VIP Club - Inter Cars

informácie pre vássrpen január20082009január2009informácie pre vásLa Dolce vita aneb s KYB v ItáliiLa Dolce vita aneb s KYB v ItáliiNa základě pozvání od jednoho z našichvýznamných dodavatelů, společnostiKayaba – KYB, jsme měli v poloviněletošního malebného podzimu možnostprodloužit si „babí léto“ výletem na jihEvropy, konkrétně do Itálie, země nejenvýborného jídla a pití, krásných a temperamentníchžen, ale především kolébkysportovních vozů a motocyklů, které bylyi naším cílem. Prostě, čekal nás opravdovýrománový sladký život se vším všudy– pravý La Dolce vita. Ale hezky popořádku,abych nezapomněl na nic důležitéhoa zajímavého.Našimi hostiteli se pro následující dny stalireprezentanti společnosti KYB, Václav Uhlíř,zástupce pro celé Česko a Slovensko, a RadekPalka z evropské centrály v Polsku. Popisovatcestu asi nemá význam, byla dlouhá, aleočekávání nás hnalo kupředu téměř raketovourychlostí, a tak jsem se již ve středu 15.října v podvečer ubytovávali v hotelu Alfieri,který se nachází v centru krásného městečkaSirmione, ležícího na břehu jižní části jezeraLago di Garda nedaleko Brescii.Sirmione bylo postaveno na termálníchpramenech Boiola, které se využívají i dnesk léčení. V samotném historickém centru senachází mnoho kulturních památek, křivolakýchuliček, obchůdků a zajímavých zákoutíprotkaných příjemnou jižanskou atmosférou.Dominantou je pak především hradz r. 1259, ze kterého je krásný výhled na jezeroi na okolní přírodu a hory. Za zhlédnutístojí i kostel St. Pietro in Mavino z 11. stoletía z novodobých dějin pak vila operní divyMarii Callasové. Toto místo je opravdu kouzelnéa určitě stojí za návštěvu, navíc je pomyslnýmstředobodem mezi místy, která jsme měliv plánu navštívit v následujících dnech. Večerprobíhal v duchu seznamování se s ostatními„účastníky zájezdu“ při tradiční italské večeřiá la pizza a těstoviny a s pokračováním v nedalekémkubánském koktejl baru.A už tady byl první z dnů „D“ – 16. říjen a myjsme po zajímavé prezentaci společnosti KYB,představení její historie, současnosti i výhledudo blízké i vzdálené budoucnosti, vyráželisměrem do Modeny, konkrétně do 140 kilometrůvzdáleného městečka Sant´AgataBolognese, „rodiště“ jedněch z nejrychlejších,nejdražších a také nejkrásnějšíchsportovních automobilů – Lamborghini.Zde nás čekalo nejen muzeum s modely,které tato automobilka během své historievyprodukovala, ale především pohleddo zákulisí, přímo do výroby. U zrodu tétoautomobilky byl Ferruccio Lamborghini(1916-1993), který začínal s vývojem sportovníchautomobilů ve spolupráci s EnzemFerrarim, ale jejich cesty se po čase spoluprácerozešly a každý začal rozvíjet svou vlastníznačku, což je pro nás, obdivovatele sporťáků,dobře. Nejdříve jsme si prohlédli muzeum,kde až oči přecházely. Jeden skvost vedledruhého. Tato jednopatrová budova ve svémpřízemí skrývala starší, ale skvostné modelyjako například Silhouette (r. v. 1976, 250 koní,260 km/h, 55 ks), Miura S (1969, 370, 285,338), Islero (1968, 350, 260, 155), CountachLP 400 (1973, 375, 300, 151), Espada (1968,350, 260, 1227), dále pak obdobu dnešníhoHummera, a to modelu LM 002 (1986, 444,210, 301). Ani jsem netušil, že se Lamborghinivydal i tímto směrem. To už jsme se aledostali do prvního patra, kde na nás čekalyvozy ryzí současnosti a blízké budoucnostiv podobě různých konceptů. Z těch současnýchnemůžeme zapomenout asi naprůlomový model Lamborghini, a to DiabloGT (1999, 575, 338, 83), následovaný MurciélagemR-GT (2004, 540, 310, 13) a Gallardem(2003, 560, 324), cena kteréhožto modelu sepohybuje kolem 160 000 € přes exkluzivnínovinku Reventón (2007, 650, 340, 20) inspirovanoustíhačkou F22 Raptor jíž cena je1 milion €. I přes vysokou cenu jsou všechnymodely již prodány. Absolutní novinkou je4dveřový sedan Estoque, který byl představenna letošním autosalonu v Paříži.To už jsme se ale přiblížili ke zlatému hřebudne a tím byla samotná výroba. Před vstupemdo haly jsme museli odevzdat telefonya foťáky a teprve potom jsme byli vpuštěnido areálu. Hned po vstupu na nádvoří jsmestáli jako přikovaní, naskytl se nám neuvěřitelnýpohled na 2 dlouhé řady různýchprovedení posledních modelů Lamborghini,odhadem tak 60 nablýskaných kousků. K našínelibosti nám bylo průvodkyní oznámeno,že už jsou bohužel všechny prodané. Ale touž jsme vcházeli k samotné výrobní lince,která, více než cokoliv jiného, připomínalašvýcarskou hodinářskou fabriku. Vše přesnědefinované, nastavené, prostředí jak na operačnímsále. Každá součástka, která byla doskeletu montovaná, měla své přesné místo,každý díl obsahoval svůj vlastní packing list,kde byl uveden i odběratel, např. Omán,USA, Skotsko. Na 15 pracovištích jsme mohlividět automobily v různém stadiu rozpracovanosti,jako například montáže jednotlivýchkomponentů, palubní desky a přístrojů,elektroinstalace, sedadel. Vše ruční prácevčetně ručně šitého polstrování. Každý vůzje 100% originál. Postupně jsme se dostalik jednomu zkompletovanému „exempláři“,který byl ještě zavěšen na posuvné rampě.Tady nám technik řekl, že za 2 minuty, ažnaběhnou všechny kontrolní přístroje, budetohle „miminko“ startovat. Čekání opravdustálo za to. Tak čistý, neposkvrněný a ryzíprvní zvuk je opravdu zážitkem na celý život.Touto třešničkou na pomyslném dortu jsmese s Lamborghini rozloučili a vyrazili zpětdo základního tábora v Sirmione. Po malévečerní procházce historickou částí městečkajsme už tradičně zakotvili ve svém již oblíbenémkubánském baru, kde jsme pokračovaliv utužování obchodních vztahů.Následující den 17. října nás čekaly další perlymotoristického nebe, kterými bezpochybyjsou motocykly Ducati a automobily Ferrari.Hned po snídani jsme vyrazili do Bologni,do výrobního závodu a muzea Ducati. Tadybylo pořadí opačné než předchozí den. Nejdřívevýroba a opět striktní zákaz pořizováníjakýchkoliv záznamů a pak muzeum. Výrobaprobíhala jen v minimální míře, bylo posezoně, a tak větší hlad po těchto dvoukolovýchmiláčcích přijde zase na jaře a výrobase zase rozjede na plné obrátky. I přesto bylona co koukat. Na jedné lince vznikaly modely,které si již své místo na trhu vydobyly,jako například Monster 1100, nebo klasikav novém kabátě, a to Sport Classic GT 1000.Naši největší pozornost však připoutalaabsolutní novinka Streetfighter s 1099 cm 3a 115 koníky pod kapotou.Pomalu jsme začali stoupat po schodech domuzea, které bylo, jak jinak, retrospektivouvývoje značky od samotného prvopočátku,kdy firmu v roce 1926 založili bratři Ducati,jejichž první moto počin bylo motokoloCucciolo. Pak už následoval rychlý rozvoja vývoj nových a nových závodních modelůaž po dnešní superbiky, kroužící po závodníchtratích v rámci Moto GP a sbírající různétrofeje. Z těch nejúspěšnějších z novodobéhistorie jmenujme alespoň Caseye Stonera,Lorise Capirossiho nebo Troye Baylisse. Zazmínku jistě stojí i fakt, že firma Ducati koupilaznačku Cagiva, která se pak stala několikanásobnýmvítězem Rallye Paris–Dakar. Touž se nám pomalu, ale jistě krátil čas určenýnašim motorkářským srdcím, ale smutnijsme nebyli, protože nás čekal vrchol všechvrcholů automobilového světa, a tím byloMaranello.V Maranallu, konkrétně na Via D. Ferrari, senachází muzeum Ferrari. I nezasvěcenýa absolutní motoristický ignorant ví, co jeFerrari a jaká je základní barva. Samozřejměrudá. Pomineme-li fakt, že před muzeemstálo vedle sebe několik milionů v podoběnablýskaných krasavců s monackými značkami,může vám připadat, že je v Itálii Ferraritakové lidové vozítko. Potkáte jej tadyna každém kroku. Teď ale vzhůru do rudéhoráje. Už po vstupu na vás dýchne závodníprostředí se dvěma simulátory F1 a za nimise již skrývá expozice s přehledem historiea vývoje všech závodních modelů, od prvníchFerrari 500 F2 z roku 1952 přes celouřadu dalších velmi úspěšných modelů včetnělegendární formule F312 T5 z roku 1980pilotované Gillesem Villeneuvem, přes NikihoLaudu až k závodnické ikoně, MichaeluSchumacherovi. Pro výčet jeho úspěchů bynám asi nestačilo ani celé toto vydání ICJournalu. Měli jsme možnost vstoupit dověrné kopie závodního boxu připomínajícíhooperační sál z Chicago Hope, podívat sena control desk cílové rovinky a vše si téměřnaživo osahat. Teprve tady dostává sen reálnoupodobu, ale to už se pomalu kolempůvodní pracovny Enza Ferrariho přesouvámedo horního patra k sériovým vozům. OdFerrari 288 GTO (1984), Testarossa (1984), F40(1987), F50 (1995) přes 550 Barchetta (2000)a F430 Spider, polozávodní „osobák“ Enzo(2002) až po dříve nemyslitelnou čtyřsedadlovouvariantu v podobě absolutní novinkyCalifornia (2008) s 4 300 cm 3 a 460 koňmipod kapotou. Měli jsme možnost zhlédnoutvývoj motorů od těch nejjednodušších k těmnejsložitějším a nejvýkonnějším. Zjednodušeněřečeno, na tomto místě muselo plesatsrdce každého motoristického labužníka, aleto už se blížil konec naší procházky rudýmrájem a návrat do reality. Nezbývalo nežzamávat vzpínajícímu se oři ve znaku Ferraria doufat, že se sem ještě někdy vrátíme. Ponávratu na hotel jsme se po společné večeřiodešli „rozloučit“ do proslulého a nám dobřeznámého kubánského baru.Poslední den pro nás naši hostitelé, firmaKYB, připravili oddechové dopolednev malebné a romantické Veroně. Už chápu,proč si Shakespeare vybral toto město jakodějiště dramatu o Romeovi a Julii. Různázákoutí, krásné paláce, kostely a předevšímjedna z dominant města, římská aréna, dnesamfiteátr ležící na rušném náměstí PiazzaBra, pověstný Juliin balkon na Casa di Giuliettaatd. Na každém kroku na vás dýchnehistorie a představy soubojů Montekůa Capuletů jsou daleko reálnější a představitelnější.Ve všech průvodcích je napsáno,že na podrobnější prohlídku Verony potřebujetealespoň dva dny a naše hodiny sebohužel už začaly naplňovat. Víme ale zcelaurčitě, že se sem ještě v budoucnu vrátíme,třeba s našimi zákazníky v rámci VIP ClubuInter Cars.Nezbývá než ještě jednou poděkovat společnostiKYB, zastoupené pány Uhlířema Palkou, za její pozvání a pohostinnost.Děkujeme.La Dolce vita aneb s KYB v ItáliiLa Dolce vita aneb s KYB v Itálii38 13 39