str. 39-57.pdf

40
Zkoumané území
Pro výzkum byla trasa dopravního koridoru rozdělena na dva úseky podle charakteru prostředí.
Pracovní úsek č. I – Ervěnický koridor
Po celé délce je nepůvodní terén s výhradně antropogenními formami reliéfu. Pro migraci
živočichů sloužil jen úzký liniový koridor, významnější pásový koridor ve smyslu FORMANA &
GODRONA (1993) zde vytvořen nebyl. Vzhledem k možnostem imigrace živočichů od okrajů
koridoru byly zemní pasti umístěny na obou okrajích úseku, tedy u Komořan a u Kyjic.
Pracovní úsek č. II – zbytek trasy ve směru na Chomutov
Druhá část zkoumané plochy probíhá od Kyjic ve směru na Chomutov při úpatí železničního
náspu, ten je v kontaktu s loukami, respektive ladem ponechanými polnostmi. Trasa se zde kříží s
vodní nádrží Újezd postavenou v letech 1978 – 1981, do ní v těchto místech ústí umělé koryto Bíliny.
Hladina vody v retenční nádrži velice kolísá. Zemní pasti byly umístěny jen na suchá stanoviště, kde
byly zároveň použity ke sběru také manuální metody. Na břehu nádrže a v drobných temporárních
tůňkách u Otvic, které však byly po většinu roku vyschlé, byl uskutečněn pouze manuální sběr.
Metodika a materiál
Práce využívá pouze kvalitativní podklady (kvantita nehodnocena) a vycházela výhradně z
materiálů autora uložených ve sbírkách Oblastního muzea v Mostě. Většina z nich pochází ze sezóny
2003, ale do výsledků byly zahrnuty také jeho starší sběry z období kolem poloviny devadesátých let
minulého století. Pro výzkum epigeonu byla za základní metodu zvolena standardně používaná
metoda zemních pastí s konzervační tekutinou (Fridex s pivem, solanka nebo 3-4% formalin), která
byla doplněna manuálními sběry.
Sběr akvatických skupin vodních brouků byl prováděn vodním sítem, některé druhy vodomilů
byly získány při vyšlapávání břehu.
Převážně nekrofágní brouci z čeledi Silphidae byli podchyceni pouze metodou zemních pastí.
P ro faunisticko-ekologické hodnocení čeledi Carabidae sloužila jednak monografie HŮRKY
(1996) a práce HŮRKY, VESELÉHO & FARKAČE (1996). Obdobnou klasifikaci akvatických
brouků do ekologických skupin R, A, E odvodil autor ze zkušeností vyplývajících z vlastní
faunistické práce, z determinační činnosti a z poznatků soustředěných v literatuře, hlavně v pracích
GALEWSKÉHO & TRANDY (1978), KLAUSNITZERA (1996) a ŠŤASTNÉHO (1999).
Významnost výskytu brouků čeledi Silphidae byla posuzována podle ŠUSTKA (1981). Protože
předkládaný faunistický seznam druhů není taxonomickou studií, bylo přikročeno k zjednodušenému
abecednímu řazení jmen taxonů.
Výsledky
Zjištěné druhy čeledi Carabidae z celé trasy jsou zapsány do tabulky č. 1, kde jsou ve dvou
sloupcích zaznamenány sběry ze sběrného úseku č. 1 nebo 2. Indikační hodnota taxonů, jak ji
stanovili HŮRKA, VESELÝ & FARKAČ (1996), je vyjádřena podle příslušnosti k ekologické
skupině (ES) písmenem A (adaptabilní druhy) nebo E (eurytopní druhy); reliktní druhy (R) nebyly
zjištěny. Obdobně jsou sestaveny tabulky č. 2 a 3 podávající přehled o přítomnosti druhů čeledí
Noteridae, Dytiscidae, Hydrophilidae a Silphidae na zkoumaném území.