Text ve formátu PDF. - Divadlo.cz

exilu. Kohout zdůraznil krajní různorodost seskupení Charty 77, v níž se sešli lidé nejrůznějšího filozofického apolitického přesvědčení - liberálové, křesťané, sociální demokraté a nestraníci. Svůj apel ukončil slovy: “ZanechatVáclava Havla svému osudu znamená přijmout to, co nazýváme socialistickým realismem. Tento ‘realismus’ neníjenom hrobníkem každého skutečně demokratického realismu, ale představuje také neustálé nebezpečí tragickéhoosudu pro celý svět.”6Téhož dne večer se již v sadu Urbana V. sešlo 700 lidí, aby společně věnovali myšlenku a podporu vězněnémuVáclavu Havlovi. Proslulá Noc pro Václava Havla se konala ze dne 21. na 22. července u zdí papežského paláce vtomtéž sadu. Oficiální program začal ve 22 hodin, kdy již nemocný Havel ulehal ke spánku ve své vězeňské cele, akončil ve 4 hodiny ráno, kdy vstával ke své každodenní práci. Byl o akci pořádané na jeho podporu předeminformován.Začátek byl ve znamení hudby. První vystoupil Alba Gonzales Souza, po něm patřilo pódium českýmpísničkářům Jaroslavu Hutkovi, Karlu Krylovi a Charliemu Soukupovi. Tito tři signatáři Charty, kteří odešli podnátlakem Státní bezpečnosti do emigrace, přijeli do Avignonu z různých koutů Evropy. V Avignonu tak zaznělyznámé protestsongy - například Hutkův Havlíčku, Havle nebo Krylův Veličenstvo Kat.Programovou část před půlnocí zvanou Vaněk hledá svého autora režíroval již zmíněný Stéphan Meldegg.Jedním z vrcholných bodů večera se stal monolog Arthura Millera I think about you a great deal (Moc na vásmyslím). Autor v podání Pierra Tabarda v něm uvažuje o svědomí spisovatele zavalovaného denně žádostmi, abypodepsal nejrůznější petice - od žádostí o záchranu tuleních mláďat přes mobilizaci za zakázání jaderné energie až kprotestu proti věznění Václava Havla. Současně konfrontuje jeho osud s osudem jednoho ze svých americkýchpřátel, kterému se vedlo velmi špatně, dokud nevstoupil do služeb velkého průmyslového podniku a začal pro nějvyrábět reklamní slogany. Na rozdíl od něho Václav Havel “odmítl dělat reklamu”. Spisovatelův monolog provázísmutný úsměv herce Pierra Charrase ve vězeňském úboru. Elie Wiesel napsal dialog Un Moment de Refus (Chvíleodmítnutí). Dále byl program protkán texty Aubade od Alfreda Simona nebo Visite (Návštěva) Andréda Chedid(dialog Vaňka a Havla). Ve scénce Une Chaise (Židle) Jean-Pierra Faye se vězněného spisovatele pokouší kpotlačení vlastního svědomí přesvědčit poplatný pisálek. La Chaloupe (Bárka) od Victora Haima má bizarní námět:Na rozbouřeném moři se nachází několik ztroskotanců z lodi Ráj, mezi nimi i jistý Gustáv. Střetnou se s pivnímsudem, v němž pluje Vaněk, vypuštěný na moře z pivovaru. Bárka ho odmítá vzít na palubu, nakonec trosečnícizahynou a sud s Vaňkem pluje mořem dál.7 Sugestivním zážitkem pro diváky byla scénka Catastrophe od SamuelaBecketta, který se snažil divákům přiblížit pocity týraného vězně. Režisér představující ztělesnění státní mociabsurdně manipuluje se svým hlavním hercem-vězněm, svázaným na jevišti. Jeho asistentka plní pokyny, kterésymbolizují aroganci politické moci, a divák neví, zda ještě sleduje režírování divadla, nebo zda se tu připravujepoprava. V roli vězně vystoupil Pierre Arditi, který byl i hlavním hereckým protagonistou večera a zahrálpřesvědčivě Vaňka v mnoha inscenovaných příspěvcích.V popůlnoční části zvané Vaněk stále hledá svého autora uvedla La Compagnie Clauda Confortese jeho hru LePrisonnier Vaniek est vivant (Vězeň Vaněk žije). Jako symbolické postavy v ní vystupovaly i řeka Vltava, Švejk,Golem a v policejních uniformách Moc a Strach. Le ThéČtre des Carmes uvedlo Monologue André Benedetta.Švýcarská A.I.D.A. připravila hru Les Artistes (Umělci) autora Michaela Viala, ThéČtre de l’Opprimé uvedlo hruAugosto Boala Droit ą la différence (Právo na odlišnost). Renata Scant a Fernand Garnier věnovali Havlovi hruTraces de nuits (Noční stopy), kterou pod režijním vedením Pierre Auza uvedlo ThéČtre Action. Závěrečný prostorv programu připadl Pavlu Kohoutovi a Pavlu Landovskému. Výňatky z jejich her Marast a Arest pod společnýmnázvem Le silence est la pire de reponses (Mlčení je tou nejhorší odpovědí) uvedla belgická A.I.D.A.Ne všechny texty byly umělecky kvalitní. Podle pařížského listu Le Martin si publikum neodepřelo, právem čineprávem, vypískání některých příspěvků jako například inscenaci Clauda Confortese nebo ThéČtre Action zGrenoblu. Nelibost publika, které tvořili převážně mladší lidé, si vysloužil i dlouhý monolog André Benedetta,extravagantního básníka, leckdy nepochopeného.8 Na akcích za účelem vyjádření solidarity se většinou nepíská.Publikum bývá shovívavější. Jak se však ukázalo, o avignonské noci publikum nejen svojí hromadnou účastípodpořilo myšlenku za propuštění Václava Havla, ale svými reakcemi se dožadovalo i kvalitní pocty jeho tvorbě.“Nemůžeme pro Havla udělat nic než na něj ukázat prstem, abychom potvrdili, že existuje, a to hlavně v našichsrdcích,”9 napsal pařížský deník Le Figaro. Noc pro Václava Havla písemně podpořil i francouzský ministr kulturyJacques Lang. Manželka vězněného spisovatele Olga Havlová zaslala děkovný dopis, který byl v průběhu pásmapřečten přítomným divákům. Po celou noc se prodávaly předtištěné pohlednice, adresované Havlovi do vězení. ListLe Provencal uvedl, že podobné akce, jako je “avignonská noc”, se předběžně plánují v Hamburku, Nantes a Lille.Avignonský festival však díky svému renomé strhl pozornost celého světa.10 Zaslán byl i dopis československémuministru zahraničí Obzinovi. Československé vládní úřady odpověděly, jak jinak, mlčením a ignorací.Přesto celosvětový apel umělců a vládních institucí neměl jen symbolický význam. V roce 1983, před oficiálnínávštěvou prezidenta Husáka ve Vídni, byl již vážně nemocný Havel přeložen do civilní pražské nemocnice Pod