You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
žurnál<br />
Měsíčník<br />
divadla<br />
I/06cára<br />
KaždýsvéhoFoltýna<br />
Padouchu!<br />
Lituji, že přicházím opožděně! Přiznávám,<br />
„padouchu s blbou mínou<br />
v ksichtě“, že je to už<br />
kolikátý<br />
anonymní dopis, který Vám píši! Dnes<br />
to jinak nejde, ale nemějte obav —<br />
mám Vás já ijiní vpatrnosti, azdechnete<br />
v koncentráku, buďte bez obav.<br />
(...)<br />
Záložník.<br />
Patřil Jste k oněm vrtichvostům, kteří<br />
byli rádi, když<br />
mohli čuchati smrad<br />
z hradní kuchyně (...) Bylo by pro Vás<br />
doporučitelné, abyste zmizel takovým<br />
způsobem, abyste národní hrdosti národa<br />
neškodil. (...) Je nyní povinností každého<br />
poctivého člověka, aby se postaral o to,<br />
aby takoví voli zveřejného života navždy<br />
zmizeli.<br />
(Bezpodpisu)<br />
Kramářovoúpění<br />
Vážený<br />
četnáři,<br />
musíme spolitováním<br />
konstatovat, žeod tohoto čísla<br />
zde už<br />
nebudete číst Kramářovo<br />
úpění. Našeredakce usoudila, že<br />
příspěvky pana Matyáše<br />
Lebermayera nejsou nadále<br />
vhodné do našeho periodika.<br />
Zaprvé je jejich příprava<br />
nákladná (těch piv,co jsme<br />
museli zaplatit), zadruhé jsou<br />
jeho články nevyvážené (furt se<br />
tam píšejenom ochlastu). Z<br />
toho důvodu Kramářovo úpění<br />
zastavujeme anavracíme se<br />
kosvědčenému formátu<br />
Konferenciérova okénka.<br />
Není vtom nic jiného. Věřte<br />
nám. Mluvíme kvám bez obalu.<br />
Redakce<br />
Tak zněly dva zmnoha desítek, snad stovek dopisů, které dostával Karel<br />
Čapek poté,co se zástupcievropských mocností vMnichově dohodli, žejenutné<br />
obětovat Československo pro světový mír. Anonymní dopisy chodily Čapkovi<br />
domů (zde je před ním schovávala jeho žena) i do redakce Lidových novin,<br />
anonymní útoky musel snášet ize stránek ultrapravicového akatolického tisku.<br />
Nezůstalo však jen uanonymů: našli se ilidé —především představitelé tzv.<br />
katolické moderny —,kteří své nechutné výpady proti Čapkovi podepsali (Jan<br />
Zahradníček, Jaroslav Durych, Jan Čep, Karel Schulz, Václav Ren č). Čapek byl<br />
nazýván travičem studní, hradním přisluhovačemizbabělcem,jeho literární dílo<br />
jeprýprodchnuto„kravísentimentalitou“.<br />
Vovzdušítěchto útoků začíná<br />
Čapek literárně zpracovávat starozákonní<br />
Jobův příběh. Po stručném naskicování příběhu se mu však do rukou dostaly<br />
nově vydané paměti Karla Sabiny.Vnich byl zmíněn životní příběh jistého Jana<br />
Leopolda Hornera ze Štýrska, člověka bezesporu talentovaného, ale posedlého<br />
výstředností. Poté, co se mu podařilo vyženit<br />
činžovní důmna Starém Městě,<br />
začal zvát k sobě domů různé umělce, s jejichž<br />
pomocí (především medika<br />
Rudišeapomateného ladičepian, zvaného „baron Merkl“) komponoval operu<br />
„Král Lear“. Znesourodé hudebně dramatické směsice pakstvořiloperní hybrid.<br />
(Snad si Čapek vzpomněl také na svého excentrického spolužáka zgymnázia<br />
VojtuFoltýna.)<br />
Proč tehdy Čapek odložil Jobův příběh azačal se věnovat osudu jakéhosi<br />
zneuznanéhoumělce?<br />
Můžeme vtom možná spatřovat únik před událostmi doma ivzahraničí,<br />
určité uzavření se před ostatním světem. Čapek ale vtéžedobě psal rozhlasové<br />
projevyaoficiální ineoficiální dopisy zahraničním osobnostem, vnichž<br />
se ksou-<br />
Myslíme si tedy, že se zde Čapek chtěl vypořádat s Foltýnem v sobě<br />
časnépolitickésituacivyjadřovalvícenežjasně.<br />
(dokončení na straně čtyři)<br />
Post Scriptum: Žádali jsme o<br />
vyjádření isamotného pana<br />
Lebermayera, ale když se nám<br />
ho konečně podařilo probudit<br />
zopileckého spánku, jediná<br />
kloudná věta, která zněho<br />
vypadla, zní vpřepisu zhruba<br />
takto: “Uuuuuaaeeee,<br />
hoooohuuuuboooo,<br />
dedededeeeeenneeee, uhooooo,<br />
mamammmmm...”Zbytek už byl<br />
naprosto nepublikovatelný.
O D B O R N É O K É N K O<br />
vylisované žádné matriční číslo, podobně<br />
nenajdeme na etiketě ani žádné ob-jednací<br />
Co naděláme, velká část členů Divadla <strong>Čára</strong> vzešla zdivadelní vědy ajiných humanitních číslo. Všechny tyto gramodesky jsou dnes<br />
oborů.Protojsme užprostě neodolaliarozhodliseseznámitvássněkterýmivýsledky naší<br />
velice vzácné, neboť nikdy vlastně nebyly<br />
práce.ProtentokrátPřemyslHniličkaajeho<br />
komerčně vydané: lisovaly se v jen asi 40<br />
kopiích abyly distribuovány pouze do rozhlasových<br />
stanic vNěmecku, vnacisty okupovaných<br />
zemích ave státech zachovávajících bě-<br />
Rozhlasová propaganda vběhu času<br />
Byť má slovo<br />
hemdruhésvětovéválkyneutralitu.<br />
"propaganda" více významů, my se<br />
Výšepopisované propagandistické snímky<br />
budeme v tomto článku věnovat<br />
natáčel vBerlíně pod označením Charlie and his<br />
především oné očerňující, znevažující<br />
Orchestra německý taneční orchestr kapelníka<br />
nepřátelskoustranu.<br />
Lutze Templina. Jeho soubor zaštítil svým jménem<br />
V dobách první republiky<br />
německý zpěvák Karl „Charlie“ Schwedler<br />
opropagandě tohoto typu vůbec hovořit<br />
(*1902), zaměstnaný od roku 1939 v americké<br />
nemůžeme; jako soukromopodnikatelský<br />
sekci odboru rozhlasového vysílání říšského ministerstva<br />
subjektsimuseldávatRadiojournalpozor,<br />
zahraničních věcí. Vzhledem ktomu, že<br />
aby nikomu nestranil a nikoho neo-<br />
Schwedler mluvil plynně anglicky, byl pověřen<br />
čerňoval. Politické komentáře na obranu<br />
sestavováním hudebně-kabaretních pořadů vysílaných<br />
ohrožené republiky se objevily v roce<br />
německými krátkovlnnými vysílačkami pro<br />
1938. Jiří Hraše píše:<br />
„Naprostým<br />
posluchačeveVelkéBritániiaUSA.<br />
nezbytím se komentář stal v napjatém<br />
Natočenésnímkyzpracovávala alisovalahannoverská<br />
a nepřehledném roce dramatických<br />
továrna firmy DGG, od roku 1943 pak byly<br />
událostí 1938. Bylo třeba výmluvně avlastenecky<br />
všechny oficiální zakázky říšského ministerstva pro-<br />
vysvětlovat vládní politiku<br />
pagandy lisovány v pražské továrně české gramo-<br />
aktomubyl vybrán, jako první soustavný<br />
fonové firmy Esta. Vzhledem ke skutečnosti,<br />
žeBerlín<br />
politický komentátor, zkušený avzdělaný<br />
už<br />
vté době postihovaly nálety spojeneckých leteckých<br />
redaktor Franta Kocourek. "Svou úlohu<br />
svazů, byl Templinův orchestr přesunut do<br />
obhájce atlumočníka vládní politiky chápal<br />
Stuttgartu, kde účinkoval v místní rozhlasové stanici<br />
ideálně aidealisticky. Své informace<br />
Reichssender. Série propagandistických snímků pro<br />
(a to bohaté, přesné a včasné) míval<br />
etiketu „mandolina aklarinet“ byla uzavřena vlistopadu<br />
přímozkancelářepresidentarepubliky.“<br />
roku1943.<br />
Skutečné propagandistické „hody“ Franta Kocourek komentuje příjezd<br />
Zdatyto propagandistickésnímkymělyna posluchače<br />
začaly až<br />
v době okupace. Začaly zru-<br />
německých vojsk do Prahy<br />
ve Velké Británii, USA čina spojenecké vojáky na fron-<br />
oblíbených Okének, která společně<br />
šením<br />
tách účinek, jaký si od nich jejich tvůrci slibovali, je více<br />
s Mirko Očadlíkem a dalšími vytvářel F. K. Zeman. Ten později vzpomínal: než<br />
sporné. Účelové texty reagovaly na aktuální dění na<br />
„Opatrnickápolitika Karešova programového vedenírozhlasuitoto naše´Okénko´<br />
frontách. Po uplynutí doby několika týdnů, kterou si<br />
zatáhla železnou žaluzií kolaborantské ustra-šenosti aněmecký režim je konečně<br />
vyžádalo složení textu, nahrání gramodesky, její<br />
nahradil tzv. ´politickými a časovými úvaha-mi´, ve kterých nastoupili jako vylisování a konečně dodání do příslušné rozhlasové<br />
ochotníspolupracovníciNěmců někteřízprvníchlidíprotektorátu.“<br />
stanice, aktuálnost těchto textů ale již<br />
zpravidla pominula<br />
Časové úvahy kolaborantů však nebyly tím nejhorším: nejtěžším proviněním<br />
avnejlepšímpřípadě zůstaljenlíbivýswingovýobal."<br />
rozhlasu se staly „humorné“ a„satirické“ skeče, namířené proti Anglii, KdybypányOpluštila,PuchmayeračiŠmaterunezavál<br />
Francii, Sovětskému Svazu, Americe a především proti Židům. Hlavním osud jinam (byli dílem odsouzeni, dílem zapomenuti), mohli<br />
„aranžérem“ těchto půlhodinek se stal Gustav Opluštil —proto dodnes slýcháme se osvědčit i u nastupujícího režimu; srovnáme-li totiž<br />
označení „Opluštilovy skeče“, byť se na nich podílel i Ruda Jurist, Julius propagandu okupační akomunistickou, není vní věru příliš<br />
Puchmayer (texty písní) aOldřich Šmatera (hudba)… Platí onich (podobně jako rozdílů. Stačí si poslechnout estrádní vystoupení Václava<br />
téměř okaždé propagandě), žekaždý kvalitnějšívtip musela „lovit“ ujiných Laciny či nejrůznější politické a společenské komentáře z<br />
autorů —včetně VoskovceaWericha,kteréovšem samioznačovaliza„ židovské<br />
první poloviny padesátých let… Ještě na počátku<br />
šedesátých<br />
stvůry“… Na produkci propagandistických satir,jakou byla např. Rudá nemoc<br />
let jsme mohli zaslechnout parodii na dobový šlágr Souvenir,<br />
nebo mnohokrát zmiňované Hvězdy nad Baltimore,se podíleli iněkteří čeští<br />
vněmžsianonymnízpěvácirobililegracizČangkajška…<br />
herci, nejčastěji ovšem Čeněk Šlégl, Jára Kohout, Zdena Kavková- Nezaháleli však ani na druhé straně. Vpadesátých letech<br />
Innemanová. Pouze jednorázově vnich vystoupili Ferenc Futurista aVlasta vytváří rozhlasové kabarety na Rádiu Svobodná Evropa náš<br />
Burian.<br />
starý známý Jára Kohout, který vroce 1948 uprchl vkostýmu<br />
Podobné „vtipné“ pořady však nebyly výsadou pražského vysílání. kohouta přes hranice —zatímco pohraničníci<br />
čekali vnatřískaném<br />
Vroce 1941 se zBrna vysílal pořad Pan Bystrouš<br />
ví všechno,vněmž<br />
antisemitské<br />
sále na druhou část jeho vystoupení… Vjeho kabaretech<br />
popěvky zpívalo oblíbené komické duo brněnského divadla arozhlasuKoKo,<br />
byly kslyšenívýstupy sbláznivou brigádnicí, které nebyla žádná<br />
čiliKarelKosinaaVladimírKonůpka.<br />
práce dost tvrdá astachanovská aby ji nakonec zřízenci odvezli<br />
Ze své vlasti byli zostouzeni po rozhlasových vlnách, sami však také nazpět do blázince; výrazným úspěchem byla píseň Tik tak<br />
nemlčeli: Voskovec aWerich. ZHlasu Ameriky vysílali ve čtyřicátých letech (Hodinyjdou). Jenutno říct, žejehohumorbylvelmiprvoplánový.<br />
tzv. Černé<br />
čtvrthodinky,vnichž<br />
dialogy apísněmi reagovali na politický Vobdobítánípropagandapřecejenoslabuje.Sílasejínavrací<br />
aválečný vývoj. Jejich „hovory přes oceán“ byly zaznamenávány na velmi až<br />
za normalizace. Za všechny uveďme jen několik příkladů.<br />
křehký materiál anahrávka musela být pořízena bez zastavení, bez mazání;<br />
Vdubnu akvětnu 1970 se rozpoutává velká diskreditační kampaň<br />
Werich později vzpomínal, ženěkdy se podařilo některému zklaunů proti profesoru Václavu Černému, jednomu z nejvýznamnějších<br />
zbreptat jednu zposledních větpatnáctiminutového skeče—amuselo se českých literárních vědců ahistoriků.Ač<br />
bylvlétě 1968 na svécha-<br />
začít znovu… Jejich dialogy jsou dodnes většinou vtipné apřesné: občas<br />
lupě apolitickéděníšlomimoněj,bylporoce1969označenzavůdčí<br />
všakzafungovaladezinformaceneboiluze,např.vpřípadě VlastyBuriana osobnost „záškodníků arevizionistů“. Jako hlavní argument byl vytažen<br />
adr.Emila Háchy,které napadli vskutku nespravedlivě, naopaksympatie<br />
záznam StB, který byl pořízen tajně abez vědomí aktérů na<br />
kSovětskému Svazu bychom mohli zdnešního pohledu považovat za jednom z diskusních posezení, které Černý uspořádal se spisovatelem<br />
přehnané…<br />
Janem Procházkou (byl to první případ, kdy StB otevřeně a<br />
Zajímavým fenoménem byly gramofonové desky, které natáčel<br />
bez ostychu přiznala, žeodposlouchává své spoluobčany). Umným<br />
Charlie and his Orchestra akteré byly značeny symbolem lyry nebo střihem byl vytvořen „autentický“ rozhovor dvou intelektuálů, kteří<br />
mandoliny.VíceotomnapsalGabrielGössel:<br />
uvažují onásilném převzetí moci ve státě aověšení komunistů. Vedle<br />
„Mezi historickými zvukovými záznamy představují značnou kuriozitu<br />
obrovské kampaně vRudém právu a Čs. televizi si smočil i Českoslo-<br />
vNěmecku vletech 1941–43 natáčené<br />
šelakové gramodesky venský rozhlas. Vsrpnu odvysílal cyklus Stanislava Oborského Velké<br />
snahrávkami swingových melodií, jež<br />
byly opatřené anglicky zpívanými<br />
kádrování avednech17.-25.srpna 1970 simohl překvapenýčirozhor-<br />
ostře propagandistickými texty zesměšňujícími představitele lený občan —to podle politické příslušnosti —poslechnout „dokumen-<br />
protihitlerovské koalice. Etikety těchto gramodesek tárnícyklus“KarlaJaníka Zezákulisíkontrarevoluce.<br />
neuváděly žádné informace opůvodu snímků —ani sama Vroce1977 seČs.rozhlas samozřejmě zapojil ido akceAntiCharta a<br />
etiketa vlastně neměla žádné jméno. Desky se proto dokázal skvěle propagandisticky využít iatentát agenta StB kapitána<br />
popisují podle použité ikonografie jako "notový klí č“ — Minaříka…<br />
červená, „lyra“ — modrá, či „klarinet a mandolína“ — Vosmdesátýchletechpropagandanepolevuje jejímiterčisestávají<br />
cdve hnědočervená etiketa. Ve hmotě gramodesek není američtí prezidenti Carter aReagan, na domácím „písečku“ jsou hlavními<br />
nepřáteli disidenti… Smutným faktem zůstává i to, že Československý<br />
www.divadlo.<strong>cz</strong>/cara<br />
rozhlasvysílalKSČdirigovanoupropaganduaždoprosince1989…
Aodložila jsem<br />
nový Cosmopolitan<br />
Datum<br />
ZdopisuV.:<br />
Poslednídnyjsem stovážit sílunalaboratorních<br />
vážkách.<br />
Žebyčirézoufalstvípramenilo zestřídání naděje<br />
a uchopila novou antologii německé divadelní<br />
sbeznadějí?<br />
teorie.<br />
Pláču.Zoufám siavnitřnípláč<br />
snadnopřecházíve<br />
A nebo naopak, není na tom nic, co by přesahovalo<br />
skutečný.Ránovstávámzoufalázpochybovšem,<br />
fyzický akt výměny potištěného papíru v horní<br />
čím žiju. Zpochyb živených neúnavnou fantazií.<br />
končetině, papíru, na němž<br />
mne baví nechat zálibně<br />
Do dalšího dne se hrabu jako krtek na světlo.<br />
spočívat zrak. Na posloupnosti nezáleží, ta je tu pouze<br />
A venku, zaslepená vlastní verzí, vytvářím si<br />
nutnou úlitbou časové veličině. A tak toho využívám<br />
vlastní souvislosti. A zatím skutečnost se začíná<br />
arafinovaně todělávámiopačně.<br />
přesně tam,kdeskončila.<br />
Ale jasně že bych to nejraději dělala úplně najednou!<br />
Čirézoufalstvízřejmě plyneznepravdy.<br />
Bohuželčasjeprotimně.<br />
A pak je tu ještě jedna možnost, ale ta jen taková podivná. To<br />
Datum<br />
je totiž<br />
tak: víte, jak dopadla ta krásná židovská nevěsta? Víte.<br />
Kdotovčerapochodovalpoparapetucizíhookna?<br />
Tak přesně tak bych dopadla nerada. Ona sice byla krásná, fakt,<br />
Kdo se drápal na betonové sloupy? Kdo se to kránu<br />
když<br />
už<br />
to řekl pan Roubíček, tak to je skoro jako zprvní ruky.<br />
zimomřivě tulilksilnémukmenulípy?<br />
Akorát žedokonalý je jenom Bůh, atím ona pochopitelně nebyla,<br />
Kdosebáloklidnýspáneksvématky?<br />
jakovšemjejížidovskýženichtušil,protojíto aninezazlíval.Pročež<br />
akceptoval fakt, žejejí oči„útočně míří jedno na druhé“. Toovšem<br />
Datum<br />
nebylo od čtení (to by se chovaly logicky spíšejaksi defenzivně, že),<br />
Zubní lékařka se záměrnou úzkostí vhlase, která má<br />
ale od narození. Ale štěstí jí to nepřineslo ani tak. Ženich si sice zprvu<br />
být pravděpodobně varováním, oznamuje, žeta horní<br />
myslel, že„potěšit ji bude snadné“, když viděla všedvakrát, ale pak se<br />
osmičkamusíven.<br />
snístejně rozved,kdyžjejvinila, žesipřivedlosvatebnínocikamaráda…<br />
Radiožurnál přehrává jeden z hitů letošního léta. Za<br />
Anoano.Věcinemajíjenklady,některémajíjenzápory.<br />
oknem ordinace, přímo naproti zubařskému křeslu, se<br />
Ale to nevadí, hlavně když<br />
se vzájemně snášejí tak dobře jako nová antologie<br />
na tenkých březových proutcích třepotá pár lístečků.Za<br />
německé divadelní teorie a nový Cosmopolitan, ba i starý Cosmopolitan, ba<br />
nimi se mi vynořuje sluncem jasně ozářené hradčanské<br />
iCosmopolitan, který tají svůj věk. Když vtom nalézám Smysl, dostatečně dekon-<br />
panorama.<br />
struovaný... Anebo když<br />
se vzájemně snášejí tak dobře jako vzájemně ofenzivní oči<br />
„Takovýchpacientů víc!Vždyť sebojímvícnežvy!“<br />
židovskénevěsty,kterétopřecetakévůbec nemyslelyzle.Leč<br />
ženichpochybilaBůh<br />
Mrknuzpětnaokno.JsmevKostelcinaHané.Leje.<br />
ho potrestal aokrásnou nevěstu sdvojnásobným zrakem ho připravil. Prostě komu<br />
Nemám důvod utíkat. Bolest, která mi skutečně nahání<br />
nenírady,sezkušenostísepotáže,ažseokoutrhne.Třeba.Kdyžktomumádůvod.<br />
strach,přenášímvsobě kamsehnuužroky.<br />
Ajestlipakjstesivšimli, žetatobáseň vprózejeakrostich?<br />
A žejeho tajenkou je citoslovce údivu? —Toho vám totiž<br />
přeji vnovém roce co<br />
Datum<br />
nejvíce.<br />
Na prázdném nádraží<br />
čekám na autobus. Opouštím město,<br />
Abychom se mnoho divili Božím podivuhodnostem adlouho je pochopovali. Apak<br />
teprvejednali.<br />
A žejeho tajenkou je rovněž citoslovce zívání? —Toho vám totiž rovněž<br />
přeji<br />
deník vnovémroceconejvíce.<br />
Aby ho bylo dostatečně tam, kde je potřeba.(A žezase úplně všude ho potřeba<br />
není, to tu rozvíjet nebudu, páč<br />
to víme od dětství.) Aby se to všenebralo moc<br />
Markétky MIII<br />
vážně.<br />
které teď, opět po letech, vnímám sintenzitou dítěte akteré Ačkolitovážnésamozřejmě je.<br />
bylo aje mojíjedinoupevností,přestožejsem už víc než<br />
deset Aby se totiž<br />
nestalo to, před čím varuje obzvlášť moudré a současné<br />
letvíceméně jenjehohostem.<br />
židovsk(oarabsk)épřísloví: žetoti ž„<br />
Autobustudyprojíždíjenjednou“.<br />
Marním čas sebetrýznivým oživováním fatálních historek Atak.<br />
zminulosti.<br />
Ahoj!<br />
Po několika minutách ke mně přisedá stará dáma. Zapálí si Alfabeta.<br />
aosloví mě.Je mi to nemilé. Dáma říká, žecestuje do<br />
…tobecontinued…<br />
Prahy. Nastražím ušiadáma, vědoma toho, žezískala<br />
moji pozornost, avšak nezneužívajíc ji, se plynule rozhovoří.Mluvíomládíprožitémvmém<br />
městě bezpečí.O<br />
tom, jak za války ztratila téměř celou rodinu. Osvém<br />
muži,vynikajícímpražskémchirurgovi,jehožpocho-<br />
<strong>Žurnál</strong> <strong>Čára</strong>. Měsíčník Divadla <strong>Čára</strong>.<br />
Ročník 2., číslo 4(leden 2006).<br />
vala už<br />
před dvaceti lety. Vzpomíná na pražské<br />
Vydavatel<br />
podnikyzvučnýchjmen,kam chodila spřáteli,ajá<br />
Občanské sdružení <strong>Divadlo</strong> <strong>Čára</strong>.<br />
ji vidím v šatech, které přivyprávění připomíná<br />
(IČO: 226 10 116).<br />
spíš<br />
sama pro sebe. Během řečise jí roztřese<br />
Šéfredaktor Přemysl Hnilička.<br />
hlas. Přinejkrásnějších vzpomínkách se chvílemi<br />
odmlčí, aby ji nepřemohl plá č.<br />
Přes<br />
Redakční tým Přemysl Hnilička,<br />
Jana Alfabeta Cindlerová,<br />
všechno rozrušení ji neopouští důstojnost<br />
Markéta Matoušková, Ladislav Stýblo<br />
a přitažlivost. Vím, že neposlouchám jen<br />
Fotografie Pavel Lupač, Aleš Otýpka<br />
souhrnnourepeticijednohoživota.Sdělení<br />
mezi řádkypatříjenmně.Tadámatusedí<br />
Sazba Pavel Lupač.<br />
avzpomíná,abymiukázalacestu,okterénemámještěaniponětí.<br />
Korektura Jana Alfabeta Cindlerová.<br />
Grafický návrh Pavel Lupač.<br />
Přijíždí můjautobus. Dáma vstává zároveň<br />
se mnou, podává mi ruku a<br />
Vydáno 17.ledna 2006. Neprodejné.<br />
Další informace arozšířené verze článků<br />
pronáší banální větu „přeju vám<br />
na www.divadlo.<strong>cz</strong>/cara.<br />
v životě hodně štěstí“. Zůstávám<br />
stát jako přimrazená a neustále<br />
Občanské sdružení <strong>Divadlo</strong> <strong>Čára</strong>:<br />
držím její ruku ve své. Otřepaná<br />
Manažer divadla Iva Zavadilíková.<br />
frázemirezonujevhlavě aroste.<br />
Umělecký šéf Přemysl Hnilička.<br />
Vnímám ji všemi smysly a poprvé<br />
v životě cítím achápu neu-<br />
Kontakt divadlocara@email.<strong>cz</strong>,<br />
775 621 973.<br />
věřitelnousíluprostéhopřání.<br />
Dáma odchází. Nastupuju do<br />
autobusu a klidná a smířená<br />
odjíždím.<br />
<strong>Divadlo</strong> <strong>Čára</strong> je podporováno<br />
Statutárním městem Brnem.<br />
Děkujeme<br />
Dopravnímu podniku města Brna<br />
Radiu Proglas.
program I/06<br />
divadlacára<br />
Út 17.1<br />
Vzpomínky<br />
na život<br />
adílo<br />
skladatele<br />
Foltýna<br />
19:30<br />
divadlo<br />
V7apůl<br />
Nebojme se Foltýnů<br />
adaptace Čapkova románu<br />
Pá 27.1<br />
Nevšední<br />
koncert<br />
BF<br />
Orchestra<br />
19:30<br />
divadlo<br />
V7apůl<br />
Netradiční zpěvy<br />
lehce úsměvné<br />
(pokračování ze strany jedna)<br />
(podobností vjeho iFoltýnově životě najdeme dostatek),<br />
ale také dát najevo svůj vztah nejen k paumělcům a<br />
bezpáteřním neschopným megalomanům, ale ikmnohem<br />
více nebezpečným šílencům, kteří tehdy začali velmi<br />
snadnoovládatsvět.<br />
Forma, kterou tak učinil, byla rovněž<br />
neobyčejně<br />
zajímavá:nechal zde, jako před soudem, promluvit zástup<br />
svědků, z jejichž<br />
někdy rozostřených, jindy velmi přesných,<br />
objektivních izaujatých výpovědí teprve skládáme<br />
pravý obraz snad duševně nemocného, rozhodně však<br />
nebezpečného člověka. Právě tato střípkovitost, roztříštěnost,<br />
sjakou nám Čapek nechává nahlédnout Foltýnovuduši,jenejpůsobivějšístránkoudíla.Podobně<br />
jakove<br />
Válce sMloky se čtenář stává ne pasivním konzumentem<br />
četby, ale přímým účastníkem událostí. Můžeme-li soudit<br />
z toho, jakým směrem se Čapkův nedokončený román<br />
ubíral, konstatujeme, že čtenář byl ikonečným soudcem<br />
nadFoltýnem.<br />
Literární forma, kterou Čapek zvolil, byla velmi<br />
vhodná pro divadelní adaptaci. Nevydali jsme se tentokrát<br />
osvědčenou cestou dramatizace, jak to učinil v60. a70.<br />
letech František Pavlíček vrozhlase ina jevišti, ale cestou<br />
vyprávěného a předváděného divadla. Neuvidíte tedy<br />
hrané postavy; uvidíte našeherce, kteří dávají najevo náš<br />
společný názor na Foltýna. Jaký je? Rozhodně ho nelitujeme,<br />
ačkoliv jsme se během práce na textu iběhem<br />
zkoušení<br />
častokrát ve Foltýnovi poznali. Nesouhlasíme<br />
s Ivanem Klímou, že „i nejhorší z lidí zasluhují kousek<br />
pochopeníashovívavostí“(monografieKarelČapek, 1965,<br />
s. 153) ani s Čapkovým zamýšleným smírným ukončením.<br />
Foltýnův „ život adílo“ je ve svém výsledku příliš<br />
negativní,<br />
než aby zasloužil něco jiného ne ž „vynesení“ zveřejného<br />
života.<br />
Proč<br />
vámjeho trapnýosudpředvádíme?Abystese<br />
v něm sami poznali stejně jako my, abyste v jeho<br />
hysterických blábolech poznali hysterickéblábolylidíokolo<br />
vás. Aabyste se takovými osobami ( třebažemají určité<br />
charisma)<br />
nenechaliovládnout.<br />
OFOLTÝNOVI<br />
Vevětšině vypovídajícíchjakobynebylozaujetíanihořkosti<br />
vůčitomu, kdo vstoupil zle do jejich života, jako by nechtěli činedo-<br />
kázali vidět podstatu Foltýnovy bytosti, jeho pozérství, jež<br />
zároveň<br />
odhalují,prázdnotuaneschopnostictižádostivost,onichžsvědčí.<br />
Jen fakta. Událost za událostí, jež<br />
skládají stále nepochybněji<br />
tvář člověka. Je vtom ovšem mnoho nepřirozeného, mnoho<br />
chtěného.Loučilsetěžce( Čapek pozn.P.H.)sesvouobavou,abylidé<br />
zaujatostíavšeobecnostísvýchsoudů neublížiličlověku.<br />
Ale rozloučil se. Fakta, která složil ksobě, se navršila ve<br />
stavbu, složila portrét člověka, který byl marný aničemný. Ne před<br />
očimatěch,kteřívyprávěli,alepředočimatěch,kteříčetli.“<br />
(IvanKlíma:KarelČapek,1965)<br />
Mediální partneři<br />
LenkaLuklová<br />
Sponzoři<br />
cčtyri<br />
www.divadlo.<strong>cz</strong>/cara<br />
divadlocara@email.<strong>cz</strong> *775 621 973<br />
Děkujeme Statutárnímu<br />
městu Brnu za finanční<br />
podporu.
Change language