MKN-10 Instrukční příručka (aktualizovaná verze k 1.1.2013)

MKN-10 2. díl
Díly MNN publikované do roku 1992 (8) jsou:
Infekční nemoci (Bakteriální nemoci − 1985, Mykózy − 1982, Virové nemoci −
1983, Parazitární nemoci − 1987); Nemoci dolní části dýchacího ústrojí
(1979); Nemoci trávicí soustavy (1990); Srdeční a cévní nemoci (1989);
Poruchy výměny látek, výživy a žláz s vnitřní sekrecí (1991); Nemoci ledvin,
dolního močového ústrojí a mužské pohlavní soustavy (1992); Nemoci ženské
pohlavní soustavy (1992).
2.2.5 Úloha WHO
Většina z výše popsaných klasifikací je výsledkem velmi těsné spolupráce
mezi nestátními organizacemi, jinými úřadovnami, odděleními a jednotkami
WHO a jednotkou odpovědnou za MKN a MKF, která přijala koordinační úlohu
a poskytuje vedení a rady.
WHO podporuje vývoj úprav, které zvyšují jak užitečnost MKN a MKF, tak
srovnatelnost zdravotnických statistik. Úloha WHO ve vývoji nových klasifikací,
úprav a glosářů je poskytovat kooperativní vedení a působit jako základna,
která poskytuje odborné rady, vedení a podporu, je-li třeba. Každý zájemce
o přípravu adaptace MKN-10 nebo MKF by měl konzultovat WHO, jakmile se
dospělo k jasnému rozhodnutí o účelu adaptace. Koordinovaným postupem
k vývoji různých složek skupiny (rodiny) se tak bude možno vyvarovat
zbytečné duplicitě.
2.3 Obecné principy klasifikace nemocí
Jak prohlásil William Farr v roce 1856 (9):
„Klasifikace je metoda generalizace. Lze proto s výhodou používat několika klasifikací;
a lékař, patolog nebo právník může, každý ze svého pohledu, oprávněně klasifikovat
choroby a příčiny smrti způsobem, o němž si myslí, že je nejlépe uzpůsoben k tomu,
aby usnadnil jeho šetření a poskytl souhrnné výsledky.“
Statistická klasifikace nemocí musí být omezena na limitovaný počet
vzájemně se vylučujících položek schopných obsáhnout celý rozsah
chorobných stavů. Položky musí být vybrány tak, aby usnadnily statistické
sledování chorobných jevů. Určitá nozologická jednotka, která má zvláštní
význam pro veřejné zdravotnictví, nebo která se vyskytuje hojně, by měla mít
svou zvláštní položku. Jinak budou skupiny samostatných, ale příbuzných
chorobných stavů sdruženy a označeny jako jedna položka. V seznamu
položek musí mít každá nemoc nebo chorobný stav dobře definované místo.
Následně budou vymezeny zbytkové (reziduální) položky pro jiné a smíšené
20