. Takový křest je pokaždé důvodem k setkání osobností 

nejen ze světa medicíny, ale také z oblasti umění a kultury. 

PORANĚNÍ KRČNÍ PÁTEŘE 

Nakladatelství Galén, s. r. o., představilo 

v Akademickém klubu 1. LF UK knihu profesora 

Jana Štulíka et al. s názvem PORA- 

NĚNÍ KRČNÍ PÁTEŘE. Ve středu 6. dubna 

2011 byla pokřtěna za přítomnosti děkana 

1. LF UK, profesora Tomáše Zimy, profesora 

Pavla Pafka a profesora Antonína Sosny. 

Monotematická publikace zpracovává 

v 16 kapitolách problematiku poranění krční 

páteře. Mezinárodní autorský kolektiv se 

podrobně věnuje historii chirurgie páteře, 

vývoji páteře, chirurgické anatomii, klasifikacím, 

diagnostice a léčbě jednotlivých typů 

poranění, včetně poúrazových deformit. 

Součástí každé kapitoly je vlastní soubor 

pacientů autorů s výsledky léčení nebo 

s výsledky z multicentrických studií. 

Klinický souhrn na konci kapitol umožňuje 

čtenáři rychlou orientaci a zopakování 

si základních principů. Dlouholeté zkušenosti 

autorů s léčením závažných poranění krční páteře 

podtrhuje rozsáhlá obrazová dokumentace. Kniha 

je primárně určena páteřním chirurgům-specialistům, 

základní informace však přináší i pro ortopedy, 

neurochirurgy, traumatology a chirurgy. (EDA) 

Knihu vydalo nakladatelství Galén, s. r. o. 

VIVISECTIO MUNDI 

Velkému zájmu se těšila kniha 

profesora Ctirada Johna s názvem 

VIVISECTIO MUNDI, která 

byla slavnostně představena 

v Akademickém klubu 1. LF UK 

v pondělí 28. března 2011. 

Většinu textu této knihy tvoří 

dialog, tedy forma, kterou si 

oblíbili staří učenci (Platon, 

Sokrates, Galileo a další). Jde 

o upřímný, někdy až neúprosný 

slovní ping-pong dvou vzdělanců, 

z nichž jeden se stylizuje 

spíše do role nerudného pesimisty, 

druhý, o generaci starší, 

pak zůstává sám sebou, tedy 

laskavým optimistou. 

„Pan profesor se v mých očích 

hodně blíží ideálu člověka chytrého, 

moudrého i hodného zároveň. 

Díky této vzácné konjunkci 

osobních vlastností disponuje 

humanismem nadobyčej zažitým, 

rozvinutým hlubokými životními 

zkušenostmi – a to nejen těmi 

dobrými. Povídat si s ním pro mě 

bylo nesmírně poučné i povzbuzující,“ 

říká o Ctiradu Johnovi jeho 

„zpovědník“ František Houdek. 

Nu, a tito dva lidští antipodi se 

baví – o učení, vědě, medicíně, 

kariéře, ale i o lásce, cti, odpovědnosti 

nebo o stáří a smrti, a samozřejmě 

také o společnosti. Své názory 

dokládají množstvím příkladů 

ze života i z literatury. (EDA) 

Knihu vydalo nakladatelství 

Galén, s. r. o. 

KARCINOM LEDVINY 

V úterý 15. března 2011 byla 

v Akademickém klubu 1. LF UK 

pokřtěna nová publikace s názvem 

KARCINOM LEDVINY. 

Jejími autory jsou Ivan Kolombo, 

Tomáš Hanuš a Karel Odrážka. 

Karcinom ledviny je nejmalignějším 

tumorem v uroonkologii 

a Česká republika má již několik 

let nejvyšší výskyt tohoto závažného 

onemocnění na světě. Během 

posledních 2–3 let prochází 

tato problematika bouřlivým 

vývojem v řadě ohledů. Zlepšují 

se naše představy o patofyziologii 

karcinomu ledviny i zobrazovací 

diagnostické metody. Stále 

více se uplatňují nové alternativní 

miniinvazivní postupy při léčbě 

lokalizovaného onemocnění 

(laparoskopie, daVinci robotická 

chirurgie, perkutánní radiofrekvenční 

ablace a kryoablace). 

I přesto však zůstává značné 

procento nemocných s pokročilým 

a generalizovaným onemocněním, 

kdy připadají v úvahu 

komplexní postupy zahrnující 

léčbu chirurgickou, nové efektivnější 

režimy biologické léčby, 

radioterapii, radiochirurgii, 

metody selektivní embolizace 

a radiofrekvenční ablaci. Použití 

bisfosfonátů či radionuklidů se 

uplatňuje při prevenci a terapii 

skeletálních komplikací. Všechny 

tyto moderní trendy zachycuje 

předkládaná monografie 

v intencích nových směrů vývoje 

medicíny u tohoto onemocnění. 

Součástí publikace je DVD 

nosič, na němž čtenář nalezne 

ilustrativní videoprezentace, např. 

provedení roboticky asistované 

radikální nefrektomie pro karcinom 

pravé ledviny s použitím 

Hemolock klipů, roboticky asistované 

resekce karcinomu solitární 

ledviny s využitím Habibova laparoskopického 

skalpelu a další. 

Specializace – urologie, chirurgie, 

radiologie a zobrazovací 

metody, onkologie, farmakologie, 

nefrologie. (EDA) 

Publikaci vydalo nakladatelství 

Mladá fronta, a. s., divize 

Medical Services. Kniha vychází 

s DVD přílohou.

26 ze společnosti křeslo pro Fausta křeslo pro Fausta ze společnosti 27 

Křeslo pro Fausta 

Faustův dům je spjatý s faustovskou legendou, i přestože zde doktor Faust 

nikdy nebydlel. Faust proslul svým šarlatánstvím a černou magií. Upsal duši 

ďáblu, který jej odnesl do pekel, údajně právě stropem tohoto domu. Dnešní 

Faustův dům je využíván 1. lékařskou fakultou UK a do jeho prostor jsou již 

tradičně zváni vzácní hosté, aby z pomyslného Faustova křesla pohovořili 

s posluchači o svém životě. 

doc. MUDr. Pavel Calda, CSc. 

Besedy z cyklu nazvaného Křeslo pro 

Fausta se 30. března 2011 zúčastnil 

docent Pavel Calda, vedoucí Oddělení 

ultrazvukové diagnostiky a Centra 

fetální medicíny Gynekologicko-porodnické 

kliniky 1. LF UK a VFN. 

Docent Pavel Calda je uznávaným 

gynekologem. Své práci se věnuje 

již více než 26 let, porodil mimo jiné 

potomky řady významných osobností. 

Je šéfredaktorem časopisů Moderní 

gynekologie a Aktuální gynekologie 

a porodnictví. Je členem redakčních 

rad prestižních odborných světových 

časopisů, držitelem Šonkovy ceny 

za nejlepší práci v oblasti ultrazvukové 

diagnostiky v porodnictví a gynekologii 

a Pawlikovy ceny v oboru 

gynekologie a porodnictví. (EDA) 

prof. ThDr. Ing. Jakub 

Schwarz Trojan 

Další z významných hostů, 

kteří přijali pozvání do Křesla 

pro Fausta, byl pan profesor 

Jakub S. Trojan, jeden z prvních 

signatářů Charty 77 a emeritní 

profesor katedry teologické etiky 

na Evangelické teologické fakultě 

Univerzity Karlovy v Praze. Dne 

10. května 2011 v Akademickém 

klubu 1. LF UK odpovídal 

na otázky moderátora besedy, 

ale také přítomných hostů. 

Profesor Jakub S. Trojan se 

narodil v Paříži, ale od svých 

dvou let vyrůstal v Československu. 

Po studiích na gymnáziu 

ve Slovenské ulici v Praze 

nastoupil na Vysokou školu 

obchodní. Byl členem Akademické 

YMCA a jedním z jejích 

posledních sekretářů. Po roce 

1950 se stal farářem a významně 

se podílel na vzniku neformálního 

sdružení evangelických 

duchovních Nová orientace. 

Po jedenáctiletém farářském 

působení v Kdyni byl přeložen 

do sboru v Neratovicích-Libiši. 

Jedním z jeho tamějších farníků 

byl Jan Palach, kterého po jeho 

sebeupálení pochovával. Později 

byl zbaven státního souhlasu 

k výkonu duchovenské činnosti, 

pracoval v různých dělnických 

profesích i jako mzdový účetní 

dopravního družstva Montáž. 

Stal se jedním z prvních signatářů 

Charty 77. Po roce 1989 

byl zvolen děkanem Evangelické 

teologické fakulty Univerzity 

Karlovy v Praze. Vedl katedru 

teologické etiky a dodnes je 

emeritním profesorem fakulty. 

Hlavním oborem jeho teologické 

a filozofické reflexe jsou 

otázky antropologie a sociální 

etiky, zejména problematika moci 

a občanské odpovědnosti (VH) 

prof. RNDr. Libuše Kolářová, CSc. 

V Akademickém klubu 

1. LF UK v Praze se ve čtvrtek 

21. dubna 2011 uskutečnila 

další beseda z cyklu Křeslo 

pro Fausta. Pozvání přijala paní 

profesorka Libuše Kolářová, 

významná představitelka oboru 

parazitologie, přednostka Ústavu 

mikrobiologie a imunologie 

1. LF UK a VFN v Praze. 

Paní profesorka Libuše 

Kolářová se věnuje cestovní 

medicíně, epidemiologii parazitárních 

nákaz, diagnostice, 

prevenci a terapii. Své vědecké 

vzdělání zahájila na Přírodovědecké 

fakultě UK, na katedře 

parazitologie a hydrobiologie. 

Praxi získávala v Ústavu tropické 

medicíny IPVZ, ve Fakultní 

nemocnici Na Bulovce v Oddělení 

tropické medicíny, ale 

také na studijních pobytech 

v Německu, Dánsku a na odborných 

pobytech v Egypě 

a v Číně. 

Je předsedkyní Akreditační 

komise MZ ČR pro obor Lékařská 

mikrobiologie, členkou 

mnoha odborných společností 

(Národního komitétu pro biologické 

vědy AV ČR, redakční 

rady časopisu Klinická mikrobiologie 

a infekční lékařství aj.) 

Profesorka Libuše Kolářová 

získala Cenu ministra zdravotnictví 

za rok 1998 a Čestné 

uznání Vědecké rady Ministerstva 

zdravotnictví ČR za rok 

2001. (EDA)

28 ze společnosti výročí výročí ze společnosti 29 

životní jubilea 

Březen 

doc. MUDr. Jan Roth, CSc., 

docent na Neurologické klinice 

1. LF UK a VFN. V roce 1986 

ukončil Fakultu všeobecného 

lékařství Univerzity Karlovy 

v Praze. Hodnost kandidáta 

lékařských věd získal v roce 

1994. Roku 2001 byl jmenován 

docentem pro obor neurologie. 

doc. MUDr. Jozef Hoza, CSc., 

docent na Klinice dětského 

a dorostového lékařství 1. LF 

UK a VFN. Fakultu dětského 


v Praze absolvoval v roce 1964. 

Kandidátskou dizertační práci 

obhájil roku 1986. O tři roky 

později byl jmenován docentem 

pro obor pediatrie. 

Duben 

doc. MUDr. Růžena Pánková, 

CSc., docentka Dermatovenerologické 

kliniky 1. LF UK 

a VFN. Fakultu všeobecného 


v Praze absolvovala v roce 

1969. V roce 1985 obhájila kandidátskou 

dizertační práci. O tři 

roky později byla jmenována 

docentkou pro obor dermatovenerologie. 

doc. MUDr. Marie Staňková, 

CSc., docentka Kliniky infekčních 

a tropických nemocí 1. LF 

UK a FN Na Bulovce s poliklinikou. 

V roce 1968 ukončila 

studium na Fakultě dětského 


v Praze. Roku 1988 obhájila 

kandidátskou dizertační práci 

a získala titul CSc. Docentkou 

pro obor infekční nemoci byla 

jmenována v roce 1989. 

prof. MUDr. Terezie Fučíková, 

DrSc., profesorka Ústavu 

imunologie a mikrobiologie 1. 

LF UK a VFN. V roce 1960 absolvovala 

Fakultu všeobecného 


v Praze. Vědecká hodnost kandidáta 

lékařských věd v oboru 

vnitřní nemoci jí byla udělena 

roku 1972. V roce 1987 byla 

jmenována docentkou. Doktorskou 

dizertační práci v oboru 

mikrobiologie obhájila v roce 

1994. O dva roky později byla 

jmenována profesorkou pro 

obor klinická imunologie a alergologie. 

prof. MUDr. Václav Seichert, 

DrSc., emeritní profesor Anatomického 

ústavu 1. LF UK. 

V roce 1961 ukončil Fakultu 

všeobecného lékařství Univerzity 

Karlovy v Praze. Roku 1967 

obhájil kandidátskou dizertační 

práci. Docentem byl jmenován 

v roce 1985. O pět let později 

získal hodnost doktora věd. 

Profesorem pro obor normální 

anatomie byl jmenován roku 

1991. 

prof. MUDr. Vladimír Křen, 

DrSc., profesor Ústavu biologie 

a lékařské genetiky 1. LF UK 

a VFN. Fakultu všeobecného 

lékařství absolvoval v roce 

1956. Roku 1981 mu byla 

udělena hodnost doktora lékařských 

věd. Docentem pro obor 

lékařská biologie byl jmenován 

v roce 1982. O šest let později 

byl jmenován 

profesorem v oboru obecná 

biologie. Od roku 2004 je členem 

České lékařské akademie. 

Květen 

doc. MUDr. Ivana Kuklová, 

CSc., docentka na Dermatovenerologické 

klinice 1. LF UK 

a VFN. V roce 1982 promovala 

na Fakultě všeobecného lékařství 

Univerzity Karlovy v Praze. 

Hodnost kandidát lékařských 

věd získala v roce 2001. Docentkou 

pro obor dermatovenerologie 

byla habilitována roku 

2010. 

doc. MUDr. Ivan Landor, CSc., 

docent na Ortopedické klinice 

1. LF UK a FN Motol. Fakultu 


Karlovy v Praze absolvoval 

v roce 1981. Roku 1993 obhájil 

titul kandidáta věd v oboru ortopedie 

traumatologie. Docentem 

pro obor ortopedie byl jmenován 

v roce 2007. 

prof. MUDr. Jiří Widimský, 

CSc., profesor na III. interní 

klinice – klinice endokrinologie 

a metabolismu 1. LF UK a VFN. 

V roce 1981 absolvoval Fakultu 


Karlovy v Praze. Hodnost 

kandidáta věd získal v roce 

V unikátní databázi všech českých 

lékařů a zdravotnických 

zařízení je možné vyhledávat 

nejen podle jména a lokality, 

ale také podle odbornosti nebo 

přímo podle hodnocení. 

Lékař, který byl jiným lékařem 

označen jako toplékař, 

tedy odborník, na kterého by 

se v případě nemoci jiný lékař 

sám obrátil, dostane prestižní 

označení toplékař. Každý 

pacient tedy hned vidí, kterého 

lékaře si kolegové pro jeho 

schopnosti váží. 

1992. Roku 1997 úspěšně 

obhájil habilitační práci v oboru 

vnitřní nemoci. Profesorem pro 

tento obor byl jmenován v roce 

2004. 

PR článek 

Portál dále přináší denně 

aktualizované zpravodajství, 

výsledky české vědy a výzkumu 

a další informace ze 

světa zdravotnictví a medicíny. 

S portálem spolupracuje také 

1. lékařská fakulta Univerzity 

Karlovy a celá řada odborných 

garantů z řad lékařů, kteří 

se sami podílejí na vytváření 

obsahu. 

prof. MUDr. Aleš Žák, DrSc., 

přednosta IV. interní kliniky 

– kliniky gastroenterologie 

a hepatologie 1. LF UK a VFN 

v Praze. Fakultu všeobecného 

lékařství úspěšně ukončil 

v roce 1975. Roku 1995 obhájil 


v oboru vnitřní lékařství. Docentem 

pro tento obor byl jmenován 

v roce 1999, o dva roky 

později získal hodnost doktora 

lékařských věd. Profesorem pro 

vnitřní nemoci byl jmenován 

roku 2005. 

doc. MUDr. Eva Říhová, CSc., 

docentka na Oční klinice 1. LF 

UK a VFN. V roce 1970 ukončila 

promocí Fakultu dětského 


v Praze. V roce 1993 obhájila 


v oboru oftalmologie. Docentkou 

byla jmenována o čtyři roky 

později. 

Už jste doporučili kolegu 

na www.TopLékař.cz 

Internetový portál Top Lékař si klade za cíl umožnit pacientům najít rychle 

a jednoduše dobrého lékaře nebo zdravotnické zařízení na základě 

doporučení, která si lékaři udělují navzájem sami. Zároveň přináší ověřené 

a zajímavé informace ze zdravotnictví a má ambice stát se pro nejširší 

veřejnost vstupní branou do této oblasti. 

Smysl projektu, v době 

nepřeberného množství internetových 

stránek nejasného 

původu, spočívá v možnosti 

poskytnout pacientům přehledně 

strukturované, kvalitní a srozumitelné 

informace na jednom 

místě, stát se vstupní branou 

do této oblasti pro nejširší 

veřejnost. 

Doporučte kolegy nebo 

publikujte své texty na www. 

toplekar.cz a staňte se součástí 

tohoto na českém webu ojedinělého 

projektu.

30 napsali jste nám dopisy dopisy napsali jste nám 31 

Poděkování pacientů VFN 

Nejlepším oceněním zdravotníků je spokojenost našich pacientů. 

Poděkování ze strany pacientů, slova chvály a uznání potěší 

každého, kdo v rámci svého oboru přispěl k uzdravení 

pacienta, vyřešení jeho obtíží a spokojenému návratu domů. 

Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., 

ředitelka VFN 

Vážená paní ředitelko, 

dovolte mi, abych Vás požádala o laskavost. 

Dne 11. 5. jsem byla na mamografu 

a sono v Centru V. Polaka na RDG klinice 

VFN a 1. LF UK u MUDr. Petry Steyerové. 

Představte si tu situaci. Je 16 hod., parno 

25 st. C., všichni pomačkaní, upocení, 

a vtom se na chodbě objeví bílý anděl (sestra, 

jejíž jméno neznám), mile Vás osloví, 

pozve dovnitř, šetrně provede mamo 

(např. v Hloubětíně jsem při tom omdlela, 

takže s tím mám zkušenosti), pak Vás 

vyzve další anděl v bílém a velice hezky 

odpovídá na moje zničující dotazy. 

Paní ředitelko, byla jsem velice překvapena 

profesionálním jednáním obou 

pracovnic, v době, kdy všichni nadávají 

na naše zdravotnictví, jsem si připadala 

jako v nebi. Naposledy v Singapuru, kde 

mi ale za jeden steh účtovali 3.500 sing. 

dolarů, tak to se mohli usmívat. 

Proto Vás prosím, zda byste poděkovala 

MUDr. Steyerové a její sestře, neboť 

takový přístup se často nevidí. 

V úctě 

Mgr. M. Peričevičová 

Mgr. Dana Jurásková PhD., 

MBA, ředitelka VFN 

Vážená paní ředitelko, 

píšu Vám, abych alespoň tímto způsobem 

vyjádřila poděkování za mimořádnou péči, 

jaké se mi dostalo u Vás v nemocnici. 

V polovině března mě postihla naprosto 

nečekaná noční můra; bez varování 

a větších příznaků mi selhaly ledviny. 

Po dvoudenní hospitalizaci na JIP nemocnice 

v Kladně mě převezli na Nefrologické 

oddělení F Všeobecné fakultní nemocnice 

v Praze – a tam tahle moje noční můra 

začala dostávat stříbrná křídla. 

Blesková biopsie, stanovení diagnózy 

a okamžité nasazení léčby – to by se dalo 

považovat za žádoucí standard, i když 

jsem natolik realistkou, abych věděla, že 

to zdaleka není samozřejmostí. Ovšem co 

považuji za maximální nadstandard, to byl 

celkový přístup, s nímž jsem se během 

své hospitalizace setkala. Počínaje mojí 

lékařkou, MUDr. Zuzanu Potyšovou, přes 

všechny její kolegyně a kolegy, s nimiž 

jsem se seznámila na oddělení i dialyzační 

jednotce, až po sestřičky a další zdravotnický 

personál: všude jsem nacházela 

jen maximální vstřícnost, ochotu a snahu 

pomoci mi pochopit, co se to se mnou 

vlastně stalo a jak nenadálou situaci 

zvládnout. 

Připadalo mně to skoro jako zázrak, že 

jsem se ocitla ve zdravotnickém zařízení, 

kde je skutečně vždy na prvním místě 

pacient. A kde pacient není případem, 

o němž se hovoří ve třetí osobě, ale člověkem 

se všemi svými bolestmi, strachy 

a trápením. Ano, připadalo mně jako 

zázrak ocitnout se v nemocnici, kde není 

nutné vzít si teploměr na povel v pět hodin 

ráno a snídani v šest. A kde sestřička 

nepřijde vylít urinální sáček během jídla – 

a ani jí to nepřipadá divné. 

Když jsem jedné ze sester děkovala 

za laskavost, s jakou se ke mně všichni 

chovají, odpověděla mi: „Já si vždycky 

říkám, jak bych asi chtěla, aby se 

v nemocnici chovali ke mně – a podle 

toho jednám.“ Zní to nesmírně prostě, ale 

až do hospitalizace 

ve VFN jsem 

nevěřila, že by to 

takto mohlo někde 

fungovat. 

A aby těch zázraků 

nebylo málo, moje ledviny 

se podařilo rozběhnout. 

Mám před sebou ještě dlouhou 

léčbu a celoživotní lékařský 

dohled, ale nemám důvod se bát. 

Vím, že při každé další hospitalizaci 

a každé další kontrole na mě čeká dokonalá 

péče a blízké setkání člověčího 

druhu se všemi lékaři a sestřičkami, 

pro které nejsem jenom ta „pacientka ze 

sedmičky“. 

A za to všechno ještě jednou velký dík. 

Mgr. Dana Koval‘ová 

As. MUDr. Hana Staňková, 

vedoucí lékař 

stomatochirurgie VFN 

Dobrý den, vážená paní doktorko, 

rád bych Vás s úctou požádal o jednu věc. 

Byl jsem ve dnech 24. února a 30. března 

2011 na stomatochirurgii na Karlově 

náměstí na extrakci osmiček. A velmi rád 

bych touto cestou poděkoval za velmi 

profesionální ošetření od vaší medičky 

Hany Brounské a pana doktora Klímy. Vše 

mi bylo velmi jasně a detailně předem 

vysvětleno, samotné zákroky byly bezbolestné 

a bez následných komplikací. Navíc 

jsem byl velmi mile překvapen naprosto 

profesionálním a zároveň osobním přístupem 

Hany Brounské a doktora Klímy. 

Myslím, že přesně takto by měla práce 

lékaře vypadat a takových lékařů by mělo 

být ve zdravotnictví co nejvíce. Chtěl bych 

poděkovat i Vám, paní asistentko, která 

máte podíl na jejich výuce a předáváte jim 

své zkušenosti. 

Je jasné, že ordinace, jako je stomatochirurgie, 

nenavštěvuje pacient zrovna 

s radostí, ale pokud již není vyhnutí a je 

pacient spokojený s výkonem ošetřujícího 

personálu, měl by mít možnost poděkovat 

a vyzdvihnout práci konkrétních lékařů 

a mediků. V dnešní době se stalo zvykem 

řešit pouze stížnosti a záležitosti negativního 

charakteru, ale kvalitní a zkušené 

výkony doplněné osobním přístupem bere 

každý jako samozřejmost a nezmiňuje se 

o nich. To je důvod, proč se na Vás jako 

spokojený pacient obracím. 

Požádal bych Vás, prosím, o osobní 

poděkování a ohodnocení velmi kvalitní 

práce Hany Brounské a doktora Klímy, 

jsou oba velmi šikovní a rád bych touto 

cestou přispěl k dalšímu rozvoji zmíněných 

lékařů pozitivní referencí na jejich 

práci. 

Velmi Vám děkuji a přeji hezký den. 

Redakčně zkráceno 

Ředitelství VFN 

S pozdravem 

Jan Steidl 

Vážení, 

dne 27. 4. 2011 jsem byla odeslána 

MUDr. Jitkou Havlovou na všeobecnou 

ambulanci VFN a 1. LF UK, oddělení 

otorhinolaryngologie, s akutním zánětem 

čelistní dutiny. Měla jsem velké bolesti 

a strach, co mě čeká. 

Bylo štěstí, že mne vyšetřil MUDr. Petr 

Rambousek. Uklidnilo a povzbudilo 

mne jeho profesionální a současně milé 

a příjemné chování, optimismus z něho 

vyzařující a odborné znalosti. Je to lékař 

na svém místě. Kdyby bylo více takových. 

Děkuji. 

Ondřejka Dvořáková 

prof. MUDr. Štěpán Svačina, 

DrSc., MBA, 

přednosta III. interní kliniky 

VFN a 1. LF UK 

Vážený pane profesore, 

dovolte mi, abych vysoce ocenil činnost 

Centra preventivní kardiologie III. 

interní kliniky VFN a 1. LF UK a jmenovitě 

pomoc, kterou mi poskytl MUDr. Lukáš 

Zlatohlávek, Ph.D., z tamější Ambulance 

pro poruchy lipidového metabolismu, kam 

jsem se obrátil s doporučením od mojí 

diabetoložky. 

Učinil jsem tak a díky zásahu 

MUDr. Zlatohlávka mi po necelých 

čtyřech měsících výrazně klesly hodnoty 

krevních tuků. Také se mi značně snížila 

hladina cholesterolu a glukózy. 

Těchto výsledků jsem dosáhnul 

výlučně zásadní změnou životního 

stylu, o jehož nutnosti mě pan doktor 

přesvědčil. Hluboce se skláním nejen 

před jeho odborností, ale zejména před 

jeho schopností vcítit se do psychiky 

pacienta a zvolit přesně takové 

argumenty, které jej ke změně návyků 

budou motivovat. V mém případě se tak 

stalo. Ač jsem dříve nikdy nesportoval, 

argumentace MUDr. Zlatohlávka na mě 

zapůsobila natolik, že jsem si koupil 

trenažér a pravidelně na něm cvičím. Inspirující 

pro mě byly i rady jeho kolegyň 

ohledně výživy. 

Jsem si vědom toho, že zásadní roli 

sehrála má vůle. Pokud by mi však Centrum 

preventivní kardiologie nepomohlo, 

domníval bych se i nadále, že ke zlepšení 

mého zdravotního stavu postačí, když 

budu denně užívat předepsané léky a dodržovat 

zásady správné výživy. Důležitost 

pohybových aktivit bych stejně jako dříve 

podceňoval. 

Díky Centru a MUDr. Zlatohlávkovi 

jsem poznal, jak důležité pro zdraví 

člověka jsou pohybové aktivity. Cítím 

se skvěle a výsledky mých testů jsou 

slibné. 

S pozdravem 

JUDr. Zdeněk Huml 

příběhy 

pacientů 

Vážení pacienti, 

návštěvníci, přátelé, 

jestliže jste ve Všeobecné 

fakultní nemocnici v Praze zažili 

něco hezkého, byli jsme s Vámi 

v těžkých chvílích, v těžké 

nemoci pomohli k uzdravení, 

postarali jsme se o Vaše blízké 

a byli jste s poskytovanými 

službami v naší nemocnici 

spokojeni, budeme velice rádi, 

když se s námi o své zážitky 

podělíte a napíšete nám svůj 

krátký příběh. 

Na základě Vašeho laskavého 

svolení bychom Váš příběh 

uveřejnili v časopise Nemocnice 

a umožnili tím pacientům, 

lékařům, zdravotním sestrám 

a ostatním zaměstnancům 

nemocnice, aby se mohli Vaším 

příběhem potěšit. A možná, že 

i Váš příběh pomůže někomu 

v boji s vážným onemocněním 

a dá naději v uzdravení. 

Předem Vám děkujeme. 

Váš příběh nám, prosím, zašlete 

na adresu: redakce@vfn.cz nebo 

redakce.casopisu@vfn.cz

Kilimandžáro je díky svému sopečnému 

původu nejvyšší horou světa stojící 

osamoceně mimo jakékoli pohoří. 

z VFN až nakonec světa cestování 33 

Hory v Tanzanii 

Spousta lidí ráda chodí po horách. Je to jistě proto, že hory skýtají řadu 

zajímavých zážitků. Od krásných výhledů a úchvatných scenerií přes fyzickou 

zátěž, kdy člověk překonává vlastní lenost a slabost, až třeba po zklamání, 

například z nepřízně počasí. Jsou ale i hory, které nabídnou ještě něco navíc. 

Mezi takové patří i tanzanské 

hory, poskytující především 

mimořádný zážitek z několika 

zcela odlišných vegetačních 

zón, kterými jejich návštěvník 

musí projít. To byl také jeden 

z hlavních důvodů, proč se 

naše skupinka, jejíž základ se 

osvědčil i v nepálských horách, 

vydala právě do Tanzanie. 

Když se řekne hory v Tanzanii, 

samozřejmě jako první se 

člověku vybaví Kilimandžáro. 

Nejvyšší hora Afriky a díky 

svému sopečnému původu také 

nejvyšší hora světa stojící osamoceně 

mimo jakékoliv pohoří. 

Ta byla zcela samozřejmě také 

naším primárním cílem. Vysoká 

nadmořská výška, které se 

ale musí dosáhnout, znamená 

reálnou hrozbu horské nemoci. 

Nejlepší prevencí je kvalitní 

aklimatizace, jíž se člověku 

při vlastním, poměrně rychlém 

výstupu příliš nedostane. 

Proto jsme plánovanému zdolání 

Kilimandžára předřadili výstup 

na Mount Meru, druhou nejvyšší 

horu Tanzanie, rovněž sopečného 

původu. A konečně na závěr 

jsme se rozhodli vystoupat ještě 

na třetí sopku – na Ol Doinyo 

Lengai, ze všech tří sopek jedinou 

stále aktivní. 

Cesta na Mount Meru začíná 

tradičně ve městě Arusha. Toto 

významné obchodní centrum 

a hlavní výchozí bod pro 

tanzanská safari vzniklo před 

130 lety, v době koloniální 

nadvlády. Z té doby zde ovšem 

mnoho nezůstalo, prakticky jen 

tzv. Německá Boma, původní 

vojenské a administrativní centrum 

z roku 1886. Arushu lze 

považovat za vzkvétající město, 

především díky velmi úrodné 

vulkanické půdě a také blízkosti 

národního parku Arusha, který, 

ač není tak populární jako 

ostatní národní parky v Tanzanii, 

je přesto cílem řady výprav 

především díky své úchvatné 

dominantě, vulkánu Mount 

Meru (4566 m n. m.). 

Výstup se téměř výhradně 

zahajuje u Momella Gate, která 

je i sídlem správy parku. Brána 

leží v nadmořské výšce 1480 m 

a v jejím okolí návštěvníka 

často čekají překvapivá setkání 

s divokými zvířaty, třeba jako 

v našem případě s odpočívajícími 

žirafami. Ve výšce kolem 

1800 m n. m. začíná vysokohorský 

deštný prales, zpočátku 

vlhký a hustý, s postupující 

nadmořskou výškou stále řidší 

a prosluněnější. Často jsme 

tu zahlédli nádherné guerézy, 

a především početné skupiny 

kočkodanů. Mlžný les se střídá 

s pásem bambusů, a jakmile se 

dosáhne výšky nad 2000 m n. 

m., les i bambusy mizí a začínají 

rozlehlé louky, které pak vystřídá 

pás lobelek a starčeků. 

A když jsme po dvou dnech 

výstupu dorazili do Saddle Hut 

(3566 m n. m.), čekala nás už 

jen holá skaliska. Vlastní vrcholový 

výstup začíná po krátkém 

odpočinku o půlnoci a začátek 

třetího dne tak představuje 

chůzi po úzkém hřebeni na západním 

okraji kráteru a lezení 

po skaliskách ve světle hvězd 

a vlastní čelovky. Odměnou je 

pak pohled z vrcholu na východ 

slunce vedle masivu Kilimandžára 

a při sestupu úchvatné 

výhledy v ranním slunci daleko 

do kraje okolo hory. 

Ještě tentýž den jsme sestoupili 

až k výchozímu bodu 

v Momella Gate a vrátili se 

do Arushy, abychom se nazítří 

přesunuli do městečka Moshi, 

které je už na dohled od Kilimandžára. 

A odtud jsme hned 

ráno dalšího dne vyrazili na přesun 

do výchozího bodu výstupu 

stezkou Machame, do Machame 

Gate. Tuto trasu jsme z několika 

možných zvolili proto, že je sice 

obtížnější než nejoblíbenější 

stezka Marangu, ale tím že je 

i delší, nabízí snazší aklimatizaci 

a zvyšuje tím šanci na úspěch. 

Na úrovni Machame Gate 

končí zemědělská půda a začíná 

středně vysoký tropický les, 

který je brzy vystřídán vysokohorským 

deštným pralesem, 

kde lze vidět i pozůstatky velmi 

staré flóry, jako například stromové 

kapradiny, stále zelené 

Celkový dojem z tanzanských hor 

je každopádně monumentální. 

keře a gigantické stromy z rodiny 

Podocarpaceae, ale také 

skořicovníky a divoké orchideje. 

Mezi stromy se pohybují 

guerézy běloramenné a viděli 

jsme i půvabné drobné antilopy 

z rodu chocholatek. Na leoparda 

ani na obávaného buvola 

jsme naštěstí nenarazili. 

Ještě koncem prvního dne 

výstupu jsme se ve výšce 

3000 m n. m. dostali do pásu 

afro-alpinského vřesoviště, kde 

dominují vřesy, lobelky, starčeky 

a mezi nimi hejna krkavců bělokrkých. 

Od posledního tábořiště 

v Barafu Camp (4640 m n. m.), 

kam jsme dorazili po čtyřech 

dnech pochodu, už nás čekaly 

jen holé alpinské pouště, kde 

rostou jen sporé mechy a lišejníky, 

a ledovce, které však 

pomalu ale jistě z vrcholových 

partií Kilimandžára mizí. 

Nejnáročnější část výstupu 

začíná 4. den před půlnocí, kdy 

se vyráží na závěrečný vrcholový 

výstup. Cesta strmým stoupáním 

ke Stella Pointu (5681 m 

n.m.) za mrazivé teploty okolo 

-9 o C a ledového větru nám zabrala 

6 hodin a zbytek výstupu 

po okraji kráteru k nejvyššímu 

bodu Afriky Uhuru Peak (5891 m 

n. m.) jsme zvládli za necelou 

hodinu, takže jsme na samý 

vrchol dorazili ještě za tmy. Východ 

slunce nám poskytl neskutečně 

krásné výhledy jak do kraje, 

tak i na ledovce obklopující 

vrchol hory. Pak už nás čekala 

jen dlouhá cesta dolů, která 

končila až navečer ve Mweka 

Campu ve výšce 3080 m n. m. 

Následující den jsme sestoupili 

až do Mweka Gate, odkud jsme 

se vítězoslavně vrátili do Moshi. 

Cestou na poslední výstup 

jsme si užili i safari a měli 

neuvěřitelné štěstí na spoustu 

nádherných zvířat, včetně 

majestátných lvů, hrozivých 

buvolů i obrovských stád slonů, 

pakoňů, zeber, různých antilop 

a gazel, hrdých žiraf i pokradmu 

se plížících hyen – a dokonce 

i samotářského nosorožce. 

Jediný aktivní vulkán východní 

Afriky, sopka Ol Doinyo 

Lengai, s vrcholem ve výšce 

2889 m n. m., je popisována 

jako mimořádně náročná na výstup. 

Tyčí se jižně od jezera 

Natron, které je zcela netypické 

svým nezvykle zásaditým složením 

lávy a prachu, který sopka 

vylučuje. Turistický průvodce, 

internet i kolegové, kteří výstup 

nedávno absolvovali, se shodovali 

na tom, že se jedná spíše 

o utrpení než o požitek, především 

kvůli spalujícímu slunci, 

trnité vegetaci, drsnému povrchu, 

četným kobrám a vzácnějším 

leopardům, a navíc to vše 

na velice strmém svahu. Odměnou 

je ale prý úžasný pohled 

na bublající proud lávy, která

34 cestování z VFN až nakonec světa 

Vrcholový snímek skupiny 

i s masajským průvodcem. 

má teplotu přes pět set stupňů 

a představuje sice nebezpečný, 

ale zcela ojedinělý zážitek. 

K hoře jsme z poměrně vzdáleného 

tábora vyrazili obstarožním 

jeepem před 22. hodinou, 

abychom mohli o půlnoci zahájit 

výstup. Udávanou náročnost 

jsme rychle pochopili, páchnoucí 

vulkanický prach v prudkém 

svahu ujížděl pod nohama, což 

nesmírně zpomalovalo a ztěžovalo 

výstup. Téměř na pokraji sil 

jsme dorazili těsně před svítáním 

na úzký okraj kráteru. 

K našemu překvapení nás 

ale nečekal pohled na bublající 

žhavou lávu, ale na asi 

300 m hluboký kráter pod námi, 

vyplněný dočerna spálenými 

kameny, a na druhé straně 

hřebenu děsivý pohled zpět 

na zcela pouštní prudký svah 

plný prachu, kamení a drobných 

skalisek, končící v hloubce 

1700 m pod námi skalnatou plošinou, 

kde čekal náš jeep. Když 

jsme se udiveně zeptali našeho 

masajského horského vůdce, 

kde že je ta vegetace, kde jsou 

hadi a leopardi a kde je rudožlutá 

láva, odvětil velmi stručně, 

že to vše tu ještě před třemi lety 

bylo, pak se ale odehrála velká 

erupce sopky, po které se vše 

dramaticky změnilo. Utěšil nás 

však tím, že za pár desítek let to 

tam zas takové bude, podobně 

jako po předposlední erupci 

v roce 1966. Takže kvůli zastaralým 

informacím byl poslední 

výstup (a zejména následný 

sestup) zážitkem hlavně silným, 

ale v žádném případě ne příjemným. 

Celkový dojem z tanzanských 

hor je ale každopádně 

monumentální. Krása přírody, 

nesmírně bohatá fauna i flóra 

plně vynahradí vynaloženou 

námahu. Každému, kdo má jen 

trochu dobrodružnou povahu, 

mohu výlet do tanzanských hor 

opravdu vřele doporučit. Jen raději 

vynechejte sopku Ol Doinyo 

Lengai. 

prof. MUDr. 

Otomar Kittnar, CSc., MBA 

FOTO ARCHIV AUTORA 

Ve výšce 3000 m n. m. jsme se dostali 

do pásu afro-alpinského vřesoviště, 

kde dominují vřesy, lobelky a starčeky. 

Cestou nás doprovázela 

hejna krkavců bělokrkých. 

Čekala nás překvapivá setkání 

s divokými zvířaty. 

Po náročném výstupu byl naší odměnou 

nezapomenutelný východ slunce.

ÄÃ­slo 2 - VÅ¡eobecnÃ¡ fakultnÃ­ nemocnice v Praze

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?

ÄÃslo 2 - VÅ¡eobecnÃ¡ fakultnÃ nemocnice v Praze