281 kB - publikace FSV UK

Média a intervence: novináři … 13 Jakub KončelíkTi všichni od první pointervenčních hodin zprostředkovávali veřejnostinedeformovaný a ve své prosté jednoznačnosti dále nemanipulovatelný obrazskutečného stavu: Že předsednictvo ÚV KSČ, parlament a vláda intervenciodsoudili. Že k pozvání pro interventy se nikdo nehlásí. Že veřejnost cizí vojskazjevně odmítá. V následujících dnech pak média svojí bezvýhradněprotiintervenčně zaměřenou aktivitou významně přispěla ke sjednocení postojůobyvatel a iniciovala, koordinovala a do značné míry vedla celonárodní odpor.Novináři na tyto dny vzpomínají jako na čas úplné jednoty a svobody. 34A naopak vojáci intervenčních armád, kteří se od prvních hodin pokoušelizastavit vysílání rozhlasu a televize a zamezit vydávání periodik, byli v této snazespíše neúspěšní. Některé redakce zůstaly neobsazeny, protože je sovětští vojácinenašli vůbec, 35 některé našli a obsadili až po dni, dvou – například redakci ČTK 36– některé redakce sice obsadili, ale novináři z nich nadále tajně organizovalivymožeností demokratizace a jejího zákonného upevnění. [...] Jeho politická aktivita vrcholila vsrpnových dnech roku 1968, ale ani potom nerezignoval. Spolu s tvůrčími svazy se zaměřil nejenna obhajobu svobody slova, ale bránil ty, kteří byli [po srpnu] propouštěni za svých míst“ (Otáhal– Nosková – Bolomský 1993: 11).34 Neff si na počátku září 1968 zapsal: „Zvykli jsme si v uplynulém týdnu na naprostou volnost.Na svobodu si zvyká člověk nesmírně rychle. Svoboda okupačního týdne byla svobodou absolutní.Veškerá trpkost a nenávist vůči tyranii se vynořila na povrch. Žili jsme opojeni štěstím zesvobodného slova. Nikdy před tím, ani za nejvolnějších polednových časů, jsme nic podobnéhonezažili, protože tenkrát se slova ujali ti, kdo uzurpovali právo mluvit jménem národa a nikdonesměl vybočit z rámce, který oni sami stanovili. Nic takové během okupačního týdneneexistovalo. Každý, kdo měl co říci, měl právo to říci“ (Neff). Podobně vzpomíná OtkaBednářová: „Je paradoxní, že právě v týdnu, kdy byly ulice měst zaplněny okupační armádou, kdyděla tanků mířila do redakčních oken, že právě v tomto týdnu se český novinář cítil nejsvobodněji“(Císařová 2010: 157).35„Sovětští vojáci obsadili v Praze všechna strategicky důležitá místa, včetně Svazu čs.spisovatelů a nakladatelství, a ovšem i tiskárny (Orbis), ale v [redakci Literárních listů] sekupodivu neobjevili. [...] Jak se ukázalo, sovětská vojska hledala redakci revizionistického plátkuLiterární noviny (listy) v nějakém obrovském komplexu budov, v mamutím koncernu, v jakémsídlila v Moskvě Litěraturnaja gazeta. Naše redakce v činžákově omšelém domě v Betlémské 1proto nebyla vůbec obsazena“ (Jungmann 1999: 292–293).36 Budova ČTK byla obsazena interventy až po 24 hodinách o půlnoci z 21. na 22. 8. 1968, a tak „21. srpna1968 celý den ČTK informovala domácí i zahraniční odběratele o okupaci Československa. [Když] dobudovy ČTK vtrhli sovětští vojáci, stačili ještě redaktoři vyslat do světa dramatickou zprávu o obsazeníČTK a varovat tak odběratele, že následující zpravodajství už nebude objektivní. [...] 22. srpna 1968 seredaktoři ČTK přesunuli na náhradní pracoviště, navázali spojení s redakcemi deníků, rozhlasu, televize a sezahraničními agenturami a vydávali letáky ‚Svobodná ČTK hlásí‘ s podtitulkem ‚Okupanti ven, svoboduČeskoslovensku‘ kolportované po celé Praze. Krajské pobočky pracovaly v bytech, po světě šířili zprávyz okupovaného Československa zahraniční zpravodajové ČTK, fotoreportéři ČTK pořídili stovkydokumentárních fotografií. Do své zdevastované budovy se agentura vrátila až po několika týdnech“(Richter 1998: 16).