Sborni14 a Holub Stefan - Kuttna

žíle hlavní. 48
Pokud vstupy do Bílkova výpočtu upravíme podle uvedených připomínek, dostaneme jednu
z variant výpočtu uvnitř hranic uvedených v tabulce. Je tedy možné diskuzi o produkci
z Grejfského pásna uzavřít tím, že J. Bílek svým výpočtem potvrdil přehnaný předpoklad o velikosti
předhusitské produkce z tohoto pásma.
Pro odhad celkové produkce stříbra z Kutnohorského revíru má zásadní význam Oselské
pásmo. Bohužel těžba na tomto pásmu, zvláště jeho nejhlubší a nejbohatší části mezi doly
Osel-Rousy-Flašary-Čapčoch, byla ukončena v polovině 16. století. Zachovalo se jen málo
spolehlivých informací pro solidní rekonstrukci strukturních a ložiskových poměrů. Z modelových
výpočtů, které vycházejí z představy bohatého rudního a strukturního uzlu v uvedeném
prostoru, plyne, že horní hranice produkce z tohoto úseku byla mezi 350-400 tunami kovu v
rudě a že z celého pásma jen stěží mohla překročit 450 tun. Nejpravděpodobněji produkce byla
v intervalu 200-400 tun stříbra v rudě.
Sumární produkce z ostatních žil a pásem, jakkoli legendární, pravděpodobně byla maximálně
v středních desítkách tun kovu.
Závěr
V druhé polovině dvacátého století rozsáhlý historický výzkum, geologický průzkum a výzkum,
stejně jako těžba zinkových rud přinesly řadu poznatků, které jsem se pokusil použít
k odhadu množství stříbra obsaženého v rudách vytěžených v Kutnohorském revíru do počátku
19. století. K odhadu jsem použil metody výpočtu zásob nerostných surovin. Vzhledem ke
značné nehomogenitě vstupních dat v prostoru a čase jsem zvolil variantní modelové výpočty
se vstupními daty v mezích daných znalostmi vlastností ložiska. Výsledky na jednotlivých
pásmech jsou řádovou proměnnou a jsou vyjádřeny slovně. Sumarizace v diskuzi a závěru je
sice uvedena číselně, ale opět se jedná o řádovou proměnnou u níž nelze přesněji definovat
chybu odhadu. To ostatně platí i o údajích autorů citovaných v diskuzi.
Celkový odhad produkce stříbra vycházející z modelových výpočtů je nižší, než tradiční
Kořánův odhad. Vezme-li se v úvahu, že vycházel z velikosti pronájmu urbury, do níž se v době
předhusitské promítla pravděpodobně i produkce z dalších stříbronosných oblastí a z ražby
pagamentu, není rozdíl již tak výrazný. Pro dobu pozdější můžeme za směrodatný považovat
Bílkův (1985) odhad produkce z dokumentovaného počtu propůjček a velikosti těžeb některých
dolů. Tento odhad je nejspíše mezi 400-500 tunami stříbra. Z kontextu Bílkovy práce
(1985) plyne, že odhad se týká nejspíše množství stříbra ve vytěžené rudě. Na předhusitské
období zbývá méně než 1000 tun kovu obsaženého ve vytěžené rudě.
Obecně bilanční či plošná rudonosnost konkrétní žíly je funkcí přírodních, technologických a
ekonomických podmínek v daném místě a v dané době. U žil menší mocnosti, než je minimální
technologická šíře dobývky, je základní veličinou součin mocnosti a kovnatosti žíly (metrprocento).
Z údajů uvedených v Kořanových a Bílkových publikacích lze soudit, že v druhé polovině 16. století,
mírně pod úrovní dědičných štol v místech s dobrým odvodněním a větráním, se minimální mocnost
bilanční rudy pohybovala mezi 5-10 cm při kovnatosti Ag okolo 300 g./t. To platilo pro hlavní
a další žíly, v jejichž okolí byly měkké a snadno rozpojitelné hydrotermálně rozložené horniny. Pro
hlubší části dolů ekonomicky potřebná mocnost rostla dvakrát až třikrát. Pro vedlejší žíly a odžiky
bylo potřebné metrprocento vyšší, v závislosti na rozpojitelnosti okoložilných hornin. S tímto ekonomickým
faktorem, mineralizačně geneticky zesíleným, souvisí i nižší plošná rudonosnost vedlejších
žil. Proto i rozsah starých dobývek je na vedlejších žilách nižší, než na hlavních žilách (Holub
et al. 1974, 1982)
48 Vedlejší žíly mají nižší plošnou rudonosnost, nižší mocnosti rudy a menší rudní sloupy, než žíly
hlavní. Bývají méně souvisle vytěženy, mají tedy nižší výrubnost.
24
Kutnohorsko 14/10