str. 39-57.pdf

Sborník Oblastního muzea v Mostě, řada přírodovědná, 2003, 25, s. 39-48. ISSN 1214-2573
Fauna brouků (Col., Carabidae, Noteridae, Dytiscidae, Hydrophilidae,
Silphidae) dopravního koridoru Komořany – Chomutov
Käferfauna (Col., Carabidae, Noteridae, Dytiscidae, Hydrophilidae, Silphidae)
des Verkehrskorridors Komořany – Chomutov
Ivan Táborský
Úvod
Industriální krajina kolem Komořan, o níž MÍCHAL (1992) říká, že je zbavena veškerých
přírodních prvků, patří mezi nejvíce zdevastované oblasti v České republice. Velkolomy zde vytvořily
rozsáhlou bariéru mezi okresem Most a Chomutov. Koncem sedmdesátých let 20. století se
přistoupilo k vyřešení spojení přes vytěžené území budováním tzv. Ervěnického koridoru. V jámě
mezi povrchovými doly Jan Šverma a Československé armády byla nasypána úzká výsypka sahající
od Komořan až k železniční stanici Kyjice (u jihovýchodního okraje Jirkova). Na ní byly umístěny
těsně vedle sebe komunikace, vody zatrubněné řeky Bíliny a energovody. Drážní těleso a čtyřproudá
silnice pokračují za Ervěnickým koridorem po náspu dopravního koridoru dále k městům Jirkov a
Chomutov.
Cílem práce bylo podchytit co nejširší část druhového spektra vybraných čeledí dopravního
koridoru Komořany – Chomutov a na základě rozboru indikačně významných druhů a srovnání
výsledků se známými standardy provést biologické vyhodnocení sledovaného území. Využití
organismů pro posouzení stavu a sledování změn životního prostředí je velice široké (SCHUBERT et
al., 1985). Z mnoha existujících metod je pro posuzování kvality prostředí a k hodnocení
antropogenního ovlivnění původních biotopů zvlášť výhodná Bucharova metoda (BUCHAR, 1983),
kterou v ekofaunistické praxi užívají např. HAJER, RŮŽIČKA & BARTOŠ (1997), BUCHAR &
HAJER (2000) a RŮŽIČKA & HAJER (2002). Pro Lepidoptera metodu modifikoval VÁVRA
(2002), pro čeleď Staphylinidae ji rozpracoval BOHÁČ (1988) a pro čeleď Carabidae byla upravena
HŮRKOU, VESELÝM & FARKAČEM (1996) – v této podobě ji aplikovali např. KOP ECKÝ &
PROUZA (2001), MORAVEC & VONIČKA (2000), TÁBORSKÝ (1999a, 1999b, 1999c, 2000a,
2000b), TÁBORSKÝ & ČECHURA (2002) a VYSOKÝ (1999, 2000a).
Ke studiu fauny dopravního koridoru byla jako modelová skupina epigeonu zvolena čeleď
Carabidae a k hodnocení kvality mokřadních biotopů byly vybrány čeledi Noteridae, Dytiscidae a
Hydrophilidae. Ekologické nároky druhů akvatických skupin jsou poměrně dobře známy, využití
těchto skupin k bioindikaci se však ubíralo jiným směrem, než tomu bylo u čeledi Carabidae,
nicméně čeleď Dytiscidae se dost uplatňovala při posuzování kvality mokřadů a v ochranářské praxi
(např. BOHÁČ & KARAS, 1988, ŠŤASTNÝ, 1999, TÁBORSKÝ, 1981, 1993ab, 2000ab). Čeleď
Silphidae byla do práce zařazena i když má pro bioindikaci menší význam. Bývá totiž bohatě
zastoupena v zemních pastích a z okolí zkoumaného území existují publikované faunistické výsledky
(TÁBORSKÝ, 1980, VYSOKÝ, 2000), takže je možné i Silphidy porovnávat s dosud
zjištěnou faunou regionu.
Za pomoc při sběrech děkuji své manželce Janě a panu J. Kittnerovi, kterému vděčím také za
vyhledávání pastí pomocí satelitního systému GPS. Za informace týkající se některých druhů čeledi
Carabidae dále děkuji RNDr. J. Hejkalovi.
39

40
Zkoumané území
Pro výzkum byla trasa dopravního koridoru rozdělena na dva úseky podle charakteru prostředí.
Pracovní úsek č. I – Ervěnický koridor
Po celé délce je nepůvodní terén s výhradně antropogenními formami reliéfu. Pro migraci
živočichů sloužil jen úzký liniový koridor, významnější pásový koridor ve smyslu FORMANA &
GODRONA (1993) zde vytvořen nebyl. Vzhledem k možnostem imigrace živočichů od okrajů
koridoru byly zemní pasti umístěny na obou okrajích úseku, tedy u Komořan a u Kyjic.
Pracovní úsek č. II – zbytek trasy ve směru na Chomutov
Druhá část zkoumané plochy probíhá od Kyjic ve směru na Chomutov při úpatí železničního
náspu, ten je v kontaktu s loukami, respektive ladem ponechanými polnostmi. Trasa se zde kříží s
vodní nádrží Újezd postavenou v letech 1978 – 1981, do ní v těchto místech ústí umělé koryto Bíliny.
Hladina vody v retenční nádrži velice kolísá. Zemní pasti byly umístěny jen na suchá stanoviště, kde
byly zároveň použity ke sběru také manuální metody. Na břehu nádrže a v drobných temporárních
tůňkách u Otvic, které však byly po většinu roku vyschlé, byl uskutečněn pouze manuální sběr.
Metodika a materiál
Práce využívá pouze kvalitativní podklady (kvantita nehodnocena) a vycházela výhradně z
materiálů autora uložených ve sbírkách Oblastního muzea v Mostě. Většina z nich pochází ze sezóny
2003, ale do výsledků byly zahrnuty také jeho starší sběry z období kolem poloviny devadesátých let
minulého století. Pro výzkum epigeonu byla za základní metodu zvolena standardně používaná
metoda zemních pastí s konzervační tekutinou (Fridex s pivem, solanka nebo 3-4% formalin), která
byla doplněna manuálními sběry.
Sběr akvatických skupin vodních brouků byl prováděn vodním sítem, některé druhy vodomilů
byly získány při vyšlapávání břehu.
Převážně nekrofágní brouci z čeledi Silphidae byli podchyceni pouze metodou zemních pastí.
P ro faunisticko-ekologické hodnocení čeledi Carabidae sloužila jednak monografie HŮRKY
(1996) a práce HŮRKY, VESELÉHO & FARKAČE (1996). Obdobnou klasifikaci akvatických
brouků do ekologických skupin R, A, E odvodil autor ze zkušeností vyplývajících z vlastní
faunistické práce, z determinační činnosti a z poznatků soustředěných v literatuře, hlavně v pracích
GALEWSKÉHO & TRANDY (1978), KLAUSNITZERA (1996) a ŠŤASTNÉHO (1999).
Významnost výskytu brouků čeledi Silphidae byla posuzována podle ŠUSTKA (1981). Protože
předkládaný faunistický seznam druhů není taxonomickou studií, bylo přikročeno k zjednodušenému
abecednímu řazení jmen taxonů.
Výsledky
Zjištěné druhy čeledi Carabidae z celé trasy jsou zapsány do tabulky č. 1, kde jsou ve dvou
sloupcích zaznamenány sběry ze sběrného úseku č. 1 nebo 2. Indikační hodnota taxonů, jak ji
stanovili HŮRKA, VESELÝ & FARKAČ (1996), je vyjádřena podle příslušnosti k ekologické
skupině (ES) písmenem A (adaptabilní druhy) nebo E (eurytopní druhy); reliktní druhy (R) nebyly
zjištěny. Obdobně jsou sestaveny tabulky č. 2 a 3 podávající přehled o přítomnosti druhů čeledí
Noteridae, Dytiscidae, Hydrophilidae a Silphidae na zkoumaném území.

Tab. č. 1. Carabidae dopravního koridoru
taxon ES úse k č. I úse k č.II
Acupalpus exiguus A +
Acupalpus flavicollis A +
Acupalpus parvulus A +
Agonum marginatum A +
Agonum muelleri E +
Agonum sexpunctatum A +
Agonum viduum A +
Amara aenea E +
Amara apricaria E +
Amara aulica E +
Amara convexior E + +
Amara famelica A +
Amara plebeja E +
Amara tibialis E +
Anchomenus dorsalis E +
Anisodactylus binotatus E +
Anisodactylus signatus E +
Badister bullatus A + +
Bembidion articulatum E +
Bembidion biguttatum A +
Bembidion bruxellense A +
Bembidion dentellum A +
Bembidion lampros E +
Bembidion lunulatum A +
Bembidion minimum A +
Bembidion obliquum A +
Bembidion properans E +
Bembidion quadrimaculatum E + +
Bembidion varium E +
Brachinus crepitans E +
Brachinus explodens E +
Calathus fuscipes E +
Calathus melanocephalus E +
Carabus convexus A +
Carabus granulatus E +
Carabus nemoralis A + +
Chlaenius nigricornis A +
Chlaenius vestitus A +
Clivina fossor E +
Dyschirius aeneus E +
Dyschirius tristis A +
Elaphrus cupreus A +
Elaphrus riparius E +
Europhilus micans A +
Harpalus affinis E +
Harpalus atratus A +
Harpalus distinguendus E +
41

42
Harpalus honestus A +
Harpalus luteicornis A + +
Harpalus quadripunctatus A + +
Harpalus rubripes E + +
Harpalus rufipalpis A +
Leistus ferrugineus E + +
Licinus depressus A + +
Loricera pilicornis E +
Microlestes maurus E +
Nebria brevicollis A + +
Notiophilus germinyi A +
Notiophilus pusillus E +
Oodes helopioides A + +
Ophonus rufibarbis E +
Panagaeus bipustulatus A +
Paranchus albipes A +
Paratachys bistriatus A +
Poecilus cupreus E + +
Poecilus versicolor E + +
Pseudoophonus rufipes E +
Pterostichus anthracinus A +
Pterostichus macer A +
Pterostichus melanarius E +
Pterostichus niger A + +
Pterostichus strenuus E +
Stenolophus mixtus A +
Stenolophus teutonus E +
Stomis pumicatus A +
Syntomus pallipes A +
Trechus quadristriatus E +
Tab. č. 2. Noteridae, Dytiscidae, Hydrophilidae dopravního koridoru
taxon ES úse k č. I úse k č. II
Noterus clavicornis E +
Noterus crassicornis E +
Agabus bipustulatus E +
Agabus chalconotus A +
Agabus undulatus A +
Coelambus impressopunctatus E + +
Hydroglyphus pusillus E +
Hydroporus angustatus E +
Hydroporus incognitus A +
Hydroporus planus E +
Hydroporus palustris E +
Hygrotus inaequalis E +
Hyphydrus ovatus E +
Ilybius fuliginosus E +
Laccophilus minutus E +
Rhantus frontalis E +
Rhantus suturalis E + +
Anacaena globulus E + +
Coelostoma orbiculare E + +

Hydrobius fuscipes E + +
Tab. č. 3. Silphidae dopravního koridoru
taxon úse k č. I úse k č. II
Nicrophorus fossor +
Nicrophorus vespillo + +
Nicrophorus vespilloides +
Phosphuga atrata + +
Silpha tristis + +
Thanatophilus sinuatus +
Vyhodnocení výsledků
Čeleď Carabidae
Celkem bylo na trase dopravního koridoru z Komořan do Chomutova prokázáno 77 druhů brouků
čeledi Carabidae, jejich příslušnost k indikační ekologické skupině je zřejmá z tab. č. 1. Podle vztahu
organismů k prostředí se většinou jedná o druhy otevřené krajiny, přitom v obou úsecích se vyskytují
druhy preferující nebo tolerující suché prostředí, v úseku č. II převažují břehové a vlhkomilné druhy,
což je dáno přítomností vodní nádrže.
Ze zjištěných vzácnějších, respektive potenciálně ohrožených druhů, je možné jmenovat
Notiophilus germinyi, Bembidion minimum, Amara famelica, Panagaeus bipustulatus, Licinus
depressus. Z hlediska regionální faunistiky existuje v regionu minimum známých nalezišť druhů:
Carabus convexus, Pterostichus macer, Anisodactylus signatus, Amara tibialis, Chlaenius nigricornis
a Acupalpus exiguus (podle údajů z kartotéky Oblastního muzea v Mostě a PULP ÁNA &
TÁBORSKÉHO, 1983).
Podle rozboru střevlíkovitých brouků (tab. č. 4) vykazuje Ervěnický koridor – úsek č. I – výrazně
nižší druhovou diverzitu střevlíkovitých brouků (18 druhů), než jaká je ve zbytku dopravního
koridoru, čili úseku č. II (73 druhů). Zastoupení druhů skupiny „A“ je však v úseku č. I značně vyšší,
než by se dalo předpokládat u výhradně antropogenního prostředí, kde probíhalo osidlování území
v podmínkách primární sukcese. Příčinou může být blízkost relativně kvalitnějšího refugia při okraji
výsypky, ale na druhé straně lze připustit i chybu ve sběrech, neboť za extrémních podmínek suché a
teplé sezóny 2003 se střevlíkovití stahovali do hlubších vrstev popraskaného půdního povrchu.
Počty prokázaných druhů ze skupin A a E a jejich procentuální zastoupení v jednotlivých úsecích
podává tab. č. 4.
Tab. č. 4. Porovnání „reliktnosti“ střevlíkovitých na zkoumané trase dopravního koridoru Komořany – Chomutov
a na jednotlivých úsecích
lo kalita
Σ
R-druhy
A-druhy E-druhy
počet % počet %
A : E
v %
úsek č. I 18 0 11 61 7 39 61:39
úsek č. II 73 0 36 49 37 51 49:51
dopravní koridor 77 0 39 51 38 49 51:49
43

Druhová diverzita na sousední (dnes již odtěžené) Albrechtické výsypce (HEJKAL, 1985) je obdobně
nízká jako na výsypce pojmenované jako Ervěnický koridor (úsek č. I), ale poměr zastoupení
druhů ekologických skupin A a E je opačný (srovnej údaje tab. 4 a 5). Z druhé strany dopravního
koridoru, v Chomutovském zooparku, zjistili Vysoký a Voženílek (VYSOKÝ, 2000a) 69 druhů střevlíkovitých
v přibližně stejném poměru zastoupených druhů A a E jako v přilehlém úseku dopravního
koridoru (č. II). Také celý dopravní koridor, ač má o něco vyšší druhovou diverzitu, vykazuje obdobný
poměr druhů skupiny A ke skupině E. Ze zjištěných výsledků lze vyvozovat, že kvalita epigeické
fauny dopravního koridoru je mnohem vyšší, než jaká byla prokázána na Albrechtické výsypce a
téměř stejná jako je v sousedním Podkrušnohorském zooparku v Chomutově. Na koridoru (oproti
zoo) nebyl prokázán žádný z druhů nejcennější skupiny R.
Tab. č. 5. Porovnání trasy výzkumu s lokalitami v regionu
44
lo kalita Σ % R % A % E (R+A) : E
dopravní koridor 77 0 51 49 51:49
Podkrušnohor. zoopark 69 1,5 46,5 52 48:52
Albrechtická výsypka 14 0 36 64 36:64
Při srovnání výsledků s jinými českými lokalitami (tab. č. 6) lze dojít k závěru, že na trase
dopravního koridoru došlo k sukcesi, při níž skladba druhů dle příslušnosti k ekologickým skupinám
[vyjádřená vzorcem (R+A) : E] se přiblížila lokalitám jako je vytěžená pískovna s okolím nebo
jabloňové sady, tedy k silně antropicky ovlivněným plochám. Nejedná se tedy již o rané stadium
sukcese s nízkou druhovou diverzitou.
Tab. č. 6. Porovnání výsledků s některými známými českými lokalitami
lo kalita trvání výzkumu Σ R % A % E % (R+A) : E
vrchoviště, Jizerské hory 1 1 rok 32 15,5 75,0 9,5 90,5:9,5
vrchoviště, Krušné hory 2 10 let 44 13,5 66 0,5 79,5:20,5
vrchoviště, Šumava 3 31 let 43 14,0 65 21 79:21
Domaslavické údolí, Krušné hory 7 2 roky 28 0 78,5 21,5 78,5:21,5
údolí Polavy, Krušné hory 4 2 roky 50 0 58 42 58:42
dopravní koridor Komořany-Chomutov 1 rok 77 0 51 49 51:49
pískovna a okolí, Měcholupy 8 1 rok 59 0 49 51 49:51
jabloňové sady, Chelčice 5 2 roky 80 0 49 51 49:51
Podkrušnohorský zoopark Chomutov 10 3 roky 69 1,5 46,5 52 48:52
Albrechtická výsypka 9 4 roky 14 0 36 64 36:64
řepkové pole, Plzeň – Litice 6 2 roky 29 0 24 76 24:76
Vysvětlivky k tabulce č 6: výsledky z lo kalit s indexem 1) 2) 3) 5) 6) převzaty z článku HŮRKY, VESELÉHO &
FARKAČE (1996), s indexem 4) 8) z výzkumů TÁBORSKÉHO (1999b, 2000 b), s indexem 7) 10) od VYSOKÉHO
(1999, 2000a), s indexem 9) od HEJKALA (1985); Σ = celkový počet druhů zj ištěných na lokalitě.
Akvatické čeledi

Z vodního prostředí bylo celkem odloveno 20 druhů akvatických brouků – 2 z čeledi Noteridae,
15 z čeledi Dytiscidae a 3 z čeledi Hydrophilidae (tab. č. 2). Z rozboru ekologických nároků druhů je
zřejmé, že ve vodách zasahujících do dopravního koridoru převažují spíše druhy s širší ekologickou
valencí a druhy schopné osídlovat antropogenně ovlivněná stanoviště. Jde o široce rozšířené taxony
české fauny vyskytující se na mnoha lokalitách Mostecké pánve s výjimkou Agabus chalconotus, od
kterého je ze jmenovaného orografického celku známa jen jedna publikovaná lokalita. Tento druh byl
nalezen v periodické tůňce pod železničním náspem nedaleko od Otvic. Z druhů skupiny A můžeme
jmenovat jen ještě Agabus undulatus a Hydroporus incognitus, ostatní druhy lze řadit ke skupině E.
Poblíž Komořan, u obce Albrechtice, prokázal TÁBORSKÝ (1989) 40 druhů brouků z čeledi
Dytiscidae a oba naše druhy z čeledi Noteridae. Z toho plyne, že druhová diverzita čeledi Dytiscidae
je na zkoumaném území velmi nízká, činí pouze 37,5 % z počtu druhů zjištěných v Albrechticích.
Čeleď Silphidae
Z čeledi Silphidae se podařilo prokázat jen 6 taxonů (tab. č. 3), z nichž pouze Silpha tristis je
podle ŠUSTKA (1981) vzácnější - v okresech Most a Chomutov je však velmi hojná. P ro srovnání
druhové diverzity mohou posloužit údaje ze severozápadních Čech, odkud bylo dosud zaznamenáno
18 druhů (TÁBORSKÝ, 1980) nebo z blízkého chomutovského zooparku, kde VYSOKÝ (2000b)
zjistil v letech 1994 až 1996 celkem 8 druhů.
Souhrn
Na trase dopravního koridoru Komořany – Chomutov bylo prokázáno 77 druhů brouků čeledi
Carabidae (tab. č. 1), 2 z čeledi Noteridae, 15 z čeledi Dytiscidae, 3 z čeledi Hydrophilidae (tab. č. 2)
a 6 z čeledi Silphidae (tab. č. 3).
Ze vzácnějších, respektive potenciálně ohrožených druhů, je možné jmenovat Notiophilus
germinyi, Bembidion minimum, Amara famelica, Panagaeus bipustulatus a Licinus depressus. Z hlediska
faunistiky severozápadních Čech je dosud k dispozici jen malé množství lokalit druhů Carabus
convexus, Pterostichus macer, Anisodactylus signatus, Amara tibialis, Chlaenius nigricornis,
Acupalpus exiguus a Agabus chalconotus.
Podle vztahu organismů k prostředí se u střevlíkovitých jedná většinou o druhy otevřené krajiny,
přitom v obou úsecích se vyskytují druhy suchých stanovišť, ale v úseku č. II převažují hygrofilní
druhy, což je dáno přítomností temporárních tůněk a kontaktem s vodní nádrží Újezd.
Rozbor druhového spektra vodní fauny podle ekologických nároků prokázal, že ve vodách jsou
téměř výhradně eurytopní druhy. Jedná se o široce rozšířené druhy české fauny vyskytující se na
mnoha lokalitách Mostecké pánve (s výjimkou Agabus chalconotus, A. undulatus, Hydroporus
incognitus).
V tabulce č. 5 je znázorněna komparace výsledků ekologické analýzy střevlíkovitých z úseků
dopravního koridoru. Srovnání zkoumaného území se sousedními lokalitami (Albrechtická výsypka
a zoopark Chomutov) a s dalšími vybranými českými lokalitami je uvedena v tab. č. 5 a 6.
Z výsledků lze vyvozovat, že sukcese na dopravním koridoru je ve stadiu, kdy se druhové
spektrum blíží lokalitám, jako je např. vytěžená pískovna s jejím okolím nebo jabloňové sady, tedy
k silně antropicky ovlivněným plochám. Nejedná se tedy již o rané stadium sukcese s nízkou
druhovou diverzitou. Zbývá ještě dodat, že úsek č. I se nachází v mladším sukcesním stadiu než úsek
č. II.
Zusammenfassung
45

Auf der Linie des Verkehrskorridors Komořany – Chomutov wurden 77 Käferarten aus der
Familie Carabidae (Tab. Nr. 1), 2 Arten aus der Familie Noteridae, 15 Arten aus der Familie
Dytiscidae, 3 Arten aus der Familie Hydrophilidae (Tab. Nr. 2) und 6 Arten aus der Familie Silphidae
(Tab. Nr. 3) festgestellt.
[Erklärungen zu den tschechisch geschriebenen Tabellen: úsek č. = Sektor Nr., dopravní koridor =
Verkehrskorridor, ES = ökologische Gruppe, R-druhy = Relikte, A-druhy = anpassungsfähige Arten,
E-druhy = eurytope Arten, počet = Zahl, trvání výzkumu = Vorschungszeitraum in Jahren.]
Aus den selteneren oder potentiell gefährdeten Arten ist es möglich die Notiophilus germinyi,
Bembidion minimum, Amara famelica, Panagaeus bipustulatus und Licinus depressus nennen. Vom
Gesichtspunkt der Faunistik Nordwestböhmens stehen bisher nur wenig Lokalitäten von Carabus
convexus, Pterostichus macer, Anisodactylus signatus, Amara tibialis, Chlaenius nigricornis,
Acupalpus exiguus und Agabus chalconotus zur Verfügung.
Nach der Beziehung der Organismen zur Umwelt handelt es sich bei den Laufkäfern meistens um
die Arten der offenen Landschaft. In beiden Sektoren kommen die Arten der trockenen Standorte vor,
aber im Sektor Nr. II überwiegen die hygrophile Arten, denn dieser Abschnitt beim Kontakt mit der
Talsperre Újezd ist und gibt es hier auch temporäre Kleingewässer.
Die Artenspektrumanalyse der Wasserfauna nach den ökologischen Ansprüchen erwies, dass in
Gewässer sind fast ausschliesslich eurytope Arten vorhanden. Es handelt sich um weitverbreitete
Arten des tschechichen Tierreichs, die auf vielen Lokalitäten des Beckens von Most vorkommen (mit
Ausnahme der Agabus chalconotus, A. undulatus, Hydroporus incognitus).
Die Tabelle Nr. 4 stellt die ökologische Analyse der Laufkäferfauna aus dem Verkehrskorridor
dar. Die Vergleichung des untersuchten Territoriums mit den Nachbarlokalitäten (Abraumkippe bei
Albrechtice, Zoopark Chomutov) und mit weiteren ausgewählten tschechischen Lokalitäten sind in
Tabellen Nr. 5 und 6 angeführt.
Aus den Ergebnissen kann man ableiten, dass die Sukcession des Verkerskorridors sich im
Stadium, wo sich das Artenspektrum den Lokalitäten wie z. B. Sandgrube mit ihrer Umgebung oder
einem Baumgarten nähert, befindet. Es handelt sich also um kein frühzeitiges Sukzessionstadium mit
einer niedrigen Artendiversität. Es erübrigt, noch zu erwähnen, dass der Sektor Nr. I sich im jüngeren
Sukzessionstadium befindet als Nr. II.
46
Literatura
BOHÁČ, J., 1988: Využití společenstev drabčíkovitých (Coleoptera, Staphylinidae) k bioindikaci kvality
životního prostředí. Zpr. Čs. Společ. entomol. při ČSAV, 24: 33-39.
BOHÁČ, J. & KARAS, V., 1988: Vodní brouci (Hydradephaga, Palpicornia, Coleoptera) biosférické rezervace
Třeboňsko. Sbor. Jihočes. Muz. v Českých Budějovicích, přír. Vědy, 28: 11-17.
BUCHAR, J., 1983: Klasifikace druhů pavoučí zvířeny Čech jako pomůcka k bioindikaci kvality životn ího
prostředí. Fauna Boh. septentrionalis, 8: 119-135.
BUCHAR, J. & HAJER, J., 2000: Arachnofauna přírodní rezervace Polské rašeliniště (Boh. bor. occ.). Sbor. Okr.
Muz. Most, Řada přírodověd., 22: 19-27.
FORMAN, R.T.T. & GODRON, M., 1993: Krajinná ekologie. Academia a Ministerstvo život. prostř. ČR, Praha.
583 ss.
HAJER, J., RŮŽIČKA, V. & BARTOŠ, J., 1997: Pavouci suťového pole lokality Koštov (České středohoří,
severní Čechy). Sbor. Okr. Muz. Most, Řada přírodověd., 19: 19-28.
HEJKAL, J., 1985: The development of a carabid fauna (Coleoptera, Carabidae) on spoil banks under condition s
of primary succession. Acta ent. bohemoslov., 82: 321-346.
HŮRKA, K., 1996a: Carabidae of the Czech and Slovak Republics – Carabidae České a Slovenské republiky. Kabourek,
Zlín, 565 ss.

HŮRKA, K., VESELÝ, P. & FARKAČ, J., 1996: Využití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality
prostředí. Klapalekiana, 32: 15-26.
KLAUSNITZER, B., 1996: Käfer im und am Wasser. 2. vyd. Westarp Wissenschaften, Magdeburg. 200 ss.
KOPECKÝ, T. & PROUZA, J., 2001: Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) Dolního Poorličí. Acta Musei
Reginaehradecensis, S. A, 28: 143-188.
MÍCHAL, I., 1992: Ekologická stabilita. Veronika, Brno. 244 ss.
MORAVEC, P. & VONIČKA, P., 2000: Výsledky průzkumu střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) v areálu
skládky toxických odpadů v Chabařovicích, severozápadní Čechy. Sbor. Okr. Muz. Most, Řada přírodověd.,
22: 41-50.
PULPÁN, J. & TÁBORSKÝ, I., 1983: Střevlíkovití severozápadních Čech (Coleoptera, Carabidae). Sbor. Okr.
Muz. Most, Řada přírodověd., 5: 65 ss. + příl.
RŮŽIČKA, V. & HAJER, J., 2002: Pavouci rašeliniště „U jezera“ v Krušných horách. Sbor. Okr. Muz. Most,
Řada přírodověd., 24: 3-8.
SCHUBERT, R. et al., 1985: Bioindikation in terrestrischen Ökosystemen. G. Fischer, Jena. 327 ss. + příl.
ŠŤASTNÝ, J., 1999: Potápníkovití (Co leoptera, Dy tiscidae) v Chráněné krajinné krajinné oblasti Jizerské hory.
Sbor. Severočes. muz. – Přír. Vědy, Liberec, 21:203-211.
ŠUSTEK, Z., 1981: Mrchožroutovití Československa (Coleoptera, Silphidae). Zpr. Čs. Společ. entomol. ČSAV,
Klíče k určování hmyzu, 2, 46 ss.
TÁBORSKÝ, I., 1980: K rozšíření Coleopter z čeledí Silphidae a Catopidae v severozápadních Čechách. Sbor.
Okr. Muz. Most, Řada přírodověd., 2: 33-51.
TÁBORSKÝ, I., 1981: Aquatische und semiterrestrische Käferfauna der Salzstelle Bylany bei Most (Col.:
Haliplidae. Dy tiscidae, Hy draenidae, Hy drophilidae – Bohemia bor, occ.). Entomol. Ber., 2: 65-67.
TÁBORSKÝ, I., 1989: Zur Dytiscidenbesiedlung einer Braunkohlenabraumkippe im Becken von Most
(Nordwestböhmen). Verhandlungen XI. SIEEC Gotha 1986: 111-112.
TÁBORSKÝ, I., 1993a: Výsledky inventarizačního průzkumu brouků čeledi Dytiscidae v Krkonošském národním
parku (Coleoptera). Sbor. Okr. Muz. Most, Řada přírodověd., 13/14 (1991/1992): 27-42.
TÁBORSKÝ, I., 1993b: Předběžná zpráva o výsledcích inventarizačního průzkumu fauny vodních brouků
(Coleoptera) národní přírodní rezervace Soos u Františkových Lázní. Sbor. Okr. Muz. Most, Řada
přírodověd., 13/14 (1991/1992): 43-46.
TÁBORSKÝ, I., 1999a: Zpráva o doplňujícím ekologickofaunistickém průzkumu brouků (Coleoptera) na místě
stavby Veltrusy - Staré Ouholice na trase tranzitního plynovodu DN 1000, stavba 1007 (1526.090) Brázdim -
Ouholice. Rukopis.
TÁBORSKÝ, I., 1999b: Ekofaunistic ký průzkum brouků (Coleoptera) v pískovně Měcholupy (Boh. bor. occ.).
Sbor. Okr. Muz. Most, Řada přírodověd., 20/21: 45-54.
TÁBORSKÝ, I., 1999c: Závěrečná zpráva z výzkumu brouků (Coleoptera) na trase tranzitního plynovodu
DN 1000, stavba 1007 (1526.090) Brázdim - Ouholice. Rukopis.
TÁBORSKÝ, I., 2000a: Ekofaunistický průzkum brouků (Col., Adephaga et Hy drophilidae) v navržené přírodní
rezervaci Polské rašeliniště v Krušných horách. Sbor. Okr. Muz. Most, Řada přírodověd., 22: 51-64.
TÁBORSKÝ, I., 2000b: Faunistický vý zkum brouků (Coleoptera). In Přírodovědné zajímavosti Polavy -
Naturwissenschaftliche Interessantheiten des Pöhlbaches. Phare - Chomutovská regionální pobočka
Společnosti pro trvale udržitelný život. 127 ss.
TÁBORSKÝ, I., ČECHURA, J., 2002: Hodnocení liniového koridoru v zámeckém parku ve Veltrusích na základě
fauny brouků (Col. – Carabidae, Silphidae). Sbor. Okr. Muz. Most, Řada přírodověd., 24: 9-19.
VÁVRA, J., 2002: Motýlí fauna přírodní památky Stroupeč v okrese Louny. Sbor. Okr. Muz. Most, Řada
přírodověd., 24: 21-47.
VYSOKÝ, V., 1999: Střevlíkovití (Coleoptera: Carabidae) přírodní rezervace Domaslavické údolí v Krušných
horách (okres Teplice). Sbor. Okr. Muz. Most, Řada přírodověd., 20/21: 39-44.
VYSOKÝ, V., 2000a: Střevlíkovití brouci zjištění na území Podkrušnohorského zooparku. Fauna Boh. septentr.,
25: 185-197.
VYSOKÝ, V., 2000b: Hrobaříci v Podkrušnohorském zooparku. Fauna Boh. septentr., 25: 181-184.
47

Adresa autora: Mgr. Ivan Táborský, Oblastní muzeum v Mostě, ČSA 1360, CZ - 434 38 Most
E-mail: taborsky@muzeum-most.cz
48

Sborník Oblastního muzea v Mostě, řada přírodovědná, 2003, 25, s. 49-51. ISSN 1214-2573
Výskyt Bembix tarsata (Hymenoptera, Sphecidae) v severozápadních
Čechách
The occurrence of Bembix tarsata (Hymenoptera, Sphecidae) in NW Bohemia
Miroslav Srba, Pavel Tyrner
Bembix tarsata Latreille, 1809 (= integra Panzer, 1805) je mediteránním druhem, který sporadicky
zasahuje do střední Evropy. V Sasku podle OEHLKE (1970) věrohodné údaje o výskytu chybějí.
Příbuzný druh Bembix rostrata (Linnaeus, 1758) se v Sasku vyskytuje, ale v důsledku ničení
stanovišť k hnízdění je velmi vzácný. Ze sousedního Polska (NOSKIEVICZ, P ULAWSKI, 1960) není druh
uváděn, ale OEHLKE (l.c.) uvádí nález z Grochowa poblíž hranice s Německem publikovaný MÜLLEREM
(1918). Podle Prodromu (ZAVADIL, ŠUSTERA, BAŤA 1937) se u nás druh vyskytoval lokálně, často spolu
s Bembix rostrata (Linnaeus, 1758) „ve velmi početných koloniích, tak např. u Třeboně“ . Podle
BALTHASARA (1972) byl v bývalé ČSSR místy hojný. NIEDL A DENEŠ (1967) uvádějí hojný výskyt
v jižních Čechách na Třeboňsku (6 lokalit), vyskytoval se i ve středním Polabí (Čelákovice apod.)
Podle sběratelských zkušeností různých autorů však výskyt druhu v poslední době dramaticky poklesl
a v jižních Čechách a Polabí druh vymizel, nebyl již asi 25 let sbírán a v současnosti se nevyskytuje (K.
Deneš, J. a M. Halada, Z. Karas, Z. Pádr, J. Straka, pers. comm. a vlastní poznatky). V porovnání
s ostatními druhy r. Bembix, které jako hnízdní substrát vyžadují písek, má širší ekologickou valenci
a je schopen hnízdit i v tvrdších podkladech (spraš, sprašová hlína).
Ze SZ Čech pochází první nález z Mostecka. Na Křemencovém vrchu u obce Sedlec (5548, asi 250 m
nm.) v lomové jámě vzniklé těžbou křemence byla 2.7.1981 chycena 1 samice, sající nektar na květenství
Cirsium arvense (lgt., det. et coll. P.Tyrner).
Bembix tarsata jsme zjistili též v Počeradech (5548, 225 m nm.), okres Louny, 11.8.1998. Na
květenství Echinops sphaerocephalus chytil 1 samici J. Straka a dokladový exemplář je v jeho sbírce.
Další nálezy z Počerad jsou z 12.7.1999, 1 samec na květenství Falcaria sp. (P.Tyrner lgt., det. et coll.),
30.7.1999 byla pozorována řada exemplářů (P.Tyrner a J. Straka), které sedaly na zem a na květenství
Echinops sphaerocephalus, Falcaria sp. a Jacea sp. Hnízdiště druhu bylo v dosti tvrdé spraši, na
ploše o mírném sklonu k jihu o rozloze asi 3 m 2 . Celkem bylo napočítáno 36 obsazených hnízdních
chodeb. Lokalitou výskytu je malý čedičový pahorek jižně od obce za nádražím. Jeho jižní stranu tvoří
odkryv ve spraši, větší část odtěžené plochy (několik arů) je pokryta nelegální skládkou.
Další lokalitou je Stroupeč u Žatce (5646), jedná se o erozní svahy na levém břehu Ohře
severozápadně a západně od obce. Místy jsou na svazích odkryté miocénní písky, jinde písčité spraše,
prachovce, štěrkopísky i další sedimenty. Dolní část pod svahy je porostlá modifikovaným lužním
lesem, na svahu jsou místy nevyužívané sady a v horní části stepní porosty. Poprvé byla Bembix
tarsata zjištěna 12.7.2000, 1 samec byl chycen v letu nad písčitou plochou, další ex. byl pozorován. Na
stejném místě byla 14.8.2000 chycena 1 samice. (P.Tyrner leg., det. et coll.). Na lokalitě sbíral
příležitostně Z.Pádr a od r. 1979 až dosud výskyt akuleátních hymenopter pravidelně sleduje P.Tyrner.
Je těžko možné, aby tento velký, nápadný druh nebyl zjištěn již dříve, jistě se jedná o doklad šíření
(nebo znovušíření po pauze ve výskytu). Totéž platí i pro lokalitu Počerady.
V roce 1998 zjistil M. Srba Bembix tarsata na Střimické výsypce, 1 km severovýchodně od Mostu
na úpatí Špičáku u silnice Most - Braňany, poblíž letiště. Nadmořská výška lokality je asi 270 m. Výsypka
byla sypána v létech 1959 – 1973, původní lesnická rekultivace této části výsypky byla započata
v r. 1993. Výsypka je místy tvořena fytotoxickým materiálem, což zabraňuje plošnému zarůstání někte-
49

ých míst a bylo (naštěstí) příčinou neúspěšného pokusu o rekultivaci. Vegetační kryt je proto tvořen
velmi mozaikovitou vegetací s nízkou pokryvností. Je zde možné najít plochy porostlé vysokými travami,
hlavně Calamagrostis, i plochy s řadou druhů kvetoucích hmyzosnubných rostlin (Dianthus, Centaurea,
Anthemis, Coronilla, Knautia, Melampyrum, Fragaria aj.). Na plochách s fytotoxickým podkladem
tvoří vegetaci pouze ojedinělé skupiny břízy (Betula sp.). Na holých místech je podklad písčitý
nebo písčitojílovitý s různým poměrem písku a tedy i různými mechanickými vlastnostmi, v tomto případě
vhodnými pro hnízdění. Bembix tarsata byla zaznamenána na řadě míst v poměrně velké hustotě.
Místy čítala hnízdiště i stovky jedinců a vzdálenosti mezi jednotlivými vstupními chodbami do hnízd
se pohybovaly okolo 20 cm. B. tarsata byla zaznamenána na ploše více než 1 km 2 . Četnost populace
odhadl autor nálezu na nejméně tisíce jedinců. Výsypka je značně rozlehlá a byla prozkoumána jen malá
část, navíc některé pro výskyt příhodné plochy jsou na špatně přístupných místech vnitřní lomové
výsypky. Dá se však předpokládat, že B. tarsata se na daném místě vyskytuje kontinuálně na daleko
větší ploše a počet jedinců tak může být i vyšší.
Lokalita je sledována od roku 1998 a vyniká i dalšími vzácnými druhy hymenopter, které jsou
předmětem dalšího studia. Přehled dokladových exemplářů: 20.6.1998: 7F, 7M, 27.6.1999: 16F, 5M,
11.6.2000: 36F, 9M, 20.6.2000: 8F, 1M, vše lgt., det. et coll. M. Srba. V roce 2001: 2.7. 1 F, 2M, 23.7. 3F,
25.7. 1F, 1M vše lgt., det. et coll. P.Tyrner, 2.7.2001 5F, 22M lgt., det. et coll. M. Srba, v roce 2002: 18.6.
4M, 3 F, 18.6. – 24.6. 2 M, 1F, Moerickeho žluté misky, P. Tyrner lgt., det. et coll.
V březnu roku 2003 provedl M. Srba v rámci svých pozorování akuleátních hymenopter na
Střimické výsypce sběry kukel. Na třech nezávislých plochách byly ze substrátu vyhrabány kokony
z roku 2000, 2001 a 2002. Stáří bylo snadno rozlišitelné podle stupně rozkladu. Kukly z roku 2002
nebyly dosud vylíhlé. Celkový počet byl 26 (rok kuklení 2000), 87 (rok 2001) a 18 (2002). Tyto počty
souhlasily s pozorovaným trendem vývoje populace. Zatímco do roku 2002 se populace rozrůstala,
v roce 2003 byl pozorován dramatický pokles četnosti jedinců, který by bylo možné charakterizovat
jako polovinu až jednu třetinu stavu předešlého roku. Stav lokality se viditelně nezměnil. Výskyt
parazitické zlatěnky Parnopes grandior (Pallas) zaznamenán nebyl a vzhledem k nápadnosti tohoto
druhu lze předpokládat, že se zde dosud nevyskytuje. Pokud ano, pak ne v takové míře aby mohl
dramaticky ovlivnit populaci B. tarsata. Jedním z možných vysvětlení pozorovaného snížení počtu
jedinců je klimatická mimořádnost sezóny roku 2002. Tato byla mimořádně deštivá (což vedlo k ničivým
povodním po celé střední Evropě) a to se negativně odráželo na hnízdní aktivitě samic B. tarsata.
O vagilitě druhu v místních podmínkách svědčí nález z Litvínova (asi 10 km severovýchodně od
Střimické výsypky), kde v lesním biotopu byla chycena 1 F na okraji asfaltové cesty (24.6.2002, 1F,
Tyrner leg., det. et coll).
Výskyt na Střimické výsypce je velmi pozoruhodný pro velmi vysokou abundanci druhu na biotopu,
kde právě probíhá primární sukcese (z původně sterilního substrátu) vegetace i fauny. Z ekologického
hlediska je možno výskyt hodnotit jako projev rejuvenace ekosystému, kde v důsledku obsazování
volných nik v extrémním prostředí dochází k tomu, že některé v přírodě vzácné druhy se vyskytují
v extrémních počtech, nebo se vyskytnou druhy, které v okolních ekosystémech chybějí vůbec.
Podobné efekty uvádí HEJKAL (1981) u brouků čeledi Carabidae na Mosteckých výsypkách. Maximální
početnost na mladých sukcesních stadiích výsypek přičítá autor dosud nevyvinutým konkurenčním
vztahům. Specifické složení avifauny výsypek a sukcesní změny zdůrazňují BEJČEK, TYRNER (1980) a
BEJČEK, ŠŤASTNÝ (1996). Jedinečnost fauny výsypek potvrzuje i tento příspěvek a pokládáme za
škodlivou chybu neracionální snahu o velkoplošné rekultivace všech výsypek. Podle našeho názoru,
ve shodě s názory kolegů pracujících v různých oborech biologie, jsou výsypky v průběhu sukcese
přírodně mnohem hodnotnější a faunisticky i floristicky zajímavější než rekultivace.
Bembix tarsata je značně teplomilný mediteránní element, a tak současný výskyt v SZ Čechách pokládáme
za důsledek příznivé shody klimatických jevů poslední doby, zejména teplotně nadprůměrných
50

let. Podobný jev, opětný návrat výskytu, popisují z Německa SCHMID-EGGER, SCHMIDT, DOCZKAL (1996)
u Sphex rufocintcus Brullé, 1833. Podle autorů je však návrat limitován výskytem vhodných biotopů.
Souhrn
Bembix tarsata byla opětovně od r. 1981, kdy byla zjištěna v Sedleci, sbírána v SZ Čechách počínaje
rokem 1998 na lokalitách Počerady, Stoupeč, Litvínov a zvláště hojně na Střimické výsypce 1 km SV
od Mostu. Výskyt tohoto teplomilného mediteránního druhu považujeme za důsledek několika posledních,
teplotně nadprůměrných let (aniž bychom hodnotili, zda je to důsledkem „globálního oteplování“
) a přítomnosti vhodných biotopů vzniklých antropogenní činností. Bembix tarsata, která se zde
vyskytuje na severním okraji svého areálu, je pozoruhodným druhem, který zasluhuje ochranu formou
ochrany vhodných biotopů (např. jako chráněné studijní plochy) zejména před „rekultivací“ , ponecháním
vhodných ploch přirozené sukcesi, případně udržovaných aktivními zásahy (kácením náletových
dřevin).
Summary
Since 1981, when Bembix tarsata was firstly found in Sedlec nr Most, the species has been in NW
Bohemia discovered again from 1998 till now in Počerady, Stroupeč (nr Žatec), Litvínov and especially
frequently in the Střimická waste dump (after surface brown coal mining) 1 km SE from Most. The occurrence
of this thermophilous species we consider to be the consequence of several extraordinarily warm
last years and of the existence of suitable habitats of anthropic origin. Bembix tarsata occurs here on the
northern border of its distribution area; it is a remarkable species which deserves to be protected by
special forms of environmental management directing mainly to the conservation of existent habitats.
Literatura
BALTHASAR, V., 1972: Grabwespen - Sphecoidea. Fauna ČSSR, Bd. 20. 471 pp. NČSAV Praha.
BEJČEK, V. & TYRNER, P., 1980: Primary succession and species diversity of avian communities on spoil banks after
surface mining of lignite in the Most Basin (north-western Bohemia). Folia Zool. 29, 1: 67-77.
BEJČEK, V. & ŠŤASTNÝ, K.,1996: Za ptáky na Mostecko? Živa, 2: 80-81.
HEJKAL, J., 1981: Vývoj fauny čeledi Carabidae (Coleoptera) na výsypkách Severočeského hnědouhelného revíru
v podmínkách primární sukcese. Dipl. Práce Přír. Fak. UK Praha. 36 pp.
NIEDL, J. & DENEŠ, K., 1967: Výsledky dosavadního průzkumu rozšíření kutilek na Třeboňsku (Hymenoptera, Sphecidae).
Sbor. Jihočes. Muz. České Budějovice, 7: 68-86.
NOSKIEVICZ, J. & PULAVSKI, W., 1960: Grzebaczowate – Sphecidae. Klucze do oznaczania owadów Polski, XXIV Hymenoptera,
67:1-184.
OEHLKE, J., 1970: Beiträge zur Insecten-Fauna der DDR: Hymenoptera – Sphecidae. Beitr. Ent. 20, 7/8: 615-812.
SCHMID-EGGER, C., SCHMIDT, K. & DOCZKAL, D., 1996: Rote Liste der Grabwespen Baden-Würtembergs (Hymenoptera,
Sphecidae). Natur und Landschaft, 71, 9: 371-380.
ZAVADIL, V., ŠUSTERA, O. & BAŤA, L., 1937: Sphecoidea. Prodromus Hymenopterorum Čechoslovakiae, Pars 1. Sbor.
Entomol. Odd. Nár. Mus., 15: 145-222.
Adresy autorů:
Miroslav Srba, Želivského 1970, CZ - 430 01, Chomutov, e-mail: mireksrba@volny.cz
Mgr. Pavel Tyrner, Tylova 2073, CZ – 436 01, Litvínov, e-mail: tyrner@gtgm.cz
51

52
Sborník Oblastního muzea v Mostě, řada přírodovědná, 2002, 24, s. 52-54. ISSN 1214-2573
Manica rubida (Latreille, 1802) a Myrmica gallienii Bondroit, 1919
(Hymenoptera: Formicidae) v krajině poznamenané těžbou hnědého uhlí:
druhy neobvyklé pro okolní krajinu
Manica rubida (Latreille, 1802) and Myrmica gallienii Bondroit, 1919 (Hymenoptera:
Formicidae) in mining landscape: uncommon species in surrounding seminatural landscape
Michal Holec
Sokolovská hnědouhelná pánev se rozkládá převážně na levém břehu řeky Ohře v okresech
Sokolov a Karlovy Vary na ploše asi 150 km 2 (ŠTÝS a kol., 1981). Oblast je ohraničena Krušnými
horami (Špičák 991 m n. m.) a Slavkovským lesem (Lesný 983 m n. m.).
Při těžbě uhlí jsou nejprve odstraněny nadložní zeminy tvořené převážně cyprisovými
miocénními jílovci, které jsou dále deponovány na výsypkách. V současné době probíhá na těchto
výsypkách a v jejich blízkém okolí intenzivní přírodovědný výzkum, jehož součástí je i výzkum
druhové diverzity organismů.
Mezi těmito byli nalezeni i živočichové, jejichž výskyt z okolní krajiny není znám, nebo se
vyskytují jen na některých specifických stanovištích (např. HOLEC, 1999; JEŽEK, 1996, 1997,
1999). Mnoho nálezů z této oblasti však dosud nebylo ještě publikováno.
První přiblížení k fauně mravenců výsypek v okolí Sokolova (380 m n. m.) podává FROUZ
(1996). Autor upozorňuje na výskyt podhorského a horského mravence Manica rubida (Latreille,
1802) na výsypkách u Sokolova. V tomto příspěvku uvádíme další údaje o výskytu M. rubida v okolí
Sokolova. Překvapivým nálezem je výskyt M. gallienii Bondroit, 1919 na Velké podkrušnohorské
výsypce.
Manica rubida (Latreille, 1802)
V České republice i ve střední Evropě je to relativně běžný druh s těžištěm výskytu v horských a
podhorských oblastech (500 – 2000 m n. m.) (SEIFERT 1996, SOUDEK 1922). V Německu se místy
vyskytuje i v rovinaté krajině, kde je pak vázán na písčité půdy (SEIFERT 1996). VYSOKÝ a
ŠUTERA (2001) uvádějí nález pravděpodobně nejníže položené kolonie v Čechách v hromadě štěrku
na navigaci Labe u Děčína (cca 135 m n. m). Druh je znám nejen z přírodní krajiny, ale i ze stanovišť
silně poznamenaných lidskou činností. Zdá se dokonce, že mimo horské polohy tento druh preferuje
disturbovaná stanoviště. SEIFERT (1988) uvádí výskyt tohoto druhu na písčitých substrátech
nerekultivovaných, asi 30 let starých, výsypkách v Německu (Lausitz, Litschen, Lauchhammer) .
FROUZ (1996) zmiňuje jeho výskyt na výsypkách u Sokolova, kde jej sbíral na štěrkovitých
substrátech se spontánním výskytem vrb.
V průběhu průzkumu mravenců v okolí Sokolova jsme zjistili lokální výskyt M. rubida nejen na
dalších plochách Velké podkrušnohorské výsypky, ale i na dalších stanovištích silně poznamenaných
těžbou uhlí. Nejhojněji jsme druh pozorovali na nerekultivovaných, přibližně 15 let starých, plochách
výsypky s nezapojenými keřovými porosty vrb. Pro tyto plochy je typická přítomnost rozpukaných
lupínkovitých jílovců, které i přes vysoký obsah jílu, jsou velmi porézní. Často jsme pozorovali
hnízda na fytotoxických (jílovitých i štěrkovitých) substrátech se značnou příměsí uhlí. Přímo v uhlí
jsme pozorovali mraveniště na dně lomu Medard. Většina nálezů se nachází v rozmezí 340 m n. m.
(dno lomu Medard) až 600 m n. m (vrcholové partie Velké podkrušnohorské výsypky).

Myrmica gallienii Bondroit, 1919
V severních oblastech střední Evropy pravděpodobně široce rozšířený druh (SEIFERT 1996). Na
území České republiky však patří k méně sbíraným druhům a z území SZ Čech není znám (VYSOKÝ
a ŠUTERA 2001).
SEIFERT (1988) uvádí tento druh jako fakultativně halofilní, středně termofilní a poněkud
hygrofilní (hlavně mokré louky a okraje jezer). Na jezeře Federsee v JZ Německu je to jediný druh
mravence trvale zaplavených rákosin a ostřicových porostů (MÜNCH a ENGELS 1994).
Několik jedinců tohoto druhu jsem sbíral na dvou, od sebe asi kilometr vzdálených místech
severozápadní části Velké podkrušnohorské výsypky. Obě hnízda byla nalezena na rekultivované
výsypce v iniciálních stádiích sukcese, porostlé řídkým nezapojeným bylinným porostem (dominují
Tussilago farfara, Poa compresa a Calamagrostis epigeos). Jedno hnízdo bylo nalezeno na bezlesém
vrcholu výsypky. Druhé na její severní straně asi padesát metrů od lesních porostů. V době sběru jsme
nepozorovali zamokření ani na jedné ploše s výskytem M. gallienii. V jarním období nebo po deštích
však voda na mnoha místech může delší dobu stagnovat. Koncentrace solí v průsakových vodách,
které vytvářejí větší či menší mokřady, nebo jen louže, často desetkrát až stokrát převyšují hodnoty
salinity jaké jsou v našich běžných vodách (FROUZ 1999).
Údaje o rozšíření M. gallienii v ČR
Údaje o rozšíření M. gallienii v ČR poskytl P. Werner. Veškerý materiál determinoval rovněž P.
Werner.
Bohemia c., Brandýs n. Labem, 24. 4. 1926, více dělnic, coll. NM Praha
Moravia, Litovel, 16. 9. 1933, 2 samice, Slavíček lgt., coll. NM Praha
Bohemia c., Praha-Střešovice, 2. 8. 1937, 1 samice, Binder lgt., coll. NM Praha
Bohemia mer., Třeboň, 14. 8. 1939, 1 samice 2 dělnice, lgt. Novák, coll. NM Praha (= M. sulcinodis
(ZÁLESKÝ, 1939), = M. bergi (SADIL, 1952)
Bohemia or., Choceň, 20. 5. 1956, 1 samice, Šimek lgt., coll. Muzeum Choceň
Bohemia mer., V. Tisý, 13. 5. 1968, 3 dělnice, V. Vohralík lgt., coll. Werner
Bohemia bor., Stará Role, 16. – 22.7.1973, 1 samice, Koleška lgt., coll. Werner
Moravia, Kroměříž , 1 samice a více dělnic, O. Fiala lgt., coll. NM Praha
Bohemia mer., Majdalena, 1 samice, Deneš lgt., coll. Muzeum Soběslav
Bohemia occ., Vintířov, 2000, 4 dělnice, M. Holec lgt., coll. M. Holec a P. Werner
Summary
Two ant species uncommon in surrounding seminatural landscape, viz. M. rubida (Latreille,
1802) and Myrmica gallienii Bondroit, 1919, were recorded in the Sokolov brown coal mining area
(altitude of the town Sokolov – 370 a.s.l.). M. rubida is a typical species of mountain and submontain
region (500-2000 a.s.l.) in the central Europe (SEIFERT, 1996). In the course of our investigation,
M. rubida was found in various biotopes of non-recultivated mining landscape near the town Sokolov.
The altitudes of investigated plots vary from 340 a.s.l. (open coal mine) to 600 a.s.l. (top of spoil).
Myrmica gallienii is a rarely recorded species in the Czech Republic. According to SEIFERT
(1988), it is a facultatively halophilous, hygrophilous and moderately termophilous species. Two ant
nests were recorded on a young heap after brown coal mining. Those plots were sparsely covered
with dominant plant species Tussilago farfara, Poa compresa and Calamagrostis epigeios.
A survey of material of M. gallienii collected in the Czech Republic, basing on the private card index
of P. Werner, is presented here.
53

54
Poděkování
Velmi rád bych poděkoval panu P. Wernerovi za determinaci druhu M. gallienii a za laskavé
poskytnutí údajů o jeho rozšíření na našem území. Děkuji i panu I. Přikrylovi za upozornění na
pozoruhodný výskyt M. rubida na dně lomu Medard. Práce vznikla za finanční podpory grantu GA
ČR č. 526/01/1055.
Literatura
FROUZ, J., 1996: Mravenci (Hymenoptera: Formicidae) na výsypce po těžbě hnědého uhlí a v jejím okolí na
Sokolovsku. Sbor. Okres. muz. Most, řada přírodověd., 18: 45-51.
FROUZ, J., 1999: Návrat přírody do krajiny poznamenané těžbou uhlí. Pöpperl, J. & Přikryl, I. (eds). Sokolovská
uhelná, a. s., Formica, v. o. s., Sokolov. 16 ss.
HOLEC, M., 1999: Spiders (Araneae) in alder plantation of various age on heap after brown coal mining. Soil
zoology in Central Europe, ss. 81-90.Tajovský, K. & Pižl, V. (eds.). ISB AS CR, České Budějovice.
JEŽEK, J., 1996: New faunistic records of Moth flies (Diptera, Psichodidae) from the Czech Republic. Čas. Nár.
mus., řada přírodověd., 165 (1-4): 113-120.
JEŽEK, J., 1997: New and interesting taxa of Moth flies (Diptera, Psichodidae) from diferent moist biotopes of the
Palearctic region. Čas. Nár. mus., řada přírodověd., 166 (1-4): 105-122.
JEŽEK, J., 1999: Moth Flies (Diptera, Psichodidae) inhabiting wet extreme biotopes of the Sokolov open coal
mine and dumps, with description of three new species from the western Bohemia. Acta mus. Nat. Prague,
Ser. B, Historia Natur., 54 [1998] (3-4): 45-60.
MÜNCH, W. & ENGELS W., 1994: Occurrence of the moorland ant species Myrmica-gallienii in the reed of the
federsee (Hymenoptera, Myrmicidae). Entomol. Generalis, 19 (1-2): 15-20.
SADIL J., 1952: A revision of the Czechoslovak forms of the genus Myrmica Latr. Sbor. ent. odd. Nár. Mus., 27
[1951]: 233-278.
SEIFERT, B., 1988: A taxonomic Revision of the Myrmica Species of Europe, Asia Minor, and Caucasia
(Hymenoptera, Formicidae). Abh. Ber. Naturkundemus. Görlitz, 62, 3: 1-75.
SEIFERT, B., 1996: Ameisen: beobachten, bestimmen. Naturbuch, Augsburg. 352 ss.
SOUDEK, Š., 1922: Mravenci, soustava, zeměpisné rozšíření, oekologie a určovací klíč mravenců žijících na území
České republiky. Čs. spol. entomol., Praha. 100 ss.
ŠTÝS, S. a kol., 1981: Rekultivace území postižených těžbou nerostných surovin. SNTL, Praha. 678 ss.
VYSOKÝ, V. & ŠUTERA, V., 2001: Mravenci severozápadních Čech (Hymenoptera: Formicidae). Albis international,
Ústí nad Labem.
ZÁLESKÝ M., 1939: Formicoidea. Prodromus našeho hmyzu blanokřídlého III. Sbor. ent. odd. Nár. Mus., 17:
192-240.
Adresa autora: Mgr. Michal Holec
1) Fakulta životního prostředí v Ústí nad Labem, Králova Výšina, CZ-400 01, Ústí nad Labem
e mail: holec@fzp.ujep.cz
2) Biologická fakulta JU v Českých Budějovicích, Branišovská 31, CZ-370 05 České Budějovice
3) Ústav půdní biologie AV ČR, Na Sádkách 7, CZ-370 05 České Budějovice

Sborník Oblastního muzea v Mostě, řada přírodovědná, 2003, 25, s. 55-65. ISSN 1214-2573
Avifauna řeky Labe mezi Ústím nad Labem a Litoměřicemi
Avifauna of the river Labe between Ústí nad Labem and Litoměřice
František Russig
Úvod
Tento příspěvek je zkrácenou verzí diplomové práce “Avifauna řeky Labe v úseku mezi Ústím
nad Labem – Střekovem a Litoměřicemi” obhájené na Fakultě životního prostředí UJEP v Ústí nad
Labem v roce 2001 (vedl Doc. RNDr. Ivo Flasar, CSc.).
Práce si kladla za cíl přiblížit současný stav především vodní avifauny v úseku, ve kterém je
vodní tok sevřen mezi okolními skalnatými svahy, které jsou následně vystřídány zemědělskou
krajinou. Jedná se o území neobyčejně zajímavé jak z hlediska krajinářského, tak i z hlediska
zoologického. Charakterizovat jej lze přítomností několika vedlejších ramen a ostrovů s lužními lesy,
které vytvářejí příznivé podmínky pro hnízdění vodního ptactva. Celý úsek je také zastávkou pro
protahující vodní ptactvo a vyskytuje se tu i několik významných zimovišť.
Příspěvek zahrnuje všechna pozorování významných druhů ptáků, údaje o běžných druzích
a druzích s velkým počtem pozorování byly shrnuty, popř. vynechány (u běžných druhů nevodního
ptactva). Veškerá vlastní pozorování pocházejí z období od poloviny března 2000 do konce poloviny
března 2001, během kterého byl prováděn intenzivní terénní průzkum formou pochůzek ve zvoleném
zájmovém území s cílem zjistit veškerou zdejší avifaunu (hnízdící, protahující a zimující).
Opomenuty nejsou ani údaje ostatních ornitologů z let minulých.
Zkoumané území
Oblast, ve které byl prováděn průzkum, je vymezena úsekem řeky Labe, který začíná od
střekovských zdymadel v Ústí nad Labem a končí u silničního mostu v Litoměřicích. Jeho délka činí
24,39 km a převážná jeho část se nachází v CHKO České středohoří. Hranice bočního vymezení
sledované oblasti byla stanovena až na několik výjimek vždy k nejbližší komunikaci nebo
k železniční trati. Sledovaný úsek řeky Labe náleží do okresů Ústí nad Labem a Litoměřice.
Orientační nadmořská výška činí u hladiny řeky Labe u Sebuzína 140 m.
Vzhledem k tomu, že se jedná o značně dlouhý sledovaný úsek a jednotlivá pozorování je vhodné
při zápisu přesněji lokalizovat, byl celý hlavní úsek rozdělen na čtyři menší dílčí úseky:
A. Ústí nad Labem - zdymadla na Střekově (ř.
km 68,87) až vodovodní potrubí přes Labe za
obcí Církvice (ř. km 59,16), délka 9,71 km.
B. Vodovodní potrubí přes Labe za obcí
Církvice až Velké Žernoseky - přívoz (ř. km
53,44), délka 5,72 km.
C. Velké Žernoseky - přívoz až Píšťanský jez (ř.
km 49,29), délka 4,15 km.
D. Píšťanský jez až Litoměřice - silniční most (ř.
km 44,48), délka 4,81 km.
Kromě toho byly sledovány ještě další 4 lokality, které jsou nedílnou součástí řeky Labe v zájmovém
území: Píšťanské jezero, Lovosický ostrov, Žalhostický ostrov, Písečný ostrov.
55

56
Použité zkratky
Označení dílčích úseků řeky Labe:
A, B, C, D – viz předchozí kapitola
Označení ostatních lokalit:
E = Píšťanské jezero, F = Lovosický ostrov, G = Žalhostický ostrov, H = Písečný ostrov
Pro určení výskytu na Labi:
N = pravidelně hnízdí, NN = nepravidelně hnízdí, (N) = hnízdění v minulosti, T = pravidelně protahuje,
NT = nepravidelně protahuje, Z = pravidelně zimuje, NZ = nepravidelně zimuje, P = potulka,
? = bez určení, O = zálety z okolních obcí
Ostatní zkratky:
CP = cizí pozorování, VP = vlastní pozorování, (Ch) = Chvapil – kartotéka, (V) = Vondráček –
kartotéka
a) Faunistický přehled
Výsledky
Gavia arctica (Forster, 1758) – potáplice severní – NT
CP: 2.12.1889 zástřel 1 ex. u Litoměřic (Anonymus, 1890; Ankert, 1896; Taubman, 1926; Flasar –
Flasarová, 1975).
Gavia immer (Brünnich, 1764) – potáplice lední – NT
CP: 2.12.1889 1 ex. pozorován u Litoměřic (Flasar, 1974).
Tachybaptus ruficollis (Pallas, 1764) – potápka malá – Z
VP: B 11.12.2000 – 3.1.2001 1 – 2 ex.; C 16.10.2000 – 7.3.2001 1 – 2 ex.; D 12.10.2000 –
7.3.2001 1 – 2 ex.; E 12.10.2000 – 22.12.2000 1 ex.
Podiceps cristatus (Linnaeus, 1758) – potápka roháč – NZ
VP: B 17.11.2000 – 7.3.2001 1 – 2 ex.; D 31.1.2001 2 ex.; E 27.3.2000 – 7.3.2001 1 – 7 ex.
Podiceps griseigena (Boddaert, 1783) – potápka rudokrká – NT
CP: 15.12.1994 1 ex. pozorován na Píšťanském jezeře M. Holec (Kolektiv, 1996).
Phalacrocorax carbo (Linnaeus, 1758) – kormorán velký – T, Z
Po roce 1945 – neúspěšný pokus o hnízdění na Lovosickém ostrově – všichni jedinci byli
vystříleni (Flasar – Flasarová, 1975).
VP: A 6.11.2000 – 14.3.2001 1 – 64 ex.; B 18.3.2000 – 27.3.2000 1 – 4 ex.; B 26.10.2000
14.3.2001 1 – 19 ex.; C 26.10.2000 – 14.3.2001 1 – 17 ex.; D 16.10.2000 – 19.2.2001 1 – 133 ex.;
E 18.3.2000 – 17.4.2000 2 – 140 ex.; E 21.9.2000 – 14.3.2001 1 – 300 ex.; F 17.11.2000 –
7.3.2001 1 – 423 ex.; G 7.3.2001 5 ex.; H 8.2.2001 5 ex.
Botaurus stellaris (Linnaeus, 1758) – bukač velký – NT
CP: 12.1.1996 1 ex. pozorován na Labi u Žalhostic J. Vondráček (Kolektiv, 1997).
Ixobrychus minutus (Linnaeus, 1766) – bukáček malý – NT
CP: duben až květen 1963 – opakovaně pozorovány 2 ex. na Labi u Velkých Žernosek
(Vondráček, 1976).
Nycticorax nycticorax (Linnaeus, 1758) - kvakoš noční - VT
CP : 1936 zástřel 1 ex. u Litoměřic (Flasar – Flasarová, 1975); 18.7.1971 1 ad. + 2 juv.
pozorovány na mrtvém rameni Píšťanského jezera (Vondráček, 1972; Flasar – Flasarová, 1975).
Ardea cinerea Linnaeus, 1758 – volavka popelavá – P
VP: A 2.12.2000 1 ex.; B 12.10.2000 1 ex.; C 24.6.2000 – 14.3.2001 1 – 3 ex.; D 19.7.2000 –
14.3.2001 1 ex.; E 17.4.2000 – 7.3.2001 1 – 10 ex.; F 17.11.2000 – 28.2.2001 1 – 3 ex.; H
19.7.2000 – 8.2.2001 1 – 3 ex.

Ardea purpurea Linnaeus, 1766 – volavka červená – VT
CP: 17.8.1925 zástřel 1 ex. u Litoměřic (Hořice, 1931; Flasar – Flasarová, 1995).
Ciconia nigra (Linnaeus, 1758) – čáp černý – NT
CP: 15.7.1992 1 ex. pozorován u Labe u Velkých Žernosek K. Kličina (Kolektiv, 1994).
Ciconia ciconia (Linnaeus, 1758) – čáp bílý – NT
CP: květen 1944 pozorováno 12 ex. sedících na sile u Labe v Lovosicích J. Vondráček (V).
Cygnus olor (Gmelin, 1789) – labuť velká – N, Z
VP: A 24.6.2000 – 17.11.2000 4 – 7 ex.; A 2.12.2000 – 28.2.2001 3 – 12 ad., 1 – 2 subad.; B 17.4.
2000 – 8.2.2001 2 – 4 ex.; C 18.3.2000 – 14.3.2001 1 – 3 ex.; D 16.10.2000 – 28.2.2001 1 – 5 ad.,
1 – 4 subad.; D 7.3.2001 – 14.3.2001 2 – 3 ex.; E 26.4.2000 – 19.2.2001 1 – 4 ex.; F 19.4.2000 1
subad.; H 27.3.2000 – 26.4.2000 2 ex.; H 12.10.2000 2 ad. + 3 subad.
Anser fabalis (Latham, 1787) – husa polní – NT
CP: 19.12.1995 21 ex. pozorováno u Labe v úseku mezi Litoměřicemi a Píšťany J. Vondráček, V.
Čeřovský (Čeřovský in litt.); 20. 1. 1998 1/1 ex. B. Franěk (celostátní sčítání vodního ptactva).
Anser anser (Linnaeus, 1758) – husa velká – NT
CP: 1887 1 ex. pozorován na Labi u Litoměřic (Ankert, 1896; Flasar – Flasarová, 1975); 15. –
20.2.1972 15 ex. pozorováno na Píšťanském jezeře J. Vondráček (V); 8.3.1991 75 ex. pozorováno
na Labi u Vaňova V. Šutera (Kolektiv, 1993); říjen 1977 100 ex. pozorováno na Labi u Vaňova J.
Novák (Kolektiv, 1997).
Branta bernicla (Linnaeus, 1758) – berneška tmavá – VT
CP: bez data zástřel 1 ex. u Velkých Žernosek (Peiter, 1900; Flasar – Flasarová, 1975).
Anas penelope Linnaeus, 1758 – hvízdák euroasijský – NT
CP: 16.1.1986 1/0 ex. pozorován na Labi mezi Litoměřicemi a Libochovany Pláteník (Kolektiv,
1987).
Anas strepera Linnaeus, 1758 – kopřivka obecná – NT
CP: 24.1.1983 1 ex. pozorován na Labi u Vaňova J. Vondráček (V); 24.10. 1983 1 ex. pozorován
na Labi u Vaňova J. Vondráček, Michalega, V. Šutera (Vysoký – kartotéka); 17.11.1994 0/1 ex.
pozorován na Píšťanském jezeře M. Holec (Čeřovský in litt.); 15.4.1996 1 ex. pozorován na Labi
u Žalhostického ostrova J. Vondráček (V); 18. 1.1997 21 ex. pozorováno na Labi v úseku mezi
Libochovany a Církvicemi V. Šutera (celostátní sčítání vodního ptactva); 27. 11. 1999 1/0 ex.
pozorován na Labi v úseku mezi Prosmyky a Mlékojedy S. Chvapil (Ch); 21. 2. 2000 1/0 ex.
pozorován na Labi v úseku mezi silničním mostem v Litoměřicích a Mlékojedy S. Chvapil (Ch);
16. 4. 2000 1/1 ex. pozorovány na Labi v úseku mezi silničním mostem v Litoměřicích a Píšťany
– B. Franěk (Čeřovský in litt.).
Anas crecca Linnaeus, 1758 – čírka obecná – T, Z
CP: E 17. 1. 1971 3 ex. J. Vondráček (V); H 19.2.1991 1/1 ex. J. Vondráček (V); D 22.11.1994 30
ex. M. Holec (V); D 16.2.1995 12 ex. M. Holec (V).
VP: H 26.10.2000 – 14.3.2001 1 – 12 ex.
Anas platyrhynchos Linnaeus, 1758 – kachna divoká – N, Z
VP: A 19.4.2000 – 14.3.2001 1 – 55 ex.; B 18.3.2000 – 14.3.2001 2 – 64 ex.; B 24.6.2000 0/2 ex.
+ 12 juv.; C 28.5.2000 0/1 ex. + 8 juv.; C 11.9.2000 – 7.3.2001 1 – 130 ex.; D 12.10.2000 – 14.3.
2001 4 – 195 ex.; E 18.3.2000 – 7.3.2001 1 – 60 ex.; E 7.5.2000 – 28.5.2000 3 – 34 ex., 8 – 17
juv.; F 7.5.2000 0/2 ex. + 11 juv.; G 21.9.2000 – 14.3.2001 2 – 12 ex.; H 26.4.2000 – 14.3.2001 2
– 30 ex.; H 29.8.2000 25 ex. + 2 juv.
Anas acuta Linnaeus, 1758 – ostralka štíhlá – NT
CP: 22.11.1997 1/0 ex. pozorován na Labi v úseku mezi Prosmyky a Lovosicemi S. Chvapil (Ch);
18.10.1998 1/0 ex. pozorován na Labi v úseku mezi Prosmyky a Lovosicemi S. Chvapil (Ch);
26.12.1998 1/0 ex. pozorován na Labi v úseku mezi Prosmyky a Lovosicemi S. Chvapil (Ch).
VP: D 24.11.2000 – 2.12.2000 1/0 ex.
57