281 kB - publikace FSV UK

Média a intervence: novináři … 21 Jakub Končelíkpolitickým centrem odporu: permanentním zasedáním parlamentu, vlády avysočanským vedením KSČ. V okupované zemi vznikaly dramatické situace, kterébylo občas třeba zvládat, a rozhlas v tom pomáhal nejrychleji a nejúčinněji.“ 50(Havlíček 1998: 161)Sjezd dostal od pražské továrny Tesla k dispozici právě dokončenouradiostanici, která se začala hlásit jako ‚Vysílač ÚV KSČ‘ (Sígl 1990: 27 ad.).Havlíček s Věnkem Šilhánem dohodl, že se stanice zařadí do vysíláníČeskoslovenského rozhlasu jako jedna součást řetězu a podřídí se jednotnémurozhlasovému vedení 51 (Havlíček 1998: 162).ZÁVĚRJakkoliv byla Intervence vojsk Varšavské smlouvy do Československavojensky úspěšnou akcí, které se hladce podařilo dosáhnout téměř všech taktickýchcílů, neúspěch ve snaze ovládnout, nebo alespoň umlčet československá média vedlnakonec k jejímu politickému selhání. Zároveň ovšem platí, že politicky neúspěšnébylo snažení interventů především ve vztahu k československému obyvatelstvu azápadním komunistickým stranám, propagandistické zaštítění intervence v zemíchsovětského bloku se vydařilo a ve vztahu k politickým elitám Západu byl postupSSSR také úspěšný. 5250 Podrobněji o práci rozhlasu od 21. 8. do 28. 8. 1968 (srov. Neff).51 Atypický, až revoluční vztah moci k médiím ilustruje i další Havlíčkova vzpomínka, která popisuje, jak25. srpna do Vysočan ze svého úkrytu přijel tajemník ÚV KSČ Čestmír Císař a hned se ptal: „‚Lidi, prosímvás, co to děláte s rozhlasem a novinami? Copak to nikdo neřídí?‘ [...] Předsednictvo prý musí přijmout‚usnesení k tisku‘, vzít věci do svých rukou, dobrou práci pochválit, ale také upozornit na závažnénedostatky. Odpoledne už na návrhu pilně pracoval, sepisoval, škrtal a [...] smolil ‚stanovisko PÚV KSČ ktisku‘. Všelijak jsme tu jeho variantu obrušovali; Císař sám se přece jen rychle rozkoukal a návrh prohlášeníse nakonec omezil na výzvu k ještě větší ukázněnosti. Navečer vyšel z místnosti, kde předsednictvozasedalo, prý je to schválené, a abych zařídil publikaci. S jistou dávkou uštěpačnosti jsem se zeptal, zda ví,jak bych měl zveřejnění zabezpečit“ (Havlíček 1998: 165). Císař se k této záležitosti nevyjadřuje (srov.Císař 1998: 490).52 Připomenu bezprostřední reakce představitelů západních mocností na intervenci. Tyto reakcetotiž do značné míry limitovaly i možnosti Československa na intervenci odpovědět – reakceZápadu hrála do rukou mluvčím tvrdé linie. „Sympatie liberálů a levice se upínala k bouřícím sepařížským studentům a jen okrajově k československému odporu. Idol Západu, filosof GyörgyLukács, se choval jako Jean-Paul Sartre po vpádu do Maďarska v roce 1956: okupaci siceodsoudil, ale dále tvrdil, že ‚i nejhorší socialismus je lepší než nejlepší kapitalismus.‘ Západní