Lynx 35-2004_str. 5-63.pdf

<strong>Lynx</strong> (Praha), n. s., <strong>35</strong>: 5–12 (<strong>2004</strong>). ISSN 0024–7774 

Současné rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v České republice 

Recent distribution of the wolf (Canis lupus) in the Czech Republic 

Miloš ANDĚRA 1 , Jaroslav ČERVENÝ 2 , Luděk BUFKA 3 , 

Dana BARTOŠOVÁ 4 & Petr KOU BEK 2 

1 zoologické oddělení PM, Národní muzeum, Václavské nám. 68, 115 79 Praha 1, Česko; mi los.andera@nm.cz 

2 Ústav biologie obratlovců AV ČR, Květná 8, 603 65 Brno, Česko; jardaryscerveny@centrum.cz, 

kou bek@brno.cas.cz 

3 Správa NP a CHKO Šumava, Sušická 399, 341 92 Kašperské Hory, Česko; lu dek.bufka@npsumava.cz 

4 Správa CHKO Beskydy, Nádražní 36, 756 61 Rožnov p. Radhoštěm, Česko; bartosova@schkocr.cz 

došlo 11. 12. <strong>2004</strong> 

Abstract. Data on the wolf occurrence were obtained from the literature, from unpublished databases of 

various institutions and from questionnaires distributed among all 5576 hunting grounds throughout the 

Czech Republic as well as 39 nature conservation authorities. The distribution of the wolf was assessed 

taking into account records in individual squares of the standard UTM mapping grid (P6’×M10’) in mostly 

ten-year periods. The first new findings after the World War II were made in northern Moravia in 1947. 

Single records were made in one square (0.16% of the country area, 130 km 2 ) in the periods 1945–1949 

and 1950–1959. Rare occurrence was recorded in two squares (0.32%, 370 km 2 ) in the period 1960–1969. 

Sporadic occur ren ce is known from 16 squares (2.54%, 2150 km 2 ) from 1970–1979 and from 18 squares 

(2.87%, 2420 km 2 ) from 1980–1989. The period 1990–1999 was of crucial importance for wolf popu lation, 

when the occurrence was recorded in the total of 26 squares (3.98%, 3360 km 2 ), and in three squares 

(0.48%, 400 km 2 ) the occurrence could be already evaluated as irregular. The current occur ren ce in the 

period 2000–2003 is dated from 30 squares (4.78%, 4030 km 2 ) – ir re gu lar occur ren ce in seven squares 

(1.11%, 940 km 2 ) and for the first time regular occurrence in 12 squares (1.92%, 1610 km 2 ). The total size 

of wolf population in the Czech Republic is estimated at 5 to 17 individuals. 

ÚVOD 

Vlk měl již od počátku ze všech velkých šelem u člověka nejhorší pověst. Byl z nich také 

nejvíce pronásledován a za všech časů a okolností stavěn mimo zákon. I zemské sněmy, které 

bránily “lidu obecnému” v lovu zvěře, činily u vlků výjimky, jak je patrné např. z usnesení 

Sně mů moravských z let 1516, 1518, 1524; Pražského sněmu z roku 1575 či Českého sněmu 

z roku 1627 (KOKEŠ 1961, 1970). Lidem nezáleželo na tom, že vlk pozitivně reguluje stavy 

zvěře, ale především mu zazlívali ohrožování hospodářských zvířat, která představovala jejich 

cenný majetek. Zvláště v oblastech chovu ovcí vlci představovali vždy (a představují dodnes) 

největší nepřátele pastevců, takže již na začátku středověku u nás nebyli nijak hojní (ANDRESKA 

& ANDRESKOVÁ 1993). V době třicetileté války se však stavy vlků přechodně výrazně zvýšily. Jen 

v letech 1621–1650 bylo na panství Český Krumlov uloveno rovných 400 vlků (KOKEŠ 1961) 

a z této doby pocházejí i údaje o pronikání vlků za potravou do vesnic a měst. V 18. století však 

došlo k opětovnému snížení početnosti a postupnému úplnému vymizení druhu z mnoha oblastí. 

5

(ANDRESKA & ANDRESKOVÁ 1993). Poslední vlci v Čechách byli dle prof. KOMÁRKA uloveni na 

Šumavě v roce 1891(KOKEŠ 1961). Jiná situace ale byla na Moravě a zvláště v Beskydech, kde 

se vlk v 19. století vyskytoval mnohem častěji. Ještě v letech 1815 až 1851 zde bylo uloveno 

38 jedinců a po roce 1852 nejméně další tři. Poslední historické zástřely jsou však dokonce 

z 20. století, a to z roku 1907 z revíru Kouty v Jeseníkách (ANDRESKA & ANDRESKOVÁ 1993), 

roku 1908 od Zábřeha a roku 1914 z lokality Černý Gruň na lesní správě Bukovec u Jablunkova 

(HOŠEK 1976). Po roce 1945 se vlk na našem území začal opětovně objevovat ze sousedního 

Slovenska či Polska a dnes jsou již tyto migrace nejen pravidelné, ale v lesních komplexech 

Beskyd se vytvořila i stálá populace (ČERVENÝ et al., 2000, 2001, BAR TO ŠO VÁ 2001). Navíc se 

objevují i náznaky pokusů opětovného osidlování Šumavy. 

MATERIÁL A METODIKA 

Údaje o rozšíření a početnosti vlka byly získávány zejména z publikovaných údajů v odborné literatuře, 

z nepublikovaných databází různých institucí (např. Akademie věd ČR, muzea, university, pracoviště Agentu 

ry ochrany přírody a krajiny ČR, národní parky či chráněné krajinné oblasti) či z příležitostných hlášení 

o pozorování vlků. V obdobích 1991–1995, 1999–2000 a 2002–2003 byly do všech 5576 mysliveckých honi 

teb České republiky a do 39 regionálních pracovišť ochrany přírody (Správy národních parků a chráněných 

krajinných oblastí, pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR) zaslány speciální dotazníky o výskytu 

vybraných druhů savců, včetně vlka. V těchto dotaznících byla zaznamenávána nejen přímá pozorování 

dospělých jedinců a mláďat, ale i nálezy stop, kořisti a dalších pobytových znamení (ČERVENÝ et al. 2001). 

Návratnost vyplněných dotazníků byla 64–86 % u mysliveckých honiteb a 46–95 % u pracovišť ochrany 

přírody. Požadované informace o výskytu vlka byly obsaženy v různých obdobích od 0,1 % do 1,2 %. Cel kový 

počet získaných údajů touto metodou byl 443. V Chráněné krajinné oblasti Beskydy a v Národním parku 

Šumava byly údaje o výskytu získávány také při pravidelném zimním stopování na sněhové obnově. 

Rozšíření bylo vyhodnocováno podle výskytu v jednotlivých kvadrátech standardizované mapovací 

sítě UTM (P6’×M10’) o velikosti kvadrátu 134,4 km2 (11,2×12 km) (ANDĚRA & HANZAL 1996), většinou 

v desetiletých obdobích. Za občasný (resp. vzácný) byl považován výskyt v méně než 50 % sledovaného 

období, za nepravidelný ve více nebo rovno 50 % a méně než 75 % sledovaného období, za pravidelný 

ve více nebo rovno 75 % sledovaného období. 

VÝSLEDKY A DISKUSE 

První nový údaj o výskytu vlka na území České republiky se objevil brzy po konci 2. světové 

válce v roce 1947 na severní Moravě v oblasti Starého Města pod Sněžníkem. I další ná sle dují 

cí doložené doklady výskytu z let 1963 a 1965 pocházely kupodivu ze Štáblovic na Opavsku 

a z Kunčic v Králickém Sněžníku (vše ŠŤASTNÝ 1966); nikoliv tedy z Beskyd, odkud by se dalo 

šíření vlka spíše očekávat (ANDRESKA & ANDRESKOVÁ 1993 však udávají blíže neurčený výskyt 

dvou vlků v Beskydech v roce 1963). Mezi tím existuje údaj o výskytu u Pivoně v Českém 

lese z roku 1953, tehdy se však jednalo pouze o pozorování stop (ŘEHOŘ 1954). K výraznému 

zvý še ní počtu dokladů o výskytu (resp. zástřelů) a pozorování došlo v průběhu 70. let. K jejich 

hodnocení je však třeba přistupovat s rezervou, neboť se v řadě případů týkají zvířat uniklých 

ze zajetí. Tak tomu bylo např. v Krkonoších (MILES 1964), na Šumavě (ANDĚRA & ČERVENÝ 

1994), v Českém lese (HŮRKA 1992, ANDĚRA & HANZAL 1996), možná i na Rakovnicku (LAŇ- 

KA 1989) a nejnověji na Kraslicku v Krušných horách, kde se v září 2002 vyskytovala vlčice, 

která unikla ze ZOO v Kligenthalu. Zvláště v případech pozorování nelze vyloučit ani záměnu 

se zdivočelými ovčáckými psy, jejichž odlišení v přírodě je dosti obtížné nebo s kříženci psa 

a vlka, jejichž odlišení je v některých případech bez kraniometrického vyšetření či genetické 

6

Tab. 1. Výskyt a početnost populace vlka obecného (Canis lupus) v České republice a v sousedních státech 

(BOITANI 2000, ČERVENÝ et al. 2001) 

Tab. 1. Occurrence and abundance of the wolf (Canis lupus in the Czech Republic and sur rou ding countries 

(BOITANI 2000, ČERVENÝ et al. 2001) 

stát / country oblast / area početnost / abundance vývoj populace 

/ population development 

Česko / Czech Republic Karpaty / Carpathians 5–15 zvy šu jí cí se / increasing 

Šumava / Bohemian Forest 0–2 zvy šu jí cí se / increasing 

Slovensko / Slovakia Karpaty / Carpathians <strong>35</strong>0–400 stálá / stable 

Polsko / Poland Karpaty / Carpathians 600–700 zvy šu jí cí se / increasing 

Německo / Germany Lužice / Lusatia 5 stálá / stable 

analýzy dokonce zcela nemožné. Zhruba od roku 1995 žijí vlci již stále na pomezí se Slo venskem 

v centrální oblasti Moravskoslezských Beskyd. V současné době zde se zde, na Ja vor níkách 

a ve Vsetínských vrších vyskytuje jedna až tři menší smečky (ČERVENÝ et al., 2000, 2001, 

BARTOŠOVÁ 2001). Ojedinělé kusy pak nepravidelně migrují do oblasti Jeseníků (ML ČOU ŠEK 

Obr. 1. Mapa rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v České republice v letech 1945–1969 (hvězdička 

– občasný výskyt v mapovacím kvadrátu). 

Fig. 1. Occurrence of the wolf (Canis lupus) in the Czech Republic during 1945–1969 (asterisk – sporadic 

occurrence in mapping quadrat). 

7

Tab. 2. Změny areálu rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v České republice (vzácný či občasný výskyt 

– výskyt v méně než 50 % sledovaného období; nepravidelný výskyt – výskyt ve ve více nebo rovno 50 % 

a méně než 75 % sledovaného období; pravidelný výskyt – vý skyt ve více nebo rovno 75 % sledovaného 

období; n – počet ma po va cích čtverců s prokázaným výskytem; km 2 , % – území s výskytem vlka) 

Tab. 2. Changes of distribution of the wolf (Canis lupus) in the Czech Republic (rare or sporadic occur rence 

– occurrence in less than 50% of observed period; irregular occur ren ce – occurrence in more or equal 

to 50% and less then 75% of observed period; regular occurence – occurrence in more or equal to 75% of 

observed period; n – number of qua d rats with the occurrence; km 2 , % – area of the occurrence) 

období občasný výskyt nepravidelný výskyt pra vi del ný výskyt celkem 

period sporadic occurrence irregular occurrence regular occurrence together 

n km2 % n km2 % n km2 % n km2 % 

1945–1949 1 130 0,16 – – – – – – 1 130 0,16 

1950–1959 1 130 0,16 – – – – – – 1 130 0,16 

1960–1969 2 260 0,32 – – – – – – 2 260 0,32 

1970–1979 16 2150 2,55 – – – – – – 16 2150 2,55 

1980–1989 18 2420 2,87 – – – – – – 18 2420 2,87 

1990–1999 23 3090 3,66 3 400 0,48 26 3490 4,14 

2000–2003 11 1480 1,75 7 940 1,11 12 1610 1,91 30 4030 4,78 

1993) a občas i jinam. Nová častější potvrzení výskytu vlka na Šumavě se prav dě po dob ně 

týkají také migrantů z Karpat (případně z dinárských pohoří) či jedinců ze zajetí, nebo se ještě 

vztahují ke krátké epizodě úniku vlčí smečky ze zoo v Národním parku Bavorský les v zimě 

1975–1976. Tehdy uniklo osm vlků, kteří byli postupně uloveni v Bavorsku, ale i v jižních 

a západních Čechách (BUFKA et al. v tisku). Zajímavou skutečností však zůstává, ze celkový 

po čet opětně chycených a ulovených jedinců byl vyšší než počet jedinců, kteří unikli ze zajetí. 

Proto se nedá zcela vyloučit ani tehdejší možnost rozmnožování vlků na Šumavě. Současný 

pra vi del ný výskyt vlků v této oblasti (včetně bavorské a rakouské strany pohoří) se však zatím 

musí přijímat velmi opatrně, protože možnost záměny se zdivočelými psy či kříženci psa a vlka 

není zcela vyloučena (BUFKA et al. v tisku). Celková početnost populace v České re pub li ce se 

odhaduje na 5 až 17 kusů (tab. 1). 

Vývoj populace vlka obecného v České republice po roce 1945 je patrný z obr. 1–5 a tab. 2. 

V obdobích 1945–1949 a 1950–1959 (obr. 1) byl ojedinělý výskyt vlka za zna me nán vždy pouze 

v jednom čtverci mapovací sítě (0,16 % území České republiky, tj. 130 km 2 ). Ještě v období 

1960–1969 (obr. 1) byli vlci zjištěni jen ve dvou mapovacích čtvercích (0,32 %, tj. 370 km 2 ), 

� 





� 





8

� 

Obr. 4. Mapa rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v České republice v letech 1990–1999 (hvězdička – občasný 

výskyt v mapovacím kvadrátu; prázdné kolečko – nepravidelný výskyt v mapovacím kvadrátu). 


occurrence in mapping quadrat; open circle – irregular occurrence in mapping quadrat). 

� 


– občasný výskyt v mapovacím kvadrátu; prázdné kolečko – nepravidelný výskyt v mapovacím kvadrátu; 

plné kolečko – pravidelný výskyt v mapovacím kvadrátu). 


occurrence in mapping quadrat; open circle – irregular occurrence in mapping quadrat, black circle – regular 


avšak v období 1970–1979 (obr. 2) se sice stále ještě ojediněle vyskytovali již v 16 čtvercích 

(2,54 %, tj. 2150 km 2 ) a v období 1980–1989 (obr. 3) v 18 čtvercích (2,87,%, tj. 2420 km 2 . 

Zásadní obrat ve vývoji vlčí populace nastal v období 1990–1999 (obr. 4), kdy byl znám výskyt 

celkem z 26 čtverců (3,98 %, tj. 3360 km 2 ), avšak ve 3 čtvercích (0,48 %, 400 km 2 ) ho již bylo 

možno označit za nepravidelný. V současném období 2000–2003 (obr. 5) je výskyt vlků znám 

celkem z 30 čtverců (4,78 %, tj. 4030 km 2 ), z toho nepravidelný výskyt ze sedm čtver ců (1,11 %, 

tj. 940 km 2 ) a pravidelný výskyt z 12 čtverců (1,92 % tj. 1610 km 2 ). 

PODĚKOVÁNÍ 

Na tomto místě bychom rádi poděkovali všem členům mysliveckých honiteb v celé České republice, jakož 

i všem pracovníkům ochrany přírody, kteří laskavě uvedli svá pozorování v dotaznících. Zvláštní dík patří 

L. KUNCOVI (Ostrava), F. ŠULGANOVI (Rožnov pod Rad hoš těm) a všem spolupracovníkům CHKO Beskydy 

a NP a CHKO Šumava, kteří se podíleli na monitoringu výskytu vlka obecného. Tento příspěvek vznikl 

v rámci řešení projektu GA ČR S6093003. 

LITERATURA 

ANDĚRA M. & ČERVENÝ J., 1994: Atlas of distribution of the mammals of the Šumava region (SW-Bohemia). 

Acta. Sci. Natur. Brno, 28(3): 1–111. 

ANDĚRA M. & HANZAL V., 1996: Atlas rozšíření savců v České republice – předběžná verze. II. Šelmy 

(Carnivora). Národní muzeum, Praha, 85 pp. 

ANDRESKA J. & ANDRESKOVÁ E., 1993: Tisíc let myslivosti. Tina, Vimperk, 443 pp. 

BARTOŠOVÁ D., 2001: Současný výskyt a ochrana rysa ostrovida, medvěda hnědého a vlka na západním 

okraji Západních Karpat v CHKO Beskydy. Chr. Úz. Slov., 47: 14–17. 

BOITANI L., 2000: Action Plan for the Conservation of Wolves in Europe (Canis lupus). Nature and Environment, 

No. 113. Council of Europe Publishing, Strasbourg, 86 pp. 

BUFKA L., HEURICH M., ENGLENDER T., ČERVENÝ J., WÖLFL M. & SCHERZINGER W., in press: Wolf occurrence in 

the Czech-Bavarian-Austrian border region: review of a history and current status. Silva Gabreta, 11. 

ČERVENÝ J., KOUBEK P. & BUFKA L., 2000: Velké šelmy v naší přírodě. Koršach, Praha, 32 pp. 

ČERVENÝ J., ANDĚRA M., KOUBEK P., HOMOLKA M. & TOMAN A., 2001: Recently expanding mammalian species 

in the Czech Republic: distribution, abundance and legal status. Beitr. Jagd- Wildforsch., 26: 111–125. 

HOŠEK E., 1976: Ještě o vlku na Moravě a ve Slezsku. Čas. Slez. Muz., S. A, 25: 1–10. 

HŮRKA L., 1992: Die Säugetiere des westliches Teiles der Tschechischen Republik. IV. Die Raubtiere (Carni 

vo ra) und die Paarhufer (Artiodactyla). Fol. Mus. Rer. Natur. Bohem. Occ., S. Zool., <strong>35</strong>: 1–<strong>35</strong>. 

KOKEŠ O., 1961: Šelmy v jižních Čechách a jejich konec. Živa, 9(2): 69–72. 

11

KOKEŠ O., 1970: Historie rozšíření velkých šelem v českých zemích. <strong>Lynx</strong>, n. s., 11: 12–14. 

LAŇKA V., 1989: Vlk na Rakovnicku. Živa, <strong>35</strong>(2): 237. 

MILES P., 1964: Nálezy některých vzácnějších druhů obratlovců v období let 1966–1994 (vyjma třídy 

Aves – ptáci). Prunella, 20: 25–32. 

MLČOUŠEK J., 1993: Opět něco z Bruntálska – tentokrát vlk. Myslivost, 1993(5): 13–14. 

ŘEHOŘ E., 1954: Pozorování rysa v Českém lese. Vesmír, <strong>35</strong>(5): 181. 

ŠŤASTNÝ K., 1966: Další vlk ulovený na severu Moravy. Myslivost, 1966(4): 88–89. 

12


First record of Myotis aurascens and second record of Myotis brandtii 

in Montenegro 

První nález netopýrce zlatistého (Myotis aurascens) a druhý nález netopýrce 

Brandtova (Myotis brandtii) v Černé Hoře 

Petr BENDA 

Department of Zoology, National Museum (Natural History), Václavské nám. 68, 

115 79 Praha 1, Czech Republic; petr.benda@nm.cz 

received 5. 10. <strong>2004</strong> 

Abstract. Two males of M. aurascens were collected at two sites in the western part of Mon te ne g ro, 

near Risan and west of Plužine. These findings represent the first record of this species in Mon te ne g ro 

and its second record in Serbia and Montenegro (after the earlier finding in Peć / Peja, Ko so vo). At the 

latter site, a female of Myotis brandtii was also netted which represents the second record of this species 

in Mon te ne g ro. 

INTRODUCTION 

In the Balkans, the group of whiskered bats or the Myotis mystacinus morpho-group consists 

of four morphologically very similar species, viz., Myotis mystacinus (Kuhl, 1817), M. brand tii 

(Ever s mann, 1845), M. aurascens Kusjakin, 19<strong>35</strong>, and M. alcathoe von Helversen et Hel ler, 2001 

(see e.g., BENDA & TSY TSU LI NA 2000, VON HELVERSEN et al. 2001, HANÁK et al. 2001, BENDA et al. 

2003a, etc.). On the Balkan Pe nin su la, M. aurascens is con si de red the most common spe ci es from 

the whole group (BENDA & TSY TSU LI NA 2000, BENDA et al. 2003a). Its occur ren ce was recorded in 

Albania, Bulgaria, Greece and some parts of the for mer Yu go sla via (BENDA & TSY TSU LI NA 2000, 

BENDA <strong>2004</strong>, SA CHA NOWICZ et al. <strong>2004</strong>). M. brandtii shows patchy dis tri bu ti on in the Balkans 

proper, its records are re s t ric ted mainly to some mountain ran ges of Bul ga ria, Romania and the 

former Yugoslavia (BENDA et al. 2003a, DECU 2003, KRYŠTUFEK & ČERVENY 1997, TVRTKOVIĆ et 

al. in press). The recently described M. al ca thoe is known within the Pe nin su la from Greece 

and Bulgaria, but it very probably occurs also in Romania and perhaps in other countries (VON 

HELVERSEN <strong>2004</strong>, SCHUNGER et al. <strong>2004</strong>). The dis tri bu ti on of M. mys ta ci nus s. str. in the Bal kans 

has not been confirmed for sure, however, it is very pro bable (BEN DA et al. 2003a). 

In the territory of Serbia and Montenegro, the occurrence of at least two forms of the group 

has been documented, M. mystacinus s. l. and M. brandtii (PAUNOVIĆ 2002, <strong>2004</strong>). However, 

in the broad taxonomic revision of the M. mystacinus group, BENDA & TSYTSULINA (2000) 

iden ti fied three specimens collected by V. E. MARTINO in Serbia and Montenegro and pre sently 

deposited in the collection of the Zoological Institute of the Russian Academy of Sciences 

in St. Pe ters burg (ZIN) (see also BENDA 1999). These individuals were mentioned for the first 

time by HANÁK (1965) and later by PETROV (1967) in his review of dis tri bu ti on of M. mys ta ci- 

13

nus s. l. in the former Yu go sla via. Two specimens originating in Peć (= Peja) (Kosovo, Ser bia) 

were identified as M. aurascens, while ano ther individual from the Čakor pass (1800 m a. s. l.), 

Montenegro, as M. brandtii (BENDA & TSYTSULINA 2000). The latter individual was men ti o ned 

under this spe ci es identification already by STREL KOV (1983) and, up to now, it has been the 

only record of bat of the M. mys ta ci nus group from Montenegro (KRYŠTUFEK 1999), and one 

of four records of M. brandtii in Serbia and Mon te ne g ro (PAUNOVIĆ <strong>2004</strong>). Up to now, the 

for mer in di vi du als from Kosovo have represented the only record of M. au ras cens in Serbia 

and Mon te ne g ro (see also Tab. 1). 

RECORDS 

During a short trip to Montenegro in the summer 2002, several individuals of bats were caught. Within 

these, two specimens of Myotis aurascens and one of M. brandtii were also identified (Fig. 1): 

(1) a subadult male of M. aurascens (NMP 90208) was netted at a large shore cave, 200 m SW of Vitoglav 

(2 km SW of Risan), western Montenegro (42° 31’ N, 18° 41’ E, ca. 10 m a. s. l.), 31 July 2002; 

(2) an adult male of M. aurascens (NMP 90226) was netted over the Vrbnica river, 3 km SE of Stabna 

(5 km W of Plužine), north-western Montenegro (43° 10’ N, 18° 46’ E, ca. 770 m a. s. l.; Fig. 2), 8 August 

2002; at this site two other individuals of the M. mystacinus group, an adult female of M. brandtii (NMP 

90227) and an adult female of M. mystacinus s. str. or M. alcathoe respectively (see below) (NMP 90228), 

were also caught. 

Tab. 1. Basal data and measurements of collection specimens of Myotis mystacinus group from the southern 

part of Serbia and Montenegro. For abbreviations used see Appendix 

Tab. 1. Základní údaje a rozměry sbírkových jedinců netopýrů skupiny Myotis mystacinus původem z jižní 

části Srbska a Černé Hory. Použité zkratky viz Appendix 

species No. site date sex, age G LC LCd LAt LA LTr 

M. aurascens NMP 90208 Montenegro, Vitoglav 31. 7. 2002 m, s 4.0 45 45 36.1 15.0 7.7 

M. aurascens NMP 90226 Montenegro, Stabna 8. 8. 2002 m, a 5.4 46 43 36.6 13.9 6.9 

M. brandtii NMP 90227 Montenegro, Stabna 8. 8. 2002 f, a 6.0 48 40 <strong>35</strong>.2 15.0 6.9 

M. mystacinus† NMP 90228 Montenegro, Stabna 8. 8. 2002 f, a 3.4 40 <strong>35</strong> 31.8 13.3 6.0 

M. aurascens ZIN <strong>35</strong>062 Kosovo, Peć / Peja 17. 8. 1939 – – – – 34.6 – – 

M. brandtii ZIN <strong>35</strong>063 Montenegro, Čakor 24. 8. 1939 m, a – – – <strong>35</strong>.4 – – 

M. aurascens ZIN <strong>35</strong>064 Kosovo, Peć / Peja 31. 8. 1939 – – – – <strong>35</strong>.9 – – 

No. LCr LCb LaZ LaI LaN ANc CM3 LMd ACo CM3 ACin LCn LaCn RCn 

NMP 90208 13.72 13.09 – 3.<strong>35</strong> 6.75 4.77 5.39 9.82 3.02 5.75 0.07 0.90 0.65 1.38 

NMP 90226 14.16 13.42 8.63 3.29 6.71 5.27 5.19 10.08 2.87 5.61 0.05 0.98 0.69 1.42 

NMP 90227 14.14 13.41 8.69 3.78 6.98 4.66 5.31 10.07 2.94 5.58 0.24 0.81 0.67 1.22 

NMP 90228 12.97 12.36 7.26 3.15 6.17 4.41 4.95 9.38 2.76 5.28 0.16 0.81 0.64 1.27 

ZIN <strong>35</strong>062 14.15 13.15 – 3.53 6.92 4.73 5.23 10.05 2.73 5.63 0.08 0.92 0.69 1.33 

ZIN <strong>35</strong>063 14.25 13.60 8.40 3.75 6.68 4.65 5.<strong>35</strong> 10.37 2.90 5.72 –* 0.82 0.65 1.26 

ZIN <strong>35</strong>064 14.27 13.28 8.43 3.32 6.93 4.90 5.62 9.80 2.92 5.72 0.08 0.97 0.73 1.32 

† the species identity is tentative (see text) 

* the cingular cusps on both third upper premolars (P 4 ) were abrased, as well as the most of other dental 

traits; however, the species was identified according to a well developed metaconuli, typical for M. brandtii 

(TUPINIER & AELLEN 1978, STRELKOV & BUNTOVA 1982, MENU & POPELARD 1987, BENDA & TSY TSU LI NA 

2000, etc.). 

14

The bats are deposited in the zoological collection of the National Museum, Prague (NMP), all in di vi duals 

are prepared as alcohol specimens with extracted skulls. The identification of the bats is indisputably 

confirmed by the revision of their skull measurements and dental traits, according to cha ra c ters given by 

BENDA & TSY TSU LI NA (2000) and BENDA (<strong>2004</strong>) (Tab. 1). 

COMMENTS 

The distribution of M. au ras cens in Montenegro is not surprising, since the records connect 

the known occurrence spots in Dalmatia and northern Italy to the west and in Kosovo, Albania, 

Ma ce do nia, Greece and Bul ga ria to the east and south. According to the list given by PAU NO VIĆ 

(<strong>2004</strong>), the number of bat species known in the fauna of Montenegro has thus increased to 24, 

together with the recent record of Tadarida te ni o tis (Rafinesque, 1814) (CIECHANOWSKI et al. 

in press). 

However, the other records of bats of the M. mystacinus group in the Vrbnica river valley 

near Stab na (site 2, Fig. 2) are of significance. The female of M. brandtii re pre sents the 

se cond record in Montenegro, and, moreover, an additional evidence of syn to pic occur ren ce 

of M. brandtii and M. aurascens which has been occasionally reported in Bulgaria and Rus sia 

(BEN DA & TSYTSULINA 2000, BENDA et al. 2003a). The other bat collected at the site be longs 

Fig. 1. Records of whiskered bats 

(Myotis mys ta ci nus s. l.) in Monte 

ne g ro and Kosovo (Serbia): M. 

au ras cens (closed circes) and M. 

brandtii (open circles). 1 – Peć / 

Peja (Kosovo), 2 – Čakor, 3 – Vito 

glav, 4 – Stabna. 

Obr. 1. Nálezy netopýrů skupiny 

ne to pý rce vou sa té ho (Myo tis 

mys ta ci nus s. l.) v Čer né Hoře 

a Ko so vu (Srbsko): M. au ras cens 

(plné krouž ky) a M. brandtii 

(prázdné krouž ky). 1 – Peć / Peja 

(Ko so vo), 2 – Čakor, 3 – Vitoglav, 

4 – Stabna. 

15

Fig. 2. Foraging habitat of three forms of the Myotis mystacinus group in nor thwes tern Montenegro (Vrb nica 

river, 3 km SE of Stabna, 5 km W of Plužine). 

Obr. 2. Lovný biotop tří forem skupiny Myotis mystacinus v severozápadní Černé Hoře (řeka Vrbnica, 

3 km JV od Stabny, 5 km západně od Plužine). 

to one of the smaller species types of M. mystacinus-like bats, i.e. to M. mys ta ci nus s. str. or 

to M. alcathoe. Since the dif f e ren ti a ti on of these species using mor pho lo gi cal traits is nearly 

im possi ble (cf. BENDA et al. 2003b), the final iden ti fi ca ti on must be confirmed by a sub se quent 

genetic ana ly sis. In any case, this specimen also re pre sents the first record of the re spe cti ve 

species in Mon te ne g ro. 

ACKNOWLEDGEMENTS 

The author would like to thank Petr P. STRELKOV for his kind provision of the material collected by Vladimir 

E. MARTINO and deposited in the Institute of Zoology RAS, St. Petersburg, Zdeňka BENDOVÁ for her help 

in the field, and Boris KRYŠTUFEK for valuable comments on the manuscript. The evaluation of material 

was sup por ted by a grant of the Grant Agency of the Czech Republic No. 206/02/D041 and by grants of 

the Ministry of Culture of the Czech Republic Nos. RK 01P03OMG006 and MK 0CEZ99F0201. 

SOUHRN 

Na dvou lokalitách na západě Černé Hory byli sebráni dva samci netopýrce zlatistého (Myotis aurascens). 

První byl za zna me nán odchytem do sítě před jeskyní nedaleko Risanu na břehu Boky Ko tor ské. Druhý 

16

jedinec byl odchycen do sítě nad řekou Vrbnicí západně od Plužine (770 m n. m.; obr. 2). Nálezy netopýrce 

zla tis té ho před sta vu jí první důkaz jeho výskytu v Černé Hoře a současně druhý záznam tohoto druhu 

v Srbsku a Černé Hoře (po starším nálezu v Peći v západním Kosovu V. E. MARTINEM) (tab. 1, obr. 1). 

Na druhé uvedené lokalitě byla současně zastižena samice netopýrce Brandtova (Myotis brandtii). Tento 

nález je dru hým zá zna mem druhu v Černé Hoře. 

REFERENCES 

BENDA P., 1999: Tři poznámky k taxonomii netopýra Brandtova, Myotis brandtii (Chiroptera: Ve sper ti li oni 

dae) a k historii jeho rozpoznávání v západní části Evropy. <strong>Lynx</strong>, n. s., 30: 5–26. 

BENDA P., <strong>2004</strong>: Myotis aurascens Kusjakin, 19<strong>35</strong> – Steppen-Bartfledermaus. Pp.: 1149–1158. In: KRAPP 

F. (ed.): Handbuch der Säugetiere Europas. Band 4: Fledertiere. Teil II: Chiroptera II. Vespertilionidae 

2, Molossidae, Nycteridae. Aula-Verlag, Wiebelsheim, 582 pp. 

BENDA P. & TSYTSULINA K. A., 2000: Taxonomic revision of Myotis mystacinus group (Mammalia: Chi rop 

te ra) in the western Palearctic. Acta Soc. Zool. Bohem., 64: 331–398. 

BENDA P., IVANOVA T., HORÁČEK I., HANÁK V., ČERVENÝ J., GAISLER J., GUEORGUIEVA A., PETROV B. & VOHRALÍK 

V., 2003a: Bats (Mammalia: Chiroptera) of the Eastern Mediterranean. Part 3. Review of bat dis tri bu ti on 

in Bulgaria. Acta Soc. Zool. Bohem., 67: 245–<strong>35</strong>7. 

BENDA P., RUEDI M. & UHRIN M., 2003b: First record of Myotis alcathoe (Chiroptera: Vespertilionidae) in 

Slovakia. Folia Zool., 52: <strong>35</strong>9–365. 

CIECHANOWSKI M., SACHANOWICZ K., RACHWALD A. & BENDA P., in press: First records of Tadarida teniotis 

(Rafinesque, 1814) (Chiroptera: Molossidae) from Serbia and Montenegro and Bosnia and Hercegovina. 

Mammalia. 

DECU V., 2003: Atlasul chiropterolor din România. Pp.: 201–<strong>35</strong>2. In: DECU V., MURARIU D. & GHEORGHIU 

V. (eds.): Chi ro p te re din Româ nia. Ghid in struc tiv şi edu ca tiv. In si tu tul de Speleologie “Emil Ra ko viţa” 

al Aca de miei Româ ne, Muzeul Naţional de Istorie Naturală “Gri go re Antipa”, Bucureşti, 522 pp. 

HANÁK V., 1965: Zur Systematik der Bartfledermaus Myotis mystacinus Kuhl, 1819 und über das Vor kommen 

von Myotis ikonnikovi Ognev, 1912 in Europa. Věst. Čs. Společ. Zool., 29: <strong>35</strong>3–367. 

HANÁK V., BENDA P., RUEDI M., HORÁČEK I. & SOFIANIDOU T. S., 2001: Bats (Mammalia: Chiroptera) of 

the Eastern Mediterranean. Part 2. New records and review of distribution of bats in Greece. Acta Soc. 

Zool. Bohem., 65: 279–346. 

VON HELVERSEN O., <strong>2004</strong>: Myotis alcathoe v. Helversen und Heller, 2001 – Nymphenfledermaus. Pp.: 

1159–1167. In: KRAPP F. (ed.): Handbuch der Säugetiere Europas. Band 4: Fledertiere. Teil II: Chiroptera 

II. Vespertilionidae 2, Molossidae, Nycteridae. Aula-Verlag, Wiebelsheim, 582 pp. 

VON HELVERSEN O., HELLER K.-G., MAYER F., NEMETH A., VOLLETH M. & GOMBKÖTÖ P., 2001: Cryptic 

mam ma li an species: a new species of whiskered bat (Myotis alcathoe n. sp.) in Europe. Na tur wis sen - 

s chaf ten, 88: 217–223. 

KRYŠTUFEK B., 1999: Bosnia & Herzegovina, Croatia, Macedonia, Slovenia and the Federal Republic of 

Yu go sla via. In: MITCHELL-JONES A. J., AMORI G., BOGDANOWICZ W., KRYŠTUFEK B., REIJNDERS P. J. H., 

SPIT ZEN BER GER F., STUBBE M., THISSEN J. B. M., VOHRALÍK V. & ZIMA J. (eds.): The Atlas of European 

Mammals. Academic Press, London, 484 pp. 

KRYŠTUFEK B. & ČERVENY J., 1997: New and noteworthy records of bats in Slovenia. Myotis, <strong>35</strong>: 89–93. 

MENU H. & POPELARD J.-B., 1987: Utilisation des caractéres dentaires pour la determination des ve sper tili 

o ni nes de l’ouest européen. Le Rhinolophe, 4: 1–88. 

PAUNOVIĆ M., 2002: National Report on the Implementation of the Agreement of the Conservation of Bats 

in Europe. Federal Republic of Yugoslavia. Unpublished report. Federal Secretariat for Labour, Health 

and Social Care – Environmental Department, Belgrade, 13 pp. 

PAUNOVIĆ M., <strong>2004</strong>: National Report on the Implementation of the Agreement of the Conservation of Bats 

in Europe <strong>2004</strong>. Serbia and Montenegro. An Update. Unpublished report. Ministry of Science and 

En viron men tal Protection of Serbia, Belgrade, 17 pp. 

17

PETROV B. M., 1967: O rasprostranjenju Myotis mystacinus Kuhl 1819 (Chiroptera, Mammalia) u Ju go slavi 

ji. Arch. Biol. Sci., Belgrade, 19(1–2): 9P–10P. 

SACHANOWICZ K., CIECHANOWSKI M. & RACHWALD A., <strong>2004</strong>: Bats of Albania: state and knowledge and 

recent records from one of the least studied European countries. Pp.: 105. In: BOGDANOWICZ W., LINA 

P. H. C., PILOT M. & RUTKOWSKI R. (eds.): Programme and Abstract for the 13th International Bat 

Research Conference Poland, Mikołajki, 23–27 August <strong>2004</strong>. Museum and Institute of Zoology PAS, 

Wars za wa, 120 pp. 

SCHUNGER I., DIETZ C., MERDSCHANOVA I., MERDSCHANOV S., CHRISTOV K., BORISSOV I., STANEVA S. & PETROV 

B., <strong>2004</strong>: Swarming of bats (Chiroptera, Mammalia) in the Vodnite Dupki Cave (Central Balkan National 

Park, Bulgaria). Acta Zool. Bulgar., 56: 323–330. 

STRELKOV P. P., 1983: Mesta nahodok Myotis brandti Eversmann, 1845 i Myotis mystacinus Kuhl, 1819 

(Chiroptera, Vespertilionidae) po materialam muzeev SSSR. Trudy Zool. Inst. Akad. Nauk SSSR, 119: 

38–42. 

STRELKOV P. P. & BUNTOVA E. G., 1982: Usataja nočnica (Myotis mystacinus) i nočnica Brandta (Myotis 

brandti) v SSSR i vzaimootnošenija etih vidov. Soobščenie 1. Zool. Žurnal, 61: 1227–1241. 

TUPINIER Y. & AELLEN V., 1978: Présence de Myotis brandti (Eversmann, 1845) (Chiroptera) en France et 

en Suisse. Revue Suisse Zool., 85: 449–456. 

TVRTKOVIĆ N., HOLCER D., VUKOVIĆ, KLETEČKI E. & JALŽIĆ B., in press: First findings of Myotis brandtii (Chiro 

p te ra) in Croatia with some remarks on their southern distribution border in Europe. Folia Zool. 

APPENDIX 

Abbreviations used in the Tab. 1. / Zkratky použité v tab. 1. 

G – weight / hmotnost; LC – head and body length / délka těla; LCd – tail length / délka ocasu; LAt – forearm 

lenght / délka předloktí; LA – ear length / délka ušního boltce; LTr – tragus length / délka tragu; 

LCr – greatest length of skull / největší délka lebky; LCb – condylobasal length of skull / kon dy lobasál 

ní délka lebky; LaZ – zygomatic width of skull / zygomatická šíře lebky; LaI – width of interorbital 

constriction / in te rorbi tál ní šíře; LaN – neurocranium width / šíře mozkovny; ANc – neu ro cra ni um height 

/ výška moz kov ny; CM 3 – upper tooth-row length / délka horní zubní řady; LMd – mandible length / délka 

dolní čelisti; ACo – coronoid height / výška korunového výběžku; CM 3 – lower tooth-row length / délka 

dolní zubní řady; ACin – height of cingular cusp on P 4 / výška hrbolku na cingulu P 4 ; LCn – mesiodistal 

length of upper canine / mesiodistální délka horního špičáku; LaCn – palatolabial width of upper canine 

/ palatolabiální šíře horního špi čá ku; RCn – upper canine ratio (length/width) / poměr horního špičáku 

(délka/šíře); m – male / samec; f –female / samice; a – adult / dospělý; s – subadult / nedospělý 

18


Současné rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) v České republice 

Recent distribution of the brown bear (Ursus acrtos) in the Czech Republic 

Jaroslav ČERVENÝ 1 , Dana BARTOŠOVÁ 2 , Miloš ANDĚRA 3 & Petr KOUBEK 1 

1 Ústav biologie obratlovců AV ČR, Květná 8, 603 65 Brno, Česko; 

jardaryscerveny@centrum.cz, kou bek@brno.cas.cz 

2 Správa CHKO Beskydy, Nádražní 36, 756 61 Rož nov pod Radhoštěm, Česko; bartosova@schkocr.cz 

3 zoologické oddělení PM, Národní muzeum, Václavské nám. 68, 115 79 Praha 1, Česko; mi los.andera@nm.cz 


Abstract. Data on the brown bear occurrence were obtained from the literature, from unpub lis hed da ta bases 

of various institutions and from questionnaires distributed among all 5576 hunting grounds throughout the 

Czech Republic as well as 39 nature conservation authorities. The distribution of the bear was assessed 

taking into account records in individual squares of the standard UTM mapping grid (P6’×M10’) in mostly 

ten-year periods. New occurrence started in 1946, when one individual was observed in the virgin forest 

Razula in the Javorníky Mts. Other findings were made in the piedmont of the Bílé Karpaty Mts. in 1963 

and in the Beskydy Mts. in 1970. More frequent observations are available since 1972. While only single 

records of the brown bear were made in one square (0.16% of the country area, 130 km 2 ) in the periods 

1945–1949 and 1960–1969, 17 squares with sporadic occurrence (2.71%, 2280 km 2 ) are known from 

1970–1979. Spre a ding of the bear further continued in 1980–1989, when sporadic occurrence was recorded 

in 41 squa res (6.53%, 5510 km 2 ). There was a similar situation in the period 1990–1999, with data coming 

from 41 squares (6.53%, 5510 km 2 ), but for the first time irregular occur ren ce was recorded in four squares 

(0.63%, 540 km 2 ). The period 2000–2003 was of crucial im por tan ce for the brown bear po pu la ti on, when 

the occur ren ce was recorded only in 25 squares (3.98%, 3360 km 2 ), but occurrence in four squares (0.63%, 

540 km 2 ) was irregular and occurrence in other four squares (0.63%, 540 km 2 ) was already regular. The total 

size of brown bear population in the Czech Republic probably does not exceed five individuals. 

ÚVOD 

V Čechách byl medvěd hnědý vyhuben v průběhu 18. a 19.století. Poslední doložený zástřel 

z Čech pochází od Jeleních Vrchů v želnavském polesí na Šumavě z 14. listopadu 1856 (např. 

KOKEŠ 1961, ANDRESKA & ANDRESKOVÁ 1993, ANDĚRA & ČERVENÝ 1994). Nedoložené údaje 

však nasvědčují ještě o pozdějším výskytu druhu v této oblasti (KOKEŠ 1961, VODÁK 1993). 

Na ostatním území Čech byl medvěd hnědý vyhuben již mnohem dříve (HŮRKA 1982, 1992, 

ANDĚRA & HANZAL 1996, ANDRESKA & ANDRESKOVÁ 1993). Na Moravě, zejména v Jeseníkách 

a v Beskydech, se medvědi udrželi déle než v Čechách, pravděpodobně díky pravidelným 

po tul kám jedinců ze Slovenska. Ještě po roce 1850 bylo uloveno sedm medvědů v oblasti 

Mo rav sko slez ských Beskyd a Vsetínských vrchů (HOŠEK 1967, PAVELKA & TREZNER 2001). 

Po sled ní moravský medvěd byl pravděpodobně uloven roku 1893 na bývalém arcibiskupském 

vel ko stat ku Hukvaldy (KOKEŠ 1961), někteří autoři však tento údaj zpochybňují (HOŠEK 1967). 

Po zo ro vá ní medvěda pochází ještě z roku 1908 v Moravskoslezských Beskydech v okolí Ba ra ní 

19

a Kavalčanky (HOŠEK 1967). Od této doby nebyl medvěd hnědý na území České republiky 

znám více než půl století. Zpět se na naše území medvěd hnědý začal šířit ze všech velkých 

šelem nejpozději, i když první novodobé pozorování pochází i u tohoto druhu stejně jako u vlka 

a rysa z období těsně po ukončení 2. světové války (BARTOŠOVÁ 1995, 2001, <strong>2004</strong>, ČER VE NÝ et 

al. 1998, 2001). Kuriozitou je výskyt medvědů uniklých ze zajetí. Např. roku 1913 byl v Sušici 

(okr. Klatovy) uspořádán hon na medvěda, po jehož zastřelení se zjistilo, že unikl potulným 

medvědářům (VODÁK 1973, ČERVENÝ & KOUBEK 2003). V roce 2000 se ve Vse tín ských vrších 

vyskytoval mladý samec, který projevoval známky ochočení a za dobu svého pobytu ve volné 

přírodě zlikvidoval celkem 7 včelínů, 28 slepic, 3 kuřata, 3 krůty, 239 králíků, 27 ovcí a 1 tele 

(PAVELKA & TREZNER 2001, ČERVENÝ et al. 2002, ČERVENÝ & KOUBEK 2003). 


Údaje o rozšíření a početnosti medvěda hnědého byly získávány zejména z publikovaných údajů v odborné 

literatuře, z nepublikovaných databází různých institucí (např. Akademie věd ČR, muzea, university, pra coviš 

tě Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, národní parky či chráněné krajinné oblasti) či z příležitostních 

hlášení o pozorování medvědů. V obdobích 1991–1995, 1999–2000 a 2002–2003 byly do všech 5576 mysli 

vec kých honiteb České republiky a do 39 regionálních pracovišť ochrany přírody (Správy národních parků 

a chráněných krajinných oblastí, pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR) zaslány speciální 

do taz ní ky o výskytu vybraných druhů savců. V těchto dotaznících byla zaznamenávána nejen přímá pozorování 

do spě lých jedinců a mláďat, ale i nálezy stop, kořisti a dalších pobytových známek (ČERVENÝ et 

al. 2001). Ná vrat nost vyplněných dotazníků byla 64–86 % u mysliveckých honiteb a 46–95 % u pracovišť 

ochrany přírody. Požadované informace o výskytu medvěda byly obsaženy v různých obdobích od 0,1 % 

do 1,4 %. Celkový počet získaných údajů touto metodou byl 487. V Chráněné krajinné oblasti Beskydy 

byly údaje o výskytu získávány také při pravidelném zimním stopování na sněhové obnově. 

Rozšíření bylo vyhodnocováno podle výskytu v jednotlivých kvadrátech standardizované mapovací 

sítě UTM (P6’×M10’) o velikosti kvadrátu 134,4 km2 (11,2×12 km) (ANDĚRA & HANZAL 1996), většinou 

v desetiletých obdobích. Za občasný (resp. vzácný) byl považován výskyt v méně než 50 % sledovaného 

období, za nepravidelný ve více nebo rovno 50 % a méně než 75 % sledovaného období, za pravidelný 

ve více nebo rovno 75 % sledovaného období. 


Novodobé pozorování medvěda hnědého se na území České republiky obdobně jako u rysa ostrovida 

či vlka obecného datuje od období po roce 1945. Na rozdíl od rysů však k vlastnímu šíření 

medvědů docházelo až mnohem později, a to v důsledku rychlého růstu populace na sousedním 

Slovensku po roce 1960 (JANÍK et al. 1986). První údaj o výskytu pochází z roku 1946, kdy byl 

jeden medvěd pozorován v pralese Razula u Velkých Karlovic na Ja vor ní kách (BARTOŠOVÁ <strong>2004</strong>). 

Další konkrétní pozorování (PŠURNÝ & NESRSTA 1974) pochází až z konce května 1963, kdy 

několik osob pozorovalo medvěda v časných ranních hodinách v blízkosti železniční stanice ve 

Velké nad Veličkou (okr. Hodonín) na úpatí Bílých Karpat. Další po zo ro vá ní pochází z Beskyd 

z roku 1970 (PAVELKA in litt.) a od roku 1972 medvědi začali tato po ho ří navštěvovat pravidelněji. 

Pouze mezi rokem 1983 a 1987 byla pozorování méně častější. Většina zjištěných výskytů 

pochází z Beskyd (Moravskoslezské Beskydy, Vse tín ské vrchy a Javorníky). V těchto oblastech 

se dá výskyt medvědů také označit od roku 1980 za častý, v Bílých Karpatech za pravidelnější 

a na ostatním území České republiky pouze za náhodný. V Beskydách byli medvědi zjištěni 

i v zimním období, byly nalezeny zimní brlohy a po zo ro vá ny byly i med vě di ce s medvíďaty. 

Konkrétní důkazy o porodech mláďat na území České re pub li ky však schá ze jí. Někteří jedinci 

20

Tab. 1. Výskyt a početnost medvěda hnědého (Ursus arctos) v České republice a v sousedních státech 

(SWENSON et al. 2000, ČERVENÝ et al. 2001) 

Tab. 1. Occurrence and abundance of the brown bear (Ursus arctos) in the Czech Republic and in sur rouding 

countries (SWENSON et al. 2000, ČERVENÝ et al. 2001) 

stát / country oblast / area početnost / abundance vývoj populace 

/ population development 

Česko / Czech Republic Karpaty / Carpathians 2–5 zvyšující se / increasing 

Slovensko / Slovakia Karpaty / Carpathians 700 zvyšující se / increasing 

Polsko / Po land Karpaty / Carpathians 100 stálá / stable 

Rakousko / Austria Alpy / Alps 23–28 zvyšující se / increasing 

občas migrují i poměrně daleko z Beskyd, při čemž musejí překonat po měr ně přehledné, zemědělsky 

intenzivně obhospodařované a be zle sé ob las ti. Zvýšený počet pozorování v těchto oblastech 

vyvolává klamný dojem o výskytu více medvědů na větším úze mí, ačkoliv se vždy jedná pouze 

o potulky jednoho jedince. Tak se na pří klad jeden mladý sa mec zatoulal v březnu a dubnu roku 

1989 až do Jeseníků, do podhůří Orlických hor, na Čes ko mo rav skou vrchovinu a na Drahanskou 

Obr. 1. Mapa rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) v České republice v letech 1945–1969 (hvězdička 


Fig. 1. Occurrence of the brown bear (Ursus arctos) in the Czech Republic during 1945–1969 (asterisk 

– sporadic occurrence in mapping quadrat). 

21

Tab. 2. Změny areálu rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) v České republice (vzácný či občasný 

výskyt – výskyt v méně než 50 % sledovaného období; nepravidelný výskyt – výskyt ve ve více nebo rovno 

50 % a méně než 75 % sledovaného období; pravidelný výskyt – výskyt ve více nebo rovno 75 % sle do vané 

ho období; n – počet mapovacích čtverců s prokázaným výskytem; km 2 , % – území s výskytem vlka) 

Tab. 2. Changes of distribution of the brown bear (Ursus arctos) in the Czech Republic (rare or sporadic 

occurrence – occurrence in less than 50% of observed period; irregular occurrence – occurrence in more 

or equal to 50% and less then 75%; regular occurrence – occurrence in more or equal to 75%; n – number 

of quadrats with the occurrence; km 2 , % – area of the occurrence) 

období občasný výskyt nepravidelný výskyt pra vi del ný výskyt celkem 

period sporadic occurrence irregular occurrence regular occurrence together 

n km2 % n km2 % n km2 % n km2 % 

1945–1949 1 130 0,16 – – – – – – 1 130 0,16 

1950–1959 – – – – – – – – – – – – 

1960–1969 1 130 0,16 – – – – – – 1 130 0,16 

1970–1979 17 2280 2,71 – – – – – – 17 2280 2,71 

1980–1989 41 5510 6,53 – – – – – – 41 5510 6.53 

1990–1999 37 4970 5,89 4 540 0,63 – – – 41 5510 6,53 

2000–2003 17 2280 2,71 4 540 0,63 4 540 0,63 25 3360 3,98 

vrchovinu (CRHA 1989, PÍČ 1989, ŠIMEK 1989), kde prokazatelně prošel v období od 14. 3. do 

22. 4. trasu minimálně dlou hou téměř <strong>35</strong>0 km (ŠI MEK 1989) a jen na území České republiky se 

musel pohybovat na více jak 4000 km 2 . Konec potulky tohoto jedince ukončila až narkotizační 

střela, která mu po oddělení jehly v těle ná sled ně přivodila i smrt (ŠIMEK 1989, SLAVOTÍNEK in litt.). 

Jiný mladý medvěd pak v květnu 1994 došel dokonce až na Náchodsko (JIROUŠEK 1994). Další 

medvědi se vyskytovali v květnu 1993 a v dubnu až říjnu 1996 v Jeseníkách (MLČOUŠEK 1993, 

KLÁR 1996, LATNER 1996, 1997), V červnu 1995 v Oderských vrších (KOŘÍNEK 1995) a v červenci 

2002 v oblasti Moravského krasu (ZAJÍČEK ad verb.). Naprosto unikátní je zjištění za tou la né ho 

medvěda v červnu a čer ven ci 2002 v průmyslové oblasti Ostravska, kde jeden mladý je di nec 

pobýval několik týdnů v opuštěných sadech v okolí uhelných dolů v Orlové (PĚCHOVIČ in litt.). 

Výskyt na našem úze mí zároveň představuje nejzápadnější okraj rozšíření karpatské po pu la ce. 

I když pozorování medvědů na našem území neustále přibývá, je jeho početnost od ha do vá na 

jen na 2–5 jedinců (tab. 1). Pravidelnější rozmnožování není zcela vyloučeno. 

� 





� 





22

� 

Obr. 4. Mapa rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) v České republice v letech 1990–1999 (hvězdička – 

občasný výskyt v mapovacím kvadrátu; prázdné kolečko – nepravidelný výskyt v mapovacím kvadrátu). 


– sporadic occurrence in mapping quadrat; open circle – irregular occurrence in mapping quadrat). 

� 


– občasný výskyt v mapovacím kvadrátu; prázdné kolečko – nepravidelný výskyt v mapovacím kvadrátu; 

plné kolečko – pravidelný výskyt v mapovacím kvadrátu). 


– sporadic occurrence in mapping quadrat; open circle – irregular occurrence in mapping quadrat, black 

circle – regular occurrence in mapping quadrat). 

Vývoj populace medvěda hnědého v České republice po roce 1945 je patrný z obr. 1–5 

a tab. 2. Zatímco v obdobích 1945–1949 a 1960–1969 (obr. 1) byl výjimečný výskyt tohoto 

druhu znám pouze z jednoho mapovacího čtverce (0,16 % území České republiky, tj. 130 km 2 ), 

v období 1970–1979 (obr. 2) byl občasný výskyt zaznamenán již v 17 čtvercích (2,71 %, tj. 

2280 km 2 ). Šíření medvědů pokračovalo i v období 1980–1989 (obr. 3), kdy byl výskyt stále 

ještě občasného charakteru zaznamenán již v 41 čtvercích (6,53 %, tj. 5510 km 2 ). Ob dob ná 

situace byla i v období 1990–1999 (obr. 4). Tehdy byl výskyt medvěda znám celkem také 

z 41 čtverců (6,53 %, tj. 5510 km 2 ), avšak již ve čtyřech čtvercích (0,63 %, tj. 540 km 2 ) bylo 

mož né výskyt označit za nepravidelný. V posledním období, 2000–2003 (obr. 5) je výskyt znám 

sice jen z 25 čtverců (3,98 %, tj. 3360 km 2 ), přičemž nepravidelný výskyt je znám opět ze čtyř 

čtver ců (0,63 %, tj. 540 km 2 ), avšak v dalších čtyřech čtvercích (0,63 %, tj. 540 km 2 ) se jedná 

o výskyt pravidelný. 

PODĚKOVÁNÍ 

Na tomto místě je naší povinností poděkovat všem členům mysliveckých honiteb v celé České republice, 

jakož i všem pracovníkům ochrany přírody, kteří laskavě uvedli svá pozorování v dotaznících. Zvláštní 

dík patří L. KUNCOVI (Ostrava), F. ŠULGANOVI (Rožnov pod Radhoštěm) a všem spolupracovníkům CHKO 

Bes ky dy, kteří se podíleli na monitoringu výskytu medvěda. Tento příspěvek vznikl v rámci řešení projektu 

GA ČR číslo S6093003. 

LITERATURA 


Acta. Sci. Natur. Brno, 28(3): 1–111. 

ANDĚRA M. & HANZAL V., 1996: Atlas rozšíření savců v České republice – předběžná verze. II. Šelmy 

(Carnivora). Národní muzeum, Praha, 85 pp. 


BARTOŠOVÁ D., 1995: Výskyt a ochrana medvěda hnědého v CHKO Beskydy. Veronika, 9(1), Příloha pro 

CHKO Beskydy: XXVI–XXVII. 



BARTOŠOVÁ D., <strong>2004</strong>: Medvěd hnědý v CHKO Beskydy. Svět myslivosti, 2:16–20. 

CRHA F., 1989: Setkání s medvědem. Myslivost, 7: 162. 

25

ČERVENÝ J., FEJKLOVÁ P. & KOUBEK P., 2002: Poznámky k potravě medvěda hnědého (Ursus arctos) v Beskydech. 

<strong>Lynx</strong>, n. s., 32: 105–108. 

ČERVENÝ J. & KOUBEK P., 2003: The brown bear in the Czech Republic. Pp.: 245–257. In: KRYŠTUFEK B., 

FLAJŠMAN B. & GRIFfiTS H. I. (eds.): Living with Bears. Ecological Forum of the Liberal Democracy of 

Slovenia, Ljubljana, 365 pp. 




HOŠEK E., 1967: Medvědi na Moravě a ve Slezsku. Acta Mus. Siles., Ser. A., 16: 173–184. 

HŮRKA L., 1982: Zvěř západních Čech, historie a současnost. Sbor. Západočes. Muz. v Plzni, Přír., 

43: 1–118. 


vo ra) und die Paarhufer (Artiodactyla). Fol. Mus. Rer. Natur. Bohem. Occid., Ser. Zool., <strong>35</strong>: 1–<strong>35</strong>. 

JANÍK M., VOSKÁR J. & BUDAY M., 1986: Present distribution of the brown bear (Ursus arctos) in Cze choslo 

va kia. Folia Venat., 16: 331–<strong>35</strong>2. 

JIROUŠEK J., 1994: Medvěd “průzkumník”. Myslivost, 1994(7): 9. 

KLÁR S., 1996: Medvěd v Jeseníkách je! Myslivost, 1996(11): 34. 

KOKEŠ O., 1961: Šelmy v jižních Čechách a jejich konec. Živa, 9: 69–72. 

KOŘÍNEK G., 1995: Medvěd na Vítkovsku. Myslivost, 1995(11): 27. 

LATNER J., 1996: Návrat medvěda do Jeseníků? Myslivost, 1996(8): 34. 

LATNER J., 1997: Opět medvěd. Myslivost, 1997(1): 20. 

MLČOUŠEK J., 1993: Na Bruntálsku se objevil medvěd. Myslivost, 1993(9): 9. 

PAVELKA J. & TREZNER J., 2001: Příroda Valašska. ČSOP, Vsetín, 488 pp. 

PÍČ J., 1989: Medvěd pod Orlickým horami. Myslivost, 1989(6): 142. 

PŠURNÝ A. & NESRTA M., 1974: Medvěd na Moravě. Myslivost, 1974(9): 210–211. 

SWENSON J. E., GERSTL N., DAHLE B. & ZEDROSSER A., 2000: Action plan for the conservation of the brown 

bear in Europe (Ursus arctos). Nature and Environment, No. 114. Council of Europe Publishing, Strasbourg, 

69 pp. 

ŠIMEK P., 1989: Medvědí štvanec na Moravě. Veronika, 4: 14–16. 

VODÁK L., 1993: Šumavští medvědi, jejich historie a perspektivy. NP Šumava, Vimperk, 44 pp. 

26


Poznámky k potravě vlka obecného (Canis lupus) v České republice 

On the diet of the wolf (Canis lupus) in the Czech Republic 

Petra FEJKLOVÁ 1 , Jaroslav ČERVENÝ 2 , Petr KOUBEK 2 , 

Dana BARTOŠOVÁ 3 & Luděk BUFKA 4 

1 katedra zoologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2, Česko; fejklova@hotmail.com 

2 Ústav biologie ob rat lov ců AV ČR, Květná 8, 603 65 Brno, Česko; 

jardaryscerveny@centrum.cz, kou bek@brno.cas.cz 

3 Správa CHKO Beskydy, Nádražní 36, 756 61 Rož nov p. Radhoštěm, Česko; bartosova@schkocr.cz 

4 Správa NP a CHKO Šumava, Sušická 399, 341 92 Kašperské Hory, Česko; ludek.bufka@npsumava.cz 


Abstract. The diet of the wolf (Canis lupus) was assessed using 17 faeces samples taken in the period 

2000–<strong>2004</strong> and by analysis of 69 carcasses found in 1995–<strong>2004</strong>. Nine scat sam ples and sixty two carcasses 

were collected in the Beskydy Mts. (eastern Moravia) and eight scat samples and seven carcasses come 

from the Šumava Mts. (south-western Bohemia). Ac cor ding to the scat analysis, ungulates were the most 

frequent food category when the whole country was assessed (F=64.7%), predominantly Cervus elaphus 

and Sus scrofa. This was also true for the regions – the Moravskoslezské Beskydy Mts. together with the 

Javorníky Mts. (F=55.6%) and the Šumava Mts. (F=75.0%). Brown hare was the second most important 

food category (<strong>35</strong>.3% in the whole country, 44.4% in the Moravskoslezské Beskydy Mts. together with 

the Javorníky Mts., 25.0% in the Šumava Mts.). Domestic animals (sheep) re pre sen ted 5.9% of the overall 

diet composition in the Czech Republic and 11.1% in the Mo rav sko slez ské Beskydy and the Javorníky 

Mts. Similarly, insectivores made up 5.9% of the overall diet in the Czech Republic and 11.1% in the Morav 

sko slez ské Beskydy and the Ja vor ní ky Mts. Fruits of Prunus cerasus represented 11.8% of the overall 

diet in the Czech Re pub lic and 22.2% in the Moravskoslezské Beskydy and the Javorníky Mts. Other 

unidentified plant material (25.2% in the whole country, 33.3% in the Moravskoslezské Beskydy Mts. and 

the Javorníky Mts., 12.5% in the Šumava Mts.) could not be a food source. The results of the scat analysis 

are given in Table 1. They bring a new proof of the wolf occurrence in the Šumava Mts. The analysis of 

verified car cas ses showed rather different results, e. g. a total absence of Lepus europaeus, occurrence of 

domestic dogs (D=4.4%) as well as higher numbers of do mes tic sheep in the Beskydy Mts. (D=46.8%). 

The most dominant prey in the whole Czech Republic were ungulates (D=52.2%), followed by sheep 

(D=42.0%). No verified findings of sheep carcasses come from the Šumava Mts., the value of dominance 

of ungulates in the prey reached 71.4% in this region. The results of the carcass analysis are given in Table 

2. Adult females of Capreolus capreolus (D=66.7%) and Cervus elaphus (D=54.5%) prevailed among the 

killed animals, but the value of dominance of adult males was also high: 33.3% in C. capreolus and 22.7% 

in C. elaphus. In Sus scrofa, one- to two- year old individuals were most abundant (D=60.0%). 

ÚVOD 

Vlk obecný (Canis lupus) byl na území České republiky v minulosti zcela vyhuben. První novodobý 

údaj o výskytu vlka se objevil v roce 1947 na severní Moravě v oblasti Starého Města 

pod Sněžníkem. I další následující doložené doklady výskytu z let 1963 a 1965 po chá ze ly ze 

27

severní Moravy (ŠŤASTNÝ 1966) a snad i z Beskyd (ANDRESKA & ANDRESKOVÁ 1993). Zhruba od 

roku 1994 žijí vlci již stále na pomezí se Slovenskem v centrální oblasti Mo rav sko slez ských 

Beskyd, v Javorníkách a Vsetínských vrších (BARTOŠOVÁ 2001, ČERVENÝ et al. 2001). Ojedinělé 

kusy pak pravidelně migrují do oblasti Jeseníků (MLČOUŠEK 1993) a občas i do dalších oblastí. 

V Čechách existuje první údaj o výskytu u Pivoně v Českém lese z roku 1953, tehdy však byly 

zjištěny pouze stopy (ŘEHOŘ 1954). Další doklady o výskytu vlka v Čechách pochází sice ze 

70. let 20. století, jednalo se však pravděpodobně pouze o jedince uniklé ze zajetí (např. MILES 

1964, LAŇKA 1989, HŮRKA 1992, ANDĚRA & ČERVENÝ 1994, ANDĚRA & HANZAL 1996). Současný 

pravidelný výskyt vlků na Šumavě (včetně bavorské a rakouské stra ny pohoří) však zatím musí 

být přijímán velmi opatrně, protože možnost záměny se zdi vo če lý mi psy či kříženci psa a vlka 

není zcela vyloučena (BUFKA et al. v tisku) a vyloučit nelze ani opětovný výskyt jedinců pocházejících 

ze soukromých chovů. Celková početnost populace vlka obecného v České republice 

se odhaduje na 5 až 15 kusů (ČERVENÝ et al. 2001, ANDĚRA et al. <strong>2004</strong>). 

Ačkoliv výskytu vlka obecného je v České republice věnována značná pozornost, konkrétní 

poznatky o jeho biologii jsou zatím nedostatečné. Protože z našeho území scházejí i jakékoliv 

údaje o složení potravy, považujeme za vhodné zveřejnit naše dílčí výsledky analýz trusu z oblasti 

Moravskoslezských Beskyd, Javorníků a Šumavy. 


Potrava vlka obecného byla zjišťována na základě rozboru vzorků trusu a na základě vyhodnocení nalezené 

kořisti. Celkem bylo analyzováno 17 vzorků trusu vlků, které byly získány sběrem v Beskydech (9 vzorků 

z Mo rav sko slez ských Beskyd a Javorníků) a na Šumavě (8 vzorků) v letech 2000–<strong>2004</strong>. Většina vzorků 

po chá ze la z letního období (VI.–VIII.). Analýza trusu byla provedena standardním způsobem (DELIBES 

1980, GADE-JORGENSEN & STAGEGAARD 2000, VLACHOS et al. 2000). Každý segment byl rozplaven ve vodě 

na Petriho misce. Jednotlivé komponenty byly od sebe navzájem odděleny pinzetou a rozděleny do skupin. 

V případě potřeby byla použita binokulární lupa. S použitím určovacích klíčů (DEBROT 1982, AICHELE & 

GOLTEOVÁ 1998) byly jednotlivé složky trusu determinovány pokud možno na úroveň druhu. Pro vyjádření 

výsledků byly po u ži ty hodnoty frekvence, které udávají, v kolika procentech vzorků trusu se vyskytovala 

daná složka potravy (LOSOS 1985). 

Vyhodnoceno bylo celkem 69 kadáverů prokazatelně způsobených vlkem (62 v Beskydech a 7 na Šuma 

vě) v letech 1995–<strong>2004</strong>. Stržné kusy u nichž byla jakákoliv pochybnost o jejich původci nebyly do 

vy hod no ce né zahrnuty. Pro vyjádření výsledků byly použity hodnoty dominance (LOSOS 1985). 


Podle rozborů vzorků trusu byly rozhodující složkou potravy vlka obecného jak v celé Čes ké 

republice, tak i v jednotlivých oblastech (Beskydy, Šumava) volně žijící kopytníci (64,71 % 

všech vzorků v ČR), následovaní zajícem polním (<strong>35</strong>,3 % všech vzorků v ČR). V oblasti Morav 

sko slez ských Beskyd a Javorníků byl z jednotlivých druhů nejčastější ko řis tí zajíc polní 

(F=44,4 %), následovaný jelenem lesním (F=33,3 %), srncem obecným (F=22,2 %) a prase 

tem divokým (F=11,1 %). Naopak v oblasti Šumavy bylo nejčastější ko řis tí prase divoké 

(F=37,5 %), následované jelenem lesním (F=25,0 %), zajícem polním (F=25,0 %) a srncem 

obecným (F=12,5 %). Tyto rozdíly se dají vysvětlit buď nižší po pu lač ní hustotou prasete divo 

ké ho v oblasti Beskyd než je na Šumavě, nebo větším tělesným rám cem a vyšší fyzickou 

zdatnosti prasat (a tím i pro vlka obtížněji ulovitelnou kořistí) v oblasti Beskyd. Ostatní druhy 

živočichů byly v potravě vlka obecného zastoupeny jen oje di ně le. V oblasti Beskyd byl na 

28

Tab. 1. Potrava vlka obecného podle analýz trusu v Moravskoslezských Beskydech, na Šumavě a v celé 

České republice v letech 2000–<strong>2004</strong> 

Tab. 1. The diet of the wolf according the faeces analysis in the Moravskoslezské Beskydy Mts., the 

Šumava Mts. and the Czech Republic during the period 2000–<strong>2004</strong> 

oblast (area) Beskydy Šumava Česká republika 

složky potravy (diet components) n=9 F [%] n=8 F [%] n=17 F [%] 

Insectivora sp. 1 11,1 – – 1 5,9 

Lepus eu ro paeus 4 44,4 2 25,0 6 <strong>35</strong>,3 

Sus scro fa 1 11,1 3 37,5 4 23,5 

Capreolus capreolus 2 22,2 1 12,5 3 17,7 

Cervus elaphus 3 33,3 2 25,0 5 29,4 

Ovis am mon f. aries 1 11,1 – – 1 5,9 

Prunus cerasus – plody (fruits) 2 22,2 – – 2 11,8 

rostlinný materiál (plant material) 3 33,3 1 12,5 4 23,5 

rozdíl od Šumavy v trusu vlka zjištěn i blíže neurčený hmy zo žra vec (F=11,1 %) a také domácí 

ovce (F=11,1 %). Zatímco blíže neurčený hmy zo žra vec představuje patrně jen náhodnou ko řist, 

zbytky ulovené ovce zajisté souvisejí s podstatně vyšším počtem ovcí chovaných v Beskydech 

(ONDRUCH 2003). V současné době je odhad počtu ovcí chovaných v oblasti Bes kyd okolo 10 000 

(na území CHKO Beskyd asi 4000), zatímco na Šumavě obdobný odhad ne pře sa hu je hodnotu 

1000. V roce 2003 byly také v Moravskoslezském a Zlínském kraji pro pla ce ny náhrady škod 

za zadávené ovce v celkové hodnotě 29 700 Kč, zatímco v oblasti Šumavy nebyly žádné škody 

způsobené vlkem ani nárokovány. Z rostlinných složek potravy byly z oblasti Beskyd určeny 

pouze plody třešní (F=22,2 %); ostatní složky rostlinného materiálu (F=33,3 % v Beskydech 

a F=12,5 % na Šumavě) nemusejí představovat potravu, ale pouze pasivně po zře nou součást při 

konzumaci kořisti (součást zažívacího traktu kořisti či přichycené části rost lin na srsti kořisti). 

Přehled jednotlivých složek potravy vlka obecného v České republice podle analýz vzorků 

trusu přináší tab. 1. 

Vyhodnocení nalezených zbytků stržené kořisti přináší poněkud odlišné výsledky složení 

potravy než analýzy vzorků trusu, např. úplnou absenci zajíce polního nebo výskyt do má cích 

psů v obou sledovaných oblastech či výrazně vyšší podíl domácích ovcí v Beskydách. V rámci 

obou oblastí jsou však shodně jako u rozborů trusu nejpočetnější skupinou kořisti také volně 

žijící kopytníci (D=52,2 %), následovaní však domácí ovcí (D=42,0 %). V Bes ky dách je hod no ta 

dominance ulovených ovcí dokonce 46,8 %, což je jen o málo nižší než 50,0 % u volně žijících 

kopytníků. Na Šumavě neexistují prokazatelné nálezy ovcí str že né vlky, i když tuto možnost 

nelze úplně vyloučit. Všechny šumavské případy mrtvých ovcí, u kterých byl za pů vod ce označen 

vlk (n=18), byly při bližším šetření vyhodnoceny jako zabití psem, výjimečně rysem, nebo 

v dosti případech nešlo původce jednoznačně určit. Tato skutečnost mohla spolu s celkově velmi 

malým souborem kadáverů hodnocených na Šumavě (n=7) ovlivnit i velmi vysokou hodnotu 

dominance pro kopytníky (D=71,4 %) v této oblasti. Přehled jednotlivých složek potravy vlka 

obecného v České republice podle na le ze ných kadáverů přináší tab. 2. 

Mezi ulovenými jedinci srnce obecného a jelena lesního převládaly samice (66,7 % u srnce 

obecného a 54,5 % u jelena lesního) nad samci a mláďaty, tento rozdíl však není tak výrazný 

jako ve stejných oblastech sledování u rysa ostrovida (např. ČERVENÝ et al. 1999). Podíl ulove 

ných dospělých srnců činil 33,3 % (oproti 15,8 % u rysa), podíl dospělých jelenů 22,7 % 

29

Tab. 2. Prokázaná stržená kořist vlka obecného v Moravskoslezských Beskydech, na Šumavě a v celé 

Čes ké republice v letech 1995–<strong>2004</strong> 

Tab. 2. Verified carcasses killed by the wolf in the Moravskoslezské Beskydy Mts., the Šumava Mts. and 

the Czech Republic during the period 1995–<strong>2004</strong> 

oblast (area) Beskydy Šumava Česká republika 

kadavery (killed animals) n=62 D [%] n=7 D [%] n=69 D [%] 

Sus scro fa 5 8,1 – – 5 7,3 

bachyně (female) 1 1,6 – – 1 1,5 

lončák (sub a dult) 3 4,8 – – 3 4,4 

sele (young) 1 1,6 – – 1 1,5 

Capreolus capreolus 8 12,9 1 14,3 9 13,0 

srnec (male) 2 3,2 1 14,3 3 4,4 

srna (fe ma le) 6 9,7 – – 6 8,7 

Cervus elaphus 18 29,0 4 57,1 22 31,9 

jelen (male) 4 6,5 1 14,3 5 7,3 

laň (fe ma le) 10 16,1 2 28,6 12 17,4 

kolouch (young) 4 6,5 1 14,3 5 7,2 

Ovis am mon f. aries 29 46,8 – – 29 42,0 

beran (male) 1 1,6 – – 1 1,5 

ovce (fe ma le) 27 45,6 – – 27 39,1 

jehně (young) 1 1,6 – – 1 1,5 

Bos pri mi g e ni us f. taurus 1 1,6 – – 1 1,5 

tele (young) 1 1,6 – – 1 1,5 

Canis lu pus f. familiaris 1 1,6 2 28,6 3 4,4 

(oproti 0,7 % u rysa). U prasete divokého byly nejčastější kořistí dospívající jedinci mezi 

jedním a dvěmi roky stáří (tzv. lončáci), jejichž hodnota dominance byla 60,0 % (opro ti 4,3 % 

u rysa, viz. ČERVENÝ et al., 1999). Poměr pohlaví a věková struktura vlkem ulo ve ných ko pytní 

ků je patrná z tab. 3. 

Řada autorů (např. BALIŠ 1969, HELL & SLÁDEK 1974, BIBIKOV 1988, KRYŠTUFEK et al. 1988, 

MERIGGI et al. 1991, OKARMA 1991, 1995, 1997, PETERS 1993, MUSZYNSKA 1996, ANDERSONE 

1998, HELL et al. 2001, aj.) charakterizuje vlka obecného jako typického masožravce, který 

však na rozdíl od rysa ostrovida příležitostně konzumuje i rostlinnou potravu. Hlavní potravu 

sice tvoří různé druhy kopytníků, jako je los, jelen lesní, prase divoké nebo srnec obecný, ale 

Tab. 3. Poměr pohlaví a věková struktura stržené kořisti vlka obecného v celé České republice v letech 

1995–<strong>2004</strong> 

Tab. 3. Sex and ege structures of carcasses killed by the wolf in the Czech Republic during the period 

1995–<strong>2004</strong> 

druh dospělý samec dospělá samice dospívající jedinec mládě 

(species) (adult male) (adult female) (subadult individual) (young ster) 

n % n % A % n % 

Sus scro fa (n=5) – – 1 20,0 3 60,0 1 20,0 

Capreolus capreolus (n=9) 3 33,3 6 66,7 – – – – 

Cervus elaphus (n=22) 5 22,7 12 54,5 – – 5 22,7 

30

vlk nepohrdne ani různými drobnými obratlovci, větším hmyzem či lesními plody. S oblibou 

požírá i zdechliny. V době nedostatku potravy nebo při snadné dostupnosti domácích zvířat 

častěji napadá i ovce, ale i skot či koně. Tyto škody však bývají někdy zveličovány a mnohdy 

jsou pravými viníky zdivočelí domácí psi. I přes drobné regionální rozdíly a nepodstatné výjim 

ky jsou v posledních asi dvaceti letech nejčastější kořistí vlka v karpatské oblasti: jelen 

lesní, prase divoké a srnec obecný. Tyto tři druhy představují v závislosti na oblasti a roční 

době 70–95 % veškeré potravy (BRTEK & VOSKÁR, 1987, VOSKÁR 1993, OKARMA 1997, HELL at 

al. 2001, FINĎO 2002). Obdobně je tomu tak i u izolované populace vlků v Sasku (ANSORGE et 

al. <strong>2004</strong>) či v Bialowiežském pralese (OKARMA et al. 1995). Poněkud rozdílné výsledky byly 

zjištěny v zemědělsky intenzivně obhospodařované krajině Apenin v severní Itálii (ME RIGGI et 

al., 1991), kde rozhodující složku potravy představovala hospodářská zvířata a plody Rosacae, 

kopytníci (zejména prase divoké) však představovali druhou nejpočetnější skupinu kořisti. 

Vlci také cíleně loví ostatní psovité šelmy, např. na Slovensku byl v potravě zjištěn podíl 

10,4 % lišek a 7,9 % toulavých psů (VOSKÁR 1993). Z ulovené kořisti může vlk sice najednou 

zkonzumovat až 9–12 kg masité potravy, v době nouze však naopak vydrží hladovět i několik 

dní. Denní spotřeba masité potravy se pohybuje v rozmezí 0,10–0,21 kg/1 kg živé hmotnosti 

vlka, což představuje spotřebu přibližně 4,5–9 kg na jednoho dospělého vlka. Pro to že vlci ve 

volné přírodě nežerou každodenně, roční spotřeba jednoho kusu (bez rozdílu věku a pohlaví) 

se odhaduje na 500–800 kg masa (BIBIKOV 1988, OKARMA 1997, HELL et al. 2001). Vlci loví 

většinou ve smečce, svou kořist obklíčí a strhnou k zemi. Trhají a žerou ji ihned po usmrcení 

či ještě zaživa okamžitě po povalení na zem. Zpravidla začínají konzumovat její zad ní část, po 

sežrání slabin otvírají břišní dutinu, ze které kromě obsahu žaludku požírají veškeré vnitřnosti. 

Konzumují také podkožní tuk, zejména v zimním období. Z větší kořisti nakonec zůstane jen 

hlava, páteř, do okolí roztahané dlouhé kosti končetin a kusy kůže. Menší kořist, např. srnce či 

ovci často vlčí smečka sežere téměř celou. Nasycení vlci si poměrně často odnášejí kusy kořisti 

a zahrabávají si ji do zásoby. Pokud se vlci vrátí ke zbytkům již ohlodané kořisti (např. v době 

nedostatku potravy) rozkoušou i velké kosti a pozřou všechny stravitelné zbytky (ČERVENÝ et 

al. 2000, HELL et al. 2001). 

Vzhledem k tomu, že náš soubor analyzovaných vzorků trusu a hodnocených kadáverů je malý 

a že většina vzorků pochází z letního období, není možné zachytit sezónní změny v potravě ani 

průkazně doložit výše uvedené literární údaje. Nicméně naše předběžné výsledky po tvr zu jí, 

že vlk obecný je i v podmínkách České republiky (resp. v Beskydech a na Šumavě) kla sic kým 

masožravcem a jeho potrava je zde totožná nebo velmi podobná jako jinde v Evropě, zvláště 

pak jako v oblasti Karpat, odkud k nám tento druh pravidelně migruje. 

Naše výsledky považujeme za dílčí a předběžné a jsme přesvědčeni, že další studium potravy 

vlka obecného přispěje k obohacení znalostí biologie tohoto u nás vzácného druhu. Za zvláště 

významné považujeme analýzy vzorků trusu a zjištěné výsledky potravy z oblasti Šumavy, neboť 

přinášejí nový důkaz o výskytu vlka obecného v této oblasti. 

PODĚKOVÁNÍ 

Na tomto místě je naší milou povinností poděkovat M. KOCUROVÉ (PřF UK Praha), L. KUNCOVI (zoo Ostrava), 

F. ŠULGANOVI (Rožnov pod Radhoštěm) a všem spolupracovníkům CHKO Beskydy a NP Šumava 

za sběr a poskytnutí vzorků trusu. Tento příspěvek byl vypracován v rámci řešení a za finanční podpory 

grantu AV ČR (S60993003). 

31

LITERATURA 

AICHELE D. & GOLTEOVÁ M., 1998: Co zde kvete? Ikar, Praha, 430 pp. 


Acta Sci. Natur. Brno, 28(3): 1–111. 

ANDĚRA M. & HANZAL V., 1996: Atlas rozšíření savců v České republice. Předběžná verze. II. Šelmy (Carnivora). 

Národní muzeum, Praha, 85 pp. 

ANDĚRA M., ČERVENÝ J., BUFKA L., BARTOŠOVÁ D. & KOUBEK P., <strong>2004</strong>: Současné rozšíření vlka obecného 

(Canis lupus) v České republice. <strong>Lynx</strong>, n. s., <strong>35</strong>: 5–12. 

ANDERSONE Ž., 1998: Summer nutrition of wolf (Canis lupus) in the Slitere Nature Reserve, Latvia. Proc. 

Latvian Acad. Sci., Sec. B, 52(1/2): 79–80. 


ANSORGE H., KLUTH G. & HAHNE S., <strong>2004</strong>: Die Ernährung der freilebenden Wölfe in Sachsen. Mitt. Sächs. 

Säugetierfr., 1: 6–9. 

BALIŠ M., 1969: Veľké šelmy a párnokopytníci v TANAP-e. Ochr. Přír., 24(6): 157–161. 



BIBIKOV D. I., 1988: Der Wolf. Die Neue Brehm-Bücherei, 587. A. Ziemsen Verlag, Wittenberg-Luther- 

-stadt, 198 pp. 

BRTEK L. & VOSKÁR J., 1987: Potravná biológia vlka v podmienkach slovenských Kárpat. Biológia, 42(10): 

985–990. 

BUFKA L., HEURICH M., ENGLENDER T., ČERVENÝ J., WÖLFL M. & SCHERZINGER W., v tisku: Wolf occurrence in 

the Czech-Bavarian-Austrian border region: rewiew of a history and current status. Silva Gabreta, 11. 



ČERVENÝ J., KOUBEK P. & BUFKA L., 1999: Aktualizace výskytu a potravy rysa ostrovida (<strong>Lynx</strong> lynx) v České 

republice. Ochr. Přír., 54(3): 82–88. 


DEBROT S., 1982: Atlas des poils de mammifères d’Europe. Fac. Univ. Neuchâtel, 208 pp. 

DELIBES M., 1980: Feeding Ecology of the Spanish <strong>Lynx</strong> in the Coto Donana. Acta Theriol., 25: 309–324. 

FINĎO S., 2002: Potravná ekológia vlka (Canis lupus) v Slovenských Karpatoch. Pp.: 43–55. In: URBAN P. 

(ed.): Výskum a ochrana cicavcov na Slovensku V. Štátna ochrana prírody SR, Centrum ochrany prí ro dy 

a krajiny, Banská Bystrica, 173 pp. 

GADE-JORGENSEN I. & STAGEGAARD R., 2000: Diet composition of wolves Canis lupus in east-central Finland. 

Acta Theriol., 45: 537–547. 

HELL P. & SLÁDEK J., 1974: Trofejové šelmy Slovenska. Príroda, Bratislava, 254 pp. 

HELL P., SLAMEČKA J. & GAŠPARÍK J., 2001: Vlk v slovenských Karpatoch a vo svete. PaRPRESS, Bra ti slava, 

182 pp. 


vo ra) und die Paarhufer (Artiodactyla). Fol. Mus. Rer. Natur. Bohem. Occ., Zool., <strong>35</strong>: 1–<strong>35</strong>. 

KRYŠTUFEK B., BRANCELJ A., KRŽE B. & ČOP J., 1988: Zveri II, Medvedi – Ursidae, Psi – Canidae, Mačke 

– Felidae. Lovska zveza Slovenije, Ljubljana, 319 pp. 

LAŇKA V., 1989: Vlci na Rakovnicku. Živa, 37(5): 237. 

LOSOS B., 1985: Ekologie živočichů. SNP, Praha, 287 pp. 

MERIGGI A., ROSA P., BRANGI A. & MATTEUCCI C., 1991: Habitat use and diet of the wolf in northern Italy. 

Acta Theriol., 36: 141–151. 

MILES P., 1994: Nálezy některých vzácnějších druhů obratlovců v období let 1966–1994 (vyjma třidy 

Aves – ptáci). Prunella, 20: 25–32. 

MLČOUŠEK J., 1993: Opět něco z Bruntálska – tentokrát vlk. Myslivost, 1993(5): 13. 

MUSZYNSKA M., 1996: Comparision of the spring and summer diet of the wolf and the red fox in the 

Biesczady Mountains. J. Wildlife Res., 1(2): 182–185. 

32

OKARMA H., 1991: Narrow fat content, sex and age of the red deer killed by wolves in winter in Carpathian 

Mountains. Holarct. Ecol., 14:169–172. 

OKARMA H., 1995: The trophic ecology of wolves and their predatory role in ungulate communities of 

forest ecosystems in Europe. Acta Theriol., 40: 3<strong>35</strong>–386 . 

OKARMA H., 1997: Wilk. Monografie Przyrodnicze 2. Lubulski klub Przyrodnikow, Świebodzin, 80 pp. 

OKARMA H., JEDRZEJEWSKA B., JEDRZEJEWSKI W., KRASINSKI Z . A., & MILKOWSKI L., 1995: The roles of preda 

ti on, snow cover, acorn crop and man – related factors on ungulate mortality in Bialowieza Primeval 

Fo rest. Acta Theriol., 40: 197–217. 

ONDRUCH T., 2003: Pasme ovce Valaši. 2. upravené vydání. ČSOP Salamander, Rožnov pod Radhoštěm, 

40 pp. 

PETERS G., 1993: Canis lupus Linnaeus 1758 – Wolf. Pp.: 47–106. In: NIETHAMMER J. & KRAPP F. (eds.): 

Handbuch der Säugetiere Europas. Raubsäuger I. AULA-Verlag, Wiesbaden, 526 pp. 

ŘEHOŘ E., 1954: Pozorování rysa v Českém lese. Vesmír, 33(5): 181. 

ŠTASTNÝ K., 1966: Další vlk ulovený na severu Moravy. Myslivost, 1966(4): 88–89. 

VLACHOS C., BAKALOUDIS D., DIMITRIOU M., KRITIKOU K. & CHOUVARDAS D., 2000: Seasonal food habits of the 

Europaen brown bear (Ursus arctos) in the Pindos Mountains, Western Greece. Folia Zool., 49: 19–25. 

VOSKÁR J., 1993: Ekológia vlka obyčajného (Canis lupus) a jeho podiel na formovaní a stabilite karpatských 

ekosystémov na Slovensku. Ochr. Prír., 12: 241–276. 

33

Recenzia 

KRAPP F. (ed.), 2001: Handbuch der Säugetiere Europas. Band 4: Flederiere. Teil I: Chiroptera I. Rhi no lophi 

dae, Vespertilionidae 1. AULA-Verlag, Wie bel she im, x+602 pp. ISBN 3-89104-638-3. 

KRAPP F. (ed.), <strong>2004</strong>: Handbuch der Säugetiere Europas. Band 4: Flederiere. Teil II: Chiroptera II. Ve sperti 

li o ni dae 2, Molossidae, Nycteridae. AULA-Verlag, Wiebelsheim, x+582 pp. ISBN 3-89104-639-1. 

Po dlhšej odmlke sa čitatelia príručky “Handbuch der Säugetiere Europas” dočkali pokračovania v podobe 

dvoch zväzkov, venovaných netopierom (Chiroptera). Zostavovateľom publikácie je Dr. Franz KRAPP 

zo Zoologisches Forschungsinstitut und Museum Alexander Koenig v Bonne, na spracovaní druhových 

tex tov sa okrem zostavovateľa podieľalo ďalších 28 autorov, všetko vedúce a renomované osobnosti chiro 

p te ro lo gic ké ho výskumu v Európe (W. AELLEN, H. J. BAAGØE, P. BENDA, W. BOGDANOWICZ, P. BOYE, B. 

ĐULIĆ, J. GAISLER, J. GEBHARD, R. J. GERELL, R. GÜTTINGER, A. GUILLÉN, O. VON HELVERSEN, I. HORÁČEK, C. 

IBÁÑEZ, A. KIEFER, B. KRYŠTUFEK, M. MUC CE DA, H. ROER, M. RUEDI, A. L. RUPRECHT, J. RYDELL, W. SCHOBER, 

F. SPIT ZEN BER GER, K. H. TAAKE, G. TOPÁL, Y. TUPINIER, H. VIERHAUS a A. ZAHN). 

V prvom zväzku sa nachádza krátky úvod, ktorý na 6 stranách obsahuje informáciu o spôsobe spracovania 

literatúry v príručke a zoznam použitých skratiek. Zoznam skratiek sa opakuje aj na začiatku druhého 

zväzku príručky. Za týmto krátkym úvodom nasleduje hlavná, systematická časť diela. Na jej začiatku 

zostavovateľ stručne charakterizuje rad Chiroptera, pričom uvádza základné rozdiely medzi Mega- a Microchiroptera 

so stručným uvedením názorov na problematiku ich fylogenetického pôvodu. Kapitolu uzatvára 

kľúč eu róp skych čeľadí netopierov, za ktorým nasledujú jednotlivými autormi spracované všetky európske 

druhy. V prvom zväz ku to sú Rhinolophus ferrumequinum, R. hipposideros, R. euryale, R. blasii, R. mehelyi, 

Myotis myotis, M. blythii, M. daubentonii, M. capaccinii, M. dasycneme, M. mystacinus, M. brandtii, M. 

emar gi na tus, M. nattereri, M. bechsteinii, Vespertilio murinus, Eptesicus serotinus a E. nilssonii. Druhý 

zväzok obsahuje kapitoly o Nyctalus noctula, N. lasiopterus, N. leisleri, Pipistrellus pipistrellus, P. me diter 

ra ne us/pyg ma e us, P. nathusii, P. kuhlii, Hypsugo savii, Plecotus auritus, P. austriacus, P. macro bulla 

ris, P. ko lom ba to vi ci, P. sardus, Barbastella barbastellus, Miniopterus schreibersii, Tadarida teniotis 

a Nycteris thebaica. Na záver 2. zväzku zostavovateľ zaradil ako prílohu kapitoly venované druhom Myotis 

aurascens a M. al ca thoe. Pred opisom jedntlivých druhov sú na začiatku čeľadí resp. rodov zaradené 

určovacie kľúče (spravidla podľa vonkajších, lebečných a zubných znakov). 

Spracovanie jednotlivých druhov v príručke sa v detailoch líši v závislosti na rozsahu dostupných po znatkov. 

Spravidla je v druhových textoch uvedený vedecký, nemecký, anglický a francúzsky názov druhu, 

zá klad ný opis a diagnóza, karyotyp, podrobný opis druhu (zafarbenie, lebka, zuby, postkraniálna kostra, 

terra typica), rozšírenie (s uvedením limitných bodov areálov), variabilita znakov, paleontológia, ekológia 

(životné prostredie, zloženie potravy, letová charakteristika, pohlavný vývoj a i.), vývoj mláďat, etológia 

(migrácie, hlasová charakteristika, sociálne prejavy a ďalšie údaje). U niektorých druhov sú doplnené aj iné 

informácie (napr. poznámky k systematike druhu, farebné anomálie, populačná štruktúra, zmeny početnosti, 

parazity, predátory, problematika besnoty, ochra na druhu). Druhový text je spravidla vybavený kvalitným 

obrazovým doprovodom (portrét, perovky diagnostických znakov, lebky a zubných charakteristík, baculum 

a i.), pra vi dlom je mapa rozšírenia, často aj sonogram a pod. Biometrické údaje sú uvedené v samostatných 

tabuľkách. Za opisom druhu je uvedená literatúra, týkajúca sa konkrétneho druhu, citácie prác, týkajúce sa 

všetkých druhov sú uvedené v časti “spoločná literatúra” v závere oboch zväz kov. Obidva zväzky obsahujú 

register názvov taxónov a adresár jednotlivých autorov. 

Na publikácii miestami cítiť časový odstup medzi odovzdaním rukopisov a samotnou tlačou (väčšina 

použitej literatúry je do roku 1995). Napriek tejto skutočnosti sa podarilo zostavovateľovi aspoň čiastočne 

publikáciu aktualizovať (napr. zaradením doplnkov literatúry pri niektorých druhoch). Okrem toho boli do 

publikácie zaradené opisy nových druhov resp. druhov s upraveným systematickým postavením, tj. Pipistrellus 

pyg ma e us, Plecotus macrobullaris, P. kolombatovici, P. sardus, Myotis aurascens a M. alcathoe. 

Na záver je možné konštatovať, že toto dvojzväzkové kompendium je významným dielom, ktoré prináša 

aktuálny a komplexný prehľad poznatkov o netopieroch Európy a je možné odporučiť ho každému 

zá u jem co vi o túto skupinu cicavcov. 

Marcel UHRIN 

34

<strong>Lynx</strong> (Praha), n. s., <strong>35</strong>: <strong>35</strong>–41 (<strong>2004</strong>). ISSN 0024–7774 

Nové nálezy myšice temnopásé (Apodemus agrarius) v Krkonoších 

New records of the striped field mouse (Apodemus agrarius) in the Krkonoše Mts 

(Czech Republic) 

Jiří FLOUSEK 1 , Vladimír VOHRALÍK 2 & Petra FEJKLOVÁ 2 

1 Správa Krkonošského národního parku, Dobrovského 3, CZ–543 11 Vrchlabí, Česko; jflousek@krnap.cz 

2 katedra zoologie PřF UK, Viničná 7, CZ–128 44 Praha 2, Česko; vohralik@natur.cuni.cz; fej klo va@hotmail.com 


Abstract. The striped field mouse (Apodemus agrarius), although widespread in Polish lowlands north 

of the Krkonoše Mts., has been rarely found in the Czech (southern) part of that mountain range. Since 1961, 

altogether 54 specimens of the species have been obtained at 18 localities, majority of them at altitudes up 

to 800 m a. s. l. Four possible ways of its north-south expansion from the Polish localities into the Czech 

part of the Krkonoše Mts. are discussed. A permanent and reproducing population of Apodemus agrarius 

seems to survive recently at the south-eastern foothills of the mountains, with a potential to continue its 

ex pan si on southwards into the inland of the Czech Republic. 

ÚVOD 

Myšice temnopásá, Apodemus agrarius (Pallas, 1771), obývá některé oblasti severního po hrani 

čí Čech, kam pronikla z téměř souvisle osídlených polských a německých nížin (KRA TO CHVÍL 

1976). Její občasný výskyt v Krkonoších byl již v minulosti několikrát podrobně dis ku to ván 

(HANÁK 1972, ANDĚRA et al. 1974). Jedná se o okrajové lokality druhu, který na území střední 

Evropy v průběhu 20. století často vykazoval výrazné změny hranic svého rozšíření (KRATO- 

CHVÍL 1976). Vzhledem k tomu, že v současné době zřejmě dochází k další masivní expanzi 

myšice temnopásé na Moravě (BRYJA & ŘEHÁK 2002), v některých oblastech Slo ven ska 

(DUDICH 1997) a nejspíše i v Rakousku a Maďarsku (SPITZENBERGER 1997, HERZIG-STRASCHIL 

et al. <strong>2004</strong>), domníváme se, že je třeba věnovat zvýšenou pozornost jejímu výskytu také na 

území Čech. Modelovým územím mohou být Krkonoše, kde se nám v průběhu posledních 

zhruba 30 let podařilo získat řadu dosud nepublikovaných nálezů, jejichž přehled podáváme 

v předloženém příspěvku. 

SLEDOVANÉ ÚZEMÍ 

Zájmové území jsme pro potřeby naší práce vymezili orografickým celkem vlastních Krkonoš, rozšířeným 

o přilehlé podhůří, především na jih a východ od tohoto pohoří. Plochu území tak omezuje Novosvětský 

průsmyk (700 m n. m.) na západě, Královecký průsmyk (510 m n. m.) na východě, česko-polská státní 

hranice na severu a spojnice měst Trutnov, Jilemnice a Vysoké nad Jizerou na jihu. 

<strong>35</strong>


Hodnocené nálezy myšice temnopásé pocházejí z následujících zdrojů: 

(A) Materiál shromážděný ve sbírkách Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy 

v Praze, který byl získán během nepravidelných odchytů prováděných v 70. letech 20. století pracovníky 

katedry v různých částech Krkonoš, nebo jako příležitostné nálezy dodané do sbírek katedry řadou 

spolupracovníků. 

(B) Materiál shromážděný na Odboru ochrany přírody a informatiky Správy Krkonošského národního 

parku ve Vrchlabí, který byl získán v letech 1983–<strong>2004</strong> během pravidelných i jednorázových odchytů, 

zaměřených na sledování početnosti drobných savců v různých biotopech Krkonoš. 

(C) Příležitostné doklady a ověřené/důvěryhodné nálezy, získané jako ohlas na článek v regionálním 

časopise Krkonoše (FLOUSEK <strong>2004</strong>). 

CHRONOLOGICKÝ PŘEHLED NÁLEZŮ MYŠICE TEMNOPÁSÉ V KRKONOŠÍCH 

1. 30. 9. 1961 – Úpské rašeliniště (asi 1420 m n. m.), 1 ex. (NEVRLÝ in HANÁK 1972, NEVRLÝ 2003). 

2. 3.– 5. 10. 1968 – Horní Albeřice (750 m n. m., údaj HANÁKA 1972 – 800 m n. m. je nepřesný), 14 ex. 

(10 MM a 4 FF – HANÁK 1972). 

3. 20.– 21. 10. 1969 – Pomezní Boudy (1030–1040 m n. m.), 5 ex. (MILES 1971). 

4. 21. 10. 1970 – Lampertice (asi 600 m n. m.), 2 ex. (2 FF: doklad PřF UK Praha – ANDĚRA et al. 1974). 

5. červenec až listopad 1972 – Lampertice (domov důchodců: 500 m n. m.), 3 ex. (1 M a 2 FF: doklady 

uloženy na katedře zoologie PřF UK Praha pod č. K-1032 až 1034) (obyvatelé domova důchodců). 

6. 28. 11. 1972 – Královec-Dvůr (540 m n. m.), chycen 1 ex. v hromadě slámy před stodolou (1 M: doklad 

uložen na katedře zoologie PřF UK Praha pod č. K-1026) (V. VOHRALÍK). 

7. podzim 1974 – Horní Al be ři ce (chalupa P. Peciny: 750 m n. m.), 1 ex. (1 M: doklad uložen na katedře 

zoologie PřF UK Praha pod č. K-1048) (P. PECINA). 

8. 25. 10. 1975 – Horní Albeřice (chalupa P. Peciny: 750 m n. m.), 1 ex. (1 M: doklad uložen na katedře 

zoologie PřF UK Praha pod č. K-1157) (P. PECINA). 

9. 4. 8. 1976 – Dolní Lysečiny (asi 650 m n. m.), 1 ex. (1 F: doklad uložen na katedře zoologie PřF UK 

Praha pod č. K-1161) (P. VLASÁK & M. TONNER). 

10. 26. 9. 1983 – Královec (lněné pole na úpatí Krá lo vec ké ho Špičáku: asi 550 m n. m.), 4 ex. zabity 

při sklizni lnu (B. BENEŠ in verb.). 

11. 16. 10. 1983 – Bobr (lemová vegetace podél budov, příkopů a stromořadí uprostřed luk a pastvin: 

600–610 m n. m.), chyceno 8 ex. (6 MM a 2 FF: doklady uloženy na Správě KRNAP pod č. 282–289) 

(J. FLOUSEK & Z. FLOUSKOVÁ). 

12. 10. 8. 1986 – Dolní Lysečiny (břehová vegetace podél rybníčku jižně od D. L.: 600 m n. m.), 

1 juv. ex. chycen do ruky (doklad uložen na Správě KRNAP pod č. 794) (J. VANĚK). 

13. 21. 8. 1993 – Rýchory (zá pra ží chalupy uprostřed obhospodařovaných luk: 740 m n. m.), chy cen 1 ex. 

(1 M: doklad uložen na Sprá vě KRNAP pod č. 3921) (O. PTÁČKOVÁ). 

14. 24. 8. 1993 – Úpské rašeliniště (rozhraní kleče a rašeliniště na okraji rašelinného jezírka: 14<strong>35</strong> m 

n. m.), chycen 1 ex. (1 M: doklad uložen na Správě KRNAP pod č. 3681) (J. FLOUSEK). 

15. 9. 9. 1994 – Úp ská jáma (břehová vegetace potoka, protékajícího suťovým kuželem s porostem Cala 

mag ro s tis villosa, v závěru ledovcového karu: 1300 m n. m.), chycen 1 ex. (1 F: doklad uložen na 

Správě KRNAP pod č. 4144) (J. FLOUSEK). 

16. podzim 2003 – Horní Lysečiny (čp. 38 u Lysečinské bd., uza vře ná luční enkláva obklopená druhotnou 

smrčinou ve věku asi 50 let: 960 m n. m.), chycen 1 ex. (L. KO BE L KA in verb.). 

17. 26. 12. 2003 – Mladé Buky (severní okraj obce pod Skřivaním vrchem: 490 m n. m.), chyceny 2 ex. 

v obývaném domě na levém břehu Úpy (1 F: doklad uložen na katedře zoologie PřF UK Praha pod 

č. K-1241) (J. MARTINEK). 

18. 21. 9. <strong>2004</strong> – Bobr (lemová vegetace příkopů a stromořadí uprostřed luk a pastvin: 600 m n. m.), chycen 

1 ex. (1 F: doklad uložen na Správě KRNAP pod č. 6460) (Z. FLOUSKOVÁ). 

36

19. poslední dekáda září <strong>2004</strong> – Horní Lysečiny (čp. 38 u Lysečinské boudy: 960 m n. m.), chyceny 2 ex. 

(L. KOBELKA in verb.). 

20. 20. 10. <strong>2004</strong> – Svoboda nad Úpou (spodní stanice lyžařského vleku Duncan, břeh potoka v úzce za říznu 

tém údolí s téměř uzavřenou luční enklávou: 570 m n. m.), chycen 1 ex. (Z. ŠAFÁŘ in verb.). 

21. 26. 10. <strong>2004</strong> – Horní Albeřice (u chaty Vápenka: 760 m n. m.), chycen 1 ex. (1 M: doklad uložen 

na Správě KRNAP pod č. 6595) (L. KOBELKA). 

22. 20. 11. <strong>2004</strong> – Svoboda nad Úpou (spodní stanice lyžařského vleku Duncan: 570 m n. m.), chycen 1 ex. 

(1 F: doklad uložen na Správě KRNAP pod č. 6596) (Z. ŠAFÁŘ). 

EKOLOGICKÉ ZHODNOCENÍ NÁLEZŮ 

K v a n t i t a t i v n í ú d a j e 

Většina myšic temnopásých ve sledovaném území byla získána náhodnými nálezy. V šesti přípa 

dech, kdy byl použit kvantitativní liniový nebo kvadrátový odchyt, je však možné ilustrovat 

Obr. 1. Nálezy myšice temnopásé (Apodemus agrarius) ve východní části sledovaného území (čísla od poví 

da jí chronologickému přehledu nálezů v textu) 

Fig. 1. Records of Apodemus agrarius in the eastern part of the study area (numbers correspond with 

the chronological list of records in the text) 

37

zastoupení dalších druhů, se kterými se Apodemus agrarius na příslušné lokalitě vy sky to va la, 

její dominanci a relativní početnost. 

Dominance, vyhodnocená bez ohledu na typ odchytu, se pohybovala mezi 6–34 %, relativní 

početnost mezi 5,0–13,8 ex./100 pastí u liniových odlovů, avšak pouze 0,3 ex./100 pastí u kvadrátových 

odchytů v polohách 1300 a 14<strong>35</strong> m n. m. 

Horní Albeřice 1968 (viz nález č. 2): Odchyt se 150 exponovanými pastmi (1 noc). Uloveno 41 ex. (Sorex 

araneus 4, S. minutus 1, Neomys fodiens 5, Crocidura suaveolens 2, Pitymys subterraneus 1, Micro tus 

arvalis 1, Apodemus flavicollis 3, A. sylvaticus 10, A. agrarius 14 – dominance 34 %, relativní početnost 

9,3 ex./100 p.). 

Pomezní Boudy 1969 (nález č. 3): Odchyt se 100 exponovanými pastmi (1 noc). Uloveno 30 ex. (Sorex 

araneus 9, S. alpinus 1, Neomys fodiens 4, Clethrionomys glareolus 4, Microtus arvalis 1, M. agres tis 1, 

Apodemus flavicollis/sylvaticus 5, A. agrarius 5 – dominance 17 %, relativní početnost 5,0 ex./100 p.). 

Dolní Lysečiny 1976 (nález č. 9): Odchyt do živochytek (počet pastí neznámý). Uloveno min. 11 ex. 

(So ri ci dae počet neznámý, Clethrionomys glareolus 2, Pitymys subterraneus 7, Microtus agrestis 1, 

Apo de mus agrarius 1 – dominance max. 9 %). 

Bobr 1983 (nález č. 11): Liniový odchyt s 58 exponovanými pastmi (1 noc). Uloveno 26 ex. (Clethrionomys 

glareolus 5, Microtus arvalis 1, Apodemus flavicollis/sylvaticus 12, A. agrarius 8 – dominance 31 %, 

relativní početnost 13,8 ex./100 p.). 

Úpské rašeliniště 1993 (nález č. 14): Kvadrátový odchyt s 288 exponovanými pastmi (72 pastí po 4 noci). 

Uloveno 16 ex. (Sorex araneus 3, S. minutus 1, S. alpinus 1, Microtus agrestis 5, Apodemus flavicollis 

5, A. agrarius 1 – dominance 6 %, relativní početnost 0,3 ex./100 p.). 

Úpská jáma 1994 (nález č. 15): Kvadrátový odchyt s 360 exponovanými pastmi (72 pastí po 5 nocí). 

Uloveno 17 ex. (Sorex araneus 2, S. alpinus 3, Pitymys subterraneus 5, Microtus agrestis 2, Apodemus 

fla vi col lis 4, A. agrarius 1 – dominance 6 %, relativní početnost 0,3 ex./100 p.). 

V ý š k o v é r o z š í ř e n í 

Myšice temnopásá byla ve sledovaném území nalezena celkem na 18 lokalitách v nadmořské 

výšce od 490 m (Mladé Buky) po 14<strong>35</strong> m (Úpské rašeliniště). Většina lokalit (72 %) i jed notli 

vých nálezů (80 %) pocházela z výšky do 800 m n. m., odchyty z vyšších poloh byly spíše 

sporadické (tab. 1). 

D y n a m i k a n á l e z ů 

Detailní hodnocení výskytu myšic temnopásých na české straně Krkonoš v závislosti na čase 

je dosti pro ble ma tic ké, protože hodnocený materiál byl získán nesystematicky a s odlišným 

úsilím v různých obdobích. 

Pro hodnocení “časového” výskytu Apodemus agrarius jsme se pokusili využít údaje o početnosti 

jiných druhů, které by svými populačními cykly ve východní části pohoří snad mohly 

Tab. 1. Hypsometrické rozložení nálezů myšice temnopásé (Apodemus agrarius) v Krkonoších 

Tab. 1. Hypsometric dis tribution of records (localities and specimens) of Apodemus agrarius in the 

Kr ko no še Mts 

nadm. výška n ≤ 500 501–600 601–700 701–800 801–900 901–1000 1001–1100 > 1100 

počet lokalit 18 2 6 2 3 – 1 1 3 

počet ex. 54 5 11 9 18 – 3 5 3 

38

naznačovat i kolísání početnosti myšice temnopásé. V případě hraboše mokřadního (Micro tus 

agrestis) byla populační maxima zjištěna v letech 1983, 1986, 1990, 1993, 1997, 2001 a <strong>2004</strong>. 

U myšic (Apodemus flavicollis/sylvaticus) byla maxima v letech 1983, 1985, 1988, 1993, 1996, 

[1999], 2001 a <strong>2004</strong> výrazně vázána na úrodu smrkových šišek v předchozích letech (1984, 

1987–1988, 1992, 1995, 2000, <strong>2004</strong>). 

I přes jisté podobnosti s populačními maximy výše uvedených druhů hlodavců v období 

od 80. let minulého století (roky 1983, 1993, <strong>2004</strong>) se nám však nepodařilo nalézt v časovém 

rozložení dosavadních nálezů Apodemus agrarius v Krkonoších jakékoliv zákonitosti (1961: 

1 lokalita / 1 ex., 1968: 1/14, 1969: 1/5, 1970: 1/2, 1972: 2/4, 1974: 1/1, 1975: 1/1, 1976: 

1/1, 1983: 2/12, 1986: 1/1, 1993: 2/2, 1994: 1/1, 2003: 2/3, <strong>2004</strong>: 4/6). 

DISKUSE 

Celkem 54 exemplářů myšice temnopásé získaných v letech 1961–<strong>2004</strong> na 18 lokalitách na 

české straně Krkonoš nám umožňuje naznačit pravděpodobné cesty jejího průniku do českého 

podhůří, případně odhadnout budoucí vývoj českých populací. 

Z přehledu dosavadních nálezů (obr. 1) je zřejmé, že průnik je zatím doložen na čtyřech 

místech polsko-české hranice: 

(1) Největší koncentrace osídlených lokalit byla zjištěna v severní části Žacléřského vý běž ku. 

Poměrně početné nálezy, dokumentující výskyt myšice temnopásé od roku 1970 až do sou časnos 

ti, ukazují na její trvalý výskyt v této oblasti (okolí Bobru, Lampertic a Královce). Jed ná se 

o převážně odlesněnou, zemědělsky nepříliš intenzivně využívanou krajinu s vlhčím kli ma tem, 

ležící v povodí říčky Bobr, která teče na sever do polských nížin. Uvedené faktory vytvářejí 

vhodné podmínky jak pro existenci populace Apodemus agrarius (cf. ZEJDA 1967), tak pro její 

komunikaci, podél vodních toků, s předpokládaným jádrem kontinuálního výskytu na území 

Polska (KRATOCHVÍL 1977). 

S žacléřskou populací zřejmě souvisí i poněkud izolovaný nález v osadě Rýchory, kam moh la 

myšice temnopásá proniknout z jihu, údolím Sněžného potoka. Vyloučit však nelze ani prů nik 

přímo ze severu, přes úzký pás lesa podél česko-polské hranice v místě osady Vízov. 

(2) V oblasti Horních Albeřic byl výskyt myšice temnopásé opakovaně dokumentován od 

roku 1968 až do současnosti. Vznik této populace je vysvětlován průnikem z okolí polských 

obcí Niedamirów a Opawa, které leží jen 2 km východně v povodí říčky Bobr, v těsné blízkosti 

Žacléřského výběžku. Mezi Horními Albeřicemi a uvedenými polskými obcemi se rozkládá 

jen nevysoké (asi 850 m n. m.), převážně nezalesněné sedlo podél Staré celní cesty, s četnými 

loukami a pastvinami, které by pro šíření myšice temnopásé neměly být žádnou překážkou 

(HANÁK 1972, ANDĚRA et al. 1974). 

(3) Zřejmě izolovanou populaci myšice temnopásé zjistil P. MILES v roce 1969 na rumišti 

nedaleko Pomezních Bud v nadmořské výšce 1030 m (MILES 1971). Pomezní Boudy jsou 

hraničním přechodem do Polska, ze kterého vedou dvě silnice (jedna dosti frekventovaná) 

do obcí v polském podhůří Krkonoš – původ této populace je proto možné vysvětlit nejspíše 

transportem s nějakým materiálem. Aktivní průnik myšic temnopásých pásmem souvislých 

lesů, i když by mohl probíhat podél silnic ve směru od polských Kowar (vzdálenosti zhruba 

5 a 7 km), je méně pravděpodobný. 

(4) První, nedoložený nález myšice temnopásé z hřebenů Krkonoš pochází již z roku 1961, 

kdy byl jeden exemplář zastižen na Úpském rašeliništi (povodí Labe), v půli cesty mezi Luční 

a Obří boudou, v nadmořské výšce asi 1420 m (HANÁK 1972, NEVRLÝ 2003). Odchytem se zde 

39

její výskyt podařilo doložit až roku 1993. V následujícím roce pak byl jeden kus uloven také 

v přilehlé Úpské jámě. Tato lokalita se nachází v závěru Obřího dolu a zmíněný exemplář byl 

získán na břehu potoka ve výšce 1300 m n. m., již v povodí Úpy. Původ těchto nálezů je ne jasný. 

Nejbližší známou lokalitou s výskytem Apodemus agrarius v Polsku je obec Bie ru towi ce, 

která leží zhruba 4,5 km severně v nadmořské výšce 750 m (CHUDOBA et al. 1973). Mi g ra ce z této 

lokality na Úpské rašeliniště by, mimo jiné, vyžadovala překonat výškový rozdíl asi 650 m a absolvovat 

průchod zhruba 3 km širokým pásmem souvislých lesů. Druhou možností je migrace 

podél dlážděné silničky vybudované z obce Karpacz, kde se myšice temnopásá rovněž vyskytuje 

(CHUDOBA et al. l. c.), do subalpínských poloh v oblasti Równia pod Śnieżka nebo až na Sněžku 

a odtud na Úpské rašeliniště, nebo přímo do Úpské jámy. Vzhledem k synantropním tendencím 

diskutovaného druhu (především v zimním období) nelze vyloučit ani zavlečení z Karpacze na 

Sněžku s transportem nějakého materiálu. 

Je zajímavé, že se všechny dosavadní české nálezy myšice temnopásé omezují pouze na východ 

ní část Krkonoš. Západně od Úpského rašeliniště nebyla nikdy zjištěna, přestože v období 

1983–<strong>2004</strong> probíhaly intenzivní odchyty drobných savců na imisních holinách a v odumřelých 

horských smrčinách v hřebenových partiích Krkonoš, podél hranice s Polskem (např. Slezské 

sedlo nad Špindlerovým Mlýnem nebo Kyselý kout nad Harrachovem). Zde patrně jejímu průni 

ku do české části pohoří brání rozsáhlý pás lesů na polské straně. 

Nálezy z Mladých Buků (v roce 2003) a Svobody nad Úpou (<strong>2004</strong>), které zahrnovaly také 

rozmnožující se jedince, svědčí o trvalejší existenci populace Apodemus agrarius jižně od 

hlavního masivu Krkonoš. Zda se jednalo o průnik přes krkonošské hřebeny do Úpské jámy 

a pak Obřím dolem na jih podél Úpy, nebo o pravděpodobnější, kratší a vhodnější cestu údo lím 

Albeřického potoka, lze podle dosavadních nálezů stěží rozhodnout. Nelze vyloučit ani nej mé ně 

pravděpodobný průnik od Pomezních Bud k jihu podél toku Malé Úpy. 

Jednoznačně se však potvrdilo, že často diskutovaný průnik myšice temnopásé ze severních 

svahů Krkonoš do českého podhůří (viz HANÁK 1972, ANDĚRA et al. 1974) je v praxi možný. 

S ohledem na její schopnost šířit se pobřežními porosty podél vodotečí (KRATOCHVÍL 1976, 1977) 

se zdá, že jejímu dalšímu průniku podél Úpy a Labe do nitra Čech již nic nebrání. Ostat ně dnes 

již historické nálezy a informace o výskytu tohoto druhu z Hostinného (r. 1934 – ANDĚRA et 

al. 1974), Josefova a okolí Hradce Králové (90. léta 19. století – PRAŽÁK 1896), z Bělče nad 

Orlicí (zima 1955/1956 – HANÁK 1972), okolí Pardubic (r. 1939 – SKLENÁŘ 1964) a z širšího 

okolí Chrudimi a Nasavrk (začátek 20. století – DOKONAL 1906) lze nejlépe vy svět lit právě 

tímto způsobem. 

Vzhledem k tomu, že jsme v současnosti svědky mohutné expanze myšice temnopásé na 

Moravě (BRYJA & ŘEHÁK 2002) a na Slovensku (DUDICH 1997), bylo by nanejvýš užitečné věno 

vat jejímu dalšímu osudu v Podkrkonoší zvýšenou pozornost. 

PODĚKOVÁNÍ 

Výše hodnocený dokladový materiál by se nepodařilo nikdy získat bez obětavé pomoci mnoha zoologů 

a amatérských spolupracovníků. Ulovené myšice nebo cenné informace o jejich výskytu nám poskytli: 

B. BENEŠ (Trutnov), Z. FLOUSKOVÁ (Vrchlabí), L. KOBELKA (Praha), J. MARTINEK (Mladé Buky), P. PECINA 

(Praha), O. PTÁČKOVÁ (Trutnov), Z. ŠAFÁŘ (Svoboda n. Ú.), M. TONNER (Č. Budějovice), J. VANĚK (Vrchlabí), 

P. VLASÁK (Praha) a obyvatelé domova důchodců v Lamperticích. Všem na tomto místě děkujeme. 

40

LITERATURA 

ANDĚRA M., HANÁK V. & VOHRALÍK V., 1974: Savci Krkonoš. Opera Corcontica, 11: 131–184. 

BRYJA J. & ŘEHÁK Z., 2002: Další doklady současné expanze areálu myšice temnopásé (Apodemus ag rari 

us) na Moravě. <strong>Lynx</strong>, n. s., 33: 69–77. 

DOKONAL F., 1906: Ssavci. Pp.: 245–249. In: VEPŘEK P. (ed.): Chrudimsko a Nasavrcko. I. Obraz přírodní. 

Nákladem výboru ku popisu okresu Chrudimského a Nasavrckého, Chrudim. 

DUDICH A., 1997: Dynamika areálu ryšavky tmavopásej (Apodemus agrarius Pall.). Pp.: 53–62. In: ELIÁŠ 

P. (ed.): Invázie a invázne organizmy. SEKOS, Nitra, 213 pp. 

FLOUSEK J., <strong>2004</strong>: Nežije u vás myš s pruhem? Krkonoše, 37(10): 9. 

HANÁK V., 1972: K rozšíření myšice temnopásé (Apodemus agrarius Pallas, 1771) v Čechách. Čas. Nár. 

Mus., Odd. Přír., 141: 92–98. 

HERZIG-STRASCHIL B., BIHARI Z. & SPITZENBERGER F., <strong>2004</strong>: Recent changes in the distribution of the field 

mouse (Apodemus agrarius) in the western part of the Carpathian basin. Ann. Naturhistor. Mus. Wien, 

105B: 421–428. 

CHUDOBA S., HAITLINGER R. & HUMIŃSKI S., 1973: Drobne ssaki Sudetów Zachodnich. Przeglad Zool., 

17: 111–121. 

KRATOCHVÍL J. (ed.), 1976: Westareal der Verbreitung der Brandmaus [Apodemus agrarius (Pallas, 1778)]. 

Acta Sci. Natur. Brno, 10 (3): 1–64. 

KRATOCHVÍL J., 1977: Die Faktoren, die die Schwankungen der Westgrenze des Verbreitungsareals von 

Apo de mus agrarius (Mamm., Muridae) bedingen. Věst. Čs. Společ. Zool., 41: 253–265. 

MILES P., 1971: Další poznatky o rozšíření některých obratlovců (Vertebrata) v Krkonoších. Opera Corcon 

ti ca, 7–8: 179–196. 

NEVRLÝ M., 2003: Zašlá chuť morušek. Vestri, Liberec, 77 pp. 

PRAŽÁK J. P., 1896: Beitrag zur Kenntnis der Säugethier-Fauna Böhmens, besonders der nordöstlichen 

Ge bi e te des Landes. Mitt. Naturwiss. Ver. K. K. Univ. Wien, 1896: 55–72. 

SKLENÁŘ J., 1964: Myšice temnopásá (Apodemus agrarius Pall.) na Pardubicku. <strong>Lynx</strong>, n. s., 3: 44. 

SPITZENBERGER F., 1997: Erstnachweis der Brandmaus (Apodemus agrarius) für Österreich. Mammalia 

austriaca 22. Ztschr. Säugetierk., 62: 250–252. 

ZEJDA J., 1967: Habitat selection in Apodemus agrarius (Pallas, 1778) (Mammalia: Muridae) on the border 

of the area of its distribution. Zool. Listy, 16: 15–30. 

41

Recense 

GRIFfiTHS H. I., KRYŠTUFEK B. & REED J. M. (eds.), <strong>2004</strong>: Balkan Biodiversity. Pattern and Process in the 

European Hotspot. Dodrecht – Boston – London: Kluwer Academic Publishers, <strong>35</strong>7 pp. ISBN 1-4020- 

2853-9 (Hard Cover), ISBN 1-4020-2854-7 (e-book). Cena HC výtisku 103 £. 

Mimořádné druhové bohatství balkánské fauny a flóry způsobené mj. vysokým zastoupením endemitů je 

všeobecně známým a uznávaným faktem. Snaha o komplexnejší zhodnocení tohoto fenomenu na vyšší než 

národní úrovni však zatím chyběla, snad z důvodu značné politické isolace některých balkánských států. 

Prvním pokusem o širší řešení uvedené problematiky tak bylo až mezinárodní symposium “Pattern and 

Pro cess in Balkan Biodiversity” uspořádané Universitou v Hullu (UK) a Výzkumným centrem Slovinské 

re pub li ky v Koperu 25–28. 9. 2001 v přístavním městě Koper v slovinské části poloostrova Istrie. Výše 

uvedená publikace pak obsahuje následujících 19 příspěvků od 23 účastníků konference z 10 evropských 

států. 

KRYŠTUFEK B. & REED J. M.: Pattern and process in Balkan Biodiversity – an overview (pp: 1–8). REED J. 

M., KRYŠTUFEK B. & EASTWOOD W. J.: The physical geography of the Balkans and nomenclature of place 

names (9–22). EASTWOOD W. J.: East Mediterranean vegetation and climate change (25–48). TZEDAKIS P. C.: 

The Balkans as prime glacial refugial territory of European temperate trees (49–68). WATTS D.: Qua ter na ry 

biotic interactions in Slovenia and adjacent regions: the vegetation (69–78). KRYŠTUFEK B.: A quan ti ta ti ve 

as se ss ment of Balkan mammal diversity (79–108). ZIMA J.: Karyotypic variation in mammals of the Balkan 

Peninsula (109–133). STORCH G.: Late Pleistocene rodent dispersal in the Balkans (1<strong>35</strong>–145). GALANIDOU 

N.: Early hominids in the Balkans (147–165). DŽUKIĆ G. & KALEZIĆ M. L.: The biodiversity of amphibians 

and reptiles in the Balkan Peninsula (167–192). DELTSHEV Ch.: A zoogeographical review of the spiders 

(Ara ne ae) of the Balkan Peninsula (193–200). BĂNĂRESCU P. M.: Distribution pattern of the aquatic fauna 

of the Balkan Peninsula (203–217). KORNIUSHIN A. V.: The bivalve mollusc fauna of ancient lakes in the 

context of the historical biogeography of the Balkan region (219–241). FROGLEY M. R. & PREECE R. C.: 

A faunistic review of the modern and fossil molluscan fauna from Lake Pamvotis, Ioannina, an ancient lake 

in NW Greece: implications for endemism in the Balkans (243–260). GRIFfiTHS H. I. & FROGLEY M. R.: 

Fossil os tra cods, faunistics and the evolution of regional biodiversity (261–272). REED J. M.: The potential 

of di a toms as biodiversity indicators in the Balkans (273–289). LIPEJ L. & J. DULČIĆ: The current status 

of Adriatic fish biodiversity (291–306). SKET B., PARAGAMIAN K. & TRONTELJ P.: A census of the obligate 

subterranean fauna of the Balkan Peninsula (309–322). BRANCELJ A. & PIPAN T.: Diversity of Copepoda 

(Crustacea) in the unsaturated zone of Karstic caves of Slovenia (323–332). 

Mammalogické příspěvky jsou tři (pokud mezi ně nepočítáme práci o vývoji balkánských předků člověka) 

a nepochybně patří k těm nejzdařilejším. Boris KRYŠTUFEK pomocí moderních biogeografických metod 

po drob ně analyzoval druhové bohatství, areálové uspořádání a fenomén endemismu u balkánských savců, 

pře de vším hmyzožravců, hlodavců a lasicovitých šelem. Jan ZIMA podal ucelený přehled dosavadních 

poznatků o karyotypech balkánských savců, detailně hodnotí případy chromosomové polytypie a po ly morfis 

mu a za mýš lí se nad jejich fylogenetickým a zoogeografickým významem. Gerhard STORCH analyzuje 

zo o ge o gra fic ké slo že ní pozdně pleistocenní fauny balkánských hlodavců a všímá si především jejich 

vztahu k faunám Malé Asie a Egejských ostrovů. 

Sborník má vysokou grafickou úroveň a je doplněn podrobným rejstříkem. Vzhledem k mimořádné šíři 

zpra co vá va né problematiky – od vývoje klimatu přes vegetační změny, fosilní fauny a glaciální refugia 

až po zhodnocení recentní biodiversity u jednotlivých skupin živočichů – bude jistě nepostradatelným 

pra me nem informací pro každého vážného zájemce o hlubší poznání fauny, či flóry Balkánského poloostrova. 

Určitou nevýhodou sborníku je však jeho poměrně vysoká cena, která ho může učinit nedostupným 

širšímu okruhu čtenářů. 

42 

Vladimír VOHRALÍK


Comparison of cranial measurements of the field vole Microtus agrestis 

from the Beskydy Mts. and the Českomoravská vrchovina Highlands 

Srovnání lebečních rozměrů hraboše mokřadního, Microtus agrestis, z Beskyd 

a Čes ko mo rav ské vrchoviny 

Eva JÁNOVÁ 

Department of Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic; 

Institute of Vertebrate Biology AS CR, Květná 8, 603 65 Brno, Czech Republic 

received 11. 9. <strong>2004</strong> 

Abstract. Skull measurements taken in the field vole Microtus agrestis specimens coming from natural 

wet me a dows in the Českomoravská vrchovina Highlands and from clearcuts induced by air pollution in 

the Bes ky dy Mts. were com pa red. The results showed that some cranial measurements of females from 

the Beskydy Mts. were smaller than those of females from the Českomoravská vrchovina Highlands, 

which can be a con se quen ce of differences in body size. No differences in cranial measurements or body 

size were ob ser ved in males. In some cases differences in me a su re ments between males and females from 

the Bes ky dy Mts. were found. 

INTRODUCTION 

In general, plant communities with a rich herb layer with cold and wet micro c li ma te are the 

habitat of the field vole, Microtus agrestis (Linnaeus, 1766). Both wet me a dows in the Čes komo 

rav ská vrchovina Highlands and mountain localities in the Bes ky dy Mts with lower an nual 

temperature, higher precipitation and snowfall are natural biotopes of the field voles (KRA TO CHVÍL 

et al. 1956, AN DĚ RA 1979). With the occurrence of large clearcuts induced by air pol lu ti on in the 

moun ta ins the field vole soon inhabited these new habitats and created a strong po pu la ti on with 

a tendency to become eudominant there (BRYJA et. al. 2002). On the other hand some marginal 

po pu la ti ons at the limit of their eco lo gi cal tolerance and dis tri bu ti on range with only a few 

op por tu ni ties to migrate to a more su i table habitat are found in the na tu ral ly wet me a dows in 

the Českomoravská vrchovina Highlands. These populations with patchy dis tri bu ti on do not 

un der go larger density oscillations and their abundance is low (PE LI KÁN & HO LI ŠO VÁ 1985). 

Our aim was to answer the question whether these two distant populations differ in the size 

of their skulls. We presumed that the population from relatively low situated areas of the Bohe 

mi an Massif and that from clearcuts of higher elevations of the Bes ky dy Mts., be lon ging to 

the West Carpathians, may differ as their ecological conditions and food sup ply are dif f e rent 

(BUF KA 1989, HEROLDOVÁ 2002). 

43

MATERIAL AND METHODS 

Skulls of field voles from two sites were analysed (Tab. 1). One sample was from natural wet meadows 

from the Českomoravská vrchovina Highlands, namely Brtnice (49° 18’ N, 15° 40’ E, 550–650 m a. s. l.), 

Velké Me zi ří čí (49° 21’ N , 16° 01’ E, 450–550 m a. s. l.) and Kameničky (49° 44’ N, 15° 58’ E, 550–650 m 

a. s. l.). The other sample was caught on clearcuts induced by air pollution planted with spruce in the 

Bes ky dy Mts. (49° 31’ N, 18° 22’ E, 1000–1200 m a. s. l.). 

Only skulls of adult individuals were included in the analysis. Animals in the reproduction phase were 

taken as adults, such as pregnant or nursing females or females which had already given birth (with spots 

on their uterus), males with developed testes or individuals which reached the body weight of 28 g and 

which were caught after the breeding season, thus having no opportunity for reproduction. First the pre sen ce 

of the inner loop on M 1 , so called “exsul-Schlinge am M 1 ” was detected to prove that all samples belong 

to the same race of the field vole (KRAPP & NIETHAMMER 1982). The following measures were taken: condy 

loba sal length (CB), total length of the skull (TLS), nasal length (N), zygomatic breadth (ZY), length 

of the maxillary diastema (MXD), length of the maxillary tooth row (MXT), length of the mandibular 

tooth row (MDT), length of the mandibular diastema (MDD, measured from the end of alveoli of the 

first incisor to the be gin ning of the tooth row) and mandible length (LMD) (GeBCZYNSKA 1964, GARDE & 

ESCALA 1997). The body length (BL) was used as a measurement indicating the body size. Statistica for 

Windows Software was used for the eva lua ti on. 

RESULTS 

The inner loop on M 1 was present in 46.0% of voles from the Českomoravská vrchovina 

High lands (specifically, 37.5% from Brtnice, 57.1% from Velké Meziříčí and 47.6% from 

Ka me nič ky) and in 51.4% of individuals from the Beskydy Mts. No difference in the occurren 

ce of the loop was found between the two sites (χ 2 = 0.519; p= 0.471). The va lu es of skull 

me a su re ments and body length from the localities Brtnice, Velké Meziříčí and Ka me nič ky were 

ana ly sed using the median test for each sex separately. No differences between these lo ca li ties 

were found, so these data were poo led under the Českomoravská vrchovina site. 

These skulls measurements coming from unaffected wet meadows were compared with those 

of voles coming from clearcuts induced by air pollution in the Bes ky dy Mts., using nonparametric 

Mann-Whitney test, again each sex separately (Tab. 2). The com pa ri son showed that 

females in the Beskydy Mts. tend to have smaller body size and some skull me a su re ments 

than females in the Českomoravská vrchovina Highlands. In the case of N, ZY, MXT, MDD 

and LMD the dif f e ren ces were sig ni fi cant, in the case of CB, TLS and MXD they were not. 

No re le vant dif f e ren ces in the cranial measurements were found in males. Furthermore, dif f eren 

ces in me a su re ments between ma les and females were analysed only in the Beskydy Mts. 

due to the small sample size in the Českomoravská vrchovina Highlands (Tab. 3). There were 

Tab. 1. Number of sampling skulls per locality and the year of collecting 

Tab. 1. Množství zkoumaných lebek z každé lokality a roky sběru 

sample Velké Meziříčí Brtnice Kameničky Beskydy 

years 1990–1993 1977–1994 1973–1978 1987–1993 

females 13 24 11 73 

males 4 14 10 50 

Σ 17 38 21 123 

44

Tab. 2. Variations in body and skull measurements for each locality and sex, the number of specimens, 

mean, standart deviation (SD) and differences between populations (Mann-Whitney test z, p) 

Tab. 2. Proměnlivost tělesných a lebečních rozměrů pro každou lokalitu a pohlaví, množství vzorků, průměr, 

směrodatná odchylka (SD) a rozdíly mezi populacemi (Mann-Whitney test z, p) 

Českomoravská vrchovina Hlds Beskydy Mts. Mann-Whitney 

n mean SD n mean SD z p 

BL females 46 110.97 9.092 73 107.18 6.749 2.783 < 0.01 

males 26 107.00 11.052 50 109.12 9.976 –0.<strong>35</strong>6 >0.05 

CB females 12 25.44 1.361 22 25.56 0.710 0.181 >0.05 

males 14 25.83 1.533 16 26.08 1.112 –0.292 >0.05 

TLS females 12 25.58 1.179 21 25.25 0.712 1.613 >0.05 

males 13 26.01 1.406 16 25.67 1.020 1.120 >0.05 

N females 43 7.08 0.494 60 6.67 0.422 4.070 < 0.01 

males 26 6.91 0.657 41 6.85 0.528 0.161 >0.05 

ZY females 25 14.72 0.705 28 13.93 0.549 4.070 < 0.01 

males 12 14.87 0.736 24 14.56 0.894 1.327 >0.05 

MXD females <strong>35</strong> 7.41 0.440 56 7.28 0.388 1.923 >0.05 

males 23 7.40 0.497 37 7.55 0.550 –1.198 >0.05 

MXT females 45 6.41 0.285 69 6.29 0.295 2.141 < 0.05 

males 26 6.39 0.427 48 6.28 0.366 0.718 >0.05 

MDT females 46 6.07 0.272 72 6.21 0.309 –1.463 >0.05 

males 26 6.05 0.278 46 6.12 0.296 –0.933 >0.05 

MDD females 44 3.88 0.205 70 3.76 0.258 2.436 < 0.05 

males 27 3.77 0.219 46 3.90 0.258 –1.668 >0.05 

LMD females 46 16.00 0.631 70 15.55 0.566 4.528 < 0.01 

males 26 15.75 0.77 47 15.68 0.745 0.2<strong>35</strong> >0.05 

dif f e ren ces between the sexes in the size of N, MXD, ZY and MDD, females being smaller 

than males in all cases. 

DISCUSSION 

The skulls of females from the Beskydy Mts. were smaller in some measurements than skulls 

of females from the Českomoravská vrchovina Highlands, such as in the case of body leng th. 

These dif f e ren ces were absent in males. Smaller skulls of mountain females can co r re spond 

with their smaller body size. The growth of body length is not uniform and it depends on season 

(Microtus agres tis, ANDĚRA 1979; Clethrionomys glareolus, ZEJDA 1971). This can cause the 

dif f e ren ces in the body length of individuals from mountains and highlands, howe ver sea so nal 

va ri a ti ons do not influence the growth of skull measurements (ANDĚRA 1979), the re fo re it is 

not possible to explain different cranial measurements in this way. The dif f e ren ces in the size 

of females cannot be a result of different season of data collection, because sampling was done 

from April to October in all localities. The me a su red values fully co r re spond to those reported for 

an adult population of Microtus agrestis (KRA TO CHVÍL et al. 1956, GEB C ZYN SKA 1963). However, 

the growth of the skull of Microtus agrestis has to be taken into account, including CB and TLS 

which grow (even though very slowly) till the ninth month of life (GEBCZYNSKA 1964), or till the 

end of life (ANDĚRA 1979), and MXT which grows only till the fourth or the fifth month of age 

45

Tab. 3. Significance of differences in cranial and body measurements between sexes in the Beskydy Mts., 

the number of specimens (Mann-Whitney test z, p) 

Tab. 3. Rozdíly v lebečních a tělesných rozměrech mezi pohlavími v Beskydech, velikost vzorku (Mann- 

-Whitney test z, p) 

nF / nM z p 

BL 73 / 49 –1,453 > 0.05 

CB 22 / 16 –1.804 > 0.05 

TLS 21 / 16 0.104 > 0.05 

N 60 / 41 –2.140 < 0.05 

ZY 28 / 24 –2.671 < 0.01 

MXD 56 / 37 –2.805 < 0.01 

MXT 69 / 48 –0.030 > 0.05 

MDT 72 / 46 1.170 > 0.05 

MDD 70 / 46 –2.461 < 0.05 

LMD 70 / 46 –1.177 > 0.05 

(ANDĚRA 1979). We assume that females at the two sites may have just different age structu re. 

Males are sexually active earlier than females at the be gin ning of the breeding season and the 

difference in their body length (greater body length of males than that of females) can also 

in flu en ce the values of our material. Naturally the re pro du c ti on started earlier in the Českomoravská 

vrchovina Highlands than in the Bes ky dy Mts. and the re fo re the body size of females 

from the highlands females is pro bab ly more advan ced. The certain phe no lo gi cal shift can be 

probably con nec ted with a shift in the onset of re pro du c ti on and con se quent ly with body size. 

Another ex plana ti on lies in the fact that fe ma les in the stage of preg nan cy, when they are still 

growing, can be more sen si ti ve to the va ri a ti on of weather, which is stron ger in the mountains 

than in the highlands and con se quent ly their growth can stop. 

In addition these females have shorter time for reproduction depending on the short period of 

warmer weather. The very intensive reproduction during this short period imposes big me ta bo lic 

requirements on the body, which can possibly affect the growth of the females. 

Size differences between geographically separate populations have been found by Micro tus 

agres tis (ANDĚRA 1979), animals in lowlands having wider skulls than a population from near 

highlands and longer skulls than population from highlands about 400 km away. No variations 

in size were observed between skulls of Arvicola sapidus from northern Spain and those from 

the Ebro Delta 300 km far away (GARDE & ESCALA 1997). In Cle th ri o no mys glareolus, differences 

in skull size were found between populations in the south-west, east and north of Aus tria 

(SPIT ZEN BER GER et al. 1999), which can be connected to altitude, because skulls of in di vi du als 

from higher altitude have tendency to be larger. The size of BL, CB, TLS, N and MXD of 

individuals from lowlands were smaller than thosae of individuals from moun ta ins in Cle th ri ono 

mys glareolus, in addition, at lower altitudes of the Krkonoše Mts. skulls were smal ler than 

an higher lo ca li ties (HAITLINGER 1970). 

Some cranial measurements show significant differences between males and females in the 

Beskydy Mts., especially measurements which were different between the two groups of fe males. 

This can indicate the significantly small body and skull size of females from the Bes ky dy 

Mts. The differences between sexes have been observed in CB and ZY in Microtus agres tis 

(ANDĚRA 1979). In other cases these sexual differences were not found – in Micro tus agres tis 

46

in CB, MXT (GEBCZYNSKA 1964), by Clethrionomys glareolus in CB, N and MXT (SPIT ZEN BER- 

GER et al. 1999) and Microtus subterraneus (ZIMOVÁ 1985). 

According to the presence of the inner loop on M 1 , all samples belonged to the same subspe 

ci es Microtus agrestis agrestis (KRAPP & NIETHAMMER 1982). Moreover, no dif f e ren ces in 

measurements were found between the populations (when sexes were pooled), and the re fo re 

there is no re a son to sup po se that animals from the Českomoravská vrchovina Highlands and 

the Bes ky dy Mts. be long to dif f e rent races, as op po sed to the case of mar mots from the High 

Tatra Mts. and the Alps, which were divided into different geographical sub spe ci es ac cor ding 

to dif f e rent sizes of nasal length and nasal width (KRA TO CHVÍL 1961), however the in flu en ce 

of ge o gra phi cal fac tors must be considered. The other possible reason for the dif f e ren ces in 

skull me a su re ments can be dif f e rent food supply in the two sites. Clearcuts in the Beskydy 

Mts. are highly do mi na ted by gras ses and con se quent ly the food of voles is less varied than in 

me a dows in the highlands (BUF KA 1989, HE ROL DO VÁ 2002). The dif f e ren ces are pro bab ly caused 

by different habitat conditions – altitude, ge o mor pho lo gy, weather con di ti on and con se quent ly 

food supply and ve ge ta ti on cover. 

SOUHRN 

Byly porovnávány rozměry lebek hraboše polního (Microtus agrestis) z přirozených podmáčených luk Česko 

mo rav ské vrchoviny a z imisních holin v Beskydech. Některé lebeční rozměry byly u samic z Beskyd 

menší než u samic z Českomoravské vrchoviny, což může být následkem rozdílu ve velikosti těla. Žádné 

takové rozdíly ovšem nebyly zjištěny u samců. V některých případech byli zjištěny rozdíly v tělesných 

a lebečních rozměrech těla mezi pohlavími. 

ACKNOWLEDGEMENTS 

I would like to thank Marta HEROLDOVÁ, Jan ZEJDA, Věra HOLIŠOVÁ and Jiří PELIKÁN for sampling of animals 

and to the first two scientists also for their valuable advice. 

REFERENCES 

ANDĚRA M., 1979: Rozšíření, proměnlivost a rozmnožování hraboše mokřadního (Microtus agrestis gregarius 

Linnaeus, 1766) v Československu [Distribution, variability and reproduction of the fi eld vole 

(Microtus agrestis gregarius Linnaeus, 1766) in Czechoslovakia]. CSc. Thesis, Department of Zo o lo gy, 

Charles Univ., Praha, 25 pp (in Czech with English summary). 

BRYJA J., HEROLDOVÁ M. & ZEJDA J., 2002: Effects of deforestation on structure and diversity of small 

mam mals communities in the Moravskoslezské Beskydy Mts (Czech Republic). Acta Theriol., 47: 

295–306. 

BUFKA L., 1989: Potrava hraboše mokřadního na některých lokalitách v Čechách [The diet of field vole 

in some Bohemian localities]. M.Sc. Thesis, Department of Zoology, Charles Univ., Praha, 114 pp 

(in Czech). 

GARDE J. M. & ESCALA M. C., 1997: Cranial biometric of the water vole, Arvicola sapidus (Rodentia, 

Ar vi co li dae). Folia Zool., 46: 201–216. 

GEBCZYNSKA Z., 1964: Morphological changes occurring in laboratory Microtus agrestis with age. Acta 

Theriol., 9: 67–79. 

HAITLINGER R., 1970: Morphological characters of mountain population of Clethrionomys glareolus (Schreber, 

1780) and Apodemus agrarius (Pallas, 1773). Acta Theriol., 15: 269–282. 

47

HEROLDOVÁ M., 2002: Food selection of Microtus agrestis in air-pollution affected clearings in the Beskydy 

Mts, Czech Republic. Folia Zool., 51: 83–91. 

KRAPP F. & NIETHAMMER J., 1982: Microtus agrestis (Linnaeus, 1761) – Erdmaus. Pp.: 349–373. In: NI E- 

THAM MER J. & KRAPP F. (eds.): Handbuch der Säugetiere Europas. Band 2/I. Rodentia II. Aka de mische 

Verlagsgsgesellschaft, Wiesbaden, 649 pp. 

KRATOCHVÍL J., PELIKÁN J. & ŠEBEK Z., 1956: Rozbor čtyř populací hraboše mokřadního z Československa. 

II. část. Zool. Listy, 5: 149–166 (in Czech with summaries in Russian and German). 

KRATOCHVÍL J., 1961: Svišť horský tatranský, nová subspecies [Marmota marmota latirostris ssp. nova]. 

Zool. Listy, 10: 289–304 (in Czech and German). 

PELIKÁN J. & HOLIŠOVÁ V., 1986: Faunal and ecological characteristic of a marginal population of Microtus 

agrestis. Ann. Naturhistor. Mus. Wien, 88–89: 257–265. 

SPITZENBERGER F., ENGLISH H., HAMER S., HARTL G. B. & SUCHENTRUNK F., 1999: Morphological and genetic 

differentiation of bank voles, Clethrionomys glareolus, from the Eastern Alps. Folia Zool., 48 (Suppl. 

1): 69–94. 

ZEJDA J., 1971: Differential growth of three cohorts of the bank vole, Clethrionomys glareolus Schreb. 

1780. Zool. Listy, 20: 229–245. 

ZIMOVÁ I., 1985: Biology of reproduction and postnatal development of the pine vole, Pitymys subterraneus 

(Mammalia: Rodentia) under laboratory conditions. Acta Univ. Carol. – Biol., 1981: 367–417. 

48


Netopýři (Chiroptera) východních Čech 

Bats (Chiroptera) of eastern Bohemia (Czech Republic) 

Vladimír LEMBERK 

Východočeské muzeum, Zámek 2, CZ–530 02 Pardubice, Česko; lemberk@vcm.cz 


Abstract. Summary and assessment of data on bat fauna of eastern Bohemia (Central Europe) are given in 

the paper, including all available older findings from the period 1956–1992 and especially the larger material 

obtained by survey carried out in the years 1993–<strong>2004</strong>. The study area is about 9140 km 2 . Altogether, total 

21 bat species have been recorded in the region (87.5% of species of bat fauna of the Czech Republic). 

Ple co tus auritus, Myotis myotis and Myotis daubentonii are the most widespread species (found in more 

than 70% of 11.2×12 km grid squares, used for mapping of fauna in the Czech Republic); Rhinolophus 

hip po si de ros, Plecotus austriacus, Eptesicus serotinus, Barbastella barbastellus, Myotis mystacinus and 

Nycta lus noctula are less often recorded but still probably common species (48–65% of the squares); 

Pipistrellus pipistrellus, Myotis emarginatus, Myotis nattereri, Eptesicus nilssonii and Myotis brandtii 

are less com mon species (25–40% of the squares); Vespertilio murinus, Myotis bechsteinii, Pipistrellus 

nathusii, Pi pis t rel lus pygmaeus, Nyctalus leisleri, Myotis blythii and Myotis dasycneme are rare species 

(up to 25% of the squares). Relative abundance of the findings was compared with results from other 

parts of the country. 

ÚVOD 

Oblast východních Čech patřila vždy k chiropterologicky spíše méně prozkoumaným územím 

našeho státu. Historicky nejstarší zmínky o rozšíření netopýrů v Čechách s uvedením jen ně koli 

ka konkrétních východočeských lokalit lze zaznamenat u KOLENATIHO (1860) a také u FRI ČE 

(1871). První podrobnější údaje o výskytu netopýrů, často však bohužel jen velmi obecné 

a s uvedením nepřesné determinace, nacházíme na přelomu 19. a 20. století v regionálních 

vlas ti věd ných monografiích (např. SEKERA 1898, DVORSKÝ 1903, ROSŮLEK 1904, DOKONAL 1906 

aj.). Prakticky vyčerpávající přehled všech starých nálezů a publikací do poloviny 20. století 

zpracoval GAISLER (1956). 

Přestože lze dílčí údaje o výskytu netopýrů ve východních Čechách nalézt roztroušené v řadě 

synekologických publikací (např. GAISLER 1960, RYBÁŘ 1974, HANÁK & GAISLER 1976), sku teč ně 

prvním (a do současnosti i posledním) souhrnným zpracováním jsou práce SKLE NÁ ŘE (1969) 

a RYBÁŘE et al. (1973). Od té doby, tedy za období posledních více než třiceti let, ve východních 

Čechách zcela chybí komplexní zpracování fauny netopýrů a to i přesto, že zde chiropterologický 

výzkum s různou intenzitou pokračoval. 

Z východočeských prací regionálně úzce zaměřených na dílčí malé oblasti, horopisné celky 

či okresy se netopýry zabýval v Orlických horách ROČEK (1974), na Broumovsku a Náchodsku 

ANDĚRA & VOHRALÍK (1982), v okrese Chrudim LEMBERK (2001a), v okrese Svitavy URBÁNEK 

49

(1983, 1996, 2002), v Železných horách BENDA et al. (1997) a ve Žďárských vrších ELEDER 

(1994) nebo ŘEHÁK et al. (2000). Jednotlivé nálezy vzácnějších druhů zveřejnili např. RYBÁŘ 

(1969), RYBÁŘ (ed.) (1970, 1971, 1972), ELEDER (1982, 1986), SKLENÁŘ (1994), MACH (2001), 

REJL (ed.) (1996, 1997), VRÁNA & BURKERT (<strong>2004</strong>) a další. Rozšířením jednotlivých druhů se 

zabývali na území východních Čech např. HANÁK & GAISLER (1964), FLOUSEK (1984), BENDA 

& HANÁK (2003), ZUKAL & GAISLER (1989), LEMBERK & REJL (1998) a další. 

Práce VLAŠÍNA & ELEDERA (1991), VLAŠÍNA et al. (1993, 1995), ELEDERA (1994), ELEDERA et al. 

(2001), AN DĚ RY & ZBYTOVSKÉHO (2002) se zabývají výskytem netopýrů v sousedních oblastech 

Čes ko mo rav ské vrchoviny a zpracovávaného území se dotýkající pouze okrajově, stejně jako 

práce ANDĚRY & VOHRALÍKA (1982) a JEŽKA (1997) z Broumovska, MILESE (1970, 1971, 1975) 

z Krkonoš nebo MRKÁČKA et al. (2001) z Českého ráje. 

Velká pozornost byla tak jako v celé republice věnována sčítání netopýrů na zimovištích. 

Proto nepřekvapí, že výsledky svých výzkumů ze zimních sezón publikovala samostatně řada 

východočeských autorů, např. RYBÁŘ (1975), SKLENÁŘ (1981), BÁRTA (1996c), REJL & HAN ZAL 

(1997), REJL et al. (1997), LEMBERK & BÁRTA (2002), případně byly výsledky zahrnuty do celorepublikových 

přehledů (ZUKAL (ed.) 1993, 1994, 1995, 1996). Za delší časové období soustředili 

data z jednotlivých zimovišť souhrnně BUŘIČ & ŠEFROVÁ (2001), ELEDER (2001), FLOUSEK (2001), 

HANZAL & REJL (2001), LEMBERK (2001b) a WEIDINGER (2001). 

Řadu faunistických údajů lze nalézt ve výsledcích inventarizačních průzkumů chráněných 

částí přírody nebo území dotčených plánovanou výstavbou. Tyto vertebratologické přehledy 

byly částečně publikovány (např. BÁRTA 1995, 1996b, c, 1997, 1999a, b, 2001, LEMBERK & 

FEJFAR 1995, LEMBERK 1994, 1996, 1997a, c, 1998, 2001c, RŮŽIČKA 1996, RYBÁŘ 1977, 1978), 

částečně jsou jako manuscripta deponovány u orgánů státní správy případně ochrany přírody 

(např. FEJFAR 1988, 1993, 1994, RYBÁŘ 1979, 1981, VRÁNOVÁ 1994). 

Předkládaná práce shrnuje všechna dosud publikovaná data o rozšíření netopýrů v oblasti 

východních Čech (mimo Krkonoš a Broumovska), tedy přibližně na území současných krajů 

Pardubického a Královéhradeckého (tj. okresů Náchod, Rychnov n. K., Hradec Králové, Ústí n. 

O., Pardubice, Chrudim, Svitavy a částečně rovněž Jičín, Trutnov, Havlíčkův Brod a Žďár n. S. 

– viz obr. 1). Současně představuje rozsáhlý soubor faunistických údajů z nálezů nových a dosud 

nepublikovaných. Cílem tohoto souhrnu je ucelený popis fauny netopýrů na území vý cho do české 

ho regionu a to v takové podobě, aby bylo možné zjištěná data využít v celorepublikovém 

kontextu nebo jako podklad pro budoucí výzkumy a srovnání. 

VYMEZENÍ A POPIS STUDOVANÉ OBLASTI 

Východní Čechy jsou pro účely předkládané práce chápány přibližně v hranicích stávajících krajů Krá lo véhra 

dec ké ho a Pardubického. Protože však státoprávní uspořádání kopíruje biogeografické poměry jen málo, 

bylo přistoupeno k rozšíření zájmového území i na severní oblasti Českomoravské vrchoviny (Žďárské vrchy, 

Železné hory, Svitavská hornatina) a naopak z území byly vyčleněny Krkonoše a Broumovský výběžek. Východní 

Čechy jsou tedy v souladu s CULKEM (ed.) (1996) vymezeny následujícími biogeografickými re gi o ny: 

Cidlinskochrudimským, Třebechovickým, Orlickohorským, Pardubickým, Železnohorským a Žďárským. 

Území pokryté předkládanou studií tedy nekopíruje bývalý Východočeský kraj, pro který se často pojme 

no vá ní “východní Čechy” stalo synonymem. Geograficky přesnější by tedy bylo označení “jižní část 

vý chod ních Čech”. Oblast je na severu ohraničena Krkonošským podhůřím a jižním okrajem Broumovské 

vr cho vi ny, na východě hřebenem Orlických hor (resp. státní hranicí), Králickým Sněžníkem a Zábřežskou 

vr cho vi nou. Jižní hranici tvoří Svitavská pahorkatina, Žďárské vrchy, Chotěbořská pahorkatina a Železné 

hory, zá pad ní hranice prochází Čáslavskou kotlinou, Cidlinskou kotlinou a Jičínskou pahorkatinou (DEMEK 

50

(ed.) 1987, FALTYSOVÁ & BÁRTA 2002, FALTYSOVÁ et al. 2002). Ze správního hlediska pokrývá popisované 

území celé okresy Hradec Králové, Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí, Pardubice, Chrudim a Svitavy. 

Ze severu zasahuje větší část okresu Náchod a okraj okresu Trutnov, na severozápadě část okresu Jičín a na 

jihu okraj okresů Havlíčkův Brod a Žďár nad Sázavou. Polohu a základní hydrologickou i topografickou 

situaci území znázorňuje obr. 1. 

Oblast výzkumných aktivit, popisovaných v této studii, lze vymezit rovněž běžně užívanou mapovací sítí 

čtverců 11,2×12 km (SLAVÍK 1971). Do zpracovávaného území patří plocha definovaná řadami čtverců 55 až 63 

a sloupci 58 až 66. Z tohoto obdélníku je ovšem nutno vyjmout čtverce 5558, 6058, 6158, 6258, 6<strong>35</strong>8, 6<strong>35</strong>9 a 6360, 

ve kterých nebyla výzkumná aktivita vykonávána. Celkový počet pokrytých čtverců je 68 (viz obr. 33). 

Hypsometricky je osou zkoumaného území řeka Labe, podél které dosahuje reliéf nejnižších nadmořských 

výšek (minimum 200 m n. m. u Chvaletic). Maxima tvoří jednak vrcholek Králického Sněžníku (1424 m 

n. m.) a rovněž hřeben Orlických hor (Velká Deštná 1115 m n. m.). Orografický celek Žďárských vrchů 

Obr. 1. Mapa studované oblasti s vyznačením nejvýznamnějších měst a vodních toků. 

Fig. 1. Map of the study area with location of the most significant settlements and rivers. 

51

kulminuje Devíti Skalami (836 m n. m.) a Železné hory Pešavou (697 m n. m.). Přibližně 50 % území 

se rozkládá ve výškovém rozmezí 200–400 metrů n. m., cca 45 % tvoří oblasti s nadmořskými výškami 

400–800 metrů a zbytek horské polohy vyšší (Orlické hory, Králický Sněžník). 

Klimaticky nejteplejší jsou v regionu oblasti s nadmořskou výškou do 300 metrů n. m., které jsou zařazeny 

do teplé klimatické oblasti (QUITT 1971) s průměrnou červencovou teplotou vzduchu nad 18 °C, 

průměrným počtem letních dnů nad 50 a průměrným počtem mrazových dnů pod 110. Většina zkoumaného 

území však leží v klimatické oblasti mírně teplé s průměrnou červencovou teplotou vzduchu 16–18 °C, 

průměrným po čtem letních dnů 20–50 a průměrným počtem mrazových dnů 110–160. Jen oblasti s nejvyššími 

nadmořskými výškami patří do chladné klimatické oblasti (Orlické hory, Žďárské vrchy, Králický 

Sněžník s podhůřím) s průměrnou červencovou teplotou vzduchu 12–16 °C, průměrným počtem letních 

dnů do 30 a průměrným počtem mrazových dnů nad 140. Dlouhodobá průměrná roční teplota vzduchu se 

v oblasti pohybuje od 8,7 °C v nejnižších polohách (Přelouč) po cca 2 °C ve výškách okolo 1400 metrů 

n. m. (FALTYSOVÁ & BÁRTA 2002, FALTYSOVÁ et al. 2002). 

Geologická stavba oblasti je poměrně složitá. Do většiny území zasahuje východní část české křídové 

pánve, vyplněné mořskými usazeninami svrchnokřídového stáří (jílovce a slínovce v Polabí, pískovce na 

vy zdvi že ných hřbetech směrem k podhůří, vápnité slínovce na jihovýchodě oblasti). Těmito usazeninami 

místy pronikají sopečné vyvřeliny (Kunětická hora, Košumberk, Zebín aj.). Horské oblasti na východě 

(Orlické hory, Králický Sněžník) jsou budovány převážně krystalickými horninami starohorního a prvohorního 

stáří. Severní výběžky Českomoravské vrchoviny tvoří převážně starohorní ruly a migmatity. Stavba 

Železných hor je velmi složitá a pestrá se zastoupením žul, krystalických hornin, vápenců i pískovců (VÍTEK 

in FALTYSOVÁ & BÁRTA 2002, FALTYSOVÁ et al. 2002). 

Většina území východních Čech je v současnosti odlesněná a zemědělsky využívaná. Pouze v horských 

a podhorských oblastech se vyskytují plošně rozsáhlé, mnohdy však monokulturní, lesy. Z hlediska po tenci 

ál ní přirozené vegetace leží velká část Polabí v oblasti lužních lesů, jilmových doubrav a střemchových 

jasenin. Ty se ovšem zachovaly jen vzácně, většinou jako vegetační lemy podél vodních toků. Na ně 

navazují směrem k podhůřím dubohabřiny, kyselé doubravy a lipové doubravy. Suché písčité půdy říční 

terasy Orlice náleží do oblasti borových doubrav. Strmá úbočí a údolí v některých horních úsecích řek 

(např. Chrudimky, Divoké Orlice, Zdobnice) osídluje společenstvo suťových a roklinových lesů. Horské 

svahy jsou charakteristické květnatými bučinami, druhově chudšími acidofilními bučinami a smrkovými 

bučinami. Klimaxové smrčiny se vytvořily pouze na Králickém Sněžníku a omezeně v Orlických horách 

(NEUHÄUSLOVÁ 1998). 

METODIKA 

Ke zjištění výskytu netopýrů ve východních Čechách byly použity všechny běžně užívané a dostupné 

metody faunistického výzkumu. Především se jednalo o přímé kontroly půdních a podkrovních prostor 

dostupných a potencionálně vhodných budov (kostelů, far, zámků, hradů, škol, úřadů atd.) za účelem 

zjištění letních ko lo nií. Dále byly prováděny obdobné kontroly zimních úkrytů netopýrů ve sklepích, 

štolách a jeskyních. Ve velmi omezené míře byla pozornost věnována kontrolám stromových dutin. Využit 

byl rovněž odchyt do nárazových sítí instalovaných na vhodných místech se zvýšenou letovou aktivitou 

netopýrů (u vchodů jeskyní, nad vod ní mi toky a nádržemi atd.). K detekci echolokačních signálů byl 

používán detektor Petterson D 240. Část údajů tvoří také náhodné nálezy kadáverů nebo živých netopýrů 

v bytech (většinou zaznamenaných na základě hlášení obyvatelstva). 

Mimo tato aktivní zjištění byla excerpována veškerá dostupná literatura, nepublikované zprávy (většinou 

inventarizační průzkumy chráněných částí přírody nebo tzv. biologická hodnocení) a sbírkové fondy muzeí 

se sběrnými oblastmi ve východních Čechách. Využity byly rovněž databáze Agentury ochrany přírody 

a krajiny ČR v Pardubicích a Praze, Správ CHKO Žďárské vrchy a Železné hory a také zoologů provádějících 

ale s poň čás teč ně svůj vý zkum v dotčeném území (jejich jména jsou uvedena v poděkování). 

Naprostá většina nových dat pochází z období výzkumu autora, tedy z let 1993–<strong>2004</strong>. Z použitých 

metod bylo největšího pokrytí území dosaženo kontrolami půdních a podkrovních prostor, o něco menší 

52

plocha byla pokryta kontrolami podzemních prostor v době hibernace a také odchytem do sítí či detekcí 

echolokačních signálů. Při využití údajů převzatých od jiných autorů byly mezi novými údaji uvedeny 

i data starší (před r. 1993), pokud nebyla dosud publikována. Totéž se týká i dosud nepublikovaných 

sbírkových exemplářů z muzeí. Jménem neoznačené údaje jsou zjištění autora, všechna ostatní data jsou 

vždy v závorce označena au tor stvím. 

STRUKTURA ZÁZNAMU A POUŽÍVANÉ ZKRATKY 

Z důvodu soustředění velkého množství údajů jsou odděleny nálezy vlastní (resp. dosud nepublikované) 

a nálezy literární. U vlastních nálezů jsou pokud možno podrobně rozepsány nálezové okolnosti, především 

cha rak ter lokality, počet, stáří a pohlaví zvířat, aktivita, kolonie, charakter výskytu a pod. U nálezů literárních 

je uváděna pro zjednodušení jen lokalita, charakter výskytu a citace původního zdroje. Mezi vlastní nálezy 

(resp. nové údaje) jsou pro úplnost zařazeny také již publikované zimní nálezy autora (LEMBERK 2001b). 

Záznamy jsou tříděny podle mezinárodních mapovacích čtverců a to ve směru od severozápadu k jihovýchodu. 

Záznam nálezu začíná pořadovým číslem lokality (toto číslo je shodné s označením v příslušné 

mapce rozšíření druhu), které není uvedeno jen tam, kde nelze výskyt přesně lokalizovat. Následuje jméno 

katastru, název samotné lokality a další doplňující údaje. 

U vlastních nálezů je za názvem a charakteristikou lokality uveden datum a počet jedinců (K = kolonie, 

H = hibernující, pro označení pohlaví a stáří jsou v textu uváděny běžně užívané zkratky: ex. = jedinec 

ne u r če né ho pohlaví a stáří, m, mm = samec, samci, f, ff = samice, ad. = adultní, sad. = subadultní, juv. 

= juvenilní, pro upřesnění případně L = laktující a G = gravidní). V závorce je uvedena metoda registrace 

(D = zjištění pomocí ultrazvukového detektoru, V = přímé vizuální pozorování, N = odchyt do sítě), další 

okolnosti jsou vypsány slovy. Pokud se jedná o jedince uloženého ve sbírce muzea, jsou použity následující 

zkratky: VČM = sbírka Východočeského muzea v Pardubicích (+ inv. číslo), MVČ = sbírka Muzea 

východních Čech v Hradci Králové (+ inv. číslo), NMP = sbírka Národního muzea v Praze (+ inv. číslo), 

UK = sbírka katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (+ inv. číslo). 

U literárních údajů je pro zestručnění uvedeno jen zda jde o nález letní kolonie (K), jiný nález v období 

letním (L), zimním (Z) nebo bez udání období (O). Letní a zimní nálezy jsou tak, jak to užívá např. REITER 

et al. (2003), rozlišeny v souladu s připravovaným dílem Savci v edici Fauna České republiky – období 

letní: 1. květen až 14. říjen, období zimní: 15. říjen až 30. duben. Stejné rozdělení je užito v mapkách 

rozšíření jed not li vých druhů. 

PŘEHLED NÁLEZů 

Vrápenec malý – Rhinolophus hipposideros (Bechstein, 1800) 

Nové údaje: 5559: 1 – Pecka, sklepení hradu, 26. 10. 2003: 1 ex. (HOTOVÝ in litt.), 10. 1. <strong>2004</strong>: 1 H (HOTOVÝ 

in litt.); 5560: 2 – Bílá Třemešná, tunel v přehradní hrázi Les Království, leden 2002: 2 H (HOTOVÝ in 

litt.), 27. 12. 2002: 2 H (HOTOVÝ in litt.), 5. 1. <strong>2004</strong>: 1 H (FLOUSEK in litt.); 3 – Bílá Třemešná, Komenského 

jeskyně, 25. 1. 2003: 46 H (HOTOVÝ & MICHÁLEK in litt.); 4 – Dvůr Králové nad Labem, vodárenské 

dílo, 25. 1. 2003: 4 H (HOTOVÝ & MICHÁLEK in litt.); 5561: 5 – Újezdec, kamenný sklep rodinného 

domu Šol co vých, 29. 2. <strong>2004</strong>: 12 H; 6 – Újezdec, stodola domu Šolcových, 23. 6. <strong>2004</strong>: 20 K; 5562: 7 

– Náchod, sklepy pod zámeckou věží, 29. 2. <strong>2004</strong>: 1 H; 5563: 8 – Dobrošov, chodby pevnosti, 11. 2. 

1972: 1 m (VČM Z 2875, lgt. SKLENÁŘ), 5. 1. 2002: 53 H, 11. 1. 2003: 68 H, 17. 1. <strong>2004</strong>: 65 H (vše FLOU- 

SEK in litt.); 5658: 9 – Ji čí ně ves, půda zámku, 21. 6. 2000: 21 K (ANDREAS & REJL in litt.); 2. 7. 2002: 

15 K, 17. 7. <strong>2004</strong>: 18 ff + juv.; 5659: 10 – Hořice v Podkrkonoší, u nádraží ČD, 17. 7. <strong>2004</strong>: 4 ex. (V, D); 

5660: 11 – Bílé Poličany, park u zámečku, 4. 6. <strong>2004</strong>: 2 ex. (V, D); 12 – Boháňka, kamenný sklep domu 

čp. 15, 6. 2. 1999: 4 H, 1. 2. 2001: 3 H, 3. 2. <strong>2004</strong>: 1 H; 13 – Boháňka, sklep domu čp. 10, 28. 9. <strong>2004</strong>: 

1 ex; 5661: 14 – Josefov, podzemní chodby pod pevností, 10. 2. 1998: 72 H, 25. 6. 2002: 1 ad. (ANDREAS 

& HANZAL in litt.), 19. 2. 2003: 107 H; 5662: 15 – Česká Skalice, sklep Muzea B. Němcové, 30. 11. 1999: 

2 ex. (SPÍŠEK in litt.), 29. 2. <strong>2004</strong>: 17 H; 16 – Česká Skalice, kamenný sklep Klubu Bajo na náměstí, 

53

30. 11. 1999: 1 H (SPÍŠEK in litt.); 5761: 17 – Černilov, sklepy zákl. školy, 10. 1. <strong>2004</strong>: 2 H; 18 – Hradec 

Králové, ul. Na Kotli, 3. 9. <strong>2004</strong>: 1 uhynulý m; 5762: 19 – České Meziříčí, PR Zbytka, červen 2000: 

1 ex. (BARVA in litt.); 20 – Opočno, sklepy pod zámkem, 13. 2. 1964: 71 H (HANÁK in litt.), 6. 2. 1979: 

1 H, 7. 3. 1988: 6 H (SKLENÁŘ in litt.), 12. 1. 1993: 13 H, 20. 1. 1994: 6 H, 18. 1. 1995: 24 H, 13. 2. 1996: 

4 H, 25. 2. 1997: 2 H, 11. 2. 1998: 12 H, 18. 2. 1999: 4 H, 16. 2. 2000: 10 H, 19. 1. 2001: 29 H, 20. 2. 

2002: 13 H, 13. 2. 2003: 11 H, 11. 2. <strong>2004</strong>: 17 H; 21 – Opočno, sklep pivovaru, 16. 3. 1973: 3 H, 6. 2. 

1979: 5 H, 28. 1. 1986: 2 H (vše HANÁK in litt.); 5860: 22 – Opatovice nad Labem, 5. 6. <strong>2004</strong>: 2 ex. 

(V, D); 5861: 23 – Hradec Králové, Moravské předměstí, 10. 5. <strong>2004</strong>: 1 ex. sražen autem (VÁVRA lgt.); 

5863: 24 – Častolovice, půda zámku, 10. 6. 1999: 20 K (samice bez juv.); 25 – Kostelec nad Orlicí, sklep 

pod zámeckým skleníkem, 12. 1. 1993: 18 H, 20. 1. 1994: 18 H, 18. 1. 1995: 21 H, 13. 2. 1996: 24 H, 

25. 2. 1997: 19 H, 11. 2. 1998: 18 H, 18. 2. 1999: 18 H, 16. 2. 2000: 7 H, 19. 1. 2001: 21 H, 20. 2. 2002: 

58 H, 13. 2. 2003: 60 H, 11. 2. <strong>2004</strong>: 46 H; 26 – Kostelec nad Orlicí, stropní dutý prostor nad zámeckým 

skleníkem, 10. 7. 2003: kolonie 40 ff s juv., 20. 6. <strong>2004</strong>: cca <strong>35</strong> K; 5959: 27 – Přelouč, náměstí a nejbližší 

okolí, 9. 8. 2002: 3 ex. (V, D); 5960: 28 – Barchov, nad potokem, zahrady u domů, 5. 9. 2003: 2 ex. 

(V, D); 87 – Pardubice, sklep zámku, 11. 1. 1998: 1 H; 5961: 29 – Dašice, sklep pod radnicí, 9. 1. 2002: 

1 H; 30 – Dašice, u městského úřadu, 10. 6. 2002: 5 ex. (V, D); 31 – Horní Ředice, půda kostela, 23. 7. 

2001: kolonie 5 ff + 2 juv., 17. 6. 2002: 6 K (bez juv.), 16. 7. <strong>2004</strong>: 4 ff + 3 juv.; 5963: 32 – Brandýs nad 

Orlicí, půda léčebného ústavu, 4. 8. 2002: 5 K (+ 2 juv.), 23. 5. 2003: 7 K (bez juv.), 16. 7. <strong>2004</strong>: 8 ff (+ 

3 juv.); 33 – Brandýs nad Orlicí, půda radnice, 4. 8. 2002: 3 ex.; 5964: 34 – Letohrad, sklepy zámku, 

28. 1. 2002: 5 H; <strong>35</strong> – Letohrad, půda zámku, 2. 8. 2003: 7 K; 6059: 36 – Heřmanův Městec, sklepy 

zámku (t.č. domov důchodců), 7. 2. 1995: 5 H, 24. 1. 1996: 5 H, 27. 1. 1997: 5 H, 29. 1. 1998: 7 H, 13. 1. 

1999: 6 H, 18. 1. 2000: 3 H, 16. 1. 2001: 4 H, 15. 1. 2002: 5 H, 22. 1. 2003: 4 H, 23. 1. <strong>2004</strong>: 11 H; 37 

– Heřmanův Městec, půda zámku (domov důchodců), 27. 7. 2001: kolonie 4 ff + 1 juv., 10. 6. 2002: 7 

K, 3. 8. 2003: 8 ff + 3 juv., 18. 7. <strong>2004</strong>: 9 ff + 6 juv.; 38 – Heřmanův Městec, sklep (tzv. “lednice”) zámeckém 

parku (bez přístupu veřejnosti), 22. 1. 2003: 1 H, 23. 1. <strong>2004</strong>: 2 H; 39 – Choltice, půda zámku, 

21. 6. 2000: 1 ex. (ANDREAS & REJL in litt.); 39 – Choltice, zámecký park, 8. 8. <strong>2004</strong>: 2 ex. (V, D); 6060: 

40 – Chrudim, sklepy v tzv. Pardubické fortně, 11. 1. 1993: 1 H, 23. 1. 1994: 1 H, 2. 5. 2002: 3 ex. (V, D); 

6061: 41 – Hrochův Týnec, půda zámečku (Dětský diagn. ústav), 11. 6. 2002: kolonie 25 ff s juv., 21. 6. 

<strong>2004</strong>: 25 K; 42 – Chrast u Chrudimě, sklepy pod zámkem, 8. 2. 1995: 4 H, 22. 1. 1996: 4 H, 11. 12. 

1996: 3 H, 8. 2. 1998: 5 H, 19. 2. 1999: 3 H; 6062: 43 – Popovec, jeskyně Bětník, puklinová jeskyně 

v opuce, 26. 11. 2001: 108 H (WEIDINGER in litt.), 20. 9. 2002: 1 m + 1 f (N), 14. 12. 2002: 122 H (WEI- 

DINGER in litt.), 23. 1. 2003: 115 H (WEIDINGER in litt.), 5. 2. 2003: 120 H (FEJFAR in litt.), 11. 12. 2003: 

145 H (WEIDINGER in litt.), 11. 2. <strong>2004</strong>: 142 H (FEJFAR in litt.); 6064: 44 – Hrádek, jeskyně Průvanová, 

puklinová jeskyně v opukách, 10. 12. 2001: 2 H (WEIDINGER in litt.), 16. 1. 2003: 14 H (WEIDINGER in litt.), 

28. 1. 2003: 1 H, 7. 2. <strong>2004</strong>: 23 H (WEIDINGER in litt.); 45 – Lanšperk, puklinová jeskyně v opuce, 7. 12. 

2001: 10 H, 20. 12. 2002: 6 H, 7. 2. <strong>2004</strong>: 2 H (vše WEIDINGER in litt.); 6065: 46 – Skuhrov, Jeskyně 

V dolech, puklinová jeskyně v opuce, 7. 12. 2001: 37 H, 16. 1. 2003: 39, 7. 2. <strong>2004</strong>: 11 H (vše WEIDINGER 

in litt.); 6159: 47 – Běstvina, krypta pod kostelem, leden 1997: 50 H, 29. 1. 1998: 90 H, 13. 1. 1999: 121 

H, 18. 1. 2000: 131 H, 16. 1. 2001: 136 H, 15. 1. 2002: 168 H, 22. 1. 2003: 195 H, 23. 1. <strong>2004</strong>: 210 H; 

48 – Běstvina, kamenný sklep domu čp. 50, 10. 1. 2001: 4 H, 14. 1. 2002: 5 H, 4. 2. 2003: 3 H, 10. 2. 

<strong>2004</strong>: 3 H; 48 – Běstvina, půda domu čp. 50, 2. 7. 2002: 15 K (včetně juv.), 10. 7. 2003: 12 K(včetně 

juv.), 18. 7. <strong>2004</strong>: 15 K (včetně juv.); 49 – Běstvina, půda býv. školy, 13. 7. 2000: kolonie 41 ff + 23 juv. 

(ANDREAS in litt.); 50 – Prachovice, Králíkova jeskyně, krasová jeskyně, 24. 1. 1995: 2 H; 51 – Lichnice, 

sklepy hradní zříceniny, 16. 1. 2001: 2 H, 15. 1. 2002: 5 H, 16. 2. 2002: 7 H, 22. 1. 2003: 8 H, 23. 1. <strong>2004</strong>: 

5 H; 52 – Třemošnice, nádraží ČD, 4. 10. 2000: 1 uhynulý m; 53 – Pařížov, kostel, 6. 8. 2003: 1 ex. 

(VOHRALÍK, NOVÁ, HOTOVÝ in litt.); 54 – Vápenný podol, Podolská a Páterova jeskyně, kra so vá jeskyně, 

14. 1. 1993: 76 H, 7. 3. 1994: 53 H, 24. 1. 1995: 104 H, 25. 1. 1996: 99 H, 22. 1. 1997: 130 H, 28. 1. 1998: 

131 H, 4. 3. 1999: 104 H, 21. 2. 2000: 143 H, 24. 1. 2001: 302 H, 24. 1. 2002: 221 H, 29. 1. 2003: 286 

H, 20. 1. <strong>2004</strong>: 289 H; 6160: 55 – Křižanovice, štola v přehradní hrázi, 18. 1. 1993: 1 H, 3. 1. 1996: 3 H, 

17. 1. 2002: 1 H (BÁRTA in verb.); 56 – Práčov, věž kostela, 9. 7. 2002: 20 K (CACH in litt.); 57 – Štola 

Vápenice u Polanky, zatopená štola, 26. 1. 2001: 2 H, 16. 1. 2002: 1 H, 26. 2. 2003: 2 H, 16. 2. <strong>2004</strong>: 

54

4 H (vše BÁRTA in litt.); 6161: 58 – Podlažice, půda kostela, 5. 7. 1997: cca 50 K, 28. 6. 2000: 46 ff + min. 

10 juv., 2. 7. 2001: 62 ff s juv., 10. 6. 2002: 41 ff s juv. (později proběhla rekonstrukce střechy); 59 – Žumberk, 

sklep hradní zříceniny, 14. 1. 1993: 2 H, 3. 2. 1994: 2 H, 8. 2. 1995: 3 H, 24. 1. 1996: 1 H, 27. 1. 

1997: 3 H, 16. 1. 2001: 2 H, 15. 1. 2002: 2 H, 28. 1. 2003: 1, 23. 1. <strong>2004</strong>: 2 H; 6162: 60 – Košumberk, 

kamenné sklepy pod pivovarem (tzv. “Letní sklep”), 20. 1. 2000: 4 H, 19. 1. 2001: 3 H, 14. 7. 2001 kolonie 

15 ff s juv., 17. 1. 2002: 10 H, 10. 6. 2002: 12 ff bez juv., 28. 1.3003: 8 H, 10. 2. <strong>2004</strong>: 11 H, 16. 7. 

<strong>2004</strong>: 23 ff + 15 juv.; 61 – Košumberk, půda stodoly u domu čp. 22, 14. 7. 2001: 3 ex.; 62 – Košumberk, 

chodba ve svahu pod hradem, 25. 1. 1999: 2 H, 17. 1. 2002: 1 H; 63 – Košumberk, sklepy hradní zříceniny, 

28. 1. 2003: 2 H, 10. 2. <strong>2004</strong>: 3 H; 64 – Košumberk, okolí hradní zříceniny, 3. 6. 2002: 2 ex. (D), 

30. 8. 2003: 2 ex. (D); 65 – Košumberk, sklepy Hamzovy odborné léčebny, 19. 1. 1995: 10 H, 22. 1. 

1996: 4 H, 14. 1. 1997: 4 H, 8. 2. 1998: 4 H, 19. 2. 1999: 6 H, 15. 2. 2000: 3 H; 66 – Nové Hrady, půda 

zámku (soukr. vlast.), 27. 7. 2001: 3 ex., 4. 6. 2002: 20 K (mateřská kolonie ff s nezjištěným počtem juv.); 

67 – Dolany, Pivnická jeskyně, pseu do kra so vá jeskyně v pískovcích, 16. 1. 2002: 1 H; 68 – Proseč, půda 

Obr. 2. Lokality výskytu vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Vysvětlení symbolů: zleva vy plně 

ný kruh = nález v letním období, zprava vyplněný kruh = nález v zimním období, prázdný kruh = nález 

v nezjištěném období roku. 

Fig. 2. Sites of occurrence of Lesser horseshoe bat (Rhinolophus hipposideros). Explanatory notes: left 

half-filled circle = summer record, right half-filled circle = winter record, open circle = record in an 

unknown period of the year. 

55

Tab. 1. Počty exemplářů vrápence malého (Rhinolophus hipposideros) zjištěné ve vý cho do čes kých mateřských 

koloniích. 1 = RYBÁŘ et al. (1973), 2 = WEIDINGER (in litt.), 3 = SKLENÁŘ (1969) 

Tab. 1. Numbers of individuals of the Lesser horseshoe bat (Rhinolophus hipposideros) recorded in nur se ry 

colonies in eastern Bohemia. 1 = RYBÁŘ et al. (1973), 2 = WEIDINGER (in litt.), 3 = SKLENÁŘ (1969) 

kolonie hist. max. 1993–<strong>2004</strong> 

min. max. prům. N kontrol 

Běstvina, půda domu ? 12 15 14 3 

Běstvina, půda školy ? 41 1 

Borová u Po lič ky, kostel ? 21 45 33 2 

Brandýs n. Orl., ústav ? 5 8 7 3 

Častolovice, zámek 60 (1969) 1 20 1 

Heřmanův Měs tec, zámek ? 4 9 6 4 

Horní Ře di ce, kostel ? 4 6 5 3 

Hrochův Tý nec, zámeček ? 25 25 25 2 

Choltice, zá mek 30 (1962) 3 neg. 3 

Jičíněves, zá mek ? 15 20 18 3 

Kostelec n. Orl., skleník 5 (1970) 1 <strong>35</strong> 40 38 2 

Košumberk, sklep ? 12 23 18 3 

Letohrad, zá mek ? 7 1 

Nové Hra dy, zámek ? 3 20 12 2 

Podlažice, kos tel ? 41 62 52 4 

Práčov, kos tel ? 20 1 

Rychmburk, hrad 70 (1989) 2 25 80 54 5 

Slatiňany, zá mek 50 (1961) 3 neg. 3 

Stará Ro veň, půda domu ? 45 1 

Újezdec, sto do la ? 20 1 

fary evang. kostela, 4. 6. 2002: 1 ex.; 69 – Rychmburk, hradní sklepy, 8. 2. 1995: 1 H, 18. 1. 1996: 1 H, 

15. 1. 1997: 2 H; 69 – Rychmburk, půda hradu, 10. 8. 1989: cca 70 ff s juv. (WEIDINGER in litt.), 11. 8. 

1990: cca 50 ff s juv. (WEI DIN GER in litt.), 10. 7. 1997: cca 80 ff s juv., 2. 7. 1999: 56 ff s juv., 29. 6. 2000: 

cca 60 ff s juv., 4. 6. 2002: cca 25 K (ff bez juv.), 5. 8. 2003: cca 40 ff s juv.; 6163: 70 – Budislav, okraj 

pískovcových skal, 6. 8. 2003: 3 ex. (V, D); 71 – Horní Újezd, puklinová jeskyně v opuce, 27. 11. 2001: 

333 H (WEIDINGER in litt.), 27. 2. 2002: 305 H, 13. 12. 2002: 397 H (WEIDINGER in litt.), 9. 2. 2003: 330 

H (REIF & ROLEČEK in litt.), 30. 1. <strong>2004</strong>: 419 H (WEIDINGER in litt.); 72 – Litomyšl, sklepy zámku, 19. 2. 

2003: 2 H (URBÁNEK in litt.), 4. 12. 2003: 1 H (URBÁNEK in litt.); 6165: 73 – Damníkov, štola, 10. 12. 

2001: 2 H, 16. 1. 2003: 4 H, 7. 2. <strong>2004</strong>: 1 H (vše WEIDINGER in litt.); 6260: 74 – Horní Sokolovec, stará 

štola v údolí Doubravy, 16. 1. 2001: 1 H, 22. 1. 2003: 2 H, 23. 1. <strong>2004</strong>: 4 H; 6262: 75 – Borová u Poličky, 

půda římskokat. kostela, 23. 7. 2003: kolonie cca 45 ff s juv. (DAJČ in litt.), 9. 6. <strong>2004</strong>: 21 K (ČEJKA 

& DAJČ in litt.), 19. 7. <strong>2004</strong>: 10 ff + 7 juv. (ČEJKA & DAJČ in litt.); 6266: 76 – Rozstání, štola, 16. 1. <strong>2004</strong>: 

1 H (WEIDINGER in litt.); 77 – Stará Roveň, půda domu čp. 8, červenec 2003: kolonie cca 40–50 ex. 

(URBÁNEK in litt.), 2. 9. 2003: 5 ex na půdě + 1 ex. ve sklepě (URBÁNEK in litt.); 6363: 78 – Telecí, štola 

Ludvík, 1. 10. 2003: 2 ex. (DAJČ in litt.), 8. 10. 2003: 7 ex (ČEJKA & DAJČ in litt.); 6365: 79 – Brněnec, 

jeskyně Čertovy díry, 21. 12. 2001: 7 H, 30. 1. 2003: 7 H, 20. 2. <strong>2004</strong>: 8 H (vše WEIDINGER in litt.); 80 – Pohledy, 

jeskyně Pod Mariánským obrazem, 29. 11. 2002: 4 H (WEIDINGER in litt.); 81 – Rozhraní, puklinová 

jeskyně v opuce, 16. 12. 2001: 41 H, 27. 1. 2003: 32 H, 12. 2. <strong>2004</strong>: <strong>35</strong> H (vše WEIDINGER in litt.). 

Literární údaje: 5559: 1 – Pecka, Z (RYBÁŘ et al. 1973); 5560: 2 – Bílá Třemešná, přehrada Les Království, 

Z (FLOU SEK 2001); 5563: 82 – Náchod, Babí štola, Z (FLOUSEK 2001); 8 – Dob ro šov, Z (RYBÁŘ 

et al. 1973, FLOUSEK 2001); 5661: 14 – Josefov, podzemí pevnosti, Z (HANÁK & GAISLER 1972, RYBÁŘ 

56

Tab. 2. Početnost hibernujících vrápenců malých (Rhinolophus hipposideros) zjištěných v nejvýznamnějších 

východočeských zimovištích v letech 1993–<strong>2004</strong>. 1 = WEIDINGER (2001, in litt.), 2 = FLOUSEK (2001, 

in litt.), 3 = HANZAL & REJL (2001) 

Tab. 2. Numbers of the wintering Lesser horseshoe bats (Rhinolophus hipposideros) recorded in sig ni ficant 

hibernacula in eastern Bohemia in 1993–<strong>2004</strong>. 1 = WEIDINGER (2001, in litt.), 2 = FLOUSEK (2001, in 

litt.), 3 = HANZAL & REJL (2001) 

rok Σ 

Běstvina 

Bětník 1 

Dobrošov 2 

Heřmanův 

Městec 

Horní Újezd 1 

Josefov 3 

1992/1993 ? 75 29 5 121 63 18 1 0 13 ? 76 6 407 

1993/1994 ? 61 29 5 119 76 18 0 0 6 ? 53 3 370 

1994/1995 ? 54 25 5 179 77 21 3 0 24 ? 104 1 493 

1995/1996 ? 68 33 5 195 52 24 7 0 4 ? 99 4 491 

1996/1997 50 67 36 5 183 63 19 3 0 2 ? 130 9 567 

1997/1998 90 68 37 7 227 72 18 2 0 12 ? 131 12 676 

1998/1999 121 69 46 6 234 ? 18 2 0 4 8 104 4 616 

1999/2000 131 71 51 3 266 ? 7 0 0 10 17 143 20 719 

2000/2001 136 88 54 4 244 70 21 0 2 29 25 302 21 996 

2001/2002 168 108 53 5 333 ? 58 10 7 13 41 221 37 1054 

2002/2003 195 120 68 5 397 107 60 6 8 11 32 286 39 1334 

2003/<strong>2004</strong> 210 142 65 13 419 ? 46 2 5 17 <strong>35</strong> 289 11 1254 

Kostelec n. O. 

Lanšperk 1 

Lichnice 

Opočno 

Rozhraní 1 

Vápenný 

Podol 

et al. 1973, HANZAL & REJL 2001); 5662: 83 – Nové Město nad Metují, Z (RYBÁŘ et al. 1973); 5663: 

84 – Sněžné v Orl. horách, štola Portál, Z (FLOUSEK 2001); 5760: 85 – Hradec Králové, Z (SKLE NÁŘ 

1969); 5761: 18 – Hradec Králové, Z (RYBÁŘ et al. 1973); 5762: 20 – Opočno, Z (HANÁK & GAISLER 

1972), L (RYBÁŘ et al. 1973); 5863: 24 – Častolovice, L (RYBÁŘ et al. 1973); 25 – Kostelec nad Orlicí, Z, 

L (RYBÁŘ et al. 1973); 86 – Rychnov nad Kněžnou, L (ROČEK 1974); 5960: 87 – Pardubice, Z, L (SKLENÁŘ 

1969); 5964: 88 – Žam berk, Z (HANÁK & GAISLER 1972); 6059: 36 – Heřmanův Městec, Z (BENDA et al. 

1997); 39 – Chol ti ce, L (SKLE NÁŘ 1969); 6060: 89 – Slatiňany, L (SKLENÁŘ 1969, RYBÁŘ et al. 1973); 

6062: 43 – Popovec, Jeskyně Bětník, Z (RYBÁŘ et al. 1973, LEMBERK & FEJFAR 1995, WEIDINGER 2001); 

6064: 45 – Lanšperk, jeskyně u Lanšperka, Z (WEIDINGER 2001); 44 – Hrádek, Průvanová jeskyně, Z 

(WEI DIN GER 2001); 6159: 53 – Pařížov, L (LEM BERK 2001a); 54 – Vápenný Podol, Podolská a Páterova 

jeskyně, Z (RYBÁŘ 1970, 1973); 6160: 90 – Bojanov, Z (BENDA et al. 1997); 91 – Vápenný Podol, Z 

(RYBÁŘ 1971); 6161: 92 – Podskala, O (DOKONAL 1906); 59 – Žumberk, Z (SKLENÁŘ 1969); 6162: 67 

– Dolany, Pivnická jeskyně, Z (WEIDINGER 2001), 69 – Ry chm burk, sklep hradu, Z (WEI DIN GER 2001), 

L (RYBÁŘ et al. 1973); 6163: 71 – Horní Újezd, jeskyně, Z, L (URBÁNEK 1996, 2002, WEIDINGER 1994, 

2001); 72 – Li to my šl, Z (SKLE NÁŘ 1969, URBÁNEK 1996, 2002), L (RYBÁŘ et al. 1973); 93 – Morašice, 

Z (URBÁNEK 2002); 94 – Nedošín, L (UR BÁ NEK 1996); 6164: 95 – Semanín, L (SRŠŇOVÁ 1983); 6165: 73 

– Damníkov, štola, Z (WEI DIN GER 2001); 6262: 96 – Otradov, L (LEMBERK 2001a); 6263: 97 – Polička, 

Z (URBÁNEK 1996); 6364: 98 – Svojanov, Z (URBÁNEK 1996); 6365: 79 – Brněnec, Jeskyně Čertovy díry, 

Z (URBÁNEK 1996, 2002, WEI DIN GER 1994, 2001); 80 – Pohledy, Jeskyně Pod mariánským obrazem, Z 

(WEI DIN GER in URBÁNEK 2002); 81 – Rozhraní, jeskyně, Z (GAIS LER & HANÁK 1972, STACKE & URBÁNEK 

1982, URBÁNEK 2002, WEI DIN GER 2001); 6366: 99 – Ja ro mě ři ce, L (UR BÁ NEK 2002); 100 – Je víč ko, Z, 

L (UR BÁ NEK 1996). 

Kroužkování: Samec označený v září 1992 u vletového otvoru jeskyně v Horním Újezdě (6163) byl kon t rolo 

ván 18. 1. 1993 hibernující ve štole přehradní hráze Křižanovice (6160), tj. ve vzdálenosti cca 34 km. 

V dolech 1 

57

Tento teplomilný druh obývá ve zkoumaném území především oblasti s nižšími nadmořskými 

výškami do 400 metrů n. m. Souvisle osídleným areálem je zejména východní Polabí a vý chod ní 

část České křídové tabule, odkud zasahuje podél řek i do středních poloh v podhůří Orlických 

hor, Podkrkonoší a do Železných hor. Chybí zcela v zalesněných a klimaticky méně příznivých 

oblastech Žďárských vrchů, Orlických hor a Králického Sněžníku. Ve vý cho do čes kých podmínkách 

je v letním období vázán výhradně na úkryty v lidských sídlech, zimoviště jsou ovšem 

známé nejen v úkrytech antropicky podmíněných, ale zejména v jeskyních. 

Údolím Svitavy zasahuje do východních Čech z jihovýchodu populace jihomoravská (např. 

GAISLER et al. 1988), ze západu údolím Doubravy (především do Železných hor) a podél Labe 

populace středočeská (např. HANÁK et al. 1995). 

Početnost vrápence malého není ve východních Čechách prostorově vyrovnaná. Zatímco 

v některých vhodných oblastech zcela chybí (Chlumecko), mateřské kolonie i zimoviště z Chrudimska 

a západu Svitavska tvoří velkou část všech východočeských lokalit (37 %). Vý znam né 

svou početností jsou zde v tomto ohledu především velká zimoviště v krasových i puklinových 

jeskyních u Vápenného Podola (obr. 5), Popovce a Horního Újezda (např. LEM BERK & BÁRTA 

2002, WEIDINGER 2001 aj.) nebo v kryptě kostela v Běstvině (LEMBERK 2001), která obývají 

kolonie v řádu stovek jedinců. Naproti tomu početnost v ostatních významných zi mo viš tích 

v severovýchodní části území (Josefov, Kostelec nad Orlicí, Opočno, Dobrošov) se pohybuje 

jen v řádu desítek jedinců. 

Obr. 3. Rostoucí početnost hibernujících vrápenců malých (Rhinolophus hipposideros) v nejvýznamnějších 

východočeských zimovištích (A = antropické úkryty, B = jeskyně). 

Fig. 3. Number increase of the wintering Lesser horseshoe bats (Rhinolophus hipposideros) recorded in 

significant bat hibernacula in Eastern Bohemia (A = anthropic shelters, B = caves). 

58

Vrápenec malý byl zaznamenán celkem v 43 mapovacích čtvercích (tj. 63,2 %), z toho ve 

20 byl zjištěn současně v letním i v zimním období, v 15 čtvercích pouze v zimním a v 8 čtvercích 

jen v letním období (viz obr. 33). 

Početnost vrápence malého se jeví v posledním desetiletí jako mírně, ale setrvale, vzrůs tají 

cí (obr. 3). Zejména počty na dlouhodobě sčítaných zimovištích se za toto období přibližně 

ztrojnásobily (tab. 2). To koresponduje s výsledky např. ze střední Moravy (KOUDELKA & REI TER 

2001) nebo Moravského krasu (ZUKAL et al. 2001). Nejvyšší denzita hibernujících exem plá řů 

byla zaznamenána v kryptě pod kostelem v Běstvině, kde na ploše cca 10×5 metrů zi mu je až 

210 ex. (obr. 4). 

Situaci s dlouhodobým vývojem početnosti v mateřských koloniích nelze objektivně zhodno 

tit, protože na území východních Čech není v současnosti žádná kolonie monitorovaná déle 

než 5 let (tab. 1). Rovněž srovnání s historickými údaji není v tomto případě dost dobře mož né, 

protože literární data nejsou zpravidla kvantifikována. Nárůst počtu známých mateřských kolonií 

v posledních letech je patrně jen důsledkem výrazného zvýšení intenzity chi ro p te ro lo gic ké ho 

výzkumu. Celkově bylo v letech 1993–<strong>2004</strong> zjištěno 18 mateřských kolonií (oproti 7 zjištěných 

RYBÁŘEM et al. 1973), z nichž ovšem minimálně 3 v průběhu vý zku mu zanikly (zámek Častolovice, 

škola Běstvina a kostel Podlažice) z důvodu opravy půd a střech. Mimo dvou případů 

byla naprostá většina letních kolonií situována v prostředí pro vrá pen ce malého typickém, tedy 

na půdách velkých staveb (hradů, zámků, škol a kostelů). Ma teř ská kolonie na Košumberku 

byla situována v tzv. letním sklepě, tedy v lidmi nevyužívané části kamenné nadzemní stavby 

částečně zapuštěné do okolního terénu. Kolonie v Kostelci nad Orlicí osídlila stropní prostor 

zámeckého skleníku nad kamenným sklepem, kde kaž do roč ně zimuje. 

Netopýr velký – Myotis myotis (Borkhausen, 1797) 

Nové údaje: 5562: 1 – Václavice, 27. 7. 2002: 1 m (N) (BARVA in litt.); 5563: 2 – Dobrošov, podzemí 

pevnosti z 2. sv. války, 21. 11. 1965: 2 ex. (MVČ 7149, lgt. SKLENÁŘ), 5. 1. 2002: 25 H, 11. 1. 2003: 31 H, 

17. 1. <strong>2004</strong>: 45 H (vše FLOUSEK in litt.); 3 – Dobrošov, pevnost Jeřáb, 14. 9. 2002: 1 m + 1 f (N) (ANDREAS 

et al. in litt.); 5658: 4 – Jičíněves, půda zámku, 21. 6. 2000: 60 ff s juv. (ANDREAS & REJL in litt.), 2. 7. 

2002: 70 K, 17. 7. <strong>2004</strong>: 50 ff + juv; 5661: 5 – Josefov, podzemní chodby pod pevností, 10. 2. 1998: 5 H, 

19. 2. 2003: 2 H; 5663: 6 – Sendraž, PR Peklo, 28. 6. 2002: 1 ex. (N) (BARVA in litt.); 7 – Sněžné v Orl. 

horách, štola Portál, 11. 1. 2002: 30 H, 16. 1. 2003: 52 H, 16. 1. <strong>2004</strong>: 43 H (vše FLOUSEK in litt.); 5759: 

8 – Ne cha ni ce, v obci, 10. 9. 2000: 1 m sražený autem (SAKAŘ lgt.); 5761: 9 – Černilov, půda staré zákl. 

školy, červen 2003: 1 ex.; 5762: 10 – České Meziříčí, PR Zbytka, červen 2000: několik ex. (D) (BARVA in 

litt.); 11 – Opočno, půda zámku, 3. 7. 1995: 60 ff s juv., 29. 6. 1996: 50 ff s juv., 10. 7. 1997: 85 ff s juv., 

15. 6. 1998: 20 ff + 5 juv., 12. 6. 1999: 15 ff, 20. 6. 2000: 21 ff + 6 juv. (ANDREAS & REJL in litt.); 5763: 

26 – Bílý Újezd, půda zvonice kostela, 20. 6. 2000: 4 ff + 3 juv. (ANDREAS & REJL in litt.); 29 – Solnice, 

kostel, 20. 6. 2000: 1 m (ANDREAS & REJL in litt.); 5861: 12 – Vysoké Chvojno, půda a věž kostela, 15. 6. 

1998: 120 ff s juv., 8. 7. 1999: 150 ff s juv., 30. 6. 2000: 85 ff + 10 juv.; 5863: 13 – Kostelec nad Orlicí, 

půda zámku, 10. 6. 2002: 80 K (t.č. po rekonstrukci uzavřená a bez netopýrů); 14 – Doudleby nad Orlicí, 

půda zámku, 22. 5. 2003: cca 80 K (bez juv.), 20. 6. <strong>2004</strong>: cca 150 K (ff s juv.); 5866: 15 – Patzeltova 

jeskyně, 2. 3. 2002: 1 H (BUŘIČ in litt.); 16 – Tvarožné díry, jeskyně, 2. 3. 2002: 13 H, 1. 3. 2003: 19 

H, 21. 2. <strong>2004</strong>: 11 H (vše BUŘIČ in litt.); 5864: 17 – Bělá u Liberka, sklep rod. domu, 20. 3. 1973: 1 m 

(VČM Z 2796, lgt. SKLENÁŘ); 5958: 18 – Záboří nad Labem, půda římskokat. kostela, 5. 6. 1994: kolonie 

260 ff, 2. 6. 1995: 200 ff, 18. 6. 1996: 250 ff s juv., 15. 6. 1997: 250 ff + min. 30 juv., 8. 7. 1998: cca 200 

K (včetně juv.); 5959: 19 – Živanice, půda nad hostincem U Jirsů, 15. 6. <strong>2004</strong>: 21 K (samice bez juv.); 

5960: 20 – Pardubice, půda kostela Na ne be vze tí panny Marie, 4. 7. 2001: 1 m; 21 – Pardubice, sklepy 

zámku, 10. 2. 1995: 1 H; 22 – Srch, náves, 19. 5. 1998: 1 ex. (D) (REJL in litt.); 5961: 23 – Dašice, půda 

domu čp. 18, 23. 7. 2001: 1 m; 24 – Horní Roveň, půda Ma sa ry ko vy základní školy, 23. 5. 2003: 32 ff 

59

ez juv., 10. 6. <strong>2004</strong>: 18 ff + 3 juv.; 5962: 25 – Horní Jelení, půda domu čp. 287, 10. 6. 2002: cca 50 K; 

27 – Brandýs nad Orlicí, půda věže kostela, 23. 5. 2003: 30 K, 20. 6. <strong>2004</strong>: 25 K (s juv.); 28 – Brandýs 

nad Orlicí, sklep hradu, 2. 8. 1990: 1 ex. (HANÁK in litt.); 5965: 30 – Těchonín, pevnost Bouda, 8. 2. 1992: 

21 H (REJL in litt.); 5966: 31 – Červená Voda, pevnost Suchý vrch, 5. 1. 1971: 7 H (HANÁK in litt.); 6059: 

32 – Heřmanův Městec, sklep (tzv. “lednice”) zá mec kém parku (bez přístupu veřejnosti), 24. 1. 1996: 

1 H, 27. 1. 1997: 1 H, 29. 1. 1998: 2 H; 33 – Heřmanův Městec, věž kostela, 19. 7. 2000: 1 ad. (ANDREAS 

& HOFFMANOVÁ in litt.); 34 – Licoměřice, kostel, 12. 9. 2003: 2 ex. (VOHRALÍK & NOVÁ in litt.); 6060: <strong>35</strong> 

– Mikulovice-Blato, staré hliniště, 18. 6. <strong>2004</strong>: několik ex. (D) (MIKÁTOVÁ in litt.); 36 – Rabštejnská 

Lhota, půda rodinného domu, 10. 8. 2002: 12 mm (kolonie zjiš tě na při rekonstrukci střechy, netopýři 

byli odchyceni a vypuštěni v Nasavrkách; BÁRTA in verb.); 37 – Sla ti ňa ny, půda kostela, 9. 7. 2002: 10 

ex. (CACH in litt.); 6061: 38 – Rosice u Chrasti, půda základní školy, 29. 6. <strong>2004</strong>: kolonie cca <strong>35</strong> ff s juv. 

(ODSTRČIL in litt. + foto); 6062: 39 – Popovec, jeskyně Bětník, puklinová jeskyně v opuce, 7. 2. 1985: 1 m 

(VČM Z 3037, lgt. SKLENÁŘ), 26. 11. 2001: 5 H (WEIDINGER in litt.), 23. 1. 2003: 15 H (WEI DIN GER in litt.), 

11. 2. <strong>2004</strong>: 10 H (FEJFAR in litt.); 6063: 40 – Brandýs nad Orlicí, Sluj J. A. Ko men ské ho vytesaná v opuce, 

28. 1. 2003: 1 H; 6064: 41 – Hrádek, jeskyně Průvanová, puklinová jes ky ně v opukách, 28. 1. 2003: 

3 H; 42 – Kerhartice, půda základní školy (t.č. přepažená na dvě části), 2. 4. 2002: 15 ff (URBÁNEK in litt.), 

17. 5. 2002: cca 100 K (samice bez juv.), 23. 5. 2003: cca 80 K; 6065: 43 – Skuhrov, jeskyně V dolech, 

7. 12. 2001: 3 H, 16. 1. 2003: 4 H, 7. 2. <strong>2004</strong>: 1 H (vše WEIDINGER in litt.); 6159: 44 – Podhradí, sklepy 

hradní zříceniny Lichnice, 14. 1. 1993: 1 H, 3. 2. 1994: 1 H, 27. 1. 1997: 1 H, 22. 1. 2003: 1 H, 23. 1. 

<strong>2004</strong>: 1 H; 45 – Vápenný Podol, Podolská a Páterova jeskyně, krasová jeskyně, 21. 2. 2000: 1 H, 24. 1. 

2002: 2 H, 20. 1. <strong>2004</strong>: 2 H; 46 – Vilémov-Klášter, půda katol. kostela, 6. 8. 2003: 23 ex. (VOHRALÍK, 

NOVÁ, HOTOVÝ in litt.); 6160: 47 – Polanka, štola Vápenice, zatopená štola, 26. 1. 2001: 6 H, 16. 1. 2002: 

4 H, 26. 2. 2003: 8 H, 16. 2. <strong>2004</strong>: 7 H (vše BÁRTA in litt.); 6161: 48 – Skuteč, půda římskokat. kostela, 

27. 7. 2001: 1 m; 49 – Vrbatův Kos te lec, půda kostela, 22. 6. 1997: 45 ff + 15 juv., 2. 7. 1998: 73 ff + 

min. 10 juv., 27. 7. 2001: 0 (čerstvý trus po kolonii),11. 6. 2002: 51 ff + min. 2 juv., 20. 6. <strong>2004</strong>: cca 70 

ff; 6162: 50 – Dolany, Pivnice – pseu do kra so vá jeskyně v pískovci, 30. 1. 2002: 1 H (WEIDINGER in litt.); 

51 – Ko šum berk, sklepy hradní zříceniny, 28. 1. 2003: 3 H, 10. 2. <strong>2004</strong>: 1 H; 52 – Luže, sklepy Hamzovy 

odborné léčebny, 19. 1. 1995: 1 H; 53 – Nové Hrady, půda zámku (t.č. soukr. vlast.), 1. 7. 1973: 

1 m (VČM Z 2848, lgt. SKLENÁŘ), 6. 7. 1995: cca 250 ff s juv., 22. 6. 1997: 250 ff s juv., 2. 7. 1998: 200 

ff s juv., 27. 7. 2001: 230 ff s juv., 4. 6. 2002: 250 K (ff s nevzletnými juv.), 5. 8. 2003: <strong>35</strong>0 K; 54 – Nové 

Hrady, půda zvonice kostela, červen 1999: cca 150 ex. (CACH in litt.); 55 – Proseč, půda evangelického 

kostela, 4. 6. 2002: 1 m; 6163: 56 – Horní Újezd, puk li no vá jeskyně v opuce, 27. 11. 2001: 1 H (WEI DIN- 

GER in litt.), 27. 2. 2002: 1 H, 24. 1. 2003: 2 H (WEIDINGER in litt.), 9. 2. 2003: 1 H (REIF & ROLEČEK in 

litt.), 12. 12. 2003: 1 H (WEI DIN GER in litt.); 6165: 57 – Damníkov, štola, 10. 12. 2001: 3 H, 16. 1. 2003: 

1 H (vše WEIDINGER in litt.); 6259: 58 – Jeřišno-Heřmaň, půda kostelní věže, 18. 7. 2000: 220 ff s juv. 

(ANDREAS in litt.), 27. 7. 2001: 265 ad. + juv. (ANDREAS & HOTOVÝ in litt.), 16. 7. 2003: 487 ex. (HOTOVÝ 

et al. in litt.), 16. 7. <strong>2004</strong>: 640 ex. (BÁRTA et al. in litt.); 6260: 59 – Horní Sokolovec, stará štola v údolí 

Doubravy, 10. 1. 1995: 1 H, 24. 1. 1996: 2 H, 27. 1. 1997: 2 H, 29. 1. 1998: 1 H, 13. 1. 1999: 1 H, 18. 1. 

2000: 2 H, 15. 1. 2002: 1 H, 22. 1. 2003: 4 H, 23. 1. <strong>2004</strong>: 1 H; 60 – Trhová Kamenice, půda kostela na 

náměstí, 25. 7. 2001: 11 ex.; 60 – Trhová Kamenice, náměstí, 4. 8. 2002: 1 ex. (D); 6262: 61 – Borová 

u Poličky, půda evang. kostela, 9. 6. <strong>2004</strong>: 1 ex. (ČEJKA & DAJČ in litt.); 6361: 62 – Krucemburk, půda 

věže kostela, 12. 8. 2003: 1 ex. (ČEJKA & DAJČ in litt.); 6362: 63 – Sněžné, půda římskokat. kostela, 1. 7. 

� 

Obr. 4. Zimující vrápenci malí (Rhinolophus hipposideros) v kryptě kostela v Běstvině na Chru dim sku. 

Fig. 4. Hibernating Lesser horseshoe bats (Rhinolophus hipposideros) in a crypt of the Běstvina church 

in the Chrudim District. 

� 

Obr. 5. Zimující vrápenci malí (Rhinolophus hipposideros) v krasové Podolské jeskyni na Chrudimsku. 

Fig. 5. Hibernating Lesser horseshoe bats (Rhinolophus hipposideros) in the Podolská karstic cave in the 

Chrudim District. 

60

2003: 1 ex., 9. 6. <strong>2004</strong>: 3 ex. (vše ČEJKA & DAJČ in litt.); 6363: 64 – Jimramov, půda římskokat. kostela, 

19. 7. 2003: 2 ex. (DAJČ in litt.); půda základní školy, 5. 8. 2003: 1 ex. (ČEJKA & DAJČ in litt.); 65 – Telecí, 

půda evang. kostela, 23. 7. 2003: 1 ex. (DAJČ in litt.); 6365: 66 – Brněnec, jeskyně Čertovy díry, 21. 12. 

2001: 7 H, 30. 1. 2003: 8 H, 20. 2. <strong>2004</strong>: 1 H (vše WEIDINGER in litt.); 67 – Pohledy, jeskyně Pod Mariánským 

obrazem, 10. 12. 2001: 2 H, 29. 11. 2002: 2 H (vše WEIDINGER in litt.); 68 – Roz hra ní, jeskyně 

v opuce, 12. 2. <strong>2004</strong>: 1 H (WEIDINGER in litt.). 

Literární údaje: 5560: 69 – Dvůr Králové nad Labem, L (GAISLER 1956); 5563: 2 – Dobrošov, Z (SKLE- 

NÁŘ 1969, RYBÁŘ et al. 1973, FLOUSEK 2001); 70 – Náchod, štola v Babí, Z (FLOUSEK 2001); 5659: 71 

– Chodovice, O (VOHRALÍK & LAZAROVÁ 2002); 5660: 72 – Hoříněves, K (RYBÁŘ 1978); 5661: 5 – Jo se fov, 

Z (HANÁK & GAISLER 1972, RYBÁŘ et al. 1973, REJL & HANZAL 1997, HANZAL & REJL 2001); 5662: 73 – Nové 

Město nad Metují, Z (RYBÁŘ et al. 1973); 5663: 7 – Sněžné v Orl. horách, štola Portál, Z (FLOU SEK 2001); 

5664: 74 – Deštné v Orl. horách, L (SKLENÁŘ 1969); 5760: 75 – Hrádek u Nechanic, L (RYBÁŘ et al. 

1973); 5763: 76 – Solnice, L (ROČEK 1974); 5764: 77 – Orlické Záhoří, Z (FLOUSEK 2001); 78 – Popelov, 

štola, Z (FLOUSEK 2001); 5858: 79 – Chlumec nad Cidlinou, L (SKLE NÁŘ 1969, RYBÁŘ et al. 1973); 

5863: 80 – Častolovice, L (SKLENÁŘ 1969); 81 – Černíkovice, L (ROČEK 1974); 13 – Kos te lec nad Orlicí, 

L (RYBÁŘ 1970c, RYBÁŘ et al. 1973); 82 – Rychnov nad Kněžnou, L (ROČEK 1974); 5865: 83 – Rokytnice 

v Orl. horách, pevnost Hanička, Z (SKLENÁŘ 1969, RYBÁŘ et al. 1973); 5866: 16 – Horní Morava, jeskyně 

Tvarožné díry, Z (BUŘIČ & ŠEFROVÁ 2001); 15 – Horní Morava, Patzeltova jeskyně, Z (BUŘIČ & ŠE F RO VÁ 

2001); 5960: 84 – Lázně Bohdaneč, L (SKLENÁŘ 1969, 1982); 21 – Pardubice, L (SKLENÁŘ 1969); 5963: 

27 – Brandýs nad Orlicí, L (RYBÁŘ et al. 1973); 5965: 30 – Těchonín, pevnost Bouda, Z (RYBÁŘ et al. 

1973, RYBÁŘ 1975); 6059: 85 – Licoměřice, L (BENDA et al. 1997); 86 – Choltice, L (SKLE NÁŘ 1969); 6060: 

33 – Heřmanův Městec, L (RYBÁŘ et al. 1973, BENDA et al. 1997); 37 – Sla ti ňa ny, L (LEM BERK 2001a); 

6061: 87 – Chrast u Chrudimě, L (RYBÁŘ et al. 1973), Z (WEIDINGER in ZUKAL (ed.) 1993); 6062: 

39 – Popovec, jeskyně Bětník, Z, L (RYBÁŘ et al. 1973, LEMBERK & FEJFAR 1995, WEI DIN GER 2001); 6063: 

88 – Choceň, L (SKLENÁŘ 1963); 6064: 89 – Lanšperk, jeskyně, Z (WEI DIN GER 2001); 41 – Hrádek, Průvanová 

jeskyně, Z (WEIDINGER 2001); 6159: 90 – Heřmanice, L (BENDA et al. 1997); 44 – Podhradí, zřícenina 

Lichnice, Z (BENDA et al. 1997); 91 – Ronov nad Doubravou, L (SKLENÁŘ 1969); 45 – Vá pen ný Podol, 

Z (RYBÁŘ et al. 1973); 6160: 92 – Bojanov, L (RYBÁŘ et al. 1973); 6162: 51 – Ko šum berk, sklepy hradu, 

Z (WEI DIN GER 2001); 53 – Nové Hrady, L (SKLENÁŘ 1969, LEMBERK 2001a); 93 – Rychmburk, L (RYBÁŘ et 

al. 1973, LEMBERK 2001a); 94 – Předhradí, kostel, K (LEMBERK 2001a); 6163: 56 – Horní Újezd, jeskyně, 

Z (WEI DIN GER 1994, 2001, URBÁNEK 2002); 95 – Li to my šl, L (RYBÁŘ et al. 1973); 6165: 57 – Damníkov, 

štola, Z (WEIDINGER 2001); 6259: 58 – Heřmaň, L (BENDA et al. 1997); 6260: 96 – Libice nad Doub ravou, 

L (RYBÁŘ et al. 1973); 6261: 97 – Hlinsko, L (RYBÁŘ et al. 1973); 6263: 98 – Sebranice, Z (URBÁNEK 

1996); 6266: 99 – Vranová Lhota, Z, K (URBÁNEK 1996, 2002); 6361: 100 – Cikháj, L (ELEDER 1994); 

6362: 101 – Studnice u Rokytna, jeskyně v lomu, Z (ELEDER 2001); 6363: 102 – Trhonice, štola v lomu 

Zmalovice, Z (ELEDER 2001); 6364: 103 – Hutě u Svojanova, Z (URBÁNEK 1996); 104 – Bělá nad Svi tavou, 

Z (URBÁNEK 2002); 6365: 66 – Brněnec, Jeskyně Čertovy díry, Z (STACKE & URBÁNEK 1982, URBÁNEK 

1996, 2002, WEIDINGER 1994, 2001); 67 – Pohledy, Jeskyně Pod ma ri án ským ob ra zem, Z (WEI DIN GER 2001, 

UR BÁ NEK 2002); 68 – Rozhraní, jeskyně, Z (WEIDINGER 2001, URBÁNEK 2002). 

� 

Obr. 6. Mateřská kolonie netopýrů velkých (Myotis myotis) na půdě základní školy v Kerharticích na 

Ús tec ko or lic ku. 

Fig. 6. Nursery colony of the Greater mouse-eared bats (Myotis myotis) on the loft of a basic school in 

Kerhartice near Ústí nad Orlicí. 

� 

Obr. 7. Zámek v Opočně obývá v létě mateřská kolonie netopýra velkého (Myotis myotis), ve sklepích 

zimují vrápenci malí (Rhinolopus hipposideros). 

Fig. 7. The Opočno castle is inhabited by a nursery colony of the Greater mouse-eared bat (Myotis myotis) in 

summer time; the Lesser horseshoe bats (Rhinolophus hipposideros) hibernate in its cellar during winter. 

63

Lynx 35-2004_str. 5-63.pdf

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?