Text ve formátu PDF. - Divadlo.cz

Martina BřeňováSolidarita s Ferdinandem Vaňkem** Článek vychází ze seminární práce obhájené v r. 1999 na FF MU v semináři prof. Evy Stehlíkové. Práce se stala základem příspěvku namezinárodní konferenci Václav Havel, spisovatel a dramatik, pořádané Compostela Group of Universities (v září 1999 na Masarykověuniverzitě v Brně). Její anglická verze vyšla v knize Havel as a Dramatist (Brno 2002, str. 157). Zdrojem článku byly kromě informacíobsažených v pramenech citovaných v poznámkách také osobní setkání s některými autory a dalšími účastníky akce Noc pro Václava Havla.V květnu roku 1979 byl zahájen soudní proces se šesti členy VONS - Výboru na obranu nespravedlivěstíhaných. Mezi obžalovanými byl i Václav Havel. Tento kafkovský proces je mnohými historiky považován zajeden z největších politických procesů od padesátých let. V den soudního jednání byla budova Městského soudu vPraze zabezpečena a obklíčena v daleko větší míře, než je tomu dnes při soudních procesech s opravdovými anebezpečnými zločinci. Proces nebyl přístupný veřejnosti a dokonce nebyl umožněn přístup ani některým členůmrodiny obžalovaných. V říjnu téhož roku byl vynesen rozsudek. Václav Havel dostal po Petru Uhlovi druhý nejvyššítrest - čtyři roky a šest měsíců nepodmíněně. Výkonný trest nucených prací nastoupil ve věznici v Heřmanicích uOstravy, a tak se ocitl ve vězeňské dílně Vítkovických železáren, kde pracoval devět hodin denně, šest dní v týdnu.Podmínky vazby se odrazily na jeho zdravotním stavu. Byl ve vězení několikrát nemocen a v roce 1983, po čtyřechletech vazby, ve věznici na Borech v Plzni dostal těžký zápal plic. Ve vězeňské nemocnici v Praze na Pankráci pakdoslova bojoval o svůj život. Mluvčí Charty 77 žádali československou vládu o jeho propuštění. K jejich apelu sepřipojili signatáři Charty žijící ve Vídni, rakouští spisovatelé, ministerstvo zahraničí ve Washingtonu, francouzská azápadoněmecká pobočka Pen-Clubu, pařížský Výbor pro dodržování helsinských dohod, významné osobnosti jakoGünter Grass, Heinrich Böl, Graham Green, Friedrich Dürrenmatt, Tom Stoppard a další.1Pro Havla byly projevy solidarity jeho kolegů a přátel z domova i ze zahraničí nepochybně povzbuzující. Vroce 1981 obdržel od poroty kritiků v čele s Francouzskou akademií cenu Plaisir du ThéČtre za hru Protest. RežisérStéphan Meldegg pak tuto hru inscenoval v ThéČtre des Mathurins. V programu byli diváci vyzváni, aby psalivězněnému Havlovi. Do vězení tak přišly plné pytle dopisů, což se pochopitelně nelíbilo vedení věznice. Naštěstívýzva k zastavení této dopisové akce vyzněla do prázdna.2 Zásadně a s jedinečnou odezvou se na projevechsolidarity vězněnému dramatikovi podílelo mezinárodní sdružení na obranu stíhaných umělců A.I.D.A. (AssociationInternationale de Defense des Artistes). Mezi její významné počiny patřila mimo jiné inscenace hry The PragueTrial ’79 (o procesu se členy VONS v roce 1979). Hlavními organizátory byli autor scénáře Patrice Chereau arežisérka ThéČtre du Soleil Ariane Mnouchkine. K obrovské popularitě této inscenace přispěl i fakt, že se na nípodílely hvězdy francouzského filmu Simone Signoret a její muž Yves Montand. “Umělci by neměli čekat desetnebo dvacet let, aby mohli říct pravdu. Na zlo se musí ukázat hned,” řekla na tiskové konferenci v MnichověSimone Signoret. Inscenaci zhlédli diváci v Německu, ve Francii, v Anglii, v Rakousku (hrála se ve vídeňskémBurgtheatru) a v dalších zemích. Odvysílalo ji několik televizních společností.3Dalším důležitým a originálním projevem solidarity Václavu Havlovi a jeho tvorbě byla akce, uspořádanáA.I.D.A. v roce 1982. Organizátoři vyzvali mnohé literáty, dramatiky a další umělce, aby se zúčastnili Noci proVáclava Havla v rámci mezinárodního divadelního festivalu v Avignonu. Cílem organizátorů bylo vytvořitdramatické, literární a hudební pásmo s příznačným názvem Vaněk hledá svého autora. Ferdinand Vaněk,zdrženlivý hrdina Havlových aktovek Audience, Vernisáž a Protest, málomluvný a zdvořilý, respektující názorydruhých, ale přesto neústupný, má jistě mnoho autobiografických rysů, které vedly k podvědomé identifikacipostavy s autorem. Na druhé straně právě sám autor umožnil, aby si jeho postavu jiní autoři “s laskavým svolenímpůvodního tvůrce půjčovali”, jak říká Pavel Kohout v úvodu ke své trilogii Ze života spisovatele Václava Vaňka.4Právě on napsal první další “vaňkovku” - Atest, který byl uveden ve vídeňském Akademietheatru spolu sHavlovým Protestem pod společným názvem Testy v roce 1979. Když už byl Havel ve vězení, napsal Kohout dalšíaktovku Marast, k níž připojil Pavel Landovský svůj Arest. Později napsal Kohout ještě Safari. Nemělo by býtzapomenuto, že řadu “vaňkovek” rozmnožil svou hrou Reception také Jiří Dienstbier.5Po českých autorech se tak přihlásili k Ferdinandu Vaňkovi i mnozí zahraniční spisovatelé zvučných jmen aVaněk začal bojovat na mezinárodním fóru za osvobození svého autora.Akce začala v úterý 21. července 1982 v 11 hodin, kdy uspořádala A.I.D.A. v Avignonu v Domě Jeana Vilaratiskovou konferenci, které se kromě jiných umělců zúčastnila také Ariane Mnouchkine. Ta informovala přítomnénovináře o Havlově současné situaci a bylo předneseno prohlášení Pavla Kohouta, žijícího tehdy již v rakouském

exilu. Kohout zdůraznil krajní různorodost seskupení Charty 77, v níž se sešli lidé nejrůznějšího filozofického apolitického přesvědčení - liberálové, křesťané, sociální demokraté a nestraníci. Svůj apel ukončil slovy: “ZanechatVáclava Havla svému osudu znamená přijmout to, co nazýváme socialistickým realismem. Tento ‘realismus’ neníjenom hrobníkem každého skutečně demokratického realismu, ale představuje také neustálé nebezpečí tragickéhoosudu pro celý svět.”6Téhož dne večer se již v sadu Urbana V. sešlo 700 lidí, aby společně věnovali myšlenku a podporu vězněnémuVáclavu Havlovi. Proslulá Noc pro Václava Havla se konala ze dne 21. na 22. července u zdí papežského paláce vtomtéž sadu. Oficiální program začal ve 22 hodin, kdy již nemocný Havel ulehal ke spánku ve své vězeňské cele, akončil ve 4 hodiny ráno, kdy vstával ke své každodenní práci. Byl o akci pořádané na jeho podporu předeminformován.Začátek byl ve znamení hudby. První vystoupil Alba Gonzales Souza, po něm patřilo pódium českýmpísničkářům Jaroslavu Hutkovi, Karlu Krylovi a Charliemu Soukupovi. Tito tři signatáři Charty, kteří odešli podnátlakem Státní bezpečnosti do emigrace, přijeli do Avignonu z různých koutů Evropy. V Avignonu tak zaznělyznámé protestsongy - například Hutkův Havlíčku, Havle nebo Krylův Veličenstvo Kat.Programovou část před půlnocí zvanou Vaněk hledá svého autora režíroval již zmíněný Stéphan Meldegg.Jedním z vrcholných bodů večera se stal monolog Arthura Millera I think about you a great deal (Moc na vásmyslím). Autor v podání Pierra Tabarda v něm uvažuje o svědomí spisovatele zavalovaného denně žádostmi, abypodepsal nejrůznější petice - od žádostí o záchranu tuleních mláďat přes mobilizaci za zakázání jaderné energie až kprotestu proti věznění Václava Havla. Současně konfrontuje jeho osud s osudem jednoho ze svých americkýchpřátel, kterému se vedlo velmi špatně, dokud nevstoupil do služeb velkého průmyslového podniku a začal pro nějvyrábět reklamní slogany. Na rozdíl od něho Václav Havel “odmítl dělat reklamu”. Spisovatelův monolog provázísmutný úsměv herce Pierra Charrase ve vězeňském úboru. Elie Wiesel napsal dialog Un Moment de Refus (Chvíleodmítnutí). Dále byl program protkán texty Aubade od Alfreda Simona nebo Visite (Návštěva) Andréda Chedid(dialog Vaňka a Havla). Ve scénce Une Chaise (Židle) Jean-Pierra Faye se vězněného spisovatele pokouší kpotlačení vlastního svědomí přesvědčit poplatný pisálek. La Chaloupe (Bárka) od Victora Haima má bizarní námět:Na rozbouřeném moři se nachází několik ztroskotanců z lodi Ráj, mezi nimi i jistý Gustáv. Střetnou se s pivnímsudem, v němž pluje Vaněk, vypuštěný na moře z pivovaru. Bárka ho odmítá vzít na palubu, nakonec trosečnícizahynou a sud s Vaňkem pluje mořem dál.7 Sugestivním zážitkem pro diváky byla scénka Catastrophe od SamuelaBecketta, který se snažil divákům přiblížit pocity týraného vězně. Režisér představující ztělesnění státní mociabsurdně manipuluje se svým hlavním hercem-vězněm, svázaným na jevišti. Jeho asistentka plní pokyny, kterésymbolizují aroganci politické moci, a divák neví, zda ještě sleduje režírování divadla, nebo zda se tu připravujepoprava. V roli vězně vystoupil Pierre Arditi, který byl i hlavním hereckým protagonistou večera a zahrálpřesvědčivě Vaňka v mnoha inscenovaných příspěvcích.V popůlnoční části zvané Vaněk stále hledá svého autora uvedla La Compagnie Clauda Confortese jeho hru LePrisonnier Vaniek est vivant (Vězeň Vaněk žije). Jako symbolické postavy v ní vystupovaly i řeka Vltava, Švejk,Golem a v policejních uniformách Moc a Strach. Le ThéČtre des Carmes uvedlo Monologue André Benedetta.Švýcarská A.I.D.A. připravila hru Les Artistes (Umělci) autora Michaela Viala, ThéČtre de l’Opprimé uvedlo hruAugosto Boala Droit ą la différence (Právo na odlišnost). Renata Scant a Fernand Garnier věnovali Havlovi hruTraces de nuits (Noční stopy), kterou pod režijním vedením Pierre Auza uvedlo ThéČtre Action. Závěrečný prostorv programu připadl Pavlu Kohoutovi a Pavlu Landovskému. Výňatky z jejich her Marast a Arest pod společnýmnázvem Le silence est la pire de reponses (Mlčení je tou nejhorší odpovědí) uvedla belgická A.I.D.A.Ne všechny texty byly umělecky kvalitní. Podle pařížského listu Le Martin si publikum neodepřelo, právem čineprávem, vypískání některých příspěvků jako například inscenaci Clauda Confortese nebo ThéČtre Action zGrenoblu. Nelibost publika, které tvořili převážně mladší lidé, si vysloužil i dlouhý monolog André Benedetta,extravagantního básníka, leckdy nepochopeného.8 Na akcích za účelem vyjádření solidarity se většinou nepíská.Publikum bývá shovívavější. Jak se však ukázalo, o avignonské noci publikum nejen svojí hromadnou účastípodpořilo myšlenku za propuštění Václava Havla, ale svými reakcemi se dožadovalo i kvalitní pocty jeho tvorbě.“Nemůžeme pro Havla udělat nic než na něj ukázat prstem, abychom potvrdili, že existuje, a to hlavně v našichsrdcích,”9 napsal pařížský deník Le Figaro. Noc pro Václava Havla písemně podpořil i francouzský ministr kulturyJacques Lang. Manželka vězněného spisovatele Olga Havlová zaslala děkovný dopis, který byl v průběhu pásmapřečten přítomným divákům. Po celou noc se prodávaly předtištěné pohlednice, adresované Havlovi do vězení. ListLe Provencal uvedl, že podobné akce, jako je “avignonská noc”, se předběžně plánují v Hamburku, Nantes a Lille.Avignonský festival však díky svému renomé strhl pozornost celého světa.10 Zaslán byl i dopis československémuministru zahraničí Obzinovi. Československé vládní úřady odpověděly, jak jinak, mlčením a ignorací.Přesto celosvětový apel umělců a vládních institucí neměl jen symbolický význam. V roce 1983, před oficiálnínávštěvou prezidenta Husáka ve Vídni, byl již vážně nemocný Havel přeložen do civilní pražské nemocnice Pod

Petřínem, kde strávil zbytek trestu. Burcující avignonská noc byla tím, o čem se zmiňoval Václav Havel v reakci nasmrt Jana Wericha, který mu pomáhal pochopit smysl divadla: “Divadlo není jen hra, režisér, herci, diváci a sál, ale[...] to může být i cosi nepoměrně víc: zcela zvláštní ohnisko společenského a duchovního života, spolutvořící‘ducha doby’ a vyjevující a zpřítomňující její fantazii a humor, že to je živý a do konkrétního prostoru a časuneopakovatelně vklíněný nástroj společenského sebeuvědomění.”11POZNÁMKY1) České slovo, 1983, č. 2.2) Le Parisien libere, Saint Oven, 22. 7. 1982.3) AIDA-extraits de la revue de presse 1979-84, International Herald Tribune 8. 2. 1980.4) Kohout, P.: Šest a Sex, Mladá Fronta, Praha 1998, s. 103.5) Zmíněné hry vyšly společně v knize The Vaněk Plays: Four Authors, one character (Edited by Marketa Goetz-Stankiewicz), Vancouver:University of Columbia Press, 1987.6) Déclaration de Pavel Kohout pour UNE NUIT POUR VACLAV HAVEL. Autorka získala kopii prohlášení v archivu A.I.D.A. v Paříži.7) České slovo, září 1982, č. 9.8) Martin de Paris 23. 7. 1982.9) Le Figaro 23. 7. 1982.10) Le Provencal 22. 7. 1982.11) Havel, V.: Dopisy Olze, Atlantis, Brno 1990, s. 111.