281 kB - publikace FSV UK

Média a intervence: novináři … 17 Jakub Končelíkv prvních dnech po srpnové okupaci Československa se i ono spolu s krajskýmideníky (vydávanými též KSČ) zapojilo do celonárodního odporu proti intervenci,není možné interpretovat jako vyvázání se z linie vedení KSČ, jak se o to snažilomj. Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ 44 a dalšínormalizační hodnocení činnosti médií po intervenci. 45 Rudé právo totiž vposrpnových dnech pracovalo v duchu rezoluce PÚV KSČ odsuzující intervenci, atedy v souladu s aktuálním a redakci dostupným názorem většiny předsednictva.‚Mimořádně‘ vyšlo poprvé 21. srpna a naposledy 1. září – od 3. září již vycházeloopět ve standardním formátu, legálně a s vědomím interventů 46 a během několikaměsíců se z dočasné emancipace vrátilo do své letité role ‚hlásné trouby‘ politikyÚV KSČ a bezezbytku ji plnilo nejpozději od květnového zasedání roku 1969(podrobněji srov. Končelík – Trampota 2006, či Doskočil 2006).Tehdejší předseda Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ Miloš Jakešprotiintervenčně orientované chování médií vysvětluje v duchu zvacího prohlášenía pohledem zástupce prointervenčního křídla v KSČ – jako naplňováníkontrarevolučního plánu ‚pravice‘: „Dnes je zřejmé, že i sdělovací prostředky,zejména rozhlas, byly na takovou činnost včas připravovány, a to již v červenci1968, kdy dostaly pokyny, jak postupovat v případě, že by nebylo možné vysílat ze44 „Vinou kapitulantského postoje pravicové části Dubčekova vedení se pravicové síly plnězmocnily rozhlasu, televize, zpravodajského filmu i většiny tisku a přeměnily je v hlavnínátlakový a mocenský nástroj k prosazení svých cílů. Celkové obsahové zaměření sdělovacíchprostředků v podstatě splynulo s ideovou diverzí imperialistického západu. [...] Pravice se rovněžzmocnila ústředního tiskového orgánu, Rudého práva, jehož jednotlivá čísla, zvláště od 21. srpnaaž do 3. září, se celým svým provokačním nacionalistickým a protisovětským obsahemzpronevěřovala internacionalistickým tradicím Rudého práva a neměla nic společného ani sestranou, ani s marxismem-leninismem“ (Poučení: 69–70).45 Charakteristické je hodnocení pro krajské denníky: „[Po srpnu 1968 byly] záměry a cíle pravicovýchoportunistů výrazně podporovány a propagovány tiskovým orgánem KV KSČ a vedením redakce deníkuSvoboda v čele s [Jindřichem] Fučíkem. Deník Svoboda se v této době stal protistranickým,protisocialistickým a nacionalistickým listem a v ničem si nezadal s ostatními reakčními novinami“ (SOAPraha, fond Středočeský KV KSČ, karton 746; opatření k 21. srpnu 1969).46 Legalizace vydávání RP započala návrat do normálních podmínek i pro ostatní média. „Dnem 3. 9. 1968začalo vycházet Rudé právo s tím, že ostatní časopisy začnou vycházet později, až po vytvoření příslušnýchzáruk. Každý vydavatel tisku musí znovu požádat o registraci u státních orgánů“ (SOA Praha, fondStředočeský KV KSČ, karton 318, PKV 9. 9. 1968). Vojska vyklidila „nejprve komplex vydavatelství ÚVKSČ a RP. Postupně se pak na svá pracoviště vracely i ostatní redakce, rozhlas a televize“ (Havlíček 1998:195 a 196).