alet (balet@narodni-<strong>divadlo</strong>.cz)premiéra | premierePOPELKAChoreografie / Choreography:Jean-Christophe MaillotHudba / Music: Sergej Prokofjev (1891–1953)Scéna / Sets: Ernest Pignon-ErnestKostýmy / Costumes: Jérôme KaplanSvětelný design / Light design:Dominique DrillotNastudování / Staged by: Giovanna LorenzoniBaletní mistři / Ballet masters:Nelly Danko, Alexej Afanassiev,Michaela Černá, Radek VrátilDirigent / Conductor: David ŠvecHraje orchestr Národního divadlaSvětová premiéra:3. dubna 1999, Salle Garnier,Monte-Carlo OperaČeské premiéry:14. a 15. dubna 2011, Národní <strong>divadlo</strong>Reprízy: 17. a 24. dubna 2011■ Princ■ MacechaPopelka jakoby z jiného světaInscenace pohádkového příběhu o Popelceje velmi pozoruhodná. Od prvního okamžikusi díky výrazné vizuální složce představeníuvědomíme více či méně patrný rozdíl mezi„východním“ a „západním“ tvůrčím přístupemke známým pohádkovým předlohám. Na východěEvropy převažuje sentimentální vztahk verzím, které nás v patřičné minulosti nejvýraznějizasáhly, a proto si je s oblibou a téměřdonekonečna „přehráváme“ jako „zlatý fond“.Oproti tomu přichází západ Evropy většinouse stále novými variantami známých baletů.Tento přístup svědčí nejen o tvůrčích invencíchinscenátorů, ale dokládá také rozpoložení nás,diváků.Bizarní verze baletu Popelka francouzskéhochoreografa Jeana-Christopha Maillota vzniklapůvodně pro baletní soubor v Monte Carlu,který své počátky odvozuje od slavného LesBallet Russes založeného S. Ďagilevem, a tímtéměř symbolicky nastoluje otázku uměleckéhovývoje a vkusu. Byli to paradoxně právěruští umělci, kteří v letech 1909–1929 způsobilizápadoevropskou tvůrčí reformu a inovaci(nejen) baletu. Ďagilevův soubor inspirovala integroval snad nejvýraznější (a později nejslavnější)umělecké osobnosti své doby: malířeA. Benoise, H. Matisse, A. Deraina, P. Picassa,hudebníky I. Stravinského, M. de Fallu, C. Debussyho,M. Ravela, choreografy V. Nižinského,M. Fokina a další. Po takřka šokujícím úspěchusvé první pařížské sezony přesídlila celá skupinaLes Ballet Russes v roce 1911 právě do MonteCarla. Vliv ruských baletních umělců je v historiifrancouzského baletu výrazný po celé20. století. Připomeňme S. Lifara, L. Mjasinaa později také R. Nurejeva, kteří sehráli důležitouroli v sérii impulzů pro rozvoj osobitého baletníhoprostředí – kombinaci ruské svéráznostis francouzským espritem a šarmem.Jean-Christophe Maillot se vyznačuje stylemzaloženým na vytříbeném, především výtvarnémpojetí svých baletů. Virtuózní klasickoutaneční techniku představuje v nových variantáchpohybových a prostorových strukturpocházejících jakoby „z jiného světa“. Tentovybroušený vkus je prodchnutý zvláštní krásoumoderního designu a prostupuje vždyvšechny složky jeho inscenací – hudební,výtvarnou, režijní i choreografickou. V duchutvůrčí energie se zdá hlavním námětemMaillotovy Popelky Vzpomínka: na Popelčinumatku, na šťastnější život, na ples…„Popelka není jen pohádková postava, je totaké živá bytost, která cítí a žije a jejíž osud násdojímá,“ uvedl Sergej Prokofjev. Podle tohotohumánního pohledu představuje Jean-ChristopheMaillot Popelku nejen jako utlačovanoudívku, čistou a zádumčivou postavu, ale takéjako zamilovanou a šťastnou bytost. Původnídramatické situace slavného pohádkovéhopříběhu jsou opřené o kontrast mezi půvabnoua snivou Popelkou a její zlou macechouse ctižádostivými a panovačnými sestrami.Napětí a zlobu, jak to v pohádkách bývá, nakonecpřekoná přesvědčivá láska čistých srdcí.Maillot ve své inscenaci odkrývá další úhlypohledu, nové charaktery a stylizaci. Vedenavzpomínkou na svou matku se Popelka vydávána svou vlastní cestu a s důmyslnou přitažlivostíhledá uprostřed nestřídmého dvorauznání a lásku.Nechme se obohatit novou tvůrčí vizí a unéstlehkými tanečními kroky do víru fantazie, díkyníž můžeme připustit, že...„…všechno, co si někdo dokáže představit,může někdo jiný uskutečnit.“ (J. Verne)Václav Janečekdramaturg baletu ND■ Sestra24 balet■ OrganizátorNávrhy kostýmů J. Kaplana
premiéra | premiereCINDERELLAbalet (balet@narodni-<strong>divadlo</strong>.cz)bThe charmingly whimsical version of the ballet Cinderella by the French choreographer Jean-Christophe Maillot was originally conceived for Les Balletsde Monte-Carlo, an ensemble that evolved from the celebrated Les Ballets Russes, founded by Sergei Diaghilev, thus highlighting the question of artisticdevelopment and taste. It was, paradoxically, Russian artists who between 1909 and 1929 brought about in Western Europe a creative reformation andinnovation of (not only) ballet. Diaghilev’s company inspired and integrated perhaps the most significant (and later on, most celebrated) artists of thetime: the painters Benois, Matisse, Derain and Picasso, the composers Stravinsky, de Falla, Debussy and Ravel, the choreographers Nijinsky, Fokine, andothers.Jean-Christophe Maillot is noted for a style based on the refined, primarily visual conception of his ballets. He presents the virtuoso classical dancetechnique in new variants of movement and spatial structures, hailing as though from the “other world”. This exquisite taste is imbued with the peculiarbeauty of modern design and always permeates the entire production and each of its components – the musical, visual, directional and choreographic.In the spirit of this creative energy, the main theme of Maillot’s Cinderella appears to be Memory: the memory of Cinderella’s mother, the memory ofa happier life, the memory of the ball…In his production, Maillot unfolds other angles of vision, new characters and stylisation. Guided by the memory of her mother, Cinderella takes a path ofher own and with sophisticated attractiveness, amidst the excessiveness of the court, seeks recognition and love.Let us surrender to the new creative vision and be carried away by light dance steps into the whirl of imagination, thanks to which we can admit that“…Anything one man can imagine, other men can make real.” (Jules Verne)25 balet■ Zuzana Šimáková jako PopelkaFoto: P. Hejný