ÄÃslo 5 - VÅ¡eobecnÃ¡ fakultnÃ nemocnice v Praze

Úvodník ředitele...............................................................................................................2 

Úvodník děkana................................................................................................................3 

„Darujte krev s Českou Miss a Vicemiss“........................................................................4 

Konference k projektu......................................................................................................4 

XIV. světový kongres psychiatrie....................................................................................5 

Historie Ústavu patologie 1. LF UK a VFN....................................................................6 

Současný stav a postavení patologie v medicíně.............................................................10 

Začátky působení MUDr. J. Hlavy na české lékařské fakultě v Praze.......................15 

Ústav soudního lékařství a toxikologie 1. LF UK a VFN v Praze..............................17 

Nasazení StaproGURMED A v Nemocnici ve Frýdku-Místku, p.o...............................21 

Pavel Klener - Jde to i slušně........................................................................................23 

Říjnové akce chirurgů....................................................................................................23 

Životní jubilea.................................................................................................................24 

Profesor Dvořáček pětašedesátníkem............................................................................24 

Profesor Zvolský se dožívá 75 let................................................................................26 

Zemřel doc. MUDr. Ladislav Krušina, CSc..................................................................27 

Zemřel PhDr. František Choc........................................................................................28 

Zemřel prof. MUDr. Milan Adam, DrSc.......................................................................29 

Dopisy pacientů................................................................................................................29 

Levandulová...................................................................................................................31 

obsah 

Informační bulletin všeobecné fakultní nemocnice 

a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy 

Vydavatel: Stapro s. r. o. pro VFN • Registrace: MK ČR E 13990 • Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová, 

Václav Kříž • Jazyková redaktorka: Milena Hodanová • Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN • Grafika 

titulní strany: Pavel Šťastný • Korespondenci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařová, ředitelství 

VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Agentura PaP, Stapro s. r. o., 

Pernštýnské nám. 51, 530 02 Pardubice, tel.: 467 003 111 • Náklad: 5 000 výtisků

Vážené čtenářky, 

Vážení čtenáři, 

mám pocit, že neuplynulo mnoho času od vydání 

minulého čísla Nemocnice, ale již je zde podzim. 

Podzim astronomický i meteorologický. Doufám, 

že všichni, kteří trávili v letních měsících dovolenou, 

si odpočinuli a mají i hezké vzpomínky 

na prázdninové zážitky. 

V nemocnici se v letních měsících rozezněla bourací 

kladiva a jiné nástroje svědčící o stavebním 

ruchu, který by měl přinést další zlepšení prostřední 

pro naše pacienty. Děkuji za pochopení 

i trpělivost pacientům i pracovníkům dotčených 

pracovišť. Výsledek bude dobrou odměnou. 

Každá dobrá nemocnice je sehraným orchestrem 

odborníků. Některé z nich zná pacient z přímého 

kontaktu a s jinými se seznamuje jen prostřednictvím 

výstupů jejich práce. Důležitým oborem 

v nemocnici je patologie. Obor, který vzbuzuje 

někdy svým tajemnem a zejména i vazbou na 

konečnost lidského bytí obavy. 

Uvědomme si však, že slouží převážně živým 

a zejména stanovením přesné diagnózy má 

rozhodující podíl nejen na stanovení například 

rozsahu operací, ale i dalších léčebných postupů. 

Jde o obor využívající poznání mnoha dalších 

vědeckých oborů a přinášející pro medicínu 

zásadní objevy. 

K lepšímu poznání práce našich patologů, kteří 

patří ke špičce v oboru a i jako malou formu 

poděkování věnujeme toto číslo Nemocnice 

problematice patologie ve VFN a na 1. LF UK. 

Přeji Vám všem pevné zdraví. 

MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, 

ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 

Hlavův ústav – centrum patologie na pražském 

Albertově.

Vážené kolegyně, 

Vážení kolegové, 

dnes Vám píši tento úvodník poprvé ve svém 

dalším funkčním období děkana naší fakulty. 

Chci Vám všem poděkovat za Vaši podporu 

v minulých letech a ujistit Vás, že i nadále budu 

hájit zájmy fakulty a fakultní nemocnice nejen ku 

prospěchu našich učitelů, zaměstnanců, studentů 

či pacientů, ale i širší společnosti, neboť k tomu 

mne zavazují tradice a pokora před našimi předchůdci 

a učiteli a závazek pokračovat a rozvíjet 

vše pozitivní a dobré pro rozkvět „ars medici“. 

Letní měsíce se mohu zdát měsíci klidu a dovolených, 

ale není tomu tak. Zejména studenti 

prvních dvou ročníků stále více a více nacházejí 

„oblibu“ skládat zkoušky z anatomie, histologie, 

fyziologie a biochemie v létě, respektive se 

stále odhlašovat a znovu přihlašovat na pozdější 

termíny. Tento trend v letošním létě nejen dle 

mého názoru, překročil únosnou míru a budeme 

ho muset eliminovat. O tom jak, budou studenti 

informováni v průběhu podzimních měsíců. 

V letních měsících jsme dokončili některé 

rekonstrukce našich objektů, aby nový akademický 

rok mohl začít již v nových prostorách. Je 

dokončena první a největší etapa rekonstrukce 

budovy Kateřinská 32, která obnovila krásné 

historické prvky tohoto objektu, vestibulu 

a schodiště, kde v průčelí schodiště bude instalována 

socha Hygiae od Olbrama Zoubka. Do 

nových zrekonstruovaných místností a výukových 

sálů se navrátí Stomatologická klinika, 

část Ústavu lékařské biochemie a pracovišť 

děkanátu, kde během letních měsíců proběhla 

akce „kulový blesk“ s přesunem některých 

oddělení a pracovišť do nových či náhradních 

prostor. Slavnostní odhalení sochy a otevření 

rekonstruovaných prostor se uskuteční 15. října 

2008 odpoledne. 

Novotou po rekonstrukci se zachováním historických 

prvků září také velká posluchárna Anatomického 

ústavu, kde jsou například propojeny 

audio-video technikou obě posluchárny pro 

možné společné přednášky či konference. 

Třetím novým prostorem je klubovna - čajovna 

pro studenty a nejen pro ně na dvoře Purkyňova 

ústavu s možností občerstvení, posezení uvnitř či 

venku na lavičkách na upraveném dvoře. 

Novotou po rekonstrukci se zachováním 

historických prvků září také velká 

posluchárna Anatomického ústavu, kde 

jsou například propojeny audio-video 

technikou obě posluchárny pro možné 

společné přednášky či konference. 

Vážené kolegyně, Vážení kolegové, 

takovéto příjemné akce mne naplňují optimismem, 

kterého je v posledních dnech pod vlivem 

sledování současných událostí v naší společnosti 

potřeba. Otázky spojené s univerzitními nemocnicemi, 

s reformou vědy či terciárního vzdělávání, 

jsou velmi problematické a kontroverzní a budou 

vyžadovat z naší strany mnoho energie a vysvětlování, 

aby se české zdravotnictví, vysoké školy 

a česká věda ubíraly správným a ve vyspělém 

světě standardním směrem. K tomu bude třeba 

velkého úsilí nás všech. Věřím, že jsme právě 

onu potřebnou pozitivní energii načerpali během 

letních a slunečných dní. 

Přeji nám všem, akademickým pracovníkům 

a studentům úspěšný nový akademický rok 

2008/2009. 

prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc.,MBA, 

děkan 1. LF UK 

Prostory nové posluchárny v Anatomickém 

ústavu 1. LF UK.

novinky a události 

„Darujte krev 

s Českou Miss 

a Vicemiss“ 

Miroslava Jirůtková, vedoucí Úseku 

odborných činností Úřadu ČČK 

Český červený kříž ve spolupráci s Fakultním 

transfuzním oddělením Všeobecné 

fakultní nemocnice Praha zorganizoval dne 

28. srpna 2008 pokračování úspěšné akce, 

která se poprvé konala v únoru letošního roku 

pod názvem „Darujte krev s Českou Miss 

a Vicemiss“. Součástí akce byla i malá tisková 

konference. 

Skupina atraktivních dárkyň ve společnosti 

prezidenta ČČK M. Jukla. 

Katia Čeremisinová, muzikálová herečka Ivana 

Skálová, nebo Miss Golf 2005 Dominika 

Sedláčková. 

Miss ČR 2008 sl. Zuzana Jandová 

Obdivu fotografů a reportérů tentokráte neunikly 

především Miss ČR 2008 sl. Zuzana Jandová 

a Česká Vicemiss 2007 sl. Eva Čerešňáková, 

o jejichž dlouholetém kamarádství se dá po této 

akci říci, že bylo doslova „zpečetěno krví“. Zajímavá 

je skutečnost, že sl. Jandová se ještě jako 

horká favoritka na titul Miss ČR 2008 zúčastnila 

již únorové akce, ale vzhledem ke stomatologickému 

zákroku krev darovat nemohla. A tak slíbila, 

že jakmile bude další možnost podobnou akci 

zopakovat, ráda přijde. To také udělala a navíc 

se rozhodla stát se další pravidelnou bezplatnou 

dárkyní krve. 

Akce se zúčastnily další kolegyně a kamarádky, 

z nichž mnohé darovaly krev již během únorové 

akce, a to např. finalistka České Miss 2007 

Andrea Šopovová, finalistka České Miss 2006 

 

Krásné a statečné slečny přišel podpořit i prezident 

ČČK Marek Jukl, který jim poděkoval za 

jejich zájem a snahu podpořit projekt bezplatného 

dárcovství krve. 

V rámci tiskové konference informovala sl. Eva 

Čerešňáková o dalším záměru rozšířit své aktivity 

i na podporu dalšího projektu ČČK, a to 

o výuku předlékařské první pomoci. 

Konference 

k projektu 

Od 1. září 2006 byl ve Všeobecné 

fakultní nemocnici v Praze realizován 

projekt „Kvalita ve VFN“ (celým 

názvem: „Zvyšování konkurenceschopnosti 

VFN Praha prostřednictvím zavádění systémů 

jakosti a zvyšováním adaptability zaměstnanců 

na strukturální změny“), který byl podpořen

z Evropského sociálního fondu a státního 

rozpočtu České republiky, byl ukončen ke dni 

31. srpna 2008. 

Na závěrečné konferenci vystoupila kromě vedení 

VFN, členů realizačního týmu také zástupkyně 

MPSV Ing. Světlana Navarová. Na fotografii vlevo 

ředitel VFN MUDr. Jan Bříza a manažer projektu 

Ing. Jan Pátek. 

Při příležitosti ukončení realizace projektu se dne 

28. srpna 2008 konala závěrečná konference, 

na které byly představeny jednotlivé fáze realizace 

projektu, byly popsány cíle projektu, jeho 

výsledky a výstupy a prezentováno hodnocení 

projektu jak účastníky, tak vedením VFN. 

Celkovou informaci přineseme v dalším (Vánočním) 

čísle časopisu Nemocnice. 

(red) 

XIV. Světový kongres 

psychiatrie 

XIV. světový psychiatrický kongres se konal 

v Kongresovém centru Praha ve dnech 20. - 25. 

září 2008. Kongres se pořádá jednou za tři roky 

a české hlavní město se stalo jeho hostitelem 

jako první z postkomunistických zemí. Přes 6000 

psychiatrů přijelo z různých koutů světa a na 

kongresu zaznělo více než 3000 sdělení. 

Záštitu nad touto akcí tradičně přebírají přední 

představitelé zemí, kde se kongres koná. V České 

republice je to prezident Václav Klaus a primátor 

hlavního města Prahy Pavel Bém. 

V čele místního organizačního výboru stál 

prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc. 

Kongres měl výraznou mediální publicitu. 

Na snímku hovoří profesor Raboch. 

Kromě témat jako je deprese, psychické poruchy 

či schizofrenie, byly na kongresu prezentovány 

poznatky z nových výzkumů, závěry z průzkumů 

o možných léčebných přístupech k jednotlivým 

pacientům, výsledky týkající se biologických 

faktorů ovlivňujících vznik deprese jako bioenergetický 

stav buněk mozku....atd. Smyslem není 

pouze zdůraznit lidský aspekt péče o duševně 

choré, ale také zapojit pacienty do procesu 

jejich léčby tak, aby se stali aktivními hráči. 

V souvislosti s kongresem měli Pražané možnost 

zúčastnit se doprovodných akcí. Velký zájem 

vzbudil „schizofrenní“ kamion, ve kterém si 

zájemci mohli vyzkoušet, jak se asi cítí schizofrenik. 

A na Staroměstské radnici se konají až 

do konce září výstavy děl pacientů psychiatrických 

léčeben a každý den odpoledne je doplní 

divadelní představení, hudební vystoupení nebo 

odborná prezentace. 

Tisková konference proběhla v knihovně 

Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK.

patologie ve vfn 

U příležitosti ukončení kongresu se uskutečnila 

tisková konference dne 25. září 2008 

na Psychiatrické klinice VFN a 1. LF UK, na 

které prof. MUDr. Raboch, MUDr. Anders 

a MUDr. Vevera (z Psychiatrické kliniky) informovali 

o proběhlém kongresu, o projednávaných 

tématech, o dopadech na psychiatrii v ČR. Na 

tiskové konferenci vystoupila také MUDr. Pánová, 

ředitelka Odboru zdravotních služeb na MZ 

ČR, která hovořila na téma Rozvoj psychiatrické 

péče v ČR. 

(red) 

Historie Ústavu 

patologie 1. LF UK 

a VFN 

prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc., 

přednosta Ústavu Patologie VFN 

a 1. LF UK 

Ústav patologie 1. LF UK a VFN je dědicem 

odkazu a pokračovatelem činnosti významných 

historických institucí, které představují 

základní součásti dějin oboru patologická anatomie 

nejen v Praze, ale i v celé České republice. 

Považujeme proto za užitečné v této souvislosti 

Dobová rytina znázorňující pitvu. 

 

při prezentaci oboru zmínit některé historické 

skutečnosti, které předcházely vzniku dnešního 

pracoviště patologie, v současné době umístěného 

v prostorách Hlavova ústavu. 

Patologická anatomie byla zařazena do seznamu 

přednášek na pražské lékařské fakultě v roce 

1841, avšak již od roku 1837 Vincenc Alexandr 

Bochdalek zastával úřad samostatného prosektora 

Všeobecné nemocnice v Praze. Ten provedl 

první pitvu 17. 10. 1837, která měla již všechny 

znaky specializovaného lékařského výkonu, 

neboť do té doby byly pitvy prováděny pouze 

mediky pod vedením chirurgů. 

Bochdalek zároveň započal se zhotovováním 

muzeálních preparátů, takže se stal zakladatelem 

ústavního muzea, které bylo v prostorách budovy 

bývalého II. patologicko-anatomického ústavu. 

Na uvolněné místo po Bochdalekovi byl z Vídně 

povolán Jan Dlauhý, který do té doby pracoval 

jako asistent světově proslulého patologa českého 

původu Karla Rokitanského, přednosty tehdejšího 

Ústavu patologické anatomie ve Vídni. 

Pod vedením Dlauhého se pitvalo ve Všeobecné 

nemocnici až 1000 zemřelých ročně. Profesor 

Dlauhý se vrátil v roce 1848 do Vídně a jeho 

nástupcem se stal Josef Engel, další z bývalých 

asistentů Rokitanského. 

Po něm převzal katedru patologické anatomie 

v roce 1855 český patolog Václav Treitz (1819 

– 1872). Václav Treitz v roce 1856 vydal monografii 

o retroperitoneální hernii a v roce 1859 

publikoval práci o uremické kolitidě. V obou případech 

se jedná o prioritní popisy, což je uznáváno 

na celém světě. Není přitom bez zajímavosti, 

že originální suché preparáty retroperitoneálních 

hernií osobně zhotovených Treitzem jsme do 

dnešní doby zachovali v prostorách současného 

Ústavu patologie. 

Prof. Václav Treitz byl nejen patriot, ale zároveň 

velice oblíbený a vysoce ceněný přednašeč, který 

vzhledem k tomu, že se hlásil k českému národu, 

opakovaně musel čelit útokům pro své národní 

postoje. Své české postoje Václav Treitz prokázal 

například i tím, že se jako jediný profesor fakulty 

zúčastnil pohřbu Jana Evangelisty Purkyně. 

V německém prostředí tehdejší fakulty se Václav

Treitz cítil stále více izolovaný, což jistě přispělo 

ke zhoršení jeho depresí. V srpnu 1872 ukončil 

svůj život sebevraždou kyanidem draselným. 

Originální preparát retroperitoneální hernie 

osobně zhotovené Treitzem. 

K velké zásluze Václava Treitze patří dobudování 

a otevření nového Ústavu patologické 

anatomie v roce 1858, který zůstal až do roku 

2000 zachován jako II. patologickoanatomický 

ústav. Tehdy se jednalo o jeden z nejmodernějších 

ústavů v Evropě. 

Za jeho působení habilitoval na ústavu Dušan 

Vilém Lambl, objevitel Lamblia intestinalis. 

V tehdejším mocnářství dlouho nebylo pro tohoto 

společensky aktivního českého vlastence profesorské 

místo. V roce 1882 však Lambl nevyužil 

nabídky, aby převzal Ústav patologické anatomie 

české lékařské fakulty a tak vlastně uvolnil cestu 

mladému a nadanému Josefu Hlavovi. 

Ještě před rozdělením pražské univerzity na českou 

a německou část se Treitzovým nástupcem 

stal Edwin Klebs, který byl do Prahy povolán 

na doporučení Rokitanského. Profesor Klebs 

byl národnostně velice tolerantní člověk, který 

vychoval dva vynikající představitele české vědy 

– otorinolaryngologa Otakara Frankenbergera 

a Jaroslava Hlavu – zakladatele české patologie 

a pozdějšího prvního přednostu patologické 

anatomie na české lékařské fakultě. 

Tolerantnímu Klebsovi tehdy v Praze vadilo 

ostré nacionální napětí, a proto ústav opustil. 

Jeho odchodem byla v podstatě ukončena 

společná cesta Čechů a Němců na pražském 

patologickoanatomickém ústavu (pozdějším 

II. patologickoanatomickém ústavu), který 

po rozdělení pražské univerzity na českou 

a německou část byl pod vedením německého 

přednosty Hanse Chiariho začleněn do německé 

části Karlovy – Ferdinandovy Univerzity 

v Praze. Hans Chiari, Richard Krebs, Anton 

Ghon a Hertwick Hamperl vedli postupně tento 

ústav až do roku 1945. 

V roce 1945 po osvobození Československa se 

ústav stal součástí Univerzity Karlovy a v budově 

byl zřízen II. patologicko-anatomický ústav 

FVL UK (U nemocnice 2). Prvním poválečným 

přednostou byl prof. Václav Jedlička (1893- 

1971). V době Jedličkovy éry na ústavu vyrostlo 

několik vynikajících patologů, z nichž je třeba 

zmínit především doc. Zdeňka Záhoře, DrSc.; 

doc. Františka Žáka, DrSc.; doc. Karla Kubáta, 

DrSc. a prof. Rudolfa Vaněčka, DrSc. Všichni 

jmenovaní významnou měrou ovlivnili odbornou 

úroveň tehdejší československé patologie. 

Po okupaci Československa v roce 1968 se 

většina pracovníků tohoto ústavu dostala pro 

své nekompromisní odmítavé postoje k sovětské 

okupaci do osobních potíží a někteří emigrovali. 

Prof. Rudolf Vaněček, DrSc., jako 

vedoucí ústavu v té době, byl odvolán ze své 

funkce a vedení ústavu převzal od roku 1975 

prof. Jaroslav Dobiáš, DrSc. (1921-1997), 

který zde působil až do konce roku 1988. Od 

roku 1989 byl vedením ústavu pověřen tehdy 

doc. Ctibor Povýšil, DrSc., který vedl ústav do 

roku 2000, kdy došlo ke spojení s Hlavovým I. 

patologicko-anatomickým ústavem. 

Je zřejmé, že pražský Ústav patologie Všeobecné 

nemocnice, později II. patologicko-anatomický 

ústav FVL UK, sehrál významnou roli 

v historii nejen české, ale i německé patologie

a vyrostla zde řada osobností nepochybně 

mezinárodního významu, které ovlivňovaly 

a dodnes ovlivňují vývoj našeho oboru. 

Kronika tohoto ústavu, která je stále pečlivě 

střežena, v záhlaví s podpisem samotného 

Rokitanského a Treitze, v mnohém vypovídá, 

co se ve zdech tohoto ústavu odehrálo, které 

osobnosti lékařské vědy ústav navštívily a kdo 

zde pracoval. 

Vznik současného Ústavu patologie I. LF UK 

a VFN (a bývalého I. patologicko-anatomického 

ústavu FVL UK) je spojen se zakladatelem 

tohoto ústavu prof. Jaroslavem Hlavou (1855- 

1924). Hlava od roku 1874 studoval na pražské 

lékařské fakultě, kde se tehdy přednášelo pouze 

v německém jazyce. Už během studií se stal 

demonstrátorem a později, ještě před promocí, 

asistentem německého přednosty tehdejšího 

patologicko-anatomického ústavu prof. Edwina 

Klebse. 

Po odchodu Klebsově se profesorem a vedoucím 

tohoto ústavu stal prof. Chiari, který podle 

svědectví tehdejší doby nemohl Čecha Jaroslava 

Hlavu ve svém ústavu strpět. Hlava rozmrzen 

odešel, ale měl možnost vycestovat do zahraničí, 

což bylo k jeho prospěchu. Po návratu do Prahy 

v roce 1883 získal postupně akademické tituly 

docenta a profesora patologické anatomie. 

Zastával řadu akademických i politických funkcí, 

včetně člena Panské sněmovny, Vrchního zdravotního 

rady a po vzniku ČSR stál v čele Státní 

zdravotní rady. 27 let byl předsedou Spolku 

českých lékařů a redaktorem Časopisu lékařů 

českých. Založil s prof. Thomayerem Sborník 

lékařský. Hlavovi bohové nezáviděli, ale přáli, 

což mělo význam pro obor. Již v roce 1914 

začal budovat nový český Ústav patologie. 

Tento záměr mu předtím posvětil tehdejší císař 

František Josef I. během své návštěvy pražské 

univerzity. Válka však budování přerušila, 

a proto výstavba ústavu mohla být ukončena až 

po jejím skončení. 

Se svým asistentem Dr. Obrzutem vydal profesor 

Hlava Speciální patologickou anatomii, 

první českou učebnici v tomto oboru. Svým 

založením a přesvědčením byl Čech a vlastenec, 

ale zároveň velice tíhnul a podporoval 

mezi lékaři myšlenku slovanské vzájemnosti. 

Usiloval o to, aby každý slovanský národ mohl 

své vědecké poznatky shromažďovat ve svém 

vlastním jazyce. 

Při studiu historických pramenů zasvěcenému 

nemůže uniknout podstatně menší zatížení 

pracovníků tehdejšího Ústavu patologie ve srovnání 

s dneškem. Celkem se odpitvalo 120 – 150 

zemřelých ročně, přičemž bioptická vyšetření se 

tehdy ještě neprováděla. 

Budova Hlavova ústavu. 

Impozantní budova Hlavova ústavu je dílem 

architekta Aloise Špalka, který působil jako 

technický rada Zemského ústavu. Exteriér ústavu 

byl vybudován ve stylu tzv. powagnerovské 

moderny (Otto Wagner byl vídeňský architekt, 

který založil směr odklánějící se od stylu secesního). 

Hlavův ústav představuje zároveň jakýsi 

počátek tzv. konstruktivizmu ve stavebnictví. Byl 

otevřen 18. 4. 1921, což bylo velkou veřejnou 

událostí, neboť otevření se zúčastnil ministr 

školství i ministr zdravotnictví, představitelé

univerzity a řada členů profesorského sboru. 

Tehdejší děkan fakulty prof. Honl navrhl, aby 

se ústav navždy nazýval Hlavovým ústavem, 

což se naplnilo a do dnešní doby je tento název 

v průčelí ústavu zachován. 

Profesor Hlava si však nových pěkných podmínek, 

které ústav poskytoval, dlouho neužil, 

zemřel 31.10.1924 ve věku necelých 70 let. Na 

přání zesnulého provedli jeho pitvu poslední 

aktivní žáci prof. Šikl, prof. Jedlička, Dr. Zimová 

a Dr. Ortinský. Pitevní protokol z roku 1924 má 

č. 1479 a je uzavřen patologicko-anatomickou 

diagnózou zcela se shodující se závěry klinickými. 

Prof. Hlava trpěl chronickou bronchitidou 

a rozedmou plic, což bylo příčinou vleklého 

pravostranného srdečního selhání. 

Prof. Hlava vychoval řadu významných lékařských 

osobností, jejichž výčet by zabral příliš 

mnoho místa. Je třeba zmínit však jeho nástupce 

prof. Rudolfa Kimlu, pozdějšího prvního 

přednostu II. patologicko-anatomického ústavu 

prof. Václava Jedličku a zakladatele hradecké 

patologie prof. Antonína Fingerlanda. 

Prof. Rudolf Kimla (1866-1950) vedl ústav až 

do roku 1937. Byl opakovaně děkanem lékařské 

fakulty a rektorem Univerzity Karlovy. Od roku 

1937 vedení ústavu převzal prof. Heřman Šikl 

(1888-1955), který byl za německé okupace 

ponechán pouze ve funkci prosektora ústavu ve 

značně omezených prostorových podmínkách, 

protože větší část ústavu byla zabrána německými 

pracovišti. Po II. světové válce se znovu 

ujal vedení ústavu a výraznou měrou se zasloužil 

o rozvoj moderní patologie u nás. Zavedl epikritické 

uspořádání pitevních diagnóz a napsal 

vynikající učebnici patologie. Jeho průkopnická 

práce o plicním karcinomu u jáchymovských 

horníků byla navržena na Nobelovu cenu, kterou 

však nezískal. 

Jeho nástupcem se stal prof. Blahoslav Bednář, 

DrSc. (1916 – 1998), který převzal vedení 

v roce 1955, zasloužil se o systematický rozvoj 

ústavu po stránce organizační i odborné a připravil 

základní učebnici patologie. Proslul svojí 

prioritní prací o pigmentovaném storiformním 

neurofibromu, který je dodnes ve světovém 

písemnictví veden pod jeho jménem jako Bednářův 

tumor. Po jeho odchodu do důchodu ústav 

převzal prof. Adam Jirásek, DrSc., který byl po 

roce 1989 vystřídán prof. Pavlem Miřejovským, 

DrSc. (1933- 1999). 

Součastný přednosta Ústavu profesor Povýšil. 

V dubnu roku 2000 byly I. a II. patologickoanatomický 

ústav spojeny pod vedením 

prof. MUDr. C. Povýšila, DrSc. a vznikl současný 

Ústav patologie 1. LF UK a VFN. Po 

administrativním aktu následovaly konkrétní 

kroky, které připravily půdu pro definitivní přemístění 

veškerého provozu do Hlavova ústavu. 

Po celých 5 let, tj. do jara roku 2005 probíhala 

rekonstrukce a modernizace větší části budovy 

a veškerá pracoviště II. patologicko-anatomického 

ústavu byla včetně personálu přemístěna 

do budovy Hlavova ústavu. 

V současné době provoz ve většině laboratoří 

splňuje veškeré požadavky na moderní laboratoře 

diagnostické a výzkumné patologie. Ústav se ale 

neobejde bez systematického zavádění dalších 

moderních metod.

Současný stav 

a postavení 

patologie 

v medicíně 

Patologie byla, je a nepochybně i nadále 

bude jedním ze základních medicínských 

oborů s nezastupitelným postavením 

v praktické diagnostické medicíně 

i v lékařské vědě. Patologové v současné době 

vykonávají tři hlavní činnosti, které se navzájem 

prolínají i doplňují v souladu s koncepcí 

oboru. Je to vyšetření cytologické, bioptické 

a pitvy zemřelých. Většina oborů současné 

medicíny využívá diagnostických cytologických 

a bioptických závěrů, které nezřídka představují 

první a mnohdy jedinou jednoznačnou 

diagnózu, na jejímž podkladě jsou indikována 

další vyšetření a určována strategie léčby. 

Cytologické vyšetření 

Cytologické vyšetření je založeno na mikroskopickém 

hodnocení nátěrů jednotlivých 

buněk. Ústav patologie provádí cytologická 

gynekologická a negynekologická vyšetření. 

V gynekologické oblasti má toto vyšetření 

především úlohu screeningu, který je možno 

snadno opakovat a používat i při vyšetření 

velkých populačních celků. 

Soubor gynekologických cytologií slouží 

po řadu let jak k výuce postgraduální, tak je 

využíván při konání každoročních kurzů s více 

než 150 účastníky činnými v této diagnostice. 

Provádíme rovněž vyšetření hormonálně 

cytologická, která zejména u dětských a adolescentních 

pacientek představují ekonomicky 

efektivní postup diagnostiky a kontroly léčby 

poruch menstruačního cyklu. 

Z negynekologických cytologií zajišťujeme 

vyšetření tekutin z tělesných dutin, sputa, tenkojehlových 

aspirací štítné žlázy a nověji ve 

spolupráci se specializovaným oddělením gastroenterologie 

IV. interní kliniky VFN rovněž 

hodnocení pankreatických aspirátů získaných 

endosonografickým postupem. 

10 

Bioptické vyšetření 

Bioptickým vyšetřením se rozumí mikroskopické 

vyšetření vzorků tkání a orgánů, ze kterých 

byly zhotoveny histologické řezy silné kolem 5 

mí. Tímto postupem musí být vyšetřeny všechny 

tkáně odebrané z nemocného k diagnostickým 

účelům nebo jako součást léčebného zákroku 

při operaci. 

Bioptická vyšetření rozhodují, zda provedený 

chirurgický zákrok byl dostatečně rozsáhlý 

a zajistil odstranění celého patologického ložiska. 

Zároveň určí biologický charakter léze, eventuálně 

její etiologii nebo etiopatogenezu, takže 

je možno přesně stanovit další léčebný postup, 

včetně indikace definitivního chirurgického 

ošetření. 

Bioptické vyšetření, pokud se provede opakovaně, 

je možno využít i k monitorování 

dalšího vývoje chorobných změn, eventuálně 

k vyhodnocení dosažených terapeutických 

Socha profesora Hlavy na zadním traktu Ústavu 

patologie.

účinků. Týká se to nejen nádorových onemocnění, 

u nichž bioptické vyšetření tvoří podstatnou 

a rozhodující metodu k ověření účinnosti 

použité chemoterapie. Z opakovaně odebraných 

bioptických vzorků tkání lze odhadnout rovněž 

vývoj zánětlivých či metabolických onemocnění, 

jako je tomu především u chorob jater, ledvin, 

plic či u reakcí po transplantaci orgánů. 

Bioptická diagnostika nádorů 

Bioptická diagnostika nádorových onemocnění 

zahrnuje nejširší pole působnosti patologa 

v současném diagnostickém procesu. První 

podezření na nádorové onemocnění vzniká 

již při vyšetření cytologickém, které indikuje 

mnohdy další postup, především v oblasti 

gynekologické. Následuje odběr drobného 

vzorku punkční nebo jinou technikou určenou 

k vlastnímu bioptickému vyšetření. 

Při zjištění nádorového onemocnění je možné 

určit jeho biologickou povahu, histologický typ 

a stanovit stupeň malignity nádorového procesu, 

eventuálně i citlivost na příslušné léky, jak je 

tomu v případě stále více se rozvíjející prediktivní 

patologie. Závěry patologa dovolují ošetřujícímu 

lékaři rozhodnout, zda je nutné nádor 

operovat ihned nebo zda bude nejprve nasazena 

příslušná protinádorová léčba, a zároveň vybrat 

i pravděpodobně nejúčinnější lék. 

V případě zvolení operačního postupu je 

u řady případů původní diagnóza ověřována 

v průběhu vlastní operace při tzv. peroperačním 

bioptickém vyšetření. Přibližně během 

15 – 20 min je vzorek odebraný při operaci 

vyšetřen technikou zmrazených řezů a původní 

diagnóza může být znovu potvrzena. Teprve 

potom se pokračuje v operačním výkonu. Zároveň 

lze vyšetřit i okraje resekovaného orgánu, 

zda jsou prosty nádoru a nádor je vyjmut 

v celém rozsahu. Dále v rámci peroperačního 

vyšetření je možné se orientovat i o postižení 

lymfatických uzlin, čímž je stanovován staging 

nádorového procesu. 

U peroperačních bioptických vyšetření však 

existuje objektivně značné riziko nepřesné 

nebo chybné diagnózy, vyplývající z nižší 

kvality řezů, získaných zmrazovací technikou 

a proto tato vyšetření mohou provádět 

pouze nejzkušenější lékaři. V ústavu se navíc 

praktikuje systém tzv. druhého čtení dalším 

patologem, aby riziko omylu bylo sníženo 

na minimum. 

Vyjmutý nádor nebo část orgánu, či celý orgán 

s nádorem jsou pak postoupeny patologovi 

k definitivnímu bioptickému vyšetření. 

V tomto případě již materiál je minimálně 24 

hodin fixován v roztoku formolu a nejen že je 

diagnóza znovu ověřena, ale je možné určit za 

použití vysoce specializovaných metod bližší 

charakter nádorového onemocnění a stadium 

nemoci. 

Nádorových onemocnění je v současné 

době rozpoznáváno několik tisíc. K jejich 

přesné klasifikaci využíváme několika set 

monoklonálních protilátek. Podrobné imunohistochemické 

a molekulárně patologické 

vyšetření dovoluje nádor přesně charakterizovat, 

takže na základě výsledku tohoto vyšetření 

je v mnohých případech stanoven další léčebný 

postup. 

Při postterapeutickém bioptickém vyšetření 

nádorového ložiska se stanovuje, zda léčba 

byla dostatečně účinná a většina nádorových 

buněk tedy byla zničena. Patolog určuje podíl 

nekrotické, tj. odumřelé nádorové tkáně a tkáně 

přežívající neboli vitální přímo v histologických 

řezech. Znamená to samozřejmě vyšetřit nádor ve 

více excizích, aby bylo možno posoudit všechny 

oblasti nádorového ložiska. 

Jedna z laboratoří na Ústavu patologie. 

11

Přínos imunohistochemie 

a molekulárních metod 

Zavedení imunohistochemických metod do 

diagnostické patologie zhruba před 15 lety 

mělo zásadní význam a podstatnou měrou 

přispělo k zefektivnění bioptické diagnostiky. 

Navíc možnosti této metody jsou soustavně 

rozšiřovány a zdokonalovány. Monoklonální 

protilátky proti specifickým proteinům nádorových 

buněk umožňují přesné určení histogeneze 

nádorů a to i v případě, že patolog má k dispozici 

pouze vzorek odebraný ze sekundárního tj. 

metastatického ložiska. Pomocí této techniky lze 

v řadě případů dnes rozhodnout o tom, odkud 

metastáza vznikla a kde leží primární nádorové 

ložisko, byť třeba mikroskopických rozměrů. 

Běžně je využívána např. protilátka proti PSA, 

která spolehlivě identifikuje karcinom prostaty, 

protilátky proti markerům maligního melanomu, 

nebo proti některým primárním nádorům jater, 

plic, prsu, endokrinních orgánů a měkkých 

tkání. Tento diagnostický postup zároveň v řadě 

případů usnadňuje rozhodování, zda se jedná 

o zhoubný či nezhoubný nádor na základě vyhodnocení 

proliferační aktivity populace nádorových 

buněk. 

Touto metodou je rovněž možné určit řadu dat 

důležitých pro predikci citlivosti nádorového 

onemocnění na chemoterapii. V mnohých 

případech je imunohistochemické vyšetření 

doplněno o metody molekulárně patologické 

diagnostiky. 

Ve stručnosti lze tedy shrnout, že vyšetření 

nádorových tkání, které se provádí na Ústavu 

patologie, vyžaduje komplexní přístup 

za použití nejmodernějších diagnostických 

metod, což samozřejmě není možné bez rozvinutého 

laboratorního zázemí s kvalifikovaným 

personálem. 

V diagnostice nádorů přitom důležitou a velice 

významnou roli stále hraje zkušenost, tj. empirie 

patologa. Na základě jeho prvotního úsudku 

je v mnohých případech diagnóza nádorového 

onemocnění teprve ověřována za použití široké 

škály diagnostických metod. Je však stále řada 

12 

onemocnění, kde rozhodují především zkušenost 

a znalosti vyšetřujícího lékaře - patologa, 

kterého zatím žádný automat nedokázal a pravděpodobně 

ještě dlouho nedokáže nahradit. 

Patolog se proto, podobně jako chirurg, musí 

stále udržovat „ve formě“ trvalou aktivitou 

v diagnostické patologii. 

Osteopatologická laboratoř 

Osteopatologická laboratoř Ústavu patologie 

má zcela výjimečné postavení v rámci ČR, 

neboť poskytuje konzultace pracovištím celé 

republiky a navíc provádí vyšetření vzorků 

kostí technikou neodvápněných řezů. Při 

tomto postupu lze v histologických řezech zhotovených 

speciálním mikrotomem spolehlivě 

kvalitativně i kvantitativně (morfometricky) 

vyhodnotit stupeň patologické demineralizace 

a zároveň zhodnotit hustotu kostní tkáně i přítomnost 

depozit kovů jako je hliník. 

Toto vyšetření zároveň umožňuje v kostech 

značených tetracyklinem stanovit množství 

nově vytvořené kostní tkáně za jednotku 

času. Metoda představuje jedinečný postup 

využívaný v diagnostice kostní choroby 

u dialyzovaných pacientů a metabolických 

osteopatií především v případě osteomalacie. 

Této skutečnosti bylo využito i při výzkumu 

kosterních pozůstatků slavných osobností 

našich dějin včetně např. krále Ladislava 

Pohrobka, u kterého jsme poprvé rozpoznali 

tzv. onkogenní osteomalacii. Toto zjištění 

přispělo zásadním způsobem k definitivnímu 

očištění krále Jiříka z Poděbrad, několik staletí 

neprávem podezřívaného z královraždy. 

V této laboratoři vedené přednostou ústavu 

jsou zároveň prováděna konzultační vyšetření 

nádorů kostí a měkkých tkání pro 

pracoviště patologie a ortopedie celé České 

republiky. Prof. Povýšil byl přizván vedoucím 

editorem prof. Schajowitzem k účasti na 

vypracování 2. vydání Histologické klasifikace 

nádorů kostí WHO a v rámci International 

Skeletal Society se podílel na organizaci 

postgraduálních mezinárodních kurzů v diagnostice 

nádorů kostí.

Nefropatologická 

diagnostika 

Kromě diagnostiky chorob mužského a ženského 

genitálu Ústav patologie zajišťuje diagnostiku 

nenádorových onemocnění ledvin z punkčních 

biopsií pro potřeby Nefrologické kliniky 1. LF UK 

a VFN. Tato oblast vyžaduje komplexní metodický 

přístup, neboť kromě klasického histolopatologického 

vyšetření je nutné využívat řady speciálních 

postupů včetně histochemie, imunofluorescenční 

techniky a elektronové mikroskopie. 

Vyšetření lymfatických 

uzlin 

Při vyšetření tzv. sentinelové (hlídkující) uzliny 

se zjišťuje, zda v uzlině, do níž se z dané oblasti 

dostává lymfa nejdříve, je přítomna metastáza 

nádoru či nikoliv. V negativním případě je pacient 

ušetřen další operace, při které jsou všechny 

regionální uzliny chirurgicky vyjímány, protože 

se předpokládá, že se v nich mohou nacházet 

další dceřiná metastatická ložiska. Rozsáhlá 

disekce spádových lymfatických uzlin s sebou 

však nese značné riziko závažných komplikací 

v dané oblasti. Vyšetření sentinelových uzlin, 

které provádí prim. MUDr. Ivana Vítková, má 

proto zásadní prognostický význam. 

Primářka ústavu MUDr. Ivana Vítková, MBA. 

U některých karcinomů prsu a ženského vnitřního 

genitálu se však bloková resekce lymfatických 

uzlin provádí automaticky. V těchto případech 

se pak jedná o to, aby většina uzlin byla správně 

makroskopicky identifikována a histologicky 

vyšetřena k potvrzení či vyloučení přítomnosti 

metastáz. V některých situacích vyšetříme i více 

než 50 lymfatických uzlin od jednoho pacienta. 

Tento počet sám o sobě je dostatečným dokladem 

obrovského nárůstu počtu vyšetřovaných vzorků 

na ústavu patologie. 

Diagnostika maligních 

lymfomů a nádorových 

onemocnění krvetvorby 

Další obrovskou skupinu bioptických vyšetření 

představují tkáňové vzorky od nemocných 

s chorobami lymfatických uzlin a kostní 

dřeně, vyšetřovaných a léčených na I. interní 

klinice. V současné době je známo zhruba 30 

typů maligních lymfomů včetně leukemií, které 

je třeba spolehlivě klasifikovat a určit staging, 

neboť každý typ je léčen odlišným způsobem. 

Pitvy 

Pitvy zůstávají velmi významným zdrojem 

poučení pro všechny zainteresované lékaře 

včetně patologů. Poskytují nejen přesné poznatky 

o základním onemocnění pacienta, o jeho komplikacích 

a o příčinách smrti, ale jsou zároveň 

jakousi permanentně probíhající studií o zdravotním 

stavu populace. Pitevní závěry je tedy 

možno využívat i v rámci epidemiologických 

studií. 

Výsledky pitvy, které se neshodují s předchozími 

klinickými závěry, jsou standardně probírány na 

klinicko-patologických seminářích s jednotlivými 

klinickými pracovišti. 

V současné době odpitváme ročně kolem 600 

až 800 pacientů ošetřených v naší nemocnici, 

což představuje kolem 60% zemřelých pacientů 

na pracovištích VFN. Tato čísla jsou ve srovnání 

s celorepublikovým průměrem neobvykle 

vysoká. Je potěšitelné, že se zásadními diagnostickými 

diskrepancemi jsme se již několik let 

nesetkali. 

13

Složitost pitev v posledních 10-15 letech však 

výrazně vzrostla, neboť moderní terapie mnohdy 

podstatnou měrou změní klasické obrazy i zcela 

běžných onemocnění. 

Personální situace 

Výchova patologa, schopného samostatně pracovat 

v pitevně, trvá minimálně 2 roky a v bioptické 

diagnostice nejméně 5 let. I potom je nutné 

počítat po několik let s potřebným „zráním“, 

během kterého se nikdo neobejde bez potřeby 

konzultovat složitější případy se zkušenějšími 

kolegy nebo se specialisty v příslušné oblasti 

patologie. 

Obor patologie je dnes již tak široký, že nikdo 

nemůže kompletně zvládnout celou jeho problematiku. 

Nezbytná je proto určitá subspecializace 

pro jednotlivé oblasti medicíny. 

Dlouhodobý všeobecný nezájem o obor patologie 

je smutnou zkušeností a souvisí především s jeho 

malým společenským i finančním oceněním, 

ale také s absencí přímého kontaktu patologa 

s živým pacientem. Všechny tyto negativní jevy 

a v nemalé míře i velký rozsah oboru způsobují, 

že se stále potýkáme s nedostatkem kvalifikovaných 

pracovníků. Situace je o to komplikovanější, 

že výchova těchto pracovníků představuje 

dlouhodobý proces a ne každý má předpoklady 

vyrůst v patologa potřebných kvalit. 

Výzkumné aktivity 

Pracovníci ústavu v současné době samostatně 

řeší nebo se podílejí na řešení několika 

výzkumných grantových úkolů a spolupracují 

Posluchárna na Hlavově ústavu. 

14 

na dvou výzkumných záměrech. Nelze opomenout 

především výzkumné aktivity v oblasti chorob 

pohybového aparátu, nádorů prsu, mužského 

a ženského vnitřního genitálu a zažívacího traktu, 

které mnohdy přinesly významné nebo dokonce 

prioritní poznatky. 

Pregraduální výuka 

studentů 

Při spojování obou ústavů došlo k redukci počtu 

fakultních zaměstnanců na polovinu. Během jednoho 

školního roku přitom zajišťujeme v prostorách 

ústavu výuku více než 600 studentů medicíny 

a bakalářského směru. Vedle výuky našich studentů 

samozřejmě u nás probíhá i příprava zahraničních 

studentů s výukou v anglickém jazyce. 

Kromě přednášek si studenti z ústavu odnášejí 

i základní poznatky o principech bioptického 

histopatologického vyšetření tkání a zároveň 

absolvují i demonstrační pitvy v rámci pitevních 

cvičení. Rozsah probírané látky je samozřejmě 

značný, neboť musíme studentům poskytnou 

základní poznatky o patomorfologii chorobných 

stavů ze všech lékařských oborů. Přednášky se 

stále těší značnému zájmu posluchačů, jak o tom 

svědčí prakticky celoroční kompletní obsazení 

posluchárny nebo dokonce její přeplnění i přes 

kapacitu kolem 220 míst. 

V této souvislosti jistě stojí za zmínku velký 

podíl pracovníků ústavu v čele s přednostou ve 

funkci editora na vydání nové celostátní učebnice 

Speciální patologie, která jak svou formou 

tak samozřejmě i obsahově splňuje všechny 

požadavky na moderní výukovou pomůcku. 

Katedra patologické 

anatomie a subkatedra 

cytologie IPVZ 

Katedru patologické anatomie a subkatedru 

cytologie IPVZ od roku l991 až do dnešních 

dnů vede prof. Ctibor Povýšil. Na práci katedry 

se podílí několik učitelů ústavu, ke kterým byli 

přizváni přednostové většiny fakultních ústavů 

patologie v ČR, aby personální obsazení bylo 

z hlediska odborné úrovně reprezentativní pro 

obor patologie.

Na ústavu jsou pořádány pravidelné doškolovací 

kurzy i předatestační školení a probíhají 

zde atestační zkoušky. Velká většina patologů 

ČR do 50 let věku prošla předatestační přípravou 

organizovanou současným přednostou Ústavu 

patologie. 

Autor materiálu prof. MUDr. 

Ctibor Povýšil, DrSc. - redakčně zkráceno 

Začátky působení 

MUDr. J. Hlavy na 

české lékařské 

fakultě v Praze 

Doc. MUDr. Otakar Brázda, CSc. 

Na české lékařské fakultě pražské univerzity 

byla zahájena výuka ve školním 

roce 1883/84. Výsledkem dlouholetého 

boje za zavedení českých přednášek bylo rozhodnutí 

rozdělit prastaré Karlovo učení, nesoucí 

oficielní název „Universita Karlo-Ferdinandova“ 

na dvě samostatné školy a to s českou a německou 

vyučovací řečí. Obě se zcela samostatnou správou 

a obě přejímající v právním i historickém smyslu 

všechny znaky středověké univerzity, založené 

v roce 1348. Příslušný zákon o tomto rozdělení 

byl projednán a přijat parlamentem a panskou 

sněmovnou ve Vídni, pak oficiálně schválen 

panovníkem v únoru 1882. 

Pro lepší porozumění situace v druhé polovině 

devatenáctého století připomeňme, že na 

univerzitách v tehdejší monarchii nahradila při 

Lékařský dekret Jaroslava Hlavy. 

reformách Josefa II. němčina středověkou latinu. 

Ve století následujícím, zejména po roce 1848, 

sílí snahy uvést na univerzitní půdu v mnohonárodnostním 

rakouském státě národní jazyky. 

Tak Poláci prosadili v Krakově polštinu, Maďaři 

v Pešti maďarštinu a konečně se češtiny dočkalo 

i pražské vysoké učení. 

Na české lékařské fakultě byla výuka slavnostně 

zahájena 15. října 1883, tedy právě před 

125 lety. Profesorský sbor se poprvé sešel již 

v červnu za předsednictví nově zvoleného děkana 

profesora Viléma Weisse, přednosty chirurgické 

kliniky. V Archivu Univerzity Karlovy jsou 

uloženy zápisy z těchto jednání. V prvním protokolu 

o jednání sboru profesorů ze dne 23. června 

1883 čteme pod bodem VII. - Habilitace: 

„Podány byly již sboru tři práce, a to Dr. Hlavy, 

Dr. Thomayera a Baštýře. Prof. Weiss navrhuje, 

aby ministerstvu učiněn byl dotaz, zda-li sbor 

profesorský smí přijmout žádosti k habilitaci 

a vyřídit akta habilitace“. 

Ve století následujícím, zejména po roce 

1848, sílí snahy uvést na univerzitní 

půdu v mnohonárodnostním rakouském 

státě národní jazyky. Tak Poláci 

prosadili v Krakově polštinu, Maďaři 

v Pešti maďarštinu a konečně se češtiny 

dočkalo i pražské vysoké učení. 

Ze zápisu se ještě dovídáme, že jako referenti 

pro habilitační práci Dr. Hlavy byli zvoleni 

prof. Spina a prof. Steffal. Další zprávu 

o Dr. Hlavovi pak nacházíme v protokolu VIII. 

z 19. října 1883: 

Referát o habilitační práci pana suppl. Dr. Hlavy. 

Přečten referát p. prof. Spiny a prof. Steffala, 

kteří práci za dobrou uznávají, aby Dr. Hlava 

ku habilitaci připuštěn byl. Návrh jednohlasně 

přijat, o dalších modalitách má být rozhodnuto, 

když bude přítomen referent prof. Spina. 

Následující zasedání sboru profesorů se 

konalo 30. října 1883 a v protokolu IX. čteme 

pod bodem 6. „Colloquium suppl. Dr Hlavy 

k dosažení docentury pathologické anatomie. 

15

16 

Referent prof. Spina klade více otázek, které 

kandidát k úplné spokojenosti zodpovídá tak, 

že koreferent i ostatní členové sboru kandidáta 

nezkouší.“ 

Protokoly sboru profesorů ze školního roku 

1883/84 nejsou bohužel v archivu zachovány 

všechny – a tak další zápis týkající se 

Doc. Dr. Hlavy obsahuje až protokol XXII. ze 

14. března 1884. 

„Návrh prof. Eiselta a Spiny, aby docentu 

Dr. Hlavovi ponecháno byla suplentura pathologické 

anatomie a aby vysokému c.k. ministerstvu 

ponavržen byl za mimořádného profesora 

pathologické anatomie.“ 

Zvolená komise sestávající z pp. Prof. Eiselta, 

Spiny, Steffala „podati má návrh až přítomen 

bude též prof. Tomsa.“ 

Návrh byl podán hned 24. dubna. Protokol 

XXIII. uvádí jako bod 10: „Návrh na jmenování 

doc. Dr. Hlavy mimořádným profesorem 

pathologické anatomie“ 

Po přednesení referátu se přihlásil o slovo děkan 

prof. Weiss a jeho příspěvek zachytil zapisovatel 

takto: 

„Prof. Weiss popírá mnohé výroky v referátě, 

jmenovitě že jsou přednášky Hlavy lepší než na 

fakultě německé a upozorňuje na nedokonalost 

sekcí chirurgických a diví se, že Hlava v inaugurační 

přednášce o geniálním Treitzovi krátce 

se zmiňuje a přívržence makroskopické anatomie 

zpátečníky nazývá – navrhuje, zda by se nemělo 

v úvahu vzíti, by sl. Ministerstvo opět s Lamblem 

vyjednávalo, o kterém se sbor v referátě 

chvalně vyslovil, ano i deputaci k ministerstvu 

odeslal“. 

Pro referát hlasují: prof. Eiselt, Spina, 

Horbaczewski, Tomsa, Steffal 

Pro návrh prof. Weisse: prof. Tomsa, Steffal 

Profesor Janovský prohlašuje, že „se hlasování 

vůbec zdržuje.“ 

Prof. Weiss tedy nezaujal kladné stanovisko 

k profesuře Dr. Hlavy – i když se jednalo 

o profesuru mimořádnou. Projev jeho nevůle 

však mohl směřovat spíše k osobě prof. Eisel- 

Jedna z posledních fotografií profesora Hlavy. 

ta, hlavního zastánce Hlavy, než ke kandidátu 

profesury samotnému. Nepřátelství Weisse 

k Eiseltovi bylo dlouhodobou, lépe řečeno 

trvalou záležitostí. Weiss byl neobyčejně zručný 

chirurg, obdivovaný operatér, ale jako děkan byl 

autokrat, nepřipouštějící cizí názory. 

Prof. Schöbl, přednosta oční kliniky píše: 

„Nechtěl jsem se podrobit jeho despotické vůli 

a pánovitosti.“ Weiss byl pro něho „decanus 

perpetuus et omnipotens“. Dnes se může 

zdát neuvěřitelné, že když si mladí asistenti 

chirurgické kliniky při návratu z Paříže, kde 

se podrobně seznámili s Pasteurovými objevy, 

začali vyvářet nástroje, Weiss to striktně 

zakázal! Chirurgické instrumentarium se dále 

čistilo leštidlem na kov a pak ukládalo do 

plyšových pouzder. 

Weissem zmíněný Vilém Dušan Lambl, od roku 

1856 docent patologické anatomie v Praze, přijal 

pozvání ze zahraničí a stal se r. 1860 profesorem 

v Charkově. Častěji než v historii medicíny se 

Lamblovo jméno objevuje v dějinách literatury 

v souvislosti s okruhem obdivovatelů Boženy 

Němcové, k jejímž ctitelům patřil. 

Poslední ve Weissově vystoupení uvedené jméno 

patří českému patologickému anatomovi Václavovi 

Treitzovi, v roce 1872 předčasně zesnulému. 

Termín Treitzova retroperitoneální hernie je 

uváděn ve světové literatuře dodnes. 

Tolik se tedy dovídáme z protokolů sboru profesorů 

o Dr. J. Hlavovi v roce zahájení výuky 

na české lékařské fakultě před 125 lety.

ústav soudního 

lékařství a toxikologie 

1. LF UK 

a vfnv Praze 

prof. MUDr. Přemysl Strejc, DrSc., 

přednosta Ústavu soudního lékařství 

a toxikologie VFN a 1. LF UK 

Z historie ústavu 

Počátek ústavu pro soudní lékařství 

v Praze se datuje rokem 1785, kdy byla 

zřízena stolice soudního a policejního 

lékařství v Praze. Působil zde Jan Knobloch (nar. 

1750). Mezi dalšími vynikl Edvard v. Hofman 

(1837 – 1897), který napsal moderně rozvrženou 

učebnici soudního lékařství (Lehrbuch der 

gerichtlichen Medizin), která měla světový ohlas 

a byla přeložena do dalších světových jazyků. 

Za tehdejších poměrů začal Hofman v r. 1864 

přednášet soudní lékařství též česky. Publikoval 

v Časopisu lékařů českých. 

Poté co zákonem z 28.2.1882 byla tehdejší Karlo-Ferdinandova 

univerzita rozdělena na českou 

a německou, zahájil Josef Reinsberg (1844 – 1930) 

výuku na českém ústavu soudního lékařství, 

umístěném do nově postavené budovy teoretických 

ústavů v Kateřinské ul. Působil předtím m.j. 

na univerzitách ve Strassbourgu a Heidelbergu. 

Napsal obsáhlou „Nauku o soudním lékařství“. 

Byl po několik funkčních období děkanem lékařské 

fakulty a v r. 1899 byl zvolen rektorem univerzity. 

Přednášky soudního lékařství pro právníky 

byly zahájeny r. 1889; přednášel doc. Bělohradský, 

prof. Reinsberg a poté prof. Slavík. 

Na ústavu německém v té době působil Josef 

Maschka (1820 – 1899), též autor učebnice soudního 

lékařství, do r. 1891 následován Arnoldem 

Paltaufem (do r. 1893), poté do r. 1929 byl přednostou 

Paul Dittrich a po něm do r. 1939 Anton 

Maria Marx. Za německé okupace byl dosazen 

Günter Weyrich, který v r. 1941 převzal český 

ústav soudního lékařství. Ten byl pověřen m.j. 

pitvou po atentátu zemřelého říšského protektora 

R. Heydricha v nemocnici na Bulovce. 

V roce 1921 přesídlil ústav soudního lékařství 

z Kateřinské ulice do nově vybudovaného 

Hlavova ústavu v tehdejší Preslově, nynější 

Studničkově ulici, kde sídlí jako Ústav soudního 

lékařství a toxikologie 1. lékařské fakulty 

univerzity Karlovy dodnes. Přednostou zde byl 

prof. Vladimír Slavík (1866 – 1933), autor 

několika monografií; napsal m.j. Soudní lékařství 

pro mediky a právníky a množství vědeckých 

prací, vypracoval mnoho posudků. Byl opakovaně 

děkanem a poté rektorem Karlovy univerzity. 

V r. 1932 daroval 500 000 korun na výstavbu 

chrámu Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech 

a byl zato papežem jmenován komturem řádu sv. 

Řehoře Velkého s hvězdou. Věnoval i značné 

obnosy na podporu chudých a na gymnaziální 

stipendia. 

Prof. František Hájek (1886 – 1962) byl v čele 

ústavu od r. 1933 do r. 1957 s přerušením v době 

okupace. Napsal dosud nejrozsáhlejší učebnici 

soudního lékařství, množství vědeckých prací. 

Byl též děkanem lékařské fakulty. Jeho nástupcem 

se stal prof. Jaromír Tesař, DrSc. Zastával 

funkci proděkana fakulty. Je autorem učebnic 

soudního lékařství, rovněž soudního lékařství 

pro právníky, četných vědeckých prací. Jeho 

přičiněním se vyhranila zdravotnická koncepce 

oboru. Jeho nástupcem byl Jiří Sobotka, který 

se zaměřil zejména na forenzní serologii. 

Na tomto pražském ústavu jsou m.j. soustředěny 

historicky cenné archivní materiály, které 

slouží i po létech také k přešetřování sporných 

případů úmrtí. Toto pracoviště bylo v r. 1999 

Etický snímek z pitevny 

17

sloučeno s Ústavem pro toxikologii a soudní 

chemii. Vznikl tak Ústav soudního lékařství 

a toxikologie 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné 

fakultní nemocnice v Praze; na půdě ústavu sídlí 

i Národní referenční laboratoř. 

Základní údaje o ústavu 

Ústav jako celek je největší, vysoce výkonný 

a má nejvyšší kvalifikační strukturu v Praze 

(profesor, 2 docenti, 2 primáři). 

Postavení a náplň oboru: počátky soudního 

lékařství lze sledovat v Evropě, včetně naší země, 

do 14. století. Soudní lékařství je samostatný 

lékařský obor, který používá široké spektrum 

vlastních metod i metod dalších lékařských oborů 

a přírodních věd k objasnění příčin a mechanizmů 

vzniku poruchy zdraví, popřípadě smrti 

podmíněné zevními příčinami (jako jsou poranění, 

otravy a ostatní následky zevních příčin) 

anebo náhlé smrti z příčin vnitřních. 

Soudní lékařství svou činností zajišťuje služby, 

které poskytují státní zdravotní správě 

nezbytné podklady pro praktické uplatňování 

zdravotnické prevence (pro hodnocení úrovně 

diagnostické a léčebné péče, úrazovosti a zdravotního 

stavu neléčené populace) na základě 

poznatků z pitev a rozborů příčin smrti, pro 

monitorování rozsahu zneužívání omamných 

a psychotropních látek toxikologickými analýzami 

u živých i zemřelých osob, pro zavádění 

cílené terapie v klinické praxi diagnostikou otrav 

u živých osob, pro hodnocení postupů při poskytování 

zdravotní péče podrobnými analýzami 

úmrtí, ke kterým došlo v souvislosti s diagnostickými 

a léčebnými výkony, garantuje posuzování 

případů podezření na nesprávný diagnostický či 

léčebný postup, zejména při úmrtí. 

Na pitevním úseku jde tedy o pitvy zemřelých 

násilnou smrtí (v terénu i hospitalizovaných 

ve zdravotnických zařízeních) a náhlou smrtí, 

zemřelých s podezřením na diagnostické a léčebné 

nezdary, které mohou být předmětem stížnosti 

a následného trestního a občanskoprávního 

řízení, zemřelých v souvislosti s těhotenstvím, 

potratem a porodem, dárců orgánů pro transplantaci 

odebíraných jak v klinických zařízeních, tak 

18 

i na pitevně a pitvy zemřelých, mající význam 

též pro soudně lékařský výzkum s výstupem pro 

zdravotnictví. 

Na ústavu se provádí zpravidla více než 

1 000 pitev ročně, u cca poloviny případů též 

toxikologická a histochemická vyšetření. Dalšími 

výkony jsou vyšetření krve na alkohol jak 

u zemřelých, tak žijících osob a vyšetřování stop 

biologického původu, zjišťování identity atd. 

Význam pracoviště vzrůstá i tím, že je třeba 

stále více věcnými důkazy napomáhat orgánům 

činným v trestním řízení při odhalování 

a objasňování násilné trestné činnosti (jak 

zjištěními při pitvách zdravotních, tak nařízených 

dle § 115 tr. řádu policií). Také v tomto směru 

má pracoviště vysokou prestiž a soustřeďují 

se zde obtížné a složité případy, jak pitvy, tak 

i žádosti o posudky ústavu, resp. fakulty a VFN. 

V posledních létech se zde soustřeďují též 

případy smrtelných intoxikací psychotropními 

a návykovými látkami. 

Dále napomáhá rozhodování orgánů činných 

v trestním i občanskoprávním řízení, a to objasňováním 

příčin, okolností a mechanismů smrti 

a poškození zdraví, a z hlediska celospolečenského 

se tak podílí na prevenci negativních protispolečenských 

jevů - trestných činů proti životu 

a zdraví, rodině a mládeži, svobodě a lidské 

důstojnosti, dopravní nehodovosti, pracovních 

úrazů, alkoholové a jiné drogové závislosti. 

Při podezření na násilnou smrt otravou, která 

nemívá vždy charakteristický pitevní nález, je 

zase nutno provést chemicko-toxikologické 

vyšetření. I další formy násilí je třeba dokazovat 

speciálními postupy (např. průkaz zasažení 

el. proudem pomocí metalizace, průkazem 

termických změn). Nesnadná je kupř. diagnóza 

udušení z utopení, zmrznutí, aspirace tekutiny 

atd.). Rozhodující je přitom průkaz tzv. vitální 

reakce poranění svědčící pro vznik zranění zaživa 

(k poškození těla může někdy dojít i po smrti 

např. přejetím již mrtvého, manipulací s mrtvolou 

se dostane žaludeční obsah do dýchacích 

cest, což je nutno odlišit od usmrcení - udušení 

vdechnutím, např. v opilosti či pod vlivem psychotropních 

a omamných látek. Z forenzního

hlediska je důležité určení stáří poranění, např. 

imunohistochemickým průkazem časných fází 

reparativní reakce. Tyto důkazy je nutno stále 

více zdokonalovat. 

Výuka soudního lékařství tak přináší posluchačům 

nové poznatky z forenzní aplikace 

nových medicínských poznatků např. prostřednictvím 

studia časných fází reparativní reakce 

(kupř. detekcí adhezívních molekul), účinků 

psychotropních a omamných látek na extracelulární 

matrix, poznatky z forenzní toxikologie 

též v návaznosti na thanatologii (zjišťováním 

trvání abúzu psychotropních a omamných látek 

průkazem ve vlasech), forenzní imunochemie 

(průkazem určitých kvalit v biologických stopách 

a reziduích), biomechaniky (mechanismy 

vzniku různých poranění, korelace s možnými 

verzemi úrazového děje) i některé aktuální 

poznatky z medicinskoprávní oblasti. Soudní 

lékařství je též součástí magisterského studia 

práv na PFUK v Praze a bakalářského studia 

na PAČR, kde výuku zajišťuje Ústav soudního 

lékařství a toxikologie 1. LFUK. Vědecká práce 

v soudním lékařství je zaměřena a doložena 

příslušnými publikacemi v domácím i zahraničním 

písemnictví. 

Perspektiva oboru spočívá v udržení a rozvíjení 

uvedené náplně a v problémově orientované integraci 

se stávajícími biomedicínskými obory i na 

orientaci v potřebách právní vědy při odhalování 

a objasňování násilné trestné činnosti. 

Ústav sídlí v budově Hlavova ústavu a v areálu 

DAKU. Bylo zde vybudováno moderní technické 

zázemí pro forenzní toxikologii. Ústav disponuje 

malou moderní posluchárnou. Je zde moderní 

technické zázemí pro uchovávání zemřelých 

(48 míst) a demonstrace pro identifikační účely. 

Pitevní trakt je opatřen účinným odvětráváním 

a klimatizací. 

Ústav zajišťuje veškerou výuku soudního 

lékařství pro posluchače všeobecného směru 

a zubního lékařství ve 4. ročníku. 

Na pitevním úseku jde o pitvy zemřelých násilnou 

smrtí (v terénu i hospitalizovaných ve zdravotnických 

zařízeních) a náhlou smrtí, zemřelých 

s podezřením na diagnostické a léčebné nezdary, 

které mohou být předmětem stížnosti a následného 

trestního a občanskoprávního řízení, 

zemřelých v souvislosti s těhotenstvím, potratem 

a porodem, dárců orgánů pro transplantaci 

odebíraných jak v klinických zařízeních tak i na 

pitevně a pitvy zemřelých mající význam též pro 

soudně lékařský výzkum s výstupem pro zdravotnictví. 

Na základě pitev zemřelých v terénu 

i zdravotnických zařízeních se posuzuje úroveň 

poskytované předlékařské a lékařské péče. 

Vedle pitevního úseku vyvíjí činnost úsek: histologický, 

histochemický, forenzně toxikologický, 

forenzně imunochemický. Význam pracoviště 

vzrůstá i tím, že je třeba stále více věcnými 

důkazy napomáhat orgánům činným v trestním 

řízení při odhalování a objasňování násilné 

trestné činnosti (jak zjištěními při pitvách zdravotních 

tak nařízených dle § 115 tr. řádu). Také 

v tomto směru má pracoviště vysokou prestiž 

a soustřeďují se zde obtížné a složité případy, 

jak pitvy, tak i žádosti o posudky ústavu resp. 

fakulty. V posledních létech se zde soustřeďují 

též případy smrtelných intoxikací psychotropními 

a návykovými látkami. 

Současný přednosta ústavu profesor Strejc. 

Přednosta ústavu prof. MUDr. Přemysl Strejc, 

DrSc. zajišťuje také výuku soudního lékařství 

na PFUK, na Policejní akademii, kde je členem 

vědecké rady, přednáší též na Justiční akademii, 

příležitostně i posluchačům na katedře historicko 

– právní Katolické teologické fakulty, studujícím 

střední policejní školy. Na ústavu probíhá 

souběžně výuka studentů PřFUK. 

19

8. česko - slovenská konference 

INMED 2008 

Informační systémy - nástroj efektivního zdravotnictví 

Pardubice, 6. - 7. 11. 2008 

Témata konference: 

Financování zdravotní péče/Řízená péče 

Financování zdravotní péče, Řízená péče dle VZP, Možnosti užití DRG pro 

financování zdravotní péče, Řízená péče, vztah pacient – lékař v tržním prostředí. 

eHealth 

Systém elektronické preskripce – přínosy pro všechny, MySOLP FONS 

– internetový objednávkový systém, Datové služby ve zdravotnictví kraje 

Vysočina, eHealth. 

Akreditace a národní ukazatele 

10 let akreditací v ČR – přehled a novinky, Správné kódování – předpoklad 

pro validní hodnocení kvality zdravotních služeb, Kontrola kvality zdravotnické 

dokumentace při přípravě na akreditaci, Praktické zkušenosti s novým 

metodickým nástrojem pro řízení kvality zdravotní péče v krajích. 

Krajské zdravotnictví 

Připravované legislativní změny ve vazbě na reformu zdravotnictví, Využití 

zkušeností z konsolidace krajských nemocnic při definici strategie, Stav 

financování krajského zdravotnictví v Libereckém kraji. 

Panelová diskuse 

Na téma Mediální obraz a realita českého zdravotnictví 

Partneři konference: 

Microsoft, Netprosys, Progress Software, Sun Microsystems Czech, T-Soft 

Mediální partneři: 

organizátoři konference: 

Medical Tribune 

Město Pardubice 

Sestra a lekár v praxi Stapro s. r. o. 

Zdravotnícke Noviny 

Univerzita Pardubice 

Aktuální podrobný program a on-line registraci naleznete na webových stránkách 

www.inmed.eu 

20

Nasazení 

StaproGURMED A 

v Nemocnici ve 

Frýdku-Místku, p.o. 

Výchozí stav 

NIS AKORD nahradil v nemocnici ve 

Frýdku-Místku původní informační systém 

Leader společnosti OstraSoft, která 

ukončila svoji činnost. Základními požadavky při 

výběru nového IS byly zavedení komplexního 

informačního systému umožňující pokrytí všech 

nemocničních oddělení včetně komplementů, 

ambulancí a specializovaných resp. obslužných 

pracovišť, zachování plné provozuschopnosti 

stávajícího IS při přechodu na nový systém 

a vybudování univerzálního komunikačního 

systému. 

Po úvodní etapě implementace NIS AKORD 

(nyní StaproAKORD), došlo v dalších letech 

k jejímu rozšíření o další moduly, mimo jiné 

o moduly pro stravování pacientů a zaměstnanců 

a o modul pro skladovou evidenci stravovacího 

provozu. Před jejich nasazením fungovalo 

v nemocnici pouze počítačové zpracování 

pro skladové hospodářství. Ostatní činnosti 

pokrývající agendu stravovacího provozu byly 

prováděny manuálně (objednávání stravy, normování, 

apod.). Výdej zaměstnanecké stravy byl 

prováděn na základě stravenek. 

Cíle 

Cílem implementace modulů zajišťujících logistiku 

stravovacího provozu bylo zautomatizování 

celého procesu přípravy stravy, který byl do té 

doby prováděn ručně. K zavedení informačního 

systému do oblasti stravování v nemocnici vedly 

další požadavky: 

• usnadnění práce 

• zkvalitnění služeb pacientům i zaměstnancům 

• vazba na NIS (pacient - dieta), možnost objednávání 

stravy z oddělení 

• elektronická evidence dat 

• opakované využití kmenových dat – suroviny, 

receptury, diety, jídelníčky, skladové karty 

apod. 

• okamžitý a aktuální přehled objednávek 

• urychlení procesu - možnost pozdějšího 

objednání z oddělení, rychlé zpracování 

požadavků, normování, vytvoření skladových 

dokladů 

• možnost výstupů ekonomických přehledů 

Popis řešení 

Implementované řešení se skládá z centrální 

databáze společné s aplikací NIS StaproAKORD 

a modulů aplikace StaproGURMED A. Z hlediska 

aplikačního programového vybavení pro 

zajištění logistiky stravovacího provozu byly 

v nemocnici integrovány moduly pro pacientské 

a zaměstnanecké stravování a modul skladové 

evidence stravovacího provozu. 

Celý projekt byl realizován standardním postupem 

od provedení analýzy, přes návrhy řešení 

až po vlastní implementaci s podporou ostrého 

provozu. Náročnou etapou nezbytnou pro 

spuštění funkcionality systému bylo odladění 

aplikace v ostrém provozu a po té naplnění 

provozních kmenových dat ze strany zákazníka 

(suroviny, receptury, diety, normy, skladové 

karty apod.) 

Celý systém byl úspěšně uveden do provozu 

a nyní zajišťuje nepřetržitou podporu pro přípravu 

a distribuci stravy: 

a) pacientské 

• denně průměrně pro 300 stravovacích 

jednotek na 12 odděleních 

• distribuce prostřednictvím tabletů 

b) zaměstnanecké 

• denně průměrně 500 porcí 

• výdej jídel v jídelně v návaznosti na elektronické 

médium, případně distribuce na 

oddělení 

• objednávkový systém zaměstnanecké stravy 

využívá Nemocnice ve Frýdku-Místku, 

p.o. od konkurenční firmy, protože v době 

zavádění stravovacího IS nebyl k dispozici 

v rámci NIS AKORD. 

21

Celou agendu stravovacího provozu zajišťuje 

oddělení dietních sester v počtu 3 pracovnic. 

Přínosy 

V současné době jsou zákazníkem kladně hodnoceny 

přínosy zavedení systému a to zejména: 

• Integrace s nemocničním informačním systémem 

• Moderní technologie spojená s komfortním 

a intuitivním ovládáním 

• Vyšší efektivita práce a odbourání zbytečné 

pracnosti původního systému vedoucí ke 

snížení nákladů spojených s vedením stravovacího 

provozu 

• Omezení chybovosti při zadávání údajů 

• Přehledná ekonomika provozu – snadná kontrola 

a vyhodnocování, možnost statistik dle 

požadavků 

• On-line přístup k informacím - data jsou 

uživatelům okamžitě k dispozici 

• Přehled o položkách skladu v reálném čase 

Technologie: 

• Technologie klient – server 

• Operační systém klienta: WIN 2000/XP 

• Operační systém server: WIN 2003 

• Databáze: MS SQL 2005 

Zákazník 

Nemocnice ve Frýdku-Místku, 

příspěvková organizace 

Ing. MUDr. Miroslav Přádka, Ph.D., 

ředitel nemocnice 

V současné době má nemocnice 423 lůžek 

a 1017 zaměstnanců. Nemocnice zajišťuje komplexní 

zdravotní služby pro pacienty z oblasti 

v níž žije cca 150 000 obyvatel a v některých 

odbornostech i z celé ČR. Nemocnice poskytuje 

znalosti, dovednosti a služby 18 lékařských 

odborností. 

Nemocnice ve Frýdku-Místku je pracovištěm, 

kde je prováděn pilotní provoz komplexního 

systému NIS StaproAKORD. Pilotní provoz 

představuje fázi, kdy verze již prošla kompletním 

testováním na straně dodavatele a je prováděno 

nasazení verze do ostrého provozu u zákazníka, 

před oficiálním uvolněním verze pro její plošné 

nasazení. 

Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 

INTERNÍ ODDĚLENÍ STRAHOV 

POZVÁNKA 

na 19. pracovní den České nefrologické společnosti 

pořádaný jako 

Konference: 

30. výročí zahájení programu CAPD na Interním oddělení Strahov 

Konference je pořádána pod záštitou: 

ředitele Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 

MUDr. Jana Břízy, CSc., MBA 

děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze 

prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc., MBA 

hlavní sestry Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 

Anny Chrzové 

Konference se koná 23. října 2008 od 9:00 hod. v letním refektáři 

Královské kanonie premonstrátů na Strahově, Strahovské nádvoří č.1. 

22

Pavel Klener 

JDE TO I SLUŠNĚ 

„Potkal jsem za život mnoho lidí, mezi nimi 

i mnoho lidí mocných, nejrůznějších hodnostářů, 

prezidentů, politiků a nositelů Nobelových 

cen… Poznával jsem je jako lékař, učitel i jako 

politik. Už jako mladý lékař jsem pochopil, že 

důvěra pacienta je často sama o sobě polovinou 

úspěchu léčby. A totéž platí ve vědě, ve škole 

i v politice. Různé osobnosti jsem potkával i před 

jejich vzestupem, i když vyzařovali moc, i když 

ji už neměli… a některé i jako pacienty. Poznal 

jsem, že se nijak neodlišují od obyčejných lidí. 

Jsme prostě všichni ze stejného těsta. Představa 

o neomylnosti nebo dokonalosti a důstojnosti 

mocných je jenom hra.“ 

„Potkal jsem za život mnoho lidí, mezi 

nimi i mnoho lidí mocných, nejrůznějších 

hodnostářů, prezidentů, politiků 

a nositelů Nobelových cen… Poznával 

jsem je jako lékař, učitel i jako politik. 

Tolik úvodní slova profesora Klenera v právě 

vydané autobiografické publikaci Jde to i slušně, 

jejíž křest se odehrál 2. října 2008 ve známé 

kavárně Krásný Ztráty Michala Prokopa. Ten 

akci i sám moderoval. Mezi gratulanty nechybělo 

mnoho známých osobností z řad politiků 

i lékařů. 

(red) 

Michal Prokop představuje přítomným 

autobiografickou publikaci profesora Klenera. 

Autogramiáda – profesor Klener se vítá se svým 

nástupcem ve funkci přednosty I. interní kliniky 

VFN a 1. LF UK docentem Markem Trněným 

Říjnové akce 

chirurgů 

Česká chirurgická společnost ČLS JEP, I. chirurgická 

klinika VFN a 1. LF UK a Česká asociace 

sester společně zorganizovaly významné chirurgické 

akce, které se uskutečnily ve dnech 8.-10. 

října 2008 v Clarion Congress Hotel Prague. 

Jednalo se o následující akce: 

• XV. Pražské chirurgické dny (Jiráskovy dny) 

• V. Český chirurgický sjezd 

• XXXVI. Společný sjezd českých a slovenských 

chirurgů. 

Těsně před uzávěrkou jsme tyto akce navštívili 

a podrobnější informace uveřejníme v příštím 

čísle časopisu Nemocnice. 

(red) 

Doc. MUDr. Jan Šváb, CSc., přednosta 

I. chirurgické kliniky, při úvodním projevu. 

23

Dagmar Škochová, koordinátorka programu 

sekce sester, přivítala čestné hosty (zprava) 

prof. Kršku, MUDr. Břízu a prof. Žáka. 

životní jubilea 

Životní jubilea za měsíc září 2008 

prof. MUDr. Jan Dvořáček, DrSc. – přednosta 

Urologické kliniky 1. LF a VFN. Fakultu 

všeobecného lékařství absolvoval roce 1966. 

Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 

1987. Doktorskou dizertační práci obhájil v roce 

1988. Docentem pro obor urologie byl jmenován 

v roce 1989. Doktorskou dizertační práci obhájil 

v roce 1992. Profesorem pro obor chirurgie byl 

jmenován v roce 1994. 

prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc. – z Psychiatrické 

kliniky 1. LF a VFN. V roce 1959 

absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK 

v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil 

v roce 1972. Doktorskou dizertační práci obhájil 

v roce 1988. Docentem pro obor psychiatrie byl 

jmenován v roce 1990. Profesorem pro obor 

psychiatrie byl jmenován v roce 1991. 

PaedDr. Jana Doležalová – přednostka Ústavu 

tělesné výchovy 1. LF. Fakultu tělesné výchovy 

a sportu absolvovala v roce 1972. V roce 1985 jí byl 

udělen po složení rigorozní zkoušky titul PaedDr. 

Životní jubilea říjen 2008 

prof. PhDr. Miloslav Bednář, CSc. – z Ústavu 

pro humanitní studia v lékařství 1. LF. Filozofickou 

fakultu UK v Praze ukončil v roce 1972. 

V roce 1987 obhájil kandidátskou dizertační 

24 

práci. Docentem pro obor filozofie byl jmenován 

v roce 2002. Profesorem pro obor filozofie byl 

jmenován v roce 2007. 

doc. MUDr. Bohuslav Konopásek, CSc. 

– z Onkologické kliniky 1. LF a VFN. V roce 

1968 ukončil studium na Fakultě všeobecného 

lékařství UK v Praze. Kandidátskou dizertační 

práci obhájil v roce 1987. Docentem pro obor 

onkologie byl jmenován v roce 1990. 

doc. MUDr. Zdeňka Límanová, CSc. – ze 

III. interní kliniky 1. LF a VFN. V roce 1962 

promovala na Fakultě všeobecného lékařství 

UK v Praze. V roce 1981 obhájila kandidátskou 

dizertační práci. Docentkou pro obor vnitřní 

lékařství byla jmenována v roce 1994. 

Profesor 

Dvořáček 

pětašedesátníkem 

Dne 20. září 2008 se dožívá 65 let 

prof. MUDr. Jan Dvořáček, DrSc., 

přednosta Urologické kliniky 1. LF 

UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 2, 

vedoucí Katedry urologie IPVZ v Praze a předseda 

Akreditační komise pro urologii a dětskou 

urologii MZ. 

Do Všeobecné fakultní nemocnice (původně 

Fakultní nemocnice 2 s FP) nastoupil v r. 1973 

po získání chirurgické erudice v Čáslavi a základní 

urologické erudice v ÚVN v Praze. Pracoval 

na urologickém oddělení II. chirurgické kliniky 

pod vedením prof. E. Hradce, doc. R. Petříka 

a prim. B. Matrase. 

Po vzniku Urologické kliniky byl jmenován do 

funkce ordináře pro dětskou urologii. Vzniklo zde 

přední dětské urologické pracoviště, které získalo 

řadu národních priorit. Po přechodu na místo 

odborného asistenta katedry urologie ILF v r. 

1984 mu bylo umožněno budovat svoji vědeckou 

a akademickou kariéru, kterou po návratu na 1. 

LF UK završil získáním titulu řádného profesora 

UK v r. 1994 a následně jmenováním přednostou 

Urologické kliniky VFN a 1.LF UK v r. 1995.

Profesor Dvořáček se věnoval použití mikrochirurgie 

v rekonstrukci močových cest u dětí 

a výsledkem byla jeho publikace v angličtině 

Megaureters in children, za kterou dostal v roce 

1991 cenu prezidia Československé lékařské 

společnosti J.E.P. 

Dalším významným počinem byla organizace 

pracovní skupiny v rámci VFN složené z prenatálních 

sonografistů, porodníků, neonatologů, 

dětských urologů a nefrologů a izotopistů se 

zaměřením na fetální uropatie, vskutku revoluční 

téma dětské urologie. Jako první v České 

republice provedl apendikovezikostomii dle 

Mitrofanoffa a gastrocystoplastiku. 

Po nástupu do funkce přednosty urologické kliniky 

se věnuje převážně onkourologické problematice, 

což vyústilo v přípravě mimořádné publikace 

„Urologická onkologie“. Pro propagaci nejnovějších 

postupů si přizval významné urology z celého 

světa, jmenujme alespoň poslední významné setkání 

2nd Annual European Perspectives in Urologic 

Oncology, které se konalo v červnu 2008 v Praze. 

Hodně aktivity a energie spolyká panu profesorovi 

snaha o rekonstrukci budovy kliniky, o obnovu 

a modernizaci přístrojového parku s vůlí udržet 

vysoké postavení kliniky jako moderního urologického 

pracoviště. Od počátku je velkým proponentem 

používání laparoskopie a laseru v urologii. Ve 

snaze zajistit tyto špičkové podmínky mu pomáhá 

i jím založený nadační fond Lucie ve prospěch 

dětí a dospělých postižených vadami močového 

ústrojí, který sídlí na Urologické klinice. 

Jako vedoucí Katedry urologie IPVZ modernizoval 

specializační náplně a prosadil vyšší požadavky 

na chirurgickou erudici mladých urologů. 

Vykonával funkci vědeckého sekretáře České 

urologické společnosti ČLS JEP. Dále v letech 

1999-2004 vykonával funkci předsedy Vědecké 

rady MZ ČR. Je stálým zástupcem ve výboru 

European Medical Research Councils of the 

European Science Foundation. Je členem Board 

of the European Urology Scholarship Programme. 

Byl prezidentem významných mezinárodních 

urologických kongresů a sympozií a založil tradici 

zimních urologických sympozií v ČR. Byl 

lektorem European School of Urology (ESU) a je 

členem redakční rady Časopisu lékařů českých. Je 

čestným členem Slovenské urologické společnosti 

a v tomto roce mu bylo uděleno i prestižní čestné 

členství Evropské urologické společnosti. 

Prof. Dvořáček je autorem či spoluautorem více 

než 300 odborných prací v domácích a zahraničních 

časopisech, autorem několika učebnic, 

monografií a kapitol v monografiích, výukových 

videoprogramů a dalších materiálů. Z mnoha prací 

je třeba ještě vyzvednout význam monografie 

Urologie I.-III. díl z r. 1998, za kterou mu byla 

udělena cena rektora UK, cena Josefa Hlávky 

a cena ředitele IPVZ. Tato publikace se stala 

základní učebnicí moderní urologie pro lékaře 

před atestací z urologie a z dětské urologie. 

Děkujme panu profesorovi za jeho dosavadní 

práci pro obor urologie a dětská urologie, pro 

naši kliniku a pro Všeobecnou fakultní nemocnici 

a 1. lékařskou fakultu UK v Praze. Přejme 

mu do dalších let hodně zdraví a spokojenosti 

v jeho soukromém životě, radost z úspěšně se 

rozrůstající rodiny a stále plnou sílu v jeho 

bohaté a příkladné profesní dráze. 

Ad multos annos! 

Lékaři, sestry a ostatní pracovníci 

Urologické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze 

25

Profesor Zvolský 

se dožívá 75 let 

prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přednosta 

Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK 

Prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc. je 

výraznou postavou české i světové psychiatrie. 

Narodil se 12.9.1933 v rodině 

náměstka vrchního ředitele Živnostenské banky. 

Je celoživotním Pražákem. V našem hlavním 

městě vychodil obecnou školu i gymnázium 

a absolvoval Fakultu všeobecného lékařství KU 

(1959). Po kratším působení v psychiatrické 

léčebně v Bohnicích přešel v r. 1961 na Psychiatrickou 

kliniku na Karlově, které zůstal věrný 

po více než 40 let. 

Politická situace do roku 1989 mu nepřála 

a nebylo mu dovoleno být ve vedoucí funkci. 

Avšak díky jeho mimořádným výzkumnickým 

schopnostem a pochopení profesorů Dobiáše 

a později Mečíře dosáhl nejvyšší vědecké hodnosti 

a mohl získat cenné zkušenosti z delších 

pracovních pobytů ve Velké Británii a Kanadě. 

V r. 1990 převzal po prof. Mečířovi pražskou 

kliniku a v r. 1991 byl jmenován profesorem. 

Velmi se zasadil o mezinárodní prestiž tohoto 

pracoviště i celé české psychiatrie. V roce 1998 

sice přestal být přednostou kliniky, ale zatím si 

odpočinku příliš neužívá. V publikační aktivitě 

a v současné scientometrii patří nadále ke 

špičkám české psychiatrie. Přednáší studentům 

a zkouší je. Se svým nástupcem vydali dlouho 

očekávanou a potřebnou moderní učebnici psychiatrie 

pro studenty, která získala řadu významných 

ocenění. 

Od začátku svého působení v medicíně vzácně 

naplňoval trojjedinost svého poslání univerzitního 

lékaře. Vždy byl oblíbeným a úspěšným 

lékařem svých nemocných ať při práci v Čechách 

nebo v zahraničí. Stejně tak kvalitně plnil své 

povinnosti učitele. Dlouho vedl zájmový psychiatrický 

kroužek navazující na tradice profesorů 

Vondráčka a Dobiáše. I při individuální výuce 

v zahraničí byl svými studenty vždy velmi kladně 

hodnocen. S kolektivem svých spolupracovníků 

26 

byl autorem prvních skript psychiatrie v České 

republice, která zohlednila nová klasifikační 

kritéria WHO z počátku devadesátých let. 

Jeho vědecké působení ale přece jen trochu 

převažuje. Publikoval velké množství vědeckých 

prací u nás i v renomovaných zahraničních 

časopisech. Je zakladatelem české psychiatrické 

genetiky, které věnoval několik svých monografií. 

Jako jeden z prvních u nás rozvíjel profylaktickou 

léčbu afektivních poruch. 

Prof. Zvolský vždy udržoval a rozvíjel cenné 

mezinárodní kontakty. Jako předseda Psychiatrické 

společnosti ČLS JEP organizoval četná 

mezinárodní sympózia, která k nám přivedla 

špičkové pracovníky z celého světa. V roce 1994 

byl prezidentem regionální konference Světové 

psychiatrické společnosti v Praze, jejíž čestným 

členem byl později jmenován. Je členem celé 

řady mezinárodních vědeckých organizací. 

Nejvíce si asi váží své účasti v činnosti skupiny 

IGSLI (International Group for Studies 

of Lithium), kde spolu s prof. Mogensem 

Schouem, prof. Pavlem Grofem, svým žákem 

prof. Martinem Aldou a s mnoha dalšími špičkovými 

odborníky koordinoval projekty týkající se

využití lithia v psychiatrii. Své bohaté zkušenosti 

na mezinárodním poli využil i jako proděkan 

pro zahraniční styky 1. lékařské fakulty Karlovy 

univerzity. 

Prof. Zvolský je nositelem tradice svých slavných 

předchůdců, především prof. Vondráčka. 

Je nadále předsedou Vondráčkova nadačního 

fondu, který v posledních letech velmi přispěl 

ke zlepšení prostředí kliniky jak pro pacienty tak 

pro zaměstnance. Pravidelně je nadačním fondem 

udílena Vondráčkova cena. V rámci pravidelných 

schůzí Svazu českých lékařů v pražském 

Lékařském domě založil prof. Zvolský tradici 

Vondráčkových večerů každé první listopadové 

pondělí. 

Prof. Zvolský je nositelem tradice 

svých slavných předchůdců, 

především prof. Vondráčka. 

Je nadále předsedou 

Vondráčkova nadačního fondu, 

který v posledních letech velmi přispěl 

ke zlepšení prostředí kliniky 

jak pro pacienty tak pro zaměstnance. 

Za celoživotní zásluhy o rozvoj nejen psychiatrie, 

ale lékařských věd vůbec mu bylo kromě jiných 

ocenění v r. 1998 uděleno čestné členství Psychiatrické 

společnosti i České lékařské společnosti 

JEP. V roce 2005 mu prezident republiky jako 

jednomu z mála našich psychiatrů udělil státní 

vyznamenání Za zásluhy. 

Prof. Petr Zvolský má mezi svými přáteli pověst 

milého společníka, výborného a vtipného řečníka 

s vystupováním i vzezřením anglického gentlemana. 

Dlouhodobou oporou je mu jeho manželka 

Hana, která je též lékařem – psychiatrem. Radost 

mu dělají i jeho dva synové. 

Vážený pane profesore, milý Petře, za všechny 

spolupracovníky naší kliniky, za členy 

z Psychiatrické společnosti i za celou psychiatrickou 

obec Ti přejeme mnoho další životní 

spokojenosti. 

Ad multos anos. 

Zemřel 

doc. MUDr. Ladislav 

Krušina, CSc. 

Se zármutkem přijalo osazenstvo I. chirurgické 

kliniky zprávu, že ve večerních 

hodinách 30. července zemřel ve věku 74 

let doc. MUDr. Ladislav Krušina, CSc., letitý 

pracovník I. a II. chirurgické kliniky l. LF UK 

a VFN v Praze. 

MUDr. Krušina se narodil 22. ledna 1934 ve 

Vítějevsi v okrese Svitavy. Po přestěhování 

s rodiči do Prahy navštěvoval Vančurovo gymnázium 

na Smíchově, které maturitní zkouškou 

ukončil v roce 1952. Dále pak studoval na Fakultě 

všeobecného lékařství UK v Praze a promoval 

na stejné fakultě v roce 1958. 

Po promoci nastoupil na umístěnku na chirurgické 

oddělení v Ústí n. Orlicí u prim. MUDr. Helmutha. 

Jeho snem bylo pokračovat ve velké 

chirurgii. Za tou se vypravil znovu do Prahy na 

I. chirurgickou kliniku. Protože nebylo volné 

místo, nastoupil po boku doc. Hodera jako anesteziolog. 

Přesto na lůžka I. chirurgické kliniky 

docházel, aby neztrácel s chirurgií kontakt. 

To mu umožnilo, aby v roce 1961 složil atestaci 

z chirurgie I. stupně a v roce 1968 specializační 

atestaci II. stupně. To již jako řádný sekundář 

a posléze asistent od roku 1962 na stejné klinice, 

kterou v té době vedl prof. Pavrovský. 

Získával postupně erudici aktivní přítomností 

ve všech tehdy pěstovaných odborných týmech 

speciální chirurgie na klinice, přednášel a vedl 

výuku studentů. Byl tak vzdělaným všeobecným 

chirurgem. Vychoval generace lékařů a chirurgů. 

Věnoval se především břišní chirurgii a tou se 

zabýval po celou dobu aktivní klinické práce. Na 

klinice se zúčastňoval experimentálních výkonů 

na zvířatech. 

V roce 1971 přešel s prof. Balašem po smrti 

prof. Lhotky na II. chirurgickou kliniku. Po 

roce 1975 byl ve funkci zástupce přednosty 

této kliniky. V roce 1988 obhájil kandidátskou 

dizertační práci a od roku 1990 byl jmenován 

27

docentem pro obor chirurgie. Jeho oborem byla 

gastroenterochirurgie, chirurgie žlučových cest 

a slinivky břišní. Po reorganizaci II. chirurgické 

kliniky se v roce 1994 vrátil zpět na I. chirurgickou 

kliniku a zde pracoval do odchodu do 

důchodu. V důchodu udržoval styk s kolektivem, 

pravidelně docházel na kliniku, a zúčastňoval 

se vánočních vizit, pokud mu to zdravotní stav 

dovoloval. 

Kromě výuky studentů věnoval svůj život účasti 

na výzkumných úkolech klinik, publikoval na 

100 odborných prací a přednášel na odborných 

sjezdech. Byl členem ČCHS, ECCP, IFSC, ICS, 

UEMS. Byl skromným všeobecně i odborně 

vzdělaným učitelem a rádcem, moudrým chirurgem 

vyhledávaným nemocnými i kolegy. 

Pracoval jsem po jeho boku od roku 1963, 

byl mi vždy dobrým učitelem i přítelem, on 

mě vítal jako fiškuse při mém prvním vstupu 

na I. chirurgickou kliniku. Vzpomínka bude 

uchována v srdcích a duších spolupracovníků 

i v dějinách české chirurgické veřejnosti. 

Čest jeho památce. 

doc. MUDr. Jan Šváb, CSc., přednosta 

I. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze 

s kolektivem spolupracovníků. 

Zemřel PhDr. 

František Choc 

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská 

fakulta s hlubokým zármutkem 

oznamuje, že dne 7. září 2008 zemřel 

ve věku 74 let PhDr. František Choc. 

František Choc se narodil 29.6.1934 v Plané nad 

Lužnicí. Jeho život byl ale už od útlého dětství 

spojen s Prahou. Tady v roce 1953 maturoval 

a posléze při zaměstnání vystudoval Institut osvěty 

a novinářství – katedru knihovnictví. Získal 

titul promovaného knihovníka a v roce 1969 po 

úspěšném rigorózním řízení i titul PhDr. 

PhDr. František Choc téměř celý svůj profesní 

život spojil se zdravotnictvím. Od roku 1954 

pracoval jako knihovník v Ústavu pro doškolování 

lékařů. O deset let později přešel na 

28 

tehdejší Fakultu všeobecného lékařství (dále jen 

FVL) – dnešní 1. lékařskou fakultu UK v Praze. 

Nejdříve působil ve funkci vedoucího Ústřední 

knihovny FVL. Podařilo se mu vybudovat na 

tehdejší dobu knihovnu s vysokou odbornou 

úrovní. 

PhDr. Choc založil tradici pořádání výstav 

zahraniční lékařské literatury, navázal spolupráci 

s ostatními lékařskými fakultami z celé 

republiky, sestavoval a publikoval bibliografické 

soupisy, z nichž nejvýznamnější byl soupis 

vědeckých publikací pracovníků fakulty. Je 

autorem skript „Bibliografie lékařské literatury“ 

určených studentům, lékařům i informačním pracovníkům 

ve zdravotnictví. Vyučoval na střední 

knihovnické škole, především ale přednášel na 

Katedře vědeckých informací a knihovnictví 

Filozofické fakulty UK v Praze. 

PhDr. František Choc měl připravenu koncepci 

dalšího rozvoje knihovny. Bohužel se mu ji 

díky politickým změnám nepodařilo přenést 

do praxe. V roce 1971 musel opustit místo 

vedoucího knihovny a přejít jako informační 

pracovník na II. chirurgickou a posléze na 

I. chirurgickou kliniku FVL. V pracovních 

aktivitách a zavádění novinek však nepolevil. 

Působil jako odborný redaktor při vydávání 

celostátních učebnic z chirurgie. Na Ústřední 

knihovnu nezapomínal - dále sháněl finanční 

prostředky na nákup zahraniční literatury, 

pomáhal při organizaci výstav lékařské literatury 

a všude tam, kde bylo potřeba. 

V roce 1990 se dr. Choc vrátil na místo vedoucího 

Ústřední knihovny FVL. Svoji 20 let 

starou koncepci přetvořil do moderního pojetí 

a knihovnu přebudoval na Ústav vědeckých 

informací s jednotlivými odděleními, ale s na 

sebe navazujícími procesy a poskytovanými 

službami. Byl autorem myšlenky udělit čestný 

doktorát Univerzity Karlovy v Praze Eugenu 

Garfieldovi, zakladateli ISI, který je čestným 

členem Vědecké rady 1. LF UK. 

Po odchodu do starobního důchodu dr. Choc 

působil ještě krátce v Ústavu vědeckých informací 

2. lékařské fakulty UK, později se ujal funkce 

vedoucího knihovny Policejní akademie.

Přestože PhDr. Choce v posledních letech trápily 

zdravotní problémy, zůstával stálým optimistou 

se zájmem o dění na naší fakultě, ve zdravotnictví 

i knihovnictví. Byl vždy připraven svým kolegům 

poradit a nezištně se podělit o své bohaté 

profesní i osobní zkušenosti. 


Zemřel prof. MUDr. 

Milan Adam, DrSc. 

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská 

fakulta s hlubokým zármutkem oznamuje, 

že dne 22. září 2008 zemřel ve 

věku 80 let prof. MUDr. Milan ADAM, DrSc., 

revmatolog a přední odborník v oboru biochemie 

pojivových tkání. 

Profesor Milan Adam se narodil v roce 1928 

v Pardubicích. V roce 1952 promoval na Lékařské 

fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Krátkou 

dobu pracoval jako sekundární lékař v nemocnici 

ve Vrchlabí a pak, v roce 1954, už jeho kroky 

směřovaly do tehdy Výzkumného ústavu chorob 

revmatických, později Revmatologického 

ústavu, kde pracoval až do odchodu do starobního 

důchodu v roce 2007. Byl prvním porevolučním 

ministrem školství, mládeže a tělovýchovy 

ČR a přednostou Revmatologické kliniky IPVZ. 

Založil Společnost pro výzkum a využití pojivových 

tkání, které řadu let předsedal. 

Kromě práce revmatologa, se věnoval ve své 

vědecké práci hlavně výzkumu pojiva, především 

kolagenu. V této oblasti publikoval více 

než 280 prací a je spoluautorem řady monografií. 

To mu přineslo mimo jiné čestná vyznamenání, 

např. Státní cenu v roce 1979, medaili J. E. 

Purkyně v roce 1984, čestný doktorát Univerzity 

v Remeši v roce 1991 a v roce 2003 byl oceněn 

prestižní cenou UNESCO za svůj celoživotní 

přínos lékařské vědě. 

Profesor Milan Adam je držitelem několika světových 

primátů, kdy jako první na světě popsal 

vazbu solí zlata na kolagen při artritidě, změnu 

syntézy chrupavkového kolagenu typu II na typ 

I a III při patologických změnách v chrupavce, 

vliv kolagenních peptidů na příznaky osteoartrózy 

i distribuci kolagenních peptidů do buněk 

tkání kloubního systému, jejichž přítomnost 

v cytoplazmě prokázal imunohistochemickou 

detekcí. Posledním z důležitých objevů profesora 

Adama je vyvrácení teze o výskytu cyst v osteoartrotické 

kosti kloubního systému a potvrzení 

tvorby granulační tkáně v postižené kosti. 

Profesor Adam byl nejen skvělým revmatologem, 

vynikajícím vědcem, především však 

laskavým, soucitným a trpělivým lékařem 

pomáhajícím všem trpícím lidem. Po odchodu 

do starobního důchodu byl stále ve spojení se 

svým oddělením pro výzkum pojiva a pokud mu 

zdravotní stav dovoloval, ústav navštěvoval. Byl 

vždy připraven svým mladším kolegům poradit 

a nezištně se podělit o své bohaté profesní i osobní 

zkušenosti. 


dopisy pacientů 

Prof. MUDr. Eva Topinková, CSc., přednostka 

Geriatrické kliniky VFN a 1. LF UK 

Vážená paní profesorko, 

dnes byla z péče Vaší kliniky propuštěna do 

domácího ošetřování moje maminka Jarmila 

Šámalová. Její zdravotní stav se během pobytu 

u Vás neuvěřitelně zlepšil, vrací se posílena, 

s optimismem, těší se na setkání s vnoučaty 

a pravnoučaty, se svými známými, na čtení 

knížek, které nestačila přečíst, prostě se vrací 

do života. 

Jsem za to Vám a Vašim spolupracovníkům velice 

vděčný a rád bych Vám za veškerou péči, které 

se mamince u Vás dostalo, upřímně poděkoval. 

Během celého pobytu jsme se na Vaší klinice 

vždy setkávali se vstřícností a ohleduplností, 

zájmem o pacientovy stesky a pokud to bylo 

možné a únava dovolila, také s úsměvem. To dnes 

bohužel není běžné. Absence neosobního přístupu 

k pacientům i příbuzným je u Vás viditelná 

na první pohled, což je vzhledem k věku Vašich 

pacientů a namáhavé práci všech, kteří o ně 

pečují, o to cennější. Zkušenost s hospitalizací 

29

mé maminky u Vás byla pro mě osobně velmi 

poučná a jsem rád, že jsem měl příležitost Vaší 

kliniku a část Vašich spolupracovníků osobně 

poznat. I mně se podařilo odnést si o Vás trochu 

optimismu, naděje a síly pro překonávání věcí 

příštích. Moc si toho považuju. 

Děkuji Vám. 

Srdečně zdraví 

prof. Martin Šámal, přednosta 

Ústavu nukleární medicíny VFN a 1. LF UK 

Prof. MUDr. Aleš Žák, DrSc., 

přednosta IV. interní kliniky VFN a 1. LF UK 

Vážený pane profesore, 

Začátkem června 2008 jsem byla se srdečními 

obtížemi převezena na koronární jednotku vaší 

kliniky. Po tom, co se o našem zdravotnictví 

dozvídám z médií, jsem byla velmi příjemně 

překvapená přístupem a péčí, která mi byla věnována. 

Jak jsem během svého krátkého pobytu 

mohla sledovat, nebyla jsem žádnou výjimkou. 

Stejný přístup byl i k ostatním pacientům. Obdivuji 

výkony jak zdejšího lékařského kolektivu 

MUDr. Karla Goričana, tak i péči zdravotních 

sester a ostatního personálu v podmínkách, které 

nejsou pro jejich práci nejlepší. 

Chtěla bych proto touto cestou co nejsrdečněji 

poděkovat všem, kteří o mě na koronární jednotce 

pečovali a popřát jim, aby se jim práce dařila 

a aby byla konečně dostatečně ohodnocena. 

Ještě jednou moc děkuji. 

Olga Hrachová 

Na vědomí: ministr zdravotnictví 

Doc. MUDr. Marek Trněný, CSc., 

přednosta I. interní kliniky VFN a 1. LF UK 

Vážený pane přednosto, 

ráda bych touto cestou vyjádřila pochvalu Vámi 

vzorně řízenému oddělení hematologickému 

a všem vašim pracovníkům na odd. B. poděkování 

za laskavý a cituplný vztah k pacientům. 

Jsem vděčná za poskytnutou odbornou péči, za 

ohleduplně a citlivě provedené odběry, jak kostní 

dřeně MUDr. Haberou, tak lumbální punkce 

MUDr. Koleškovou. 

30 

Přestože jsem do nemocničního prostředí 

nastupovala nerada, byla jsem záhy mile překvapena 

vlídným přijetím usměvavou setřičkou. 

MUDr. Habera mně vysvětlil, proč k mému přijetí 

dochází a informoval mě o dalším postupu. 

Během celé léčby byl na vašem oddělení pořádek, 

klid a harmonie. Strava byla podávaná 

s milým úsměvem, v dostatečném množství, 

esteticky upravená. O ležícího pacienta je na 

vašem oddělení vzorně postaráno. 

Veškerý personál od lékařů, přes sestry až po 

sanitáře byl přívětivý, ohleduplný a vždy ochotný 

pomoci, často i rychle likvidovat nepříjemné 

nehody. 

Byla jsem u vás spokojená a v pohodě, což 

dosvědčují slova mé vnučky, která po mém 

příchodu domů prohlásila: „Babičko, ty jsi 

v nemocnici omládla!“ 

Vážený pane přednosto, přeji Vám i celému 

kolektivu hodně pracovních úspěchů, štěstí 

a všem především pevné zdraví. A také hodně 

spokojených pacientů. 

S pozdravem 

Jaroslava Macurová 

MUDr. Jan Bříza CSc., MBA, ředitel VFN 

Vážený pane řediteli, 

je mi 80 let a asi 20 let jsem pacientkou Psychiatrické 

kliniky. Léčím se u paní as. MUDr. Evy 

Janečkové. 

Z doby hospitalizace před 20 lety si mnoho nepamatuji, 

protože jsem na tom nebyla vůbec dobře. 

Personál byl laskavý, ale prostředí mi připadalo 

nepříjemné. Jediným světlým bodem byla pí. 

MUDr. Janečková. Její hojivá slova mi vracela 

chuť do života. Po propuštění jsem zůstala v její 

péči. Docházela jsem do její ordinace při různých 

životních problémech často i bez objednání. 

Odcházela jsem vždy s dalšími silami do života. 

Když došlo k mé opakované hospitalizaci před 

2 – 3 lety, cítila jsem se ve zmodernizovaném 

prostředí Psychiatrické kliniky jako v lázních. 

Laskavé sestry, smysluplný denní program, čisto 

– co víc jsem si mohla přát!

Chci proto tímto dopisem vyjádřit vděk za 

naprosto profesionální péči veškerému personálu 

kliniky. 

Obdiv, úctu a lásku vyjadřuji paní as. MUDr. Evě 

Janečkové, která se stále stará o to, že žiju a žiju 

ráda. 

Moc Vám všem děkuje 

Zdena Bukovská 

Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, 

Interní oddělení Strahov, 

prim. MUDr. Vladimír Polakovič, MBA 

Vážený pane primáři, 

v červnu letošního roku jsem byl ošetřován 

coby nový pacient int. odd. Strahov, ambulance 

hojení ran, kde jsem byl maximálně spokojen jak 

z medicínského, tak i z lidského důvodu. 

Vaším prostřednictvím bych rád konkrétně poděkoval 

sestrám paní Květě Bečanové a Štěpánce 

Baťchové. Osobně si jejich skvělého přístupu 

moc vážím, oceňuji ho a věřím, že i Vás osobně 

tato informace potěší. 

S pozdravem 

Roman Frydrych 

Stomatologická klinika VFN a 1. LF UK, 

přednosta prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc. 

Dobrý den, 

omlouvám se, že možná tento mail neposílám 

na správnou adresu, ale jinou jsem na stránkách 

VFN nenašla. Ráda bych touto cestou poděkovala 

panu doktorovi Klímovi, který mě dnes 

ošetřoval na stomatologické ambulanci. Díky 

jeho profesionálnímu přístupu jsem byla zbavena 

velice nepříjemné, 4 dny trvající bolesti. 

Možná by se zdálo, že šlo o běžný zákrok, který 

by měl být samozřejmostí. Ale bohužel tomu 

tak není. Kdyby ano, mohlo se mi ulevit již 

o den dříve, kdy jsem večer navštívila pohotovost 

v Palackého ulici. Budu proto doufat, že 

příště opět narazím na doktora Klímu a jemu 

podobné lékaře. 

Srdečně zdravím. 

Kateřina Křížová 

MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA 

Vážený pane řediteli! 

Chtěl bych Vám i celému personálu VFN 

poděkovat za péči, které se mi dostalo jak na 

poliklinice na Karlově náměstí, tak zvláště na 

Geriatrické klinice v Londýnské ulici č. 15. 

S takovou péčí a vstřícností veškerého personálu 

jsem se ještě nesetkal. 

Rád bych, abyste mým jménem a jistě i jménem 

mnoha jiných pacientů poděkoval za péči, které 

se nám u vás dostalo. 

Ještě jednou děkuji všem, počínaje vedením 

nemocnice až po posledního pracovníka za 

příkladnou a obětavou péči o ty, kteří na Vás 

závisí. 

S veškerou úctou 

Dmitrij Krchler 

Levandulová 

Červinková Elvíra, Geriatrická klinika 

VFN a 1. LF UK 

První den - nástup na značky – Roztyly autobus 

Účastníci i řidiči profesionálové. Jako jeden z mála 

amatérů hltám informace a hned je jasné, že: 

1/ jídlo je ztráta času 

2/ okamžitě po výstupu z autobusu je třeba 

koupit pohledy a sehnat WC 

3/ kávičky a cigarety jsou promrhané chvíle 

určené na fotografování 

4/ exkluzivní fotografie se pořizují za každou 

cenu s nasazením života na uzoučkých skalních 

výběžcích nad propastí 

5/ večery trávíme kolektivně – lze si vybrat 

– buď oni k nám, nebo my k nim 

6/ 90% nekuřáků 

Noc strávená v autobusu – hygienické přestávky 

s bodrým moravským doporučením - děvčata 

vyčůrat a valíme to dál. 

Zastávka Miláno - zapletly jsme se mezi stávkující 

odboráře, ale i tak jsme stihly nafotit sanitku 

+ nějaké pamětihodnosti. 

31

Cílová zóna Port Grimaud – vyhovující ubytování, 

vidina odpočinku. 

Omyl – ráno 5:30 hod odjezd Pont Du Gard, 

Avignon…………. 

Pár peciválů zůstává. Snídám v pěkné kavárničce 

na pláži, procházím městečko, koupu se a odpočívám. 

Super den. 

Úterý - Grancanyon du Verdon – krása – z mé 

strany bez foto, dodají kamzičí kolegyně. Městečko 

Moustiers – právem vyhrálo soutěž nejhezčího. 

Úžasný porcelán. Všude kolem nejmodřejší 

levandulová políčka. 

Středa - přes den volníčko – podvečerní výlet 

vesnička Ramatuelle - poslední odpočinek G. 

Philipa (hrobka nic moc, Fanfán by si alespoň 

pár pěkných tulipánů zasloužil). Valíme dál 

do Saint Tropez. Jachty, jachty a povinné 

foto před četnickou stanicí. Udělila jsem si 

osobní volníčko – užívám sluníčko – kamzíci 

na vápencových útesech v Chassis a La 

Cintat……. 

Čtvrtek - Nice, Cannes, Monako – báječný zážitek 

také proto, že jsem na rozdíl od vedoucích 

zájezdu nalezla v Monaku výtah a nedrápala se 

po skalních schodech k autobusu. 

Páteček - ofiko volný den - bez nálepky lenocha. 

Zakoupeny levandulové suvenýry a zrající sýry 

– bezchybná kombinace, i moravští piloti v uzavřeném 

autobusu ztráceli humor a dech a valili to fofrem, 

aby byli z hókny (práce) co nejdřív doma. 

Sobota - San Remo – v pravoslavném kostele 

úžasná výstava ikon, dále zastávka ve švýcarském 

Luganu prohlídka čokoládovny s ochutnávkou 

(zbytek cesty dost špatně). Díky sýrům 

se předpokládaný příjezd do Prahy posunul na 

pátou hodinu ranní. 

Azurový, sluncem prozářený týden končí a ve 

vzpomínkách má to nejkladnější ohodnocení, jak 

říká nadporučík Troník – i ve správném světle 

slova smyslu. 

Povinné foto před četnickou stanicí 

v Saint Tropez. 

32

ÄÃ­slo 5 - VÅ¡eobecnÃ¡ fakultnÃ­ nemocnice v Praze

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

ÄÃslo 5 - VÅ¡eobecnÃ¡ fakultnÃ nemocnice v Praze