opera (opera@narodni-<strong>divadlo</strong>.cz)po premiéře | after premiereJacques OffenbachHOFFMANNOVY POVÍDKYLES CONTES D‘HOFFMANNpo premiéře | after premiereopera (opera@narodni-<strong>divadlo</strong>.cz)oDirigent | Conductor: Michel Swierczewski /Zbyněk MüllerRežie | Stage director: Ondřej HavelkaScéna | Sets: Martin ČernýKostýmy | Costumes: Jana ZbořilováSbormistr | Chorus master: Martin BuchtaChoreografie | Choreography: Jana HanušováSvětelný design | Lighting design: Daniel TesařÚčinkují | Cast:Hoffmann: Marc Laho / Valentin ProlatOlympia:Jana Bernáthová / Martina MasarykováAntonia: Katie Beth Van Kooten /Pavla VykopalováGiulietta:Maida Hundeling / Jitka SvobodováMúza | Muse, Nicklausse:Kateřina Jalovcová / Atala SchöckLindorf, Coppélius, Miracle, Dapertutto:Donnie Ray Albert / Tomasz Konieczny /Nathanael, Spalanzani: Jan Ježek /Richard SamekLuther, Crespel: Ondrej Mráz / Zdeněk PlechHermann, Schlémil: Aleš Hendrych /František ZahradníčekAndrés, Cochenille, Frantz, Pitichinaccio:Václav Lemberk / Jan MarkvartAntoniina matka | Mother of Antonia:Stanislava Jirků / Yvona Škvárová Martina Masaryková (Olympia)11. & 23. 4., 22. & 24. 5. 2010,Národní <strong>divadlo</strong> | The National Theatre Atala Schöck (Nicklausse) a Marc Laho (Hoffmann) Foto: D. Zehetner Tomasz Konieczny (Miracle) Kateřina Jalovcová (Nicklausse), Valentin Prolat (Hoffmann) a sborFoto: D. Zehetner Závěrečná ApoteózaFoto: H. Smejkalová4 opera5 opera
opera (opera@narodni-<strong>divadlo</strong>.cz)Dirigent | Conductor: Tomáš NetopilRežie | Stage director: Yoshi OidaScéna | Sets: Tom SchenkKostýmy | Costumes: Elena ManniniSvětelný desing | Lighting design: Lutz DeppeSbormistr | Chorus master: Pavel VaněkRežijní spolupráce | Co-Director: Rob KearleyÚčinkují | Cast:Idomeneo: Charles WorkmanIdamante: Hannah Esther MinutilloIlia: Martina Janková / Kateřina KněžíkováElettra: Csilla BorossArbace: Jaroslav BřezinaVelekněz | Gran sacerdote: Václav LemberkHlas věštby | La voce: Zdeněk PlechPremiéry | Premieres: 6. & 9. 5. 2010,Stavovské <strong>divadlo</strong> | The Estates TheatreO opeře IdomeneoOpera Idomeneo, která představuje počátekMozartova vrcholného období, líčí příběhkrétského krále Idomenea, jehož při návratuz trojské války zastihla na moři bouře. Aby sezachránil, slíbil bohu Poseidonovi oběť v podoběprvního člověka, kterého na pevnině potká.Tím člověkem se však stane jeho syn Idamante.Drama dále rozvíjí komplikace milostného trojúhelníkuIdamanteho, zajaté trojské princeznyIlie a mykénské princezny Elektry. Všechny zápletkynakonec vyřeší vůle božstva, podle nížse má Idamante stát novým králem a Ilia jehoženou.Italské libreto napsal Giambattista Varesco(1735-1805) podle staršího francouzského libretak opeře Andrého Campry (1660-1744).Opera byla napsána na objednávku mnichovskéhokurfiřta Karla Theodora (1724-1799) promasopust roku 1781. Úspěšná premiéra se konala29. ledna v mnichovském Cuvilliés-Theater.Pro pozdější vídeňské koncertní uvedení Mozartpřepracoval několik čísel a především změnilobsazení role Idamanteho z mezzosopránovéhokastráta na tenora. Dnešní praxe uvádíobě znění, když v prvním nahrazuje kastrátamezzosopranistka. Tuto verzi přinese také nováinscenace opery Národního divadla.Idomeneo byl v Národním divadle uveden pouzev roce 1931, kdy jej v rámci mozartovskéhocyklu uvedl na scénu dirigent Otakar Ostrčil vespolupráci s režisérem Ferdinandem Pujmanema výtvarníkem Janem Zrzavým, byla to mimochodemjeho první scénografie pro Národní<strong>divadlo</strong>. V hlavních rolích účinkovali tehdejšívynikající pěvci: Otakar Mařák jako Idomeneo,Marta Krásová jako Idamante, jako Ilia se představilaAda Nordenová a v roli Elektry ZdenkaZiková.V nové inscenaci ztvární titulního hrdinu americkýtenorista Charles Workman, který se v Prazes úspěchem představil již při vystoupenív roli Tita v Mozartově opeře La clemenza di Titov roce 2009. Je stálým hostem mnoha předníchevropských operních domů, jakými jsou OpéraNational v Paříži, La Scala v Miláně, Royal OperaHouse Covent Garden a English National OperaWolfgang Amadeus MozartIDOMENEOv Londýně, Opernhaus v Curychu, Staatsoperunter den Linden a Deutsche Oper v Berlíně,festivaly v Salcburku a Pesaru ad. Hudebníhonastudování se ujal šéfdirigent orchestru Národníhodivadla Tomáš Netopil. Po úspěšnémnastudování opery La finta giardi niera půjdeo jeho druhou mozartovskou inscenaci ve Stavovskémdivadle.Režisérem inscenace je Yoshi Oida, jedenz předních herců souboru slavného režiséraPetera Brooka. Na svém kontě má již několikúspěšných operních inscenací, z nichž BrittenovuSmrt v Benátkách uvedla v minulé sezoněs mimořádným ohlasem Státní opera Praha.Scénu k Idomeneovi navrhl Tom Schenk, kterýje čerstvým držitelem Ceny Alfréda Radoka zascénografii právě ke zmíněné inscenaci Smrtiv Benátkách. Návrhy kostýmů pocházejí oditalské výtvarnice Eleny Mannini, která spolupracovalanapříklad i se scénografem JosefemSvobodou a s režiséry Lucou Ronconim neboIngmarem Bergmanem.Beno BlachutJaká je vaše režijní koncepce Idomenea?Idomeneo podle mě následuje klasickou formuřeckých tragédií, například Antigony. Tragédiev obou těchto příbězích vychází z toho, žeosobní morálka selže v konfrontaci s očekávánímspolečnosti. To, co následuje, je chaos.Ve své inscenaci bych chtěl zkoumat tentokonflikt a vliv, který má na charaktery zúčastněnýchpostav.Čím nejvíce podle vás může tatoopera oslovit diváky?Myšlenka stavět potřeby společnostinad potřeby jedincovy jemnoha lidem moderního věku cizí.Soustředíme se především na svůjvlastní morální smysl a zapomínámena své povinnosti vůči společnosti.Pro moderní publikum je zajímavézkoumat motivaci ve světletěchto klasických příběhů a obtíže,kterým postavy čelí.Jakým způsobem si coby renomovanýa všestranný umělecvybíráte nabídky, ať režijní čiherecké?Vybírám si projekty, které mě v mémysli vnitřně zajímají a u nichžcítím, že budou mít hlubší smyslpro publikum. Co se týče spolupracovníků,vybírám si umělce,kteří nejsou jen kvalifikovaní, aletaké jsou zajímavými a zábavnýmikolegy.6 operapřipravujeme | in preparationYoshi OidaCharismatický japonský herec a režisér žijící veFrancii, kde byl oceněn prestižními vyznamenánímiRytíř řádu umění a literatury (1992) a Nositelřádu umění a literatury (2007), vystudovalfilozofii na japonské Univerzitě Keio v Tokiu.V roce 1968 se na doporučení Jeana-LouiseBarraulta setkal se světoznámým režiséremPeterem Brookem. Jako herec pak vystupovalv mnoha jeho inscenacích. Hrál i v řadě filmů,z nichž nejslavnější je Brookova Mahábhárata.Významná je jeho literární tvorba, která reflektujehereckou profesi.Od roku 1975 se věnuje divadelní režii. Jehoinscenace uvádějí prestižní divadla a festivalyjako např. vídeňský Burgtheater, pařížskýThéâtre des Bouffes du Nord, berlínskáSchaubühne, festivaly v britském Aldeburghu,v rakouském Bregenzi a francouzském Aix-en-Provence. Mnohé dramatické texty uvedl vevlastní úpravě, některá díla přepracoval pro tanečníprovedení. Scénicky provedl celou řaduhudebních děl a inscenoval také několik oper.Yoshi Oida, režisér opery Idomeneo:„Zabývám se divadlem, abychse dozvěděl více o životě“V čem je pro vás divadelní práce přitažlivá?Zabývám se divadlem, abych se více dozvědělo životě – skrze zkoumání klasických příběhů,skrze práci s jinými umělci a skrze publikum,které na naši práci reaguje.Rozhovor připravila Mirka Štípková„Soustředíme se především na svůj vlastní morálnísmysl a zapomínáme na své povinnostivůči společnosti.“ Foto: archivpřipravujeme | in preparationMartina Janková, představitelka Ilie:„Pro popularitu nic nedělám“Před několika lety jste říkala, že zatím nesměřujetek dramatičtějším úlohám, neboťváš jemný lyrický obor má mnoho možnostíuplatnění, a to jak v opeře, tak např. v písních.Změnil se od té doby váš pohled? Neboje pro vás nadále důležitější udržovat rovnováhupředevším mezi operou a koncerty?Pro můj hlas je ideální pohybovat se stále mezioperou, písněmi a oratorii. V minulém roce napříkladmezi rolemi Mozartovými (Zuzanka, Despina,Zerlina, Cherubino), Haydnovými (Celiav opeře La fedelta Premiata a Sandrina v opeřeL‘Infedelta delusa) a Händelovými (Orlando – Angelica)a oratorii: Haydnovo Stvoření, HändelovoVzkříšení a Jephtha a Bachův Magnificat a Vánočníoratorium. K tomu dva rozdílné písňovéprogramy: jeden haydnovský, druhý romantický(Schumann, Mahler, Wolf, Chopin). To je promě ideální mix.Tento rok pak opět Così, Don Giovanni, Le Nozzedi Figaro a k tomu La clemenza di Tito a Idomeneo,a hodně z Bacha: Mše h-moll, Vánočníoratorium, Janovy pašije, kantáty, a BrahmsovoRequiem. A když mám tu čest tato úžasná dílainterpretovat s mistry svého oboru jako FranzWelser-Möst, Nikolaus Harnoncourt, RiccardoChailly či haydnovský specialista Adam Fischera barokní specialisté William Christie a MarcMinkowski – jsou to nádherné hudební zážitky!Nemám důvod pošilhávat po jiném oboru.Pocházíte ze Spojených států, kde jste takézahájil svou kariéru. Jak byste srovnal americkouoperní produkci s tou evropskou?Obecně myslím, že americké produkce jsou„opatrnější“ a konvenčnější. Důvodem je částečněto, že tvůrci obvykle nemohou utratit najednu produkci tolik peněz, ale především publikumchce vidět „tradiční“ produkce. Mnohodiváků, ne-li většina, nechodí na operu pravidelně,takže zřejmě nechtějí být rušeni novátorskoukoncepcí opery, kterou vidí poprvé.Liší se pro operního pěvce v Evropě a v Americemožnosti uplatnění a šance vyniknout?Dříve bylo pravidlem, že americký zpěvák museljet do Evropy, aby se naučil řemeslo a vybudovalsi kariéru, a že vystupení v Americetvořila jen zlomek jeho práce. Dnes znám párúspěšných mladých amerických zpěváků, kteřípracují téměř výhradně ve Státech. Vý ukovéprogramy v operních domech jako MET a chicagskáLyric nahradily německé festivalovékontrakty, po nichž se dříve američtí zpěvácisháněli jako po základu praxe a startovnímmístě pro svou kariéru. Ale přesto si myslím,že každý americký zpěvák musí nějakou dobupracovat (a ideálně i žít) v Evropě, aby plněporozuměl jazykům a kultuře, které umožnilyvznik většiny repertoáru, který zpíváme, a abyje uměl ocenit.Prozradila jste o sobě, že jste věřící. Přineslajste si víru z domova, nebo jste ses ní potkala až ve Švýcarsku? Jak jste sevyrovnávala s jiným jazykovým prostředíma s počátečním osaměním v cizí zemi, kteréurčitě pot ká každého, kdo touto zkušenostíprojde?Když člověk přijde do ciziny sám, bez kontaktů,přátel, zázemí, je to samozřejmě zpočátku těžké,na druhé straně: když jsem odcházela dociziny já v roce 1994, byly hranice již otevřenéa mohla jsem se kdykoliv vrátit. Šla jsem takédobrovolně, to je velký rozdíl – pomyslím-li načást své rodiny, která v roce 1968 emigrovala doKanady a celou dobu až do revoluce se nesmělavrátit, ani navštívit rodiče!Věřící jsem se stala ve svých devatenácti v Českua dále si svou víru upevňuji ve Švýcarsku.„Tikám“ hodně luteránsky, takže mi to kalvinisticképrostředí velmi vyhovuje.Jak vnímáte fakt, že jste jako pěvkyně známějšív zahraničí než v České republice?Kde jsem známá či neznámá, mě nezajímá. Jdemi vždy o interpretaci díla, ne o mě samou. Nicnedělám pro popularitu. Když se se mnou lidichtějí podělit o ty hudební krásy, je to fajn. A jeto pak jedno, kde. Samozřejmě, že se snažímkvůli své rodině a přátelům vystupovat domaa dělit se o vše s nimi.Charles Workman, představitel Idomenea:„Tato role je pro mě katarzía emocionální očistou...“„Americký zpěvák by měl pracovatnějakou dobu v Evropě, aby porozumělkultuře, v které vznikla opera.“ Charles WorkmanDo vašeho repertoáru patří barokní hudba,klasicismus, romantismus až po hudbu20. století. Jaké místo ve vašem repertoáruzaujímá Mozart a konkrétně opera Idomeneo,v níž budete zpívat titulní roli a kteroujste předtím ztvárnil v Paříži?Mozart vždycky patřil do mého „kmenového“repertoáru – dokonce i v prvních letech mé kariéry,kdy jsem hodně zpíval Rossiniho, cítil jsem7 operaFoto: archivopera (opera@narodni-<strong>divadlo</strong>.cz)Kolikátou českou nabídkou je pro vás roleIlie v Národním divadle?Ilia je mou čtvrtou rolí v Praze. Začínala jsemještě jako studentka ostravské konzervatořev Národním divadle (s hostující Macerata Operouv rámci festivalu Praha-Evropa-Hudba 1992)rolí Sophie v Rossiniho Il signor Bruschino a veStátní opeře jako Despina a Pastýř v Tannhäuserovi.Poté jsem odešla na další studia do Basileje.Těší vás vystupovat před českým publikem?Zpívat pro české publikum pro mne znamenámožnost dělit se o vše, co jsem se venku naučila,s našinci. Z rodiny a přátel už se ohlásilo na představenítolik lidí, že by se mi pomalu vyplatilo najmoutdo Prahy autobus. Už se moc těším!„Lyrický obor má mnoho možností,nepošilhávám po jiném!“ Martina Jankováse více doma s Mozartem. A myslím si, že Mozartabudu zpívat vždycky, hlavně role, jako je Titoa Idomeneo. Musím říci, že Idomeneo je mojeoblíbená mozartovská role, částečně proto, žetato opera je tak trochu ve francouzském styluà la Gluck, více než další Mozartovy opery. Tytorole mám rád proto, že zpěvákovi umožňují „katarzi“– často se tvrdí, že Don Ottavio, Taminonebo Ferrando jsou „slabé“ charaktery (i když jás tím nesouhlasím!), ale třeba právě Idomeneobojuje velmi reálnou bitvu, vnější i vnitřní. A jáke konci opery vždycky pociťuji příjemné vyčerpáníz toho, že jsem „přežil“ emocionální očistu.Jak na tuto roli nahlížíte coby interpret?Myslím, že od svého prvního příchodu na scénutrpí Idomeneo otřesem – z války, ze ztroskotánílodi, ze svého unáhleného a neúmyslného sporus Neptunem o záchraně lodi a mužů před bouřía pak samozřejmě také z toho, že osud určil jakooběť jeho vlastního syna. V průběhu celé operyse z tohoto otřesu nedokáže vzpamatovat. Nejdřívse pokouší zabránit obětování (jako nezbednýškolák, který se snaží vyhnout trestu), a potomprosí bohy, aby přijali za oběť jeho vlastní život.Následně je nucen přiznat svým občanům, pročjsou bohové proti nim zaujatí, a přistoupit na původníoběť. Tento šok způsobí jeho šílenství, nebopřinejmenším senilitu – bojoval s bohy a bohovézvítězili. Když ho „deus ex machina“ zprostí tétopovinnosti (a rovněž jeho moci), stane se z nějpouhá skořápka jeho dřívějšího já. Libreto možnáříká, že je šťastný a všechno je v pořádku, já siale myslím, že Idomeneo trpěl příliš mnoho a tozanechalo následky na jeho mysli, jeho rozumu –představuji si, že po svém posledním rozhodnutízmizí v lesích, kde o samotě zemře.Rozhovory připravila Mirka ŠtípkováoFoto: Kamil Rodinger
Change language