Sborni14 a Holub Stefan - Kuttna

a nevraživost vůči cizákům dosazených králem do řízení mincovny, dolů i hutí (Paměti 1878,
1880, průběžně).
Obecně známým problémům, jako neodbornost odborníků, příživnictví a rozkrádání v celém
horním podniku, vděčíme za množství archiválií z té doby. Snaha králů a sněmů českých zlepšovat
poměry vysíláním komisí a zkušebními tavbami se promítají v obsahu většiny písemností.
Opakovaná hlášení o hospodaření, zpracování rud, různé opakující se zápisy ze zkušebních
taveb byly několikrát vyhodnoceny a použity jako podklady k obecnějším závěrům.
Nejrozsáhlejší studium a rozbor kutnohorských montanistických archiválií bezesporu provedl
Kořan (1950) a v nedávné době na něho navázal Skřivánek (2002). Výpisy z jejich prací
jsou následně citovány některými současnými autory. Také v článku o spadech je citován. Interpretace
stoprocentních ztrát olova nesouhlasí s mnoha jinými i když nejasnými závěry či
opisy archiválií.
V Kořanově práci (1950, 45) jsem skutečně našel pasáž vyjadřující stoprocentní ztráty
olova při jedné tavební kampani, zabývající se získáváním stříbra z černé mědi. Archivní dokumenty
spojené se stejnou tavební kampaní asi shodou okolností vyhodnotil také Skřivánek a
zpracoval o nich zajímavou ekonomickou studii. Oba archivní dokumenty vznikly v napjaté
době, kdy byla snaha obnovit ságrování mědi v královských hutích, ale nezkušení kutnohorští
taviči měli asi nepřípustně vysoké ztráty při tavbách. Ke složitosti vycezování poslouží názor
soudobého odborníka L. Erckera (Kubátová 1996, 188): Vycezování stříbra z mědi je zvláštní
krásné umění, které udržovali majitelé zcezovacích hutí v tajnosti, zejména jak se mají dávat
přísady. Ale protože hutě jsou velké a dosti rozšířené, nezůstalo to dlouho utajeno a nyní to
znají mnozí. Přece je však rozdíl … Ani přísady nejsou všude stejné a různé mědi se nemohou
vycezovati stejným způsobem.
Také z popisu i citace zolovňování koláčů černé mědi (Kubátová 1996, 194, 196) jsem vycítil
všeobecnost popisu, asi pramenící z nedostatku osobního poznání. Ve všech ostatních
Erckerem popisovaných pracovních postupech je znát osobní zkušenost, což je patrno při
srovnání s popisy obdobných činností popisovaných Agricolou.
Snad nebude na škodu, pro snadnější pochopení rebusu stoprocentní ztráta olova, zopakovat
si, co se vlastně skrývá pod pojmem vycezování mědi.
Nenašel jsem vhodnější archiválii, obsahující popis ságrování a tím použitelnou ke srovnávání,
než výpis ze zkušebního tavení Wirtova z roku 1577 (Kořan 1950, 52). Pořadí čísel určil
Kořan pro určení posloupnosti kroků. Výpis s důrazem na zpracování mědi:
11. Pražení suchého tvrdého kamínku: V pražírně se pražilo 49,3-73,9 q suchého tvrdého kyzu
dvakrát po sobě.
12. Tavení na černou měď: K praženému suchému tvrdému kamínku se přidalo 4,9 q strusek a
zásyp se tavil na měď, která se odpíchla do předpecí. Mědi se získalo 12,3-12,9 q a měděného
kamínku 2,4-3 q.
13. Zolovňování černé mědi: 30,8 q černé mědi se tavilo se 166 q olova na slitinu, která se odpichovala
do pánví tak, aby vzniklo celkem 32 bochníků, každý o váze asi 1,5 q.
14. Vycezování: Pět bochníků se dalo do vycezovací pece. Z 5 bochníků se vycedilo asi 5,5-
6,1 q čistého chudého vycezovacího olova (510-770 g/t stříbra), které se přidávalo k zolovňování
na bohaté vycezovací olovo.
15. Pražení výškvarků: pražení malým ohněm, aby se vycedil jen olověný kamínek a strusky;
pak se oheň zvýšil - vypražené výškvarky se jeden po druhém vytáhly z pece … a byl připraven
pro práci.
16. Rafinace mědi se prováděla ve splejsovací peci podobné shánění. Tavení trvalo 10 hodin,
dmýchal se ostře vzduch - oxidace nečistot.
Vedlejším produktem byly strusky - tavily se na měděný koncentrát. Je třeba srovnat údaje
a data s následujícím doplňkem:
ad 13: 30,8 q + 166 q = 196,8 q. Při váze bochníku 1,5 q vzniklo z celého množství 131,2
38
Kutnohorsko 14/10