stáhnout - Národní divadlo

činohra (cinohra@narodni-divadlo.cz) Připravujeme | Preparing Připravujeme | In preparationčinohra (cinohra@narodni-divadlo.cz) čElfriede JelinekCO SE STALO,KDYŽ NORA OPUSTILA MANŽELAANEB OPORY SPOLEČNOSTIRežie: Michal DočekalScéna: Martin ChocholoušekKostýmy: Kateřina ŠtefkováDramaturgie: Daria UllrichováHudba: Miloš Orson ŠtědroňChoreografie: Petra HauerováOsoby a obsazení:Nora, žena, která opustila manžela –Kateřina WinterováHelmer, její muž – Igor BarešWeygang, konzul – Vladislav BenešPaní Lindeová – Jaromíra MílováPán – Ladislav MrkvičkaKrogstad – Ondřej PavelkaDělnický předák – Petr MotlochAnnemarie, chůva – Zdena Hadrbolcová j. h.Eva, dělnice – Eva Vrbková j. h.Ministr – Alexej PyškoVedoucí osobního odd., později Tajemník –Luboš Veselý j. h.Sekretářka – Hana Igonda ŠevčíkováČeská premiéra:15. května 2010 na Nové scéněElfriede, nepostižitelnáa provokující.Nora, drcená a drtícíElfriede Jelinek je první dámou rakouské literatury.Její dílo zahrnuje poezii, prózu, dramata. Těžkohledat jinou literární kariéru tak odzbrojujícímzpůsobem přímočaře úspěšnou. Již její první básněbyly odměněny literární cenou. Rané rozhlasovéhry vysílaly ty nejprestižnější rozhlasové stanice.Její dramata a romány byly od osmdesátýchlet pravidelně věnčeny významnými oceněními,jejichž výčet by byl téměř unavující. Nejvýznamnějšíněmecké scény a nejprominentnější režiséři(Frank Castorf, Claus Peymann, George Tabori, Scénický návrh Martina ChocholouškaPřeložila Jitka Jílková Elfriede JelinekFoto: H. Hofmeister(1992)Einer Schleef, Christoph Marthaler ad.) soupeřilio možnost prvního uvedení jejích divadelních her.Podle románu Pianistka natočil režisér MichaelHaneke film s Isabellou Huppertovou v hlavní roli,dílo získalo v Cannes tři hlavní ceny a stalo se kultovnímevropským filmem.V roce 2004 jí byla udělena Nobelova cena. Slavnostníhoaktu předávání se osobně nezúčastnila.Promlouvala k přítomným pouze prostřednictvímobrazovky. Vznášela se nad auditoriem jakoobrovský přízrak. Skutečná i neskutečná zároveň.Svou fyzickou neúčast omlouvala fobií ze sdělovacíchprostředků, ale je možné se i domnívat, že šloo pečlivě promyšlenou metaforu vlastní prezentace.Zůstat nepostižitelná, ale vždy provokující.Provokatérství k umění neodmyslitelně patří.Elfriede Jelinek se to daří nebývale. Pobuřuje vším.Svým přešlechtěně designovým vzhledem, střídástyly od rebelky po mondénní dámu haute couturei svými radikálními názory, ve své rodné zemibyla některými politiky dokonce označena za „veřejnéhonepřítele“. Vysloužila si to jistě neúnavnoukritikou rakouských poměrů, ale taktéž nekompromisnímpostojem k civilizaci řízené muži.Jelinek bychom mohli označit jako feministku.Otázka postavení ženy je přítomna v celém jejímdíle. S jejím feminismem to není zas až tak jednoduché.Svou krutou ironií muže drtí, ale ženy nijaknešetří. Tak je to i s její Norou, kterou si vypůjčilaze stejnojmenné hry Henrika Ibsena. O půvabnéa bláhové hrdince přímočaře tvrdí: „Nora je vlastněvelmi negativní ženskou postavou.“Téměř programovou a průlomovou hru NoraHenrika Ibsena na téma problému ženské emancipacenemohla Elfriede Jelinek minout. DramaCo se stalo, když Nora opustila manžela je její prvnícelovečerní hrou a také, jak již název napovídá,domyšlením Ibsenova textu.Ibsen ve svých hrách vždy nelítostně kritizovalspolečenský status quo – známý je jeho výrok„a neušetřím ani dítě v matčině lůně“. Nora (Domovloutek nebo Dům pro panenky, jak bývá názevpřekládán) byla ale v době jeho života patrně jehohrou nejprovokativnější, nejskandálnější. Storyzní, při nutném zjednodušení, asi takto: Nora, matkatří dětí, žije v konvenčním, spokojeném a spořádanémmanželství. Muž dělá kariéru v bance,Nora je chloubou a potěšením svého manžela. Jeroztomilá, jak má být, a také naivní. Za zády svéhomanžela podepíše směnky. Je vydírána jiným mužem,který se chce dostat ze dna a taktéž udělatkariéru. K životu v pravdě nabádá Noru její bývaláspolužačka, která na rozdíl od Nory prošla tvrdouškolou života, je samostatná, dalo by se říci v modernímslova smyslu emancipovaná žena. Noradělá, co může, aby svůj čin zatajila. Nelítostnýběh událostí to nedovolí. Manžel se dozví pravdua jeho kariéra a společenská image je ohrožena.Jakmile je ale nebezpečí zažehnáno, chce pokračovatve spokojeném manželství, jako by se nicnestalo. Nora prohlédne a rozhodne se opustitrodinu – manžela i děti. Pointa dramatu byla natolikskandální, že i autor sám nabídl alternativu,napsal druhý, a to „šťastnější konec“, kdy dávámanželům Helmerovým do budoucna šanci.Jelinek vychází z Ibsenova textu, domýšlí děja charaktery s erudicí kultivované a skvělé interpretky.V její hře se setkáme nejen s Norou, alei s dalšími postavami: manželem Helmerem, prokariéru všeho schopným Krogstadem, až příliš aktivnípřítelkyní paní Lindeovou i dětem oddanouchůvou Annemarie. Divák, který Ibsena nezná důkladně,nebo dokonce vůbec, není ochuzen. Jelinekdokáže všechny potřebné informace vtipnýmzpůsobem vplést do partitury své hry.Noru, která se vzdala bezpečí rodinného krbu, zabezpečenív manželském svazku i svého posvátnéhomateřského poslání, autorka posílá do novédoby. Ocitáme se ve dvacátých letech minuléhostoletí, v časech krize těsně před nástupem Hitlerak moci. Nora řeší své rozhodnutí emancipovatse skutečně radikálně – svou novou životní dráhuzačíná v prostředí továrny, svým příkladem chcestrhnout ostatní dělnice. Můžeme prozradit, že jejícesta nebude lehká. Nora si totiž neuvědomuje,že vstupuje do světa mužů, do nelítostného bojeo kariéru, do bezohledné honby za kapitálem,který zaručuje moc. Jelinek sleduje tuto „modernídobu“ a její „hrdiny“ s nadhledem, ironií, ba dokoncesarkasmem. Dokáže být krutá, zneklidňující,ale také neobyčejně zábavná.Daria UllrichováDivadelní adaptaceslavného filmuRežie: Miroslav KrobotDivadelní adaptace: Christian LollikeInscenační úprava: Karel František TománekScéna: Jan ŠtěpánekKostýmy: Jana PrekováDramaturgie: Iva KlestilováHudba: Václav HavelkaOsoby a obsazení:Tom Edison – Jan HájekOtec Grace – František NěmecGrace – Lucie ŽáčkováThomas Edison, senior – Oldřich VlčekBen – Jan NovotnýChuck – Alois ŠvehlíkVera – Taťjana MedveckáGinger – Kateřina BurianováGlorie – Jana PreissováOlivie – Johanna TesařováLiz Henson – Sabina KrálováPan Henson – Rudolf StärzPaní Henson – Zuzana ŠavrdováJack McKay – Jan HartlMarta – Miluše ŠplechtováRozhodnout seza všechny, rozhodnout sesprávně…Režie: Jan Antonín PitínskýDramaturgie: Lenka KolihováHraje:Eva SalzmannováČeská premiéra:15. června 2010 v Divadle KolowratPostoje, názory i osudyna pozadí historické situaceEmil Hácha je bezesporu rozporuplnou postavounašich dějin, mnohými považován za zrádcenároda. Milada Součková se ve svém Historickémmonologu snaží vysvětlit jeho postoje,názory, ale i osudy na pozadí historické situace,v níž se nacházel. Zpovědi prezidenta Háchymlčky naslouchá prezident Masaryk, nezpochybnitelnámorálníautorita, s jejímžodkazem je Háchakonfrontován.„Nechcete se mnoumluvit, říkáte, žechcete mluvit pouzese slušnými lidmi.Nechcete, abychse k vám přiblížil.Pravíte, že se nezají-Lars von TrierDOGVILLEPřeložila Dana HábováČeská premiéra:10. června 2010 ve Stavovském divadleOspalé americké městečko Dogville leží zapomenutékdesi ve Skalistých horách. Hlavnía vlastně jediná ulice, několik obydlí podél ní,kostel, obchod, zahrada, zavřený stříbrný důl,kde už se netěží, a v pozadí sad. Je období hospodářskékrize – třicátá léta 20. století.Obyvatelé dogvillští přežívají v klidu ve svémsvětě a svět k nim nedoléhá. Žijí zcela izolovanědaleko od civilizace, pouhých sedm domácnostía patnáct dospělých. Patří mezi ně i Tom Edison,místní filozof, který plánuje napsat knihuo morálce, ale stále ne a ne začít. Zdejší dobřílidé své město neopustili, žijí v uzavřené, hierarchizovanékomunitě a dodržují zaběhané rituály.Zkrátka slušní, pokojní občané. Jejich klid sidovolí narušit krásná mladá žena Grace, která sejednoho dne objeví a hledá úkryt na útěku předmafií. Pomocnou ruku jí okamžitě podá mladíkTom, místní intelektuál a samozvaný mluvčíměsta. Díky jeho přímluvě vezmou obyvateléDogville dívku mezi sebe. Grace jim na oplátkuHoror o městě plnémdobrých lidí!nabízí výpomoc. Zprvu o její služby nemá nikdozájem, časem se ale bez ní v Dogville nikdo kupodivunedokáže obejít. Jak narůstá na intenzitěvztah mezi Grace a Tomem, rostou i Graceinypracovní povinnosti. Pak ovšem mafie nabídneza vydání Grace odměnu, a ta se během chvílestane výhodným obchodním artiklem. Každýv Dogville teď stojí před pokušením dívku vydatjejím pronásledovatelům… Vyvstává řadaotázek, na které si člověk vlastně ani nechce odpovědět…Co je to morálka? Je například pomocnáruka vždy ta, která nabízí pomoc? Neboji naopak vyžaduje?Režisér Lars von Trier, tvůrce snímků Prolomitvlny, Tanec v temnotách, naposledy Antikrist, natočilDogville v roce 2003. Režisérovi se naprostonečekaným způsobem podařilo spojit filmovoua divadelní poetiku. Vznikl tak provokativnía hojně diskutovaný film, který se v témže rocestal jednou z největších událostí Filmovéhofestivalu v Cannes. Divadelní adaptaci tohotoznámého filmu v Národním divadle nastudujerežisér a umělecký šéf Dejvického divadla MiroslavKrobot.Milada SoučkováHISTORICKÝ MONOLOG(ZPOVĚĎ PREZIDENTA EMILA HÁCHY)máte o lidi mého druhu, o suchopárné právníkyplné sentimentu, měšťáky.Máte záporný postoj, pane profesore, záporný,jako váš národ. Jsem tomu zvyklý. Plivali na mě,vláčeli mě hanou. Jsem tomu zvyklý, a zvláštězde, kde jsme již jaksi „jenseits von Guten undBösen“.Nemáte rád toho filozofa? Že jsem to uhodl?To je samozřejmé. Ale jak může za to ten filozof,že ho ztotožňují s fašisty? Namítáte, že slušnýčlověk nediskutuje se zrádci, se zrádci se nejedná,říkal Masarykův národ. Slyšíte, jak to tadyzní dutě: Z r á d c e! V té neutrální zóně, dělící živéod metafyzického světa. Mohl byste nazvatzrádci všechny, kdo po vás nastoupili na prezidentskýúřad. Každý z nich svým způsobem zradilnebo byl přinucen zradit vaši ideu. Byla toopravdu idea?Nebyla to spíš skutečnost, skutečnost tak, jakjste ji pomáhal vytvořit? Vždyť jste se nazývalrealistou, realistickábyla vaše strana.Dějiny první světovéválky vám ukázalycestu a vy jstejí šel inteligentně,odhodlaně a s dočasnýmúspěchem.Ano, to po vás všichniopakují, že by sebyl ukázal trvalým,kdyby nový stát bylměl možnost padesátiletého mírového vývoje.Kdyby jeho idea nebyla zrazena. Víte, že jsem senikdy netajil svými pochybnostmi o trvalé existencisamostatného, politicky suverénního státučeskoslovenského. Znělo by to lacině, ale řeknuto přece: Na má slova došlo.“Milada Součková(24. ledna 1898, Praha – 1. února 1983, Boston, USA)česká spisovatelka, lingvistka a literární teoretičkaPo maturitě na dívčím gymnáziu Minerva, kde v tédobě studovala také Milena Jesenská, studovalapřírodní vědy na Karlově univerzitě a promovalaroku 1923 na téma „O duševním životě rostlin“, alevěnovala se hlavně literatuře. V letech 1923–1924studovala na univerzitě v Lausanne a seznámilase se svým budoucím manželem, malířem a přírodovědcemZdeňkem Rykrem; roku 1927 se vzali.Účastnila se uměleckého a literárního života, spolupracovalas Pražským lingvistickým kroužkem,seznámila se s Romanem Jakobsonem a za válkyspolupracovala s V. Vančurou na „Obrazech z dějinnároda českého“. Roku 1940 spáchal její muž sebevraždu,aby nepadl do rukou gestapa. Po roce 1945pracovala Milada Součková jako kulturní atašé československéhokonzulátu v New Yorku a po únoru1948 zůstala v USA, takže doma její díla nemohlavycházet. V letech 1950–1962 přednášela českouliteraturu a další slovanské obory na Harvardověuniverzitě, v letech 1962–1969 na univerzitě v Chicagua v letech 1970–1973 v Berkeley. Od roku 1963byla knihovnicí Harvardovy univerzity a shromáždilazde patrně největší soubor české literatury mimoČR; tomuto fondu odkázala i své úspory.22 činohra23 činohra