BC práce Konduktivita medu CD pdf - Ústav automatizace a ...

7. Nízkofrekvenční konduktometrie podle [4]
Při nízkofrekvenční. konduktometrii je měření optimalizováno volbou frekvence
střídavého proudu (desítky až jednotky kHz), jeho amplitudou a konstrukcí vodivostní
nádobky tak, aby dominantní složkou impedance byl ohmický odpor.
7.1. Základní rovnice
Odpor R(Ω), ve vodivostní nádobce mezi elektrodami o ploše S(cm²) vzdálené od
sebe l(cm) je
R = ρi l R (Ω), S(cm²), l (cm), ρ(Ω·cm)- měrný odpor. (11).
S
Odpor mezi elektrodami je nepřímo úměrný koncentraci iontů, z analytického hlediska je
výhodnější měřit vodivost G (Ω¯¹,S)
1
G = = κi S
(12).
R l
κ (S·cm) je měrná vodivost a charakterizuje analyzovaný roztok
Zatím co podíl S/l charakterizuje experimentální zařízení- vodivostní nádobku:
l
κ = Gi = Gi K
(13).
S
K (cm¯ ¹)- konstanta vodivostní nádobky.Aby bylo možno ze změřené vodivosti G v dané
vodivostní nádobce určit měrnou vodivost analyzovaného roztoku, musí být její hodnota
známá.Ve valné většině případů ji nelze určit z geometrických rozměrů.Proto se danou
nádobkou změří vodivost standardního roztoku o známé měrné vodivosti a konstanta se
vypočítá z rovnice(13). Základní roztoky pro tato měření jsou v tabulkách.Optimální
frekvenci a amplitudu je nutné nastavit při analýze.
Příspěvek jednotlivých iontů k celkové měrné vodivosti roztoku je dán rovnicí
κ ci λi zi
= ∑ i i (14).
ci (mol·cm¯ ³), λi (S·cm²·mol¯ ¹) a zi jsou koncentrace.
Molární vodivost : Λ (S·cm²·mol¯ ¹)
κ
Λ = (15).
c
Molární vodivost při nekonečném zředění: Λ °
0 0
Λ = ∑ λ i
(16).
- 26 -