281 kB - publikace FSV UK

Média a intervence: novináři … 9 Jakub Končelíkrozhlasu Miloš Marko, který se v budově rozhlasu objevil již 20. 8. a „úřadoval zpověření pana Hoffmanna“ 20 (Neff). Pro odpor zaměstnanců ale dokument nebylodvysílán. 21právo vést společnost. Těmto pravicovým silám fakticky vycházely vstříc i určité síly uvnitř stranya ve stranických orgánech, čímž se dostaly do rozporu s principy a cíli strany, s myšlenkamiproletářského internacionalismu. Společně se zaměřily na soustavné narušováni ústavníhocharakteru naší politické reformy a soustředily se proti pozitivnímu úsilí strany i státních orgánůpři realizování záměrů ledna. Zorganizovaly štvavé kampaně s cílem zkompromitovat jednotlivéfunkcionáře strany, a to i z nového vedení KSČ, ty kteří se odvážili veřejně upozornit na hrozícínebezpečí a viděli situaci v celé její složitosti. Narušovaly veřejný pořádek, rozpoutaly zaostalénacionální vášně. Neštítily se ani pomluv naší československé socialistické vlasti, poctivé prácenašeho lidu, naší strany, armády a bezpečnosti, žádaly změnu čs. zahraniční politiky. Jejich štvavákampaň vyvrcholila útoky proti spojenectví se Sovětským svazem, zejména v souvislosti seštábním cvičením ozbrojených sil Varšavské dohody, jakož i útoky proti přátelství sesocialistickými zeměmi, čímž vytvořily ovzduší naprosto nepřijatelné pro socialistickou zemi.Komunistická strana, vláda republiky, Národní shromáždění i Národní fronta zachovávalysvrchovatou míru trpělivosti a porozumění. Nejednou, zvláště však na květnovém plénu UV KSČbylo proto zdůrazněno, že prvořadým úkolem je zmařit záměry pravicových protisocialistickýchsil, nedopustit ohrožení realizace akčního programu žádným chybným krokem, zajistit, aby o dalšílinii strany nerozhodovali zastánci extrémních názorů, ale zdravé, progresivní jádro strany, aveřejně dát plnou podporu stranickému i státnímu aparátu, armádě, bezpečnosti, prokuratuře,soudům, lidovým milicím, slovem – konsolidovat vnitropolitickou situaci. Avšak extrémnípravicové síly, které viděly v této velkorysosti a trpělivosti i ve skutečně demokratickém způsobuřešení vážné politické otázky stranou ne její sílu, ale její slabost, ještě více zintenzívněly svojičinnost. [...] Vědomi si nejvyšší odpovědnosti vůči našemu lidu, pocitu opravdového vlastenectví,mezinárodní socialistické solidarity, vědomi si svých internacionálních závazků, vzali jsme nasebe iniciativu k semknutí všech vlasteneckých sil ve jménu socialistické budoucnosti naší vlasti.Nebezpečí bratrovražedného boje, který připravovala reakce a který by byl tragickým opakovánímnovodobých Lipan, postavilo nás před nezbytnost přijetí historického rozhodnutí, abychom seobrátili o pomoc k Sovětskému svazu a k dalším bratrským socialistickým zemím. Naši spojencinám poskytli tuto pomoc obdobně jako v roce 1945, kdy šlo o naše bytí či nebytí. Vyzývámevšechno obyvatelstvo, aby poskytlo veškerou podporu vojenským jednotkám našich spojenců. Pozlikvidování nebezpečí reakčního převratu opustí spojenecká vojska území Československa. [...]Vedeni pocitem nejhlubší odpovědnosti vůči našemu lidu, vůči naší dělnické třídě, vůči našimnárodům, vůči mezinárodní dělnické třídě a světovému komunistickému hnutí, obracíme se v tétovážné chvíli k vám, občanům republiky, abyste se semkli okolo realisticky smýšlejícího jádrastrany, kterému je drahá věc socialismu, pokroku, nové polednové cesty, jemuž je drahá věcpřátelství s lidem Sovětského svazu a ostatních bratrských zemí. [...] Každé oslabení a narušenísocialistického tábora by způsobilo nedozírné škody věci revolučního pokroku a socialismu vesvětě. Obracíme se na vás v plné důvěře, že společným nástupem postavíme hráz hrozícímunebezpečí, že společným úsilím překonáme současnou těžkou situaci a zabezpečíme pro naši vlast,současné i budoucí pokolení šťastnou přítomnost i budoucnost. Členové ústředního výboru KSČ,vlády a Národního shromáždění, kteří požádali o pomoc vlády a komunistické strany bratrskýchzemí (Sedm pražských dnů 1990: 29–32).20 Srov. též (Havlíček 1998: 152 a 154): „Navečer, kolem osmé hodiny, se do budovy rozhlasu dostavil jehobývalý ředitel Miloš Marko a prohlásil, že se opět ujímá vedení.“21 „Poté co [náměstek ředitele] Rostislav Běhal odmítá vyhovět Hoffmannově žádosti, aby umožnilodvysílat ‚zvací‘ prohlášení, posílá Hoffmann s tímto úkolem do budovy Československéhorozhlasu na Vinohradské třídě Miloše Marka v doprovodu několika pracovníků Státní bezpečnosti.[...] S prohlášením posílá Hoffmann zástupce vedoucího odboru rozšiřování tisku v ÚSS apolitického vedoucího zdejší jednotky L[idových]M[ilicí] Františka Sajnera v doprovodupracovníka StB do Československého rozhlasu za Milošem Markem s tím, aby zařídil jehoodvysílání. Když hlasatelé Věra Šťovíčková a Karel Jezdinský, zablokovaní v hlasatelně, Markovu