Vojenská psychologie - eReading

1. Zabývá se efektivitou činnosti subjektu velení (velitele, popř. štábu)a ukazuje na podmínky a možnosti zvýšení kvality procesu veleníuplatňováním psychologických poznatků. Zvyšuje tím všestrannou připravenostvelitelů, snižuje živelnost v jejich činnosti a přispívá ke zvýšeníspolehlivosti lidského činitele při velení vojskům v náročných podmínkáchsoudobého boje.2. Podílí se na řešení otázek souvisejících se získáváním nových, kvalitníchvojáků, s výběrem velitelů a různých specialistů. Rozpracovává psychologickéaspekty hodnocení podřízených, přispívá ke stanovení optimálníhovojenského režimu a režimu bojové služby.3. Analyzuje organizační struktury a procesy v Armádě České republiky.Objasňuje postavení a funkci vojáků v různých sociálních uskupeních,řeší problematiku sociálně-psychologického klimatu, autority, pravomoci,odpovědnosti a dalších atributů činnosti jednotlivých stupňůvelení. Důležitým úkolem vojskové psychologie v souvislosti s organizačnímiprocesy je analyzovat dynamiku vojenských sociálních skupin,meziosobní vztahy, sociální komunikaci, kooperaci a vztahy mezi různýmisociálními skupinami, mezi formální a neformální strukturou,mezi různými úrovněmi systému velení.4. Studuje dynamiku správného utváření vztahu nadřízený-podřízený jakovýznamného předpokladu efektivního velení. Vzhledem k tomu, že sefakticky jedná o vedení spočívající v ovlivňování a v přímém působenínadřízeného na podřízené, orientuje se na problémy, jež vznikají z těchtovzájemných kontaktů.5. Dává návrhy a doporučení k řešení problémů souvisejících se zaváděnímnových technických systémů do systému velení. Technické prostředkyvelení jsou značným přínosem jen za předpokladu, že se současně zdokonalujestruktura řídících složek, mění se styl a metody činnosti velitelůna všech úrovních.Vojskový psycholog by měl být vždy na straně lidskosti, je jakýmsinástrojem humanizace armády. Musí vést dialog mezi tím, co potřebujespolečnost a armáda a tím, co potřebuje klient – voják. Měl by stát v roliprostředníka, ne v roli obhájce ani loajálního experta. Navíc by se sámo sobě měl definovat jako člověk, který chce pomáhat druhým lidem, abysi mohli pomoci sami.12