Číslo 3 - Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

32 cestování z VFN až na konec světa z VFN až na konec světa cestování 33
Tajemný Mustang
– trek do království Lo
Tak se stalo, že při jedné
studentské prezentaci jsme se
seznámili s tehdy v Praze právě
vydanou knihou „Tajemný Mustang“.
Její autor, Francouz Michel
Peissel, v ní popisuje svoje
putování do odlehlého tibetského
království (tehdy již součásti
Nepálu), které podnikl jako jeden
z prvních Evropanů v roce 1964.
Během několika měsíců procestoval
křížem krážem rozlohou
nevelké území historického
království Mustang, založeného
v roce 1380 a v domorodém
jazyce nazývaného Lo.
Prezentace mě velmi zaujala
a podnítila moji fantazii, která mě
na chvíli přenesla do dalekých
končin, reálně však tehdy pro
Z Thakmaru vedla cesta okolo prastaré
lámaistické svatyně (čhörten).
Knihu s příznačným názvem „Tajemný Mustang“ jsem poprvé držel v ruce
jako student gymnázia v zájmovém kroužku, který se scházel v místnostech
Státního zdravotního ústavu. Setkávali se zde mladí zájemci o antropologii.
Základem programu byly poutavé přednášky a následující bohaté, ideologicky
neomezované odborné diskuse, které členům kroužku daly možnost zakusit
v dobách nesvobody alespoň krátký prožitek pobytu na „ostrůvku pozitivní
deviace“. Pravidelnou součástí činnosti bylo aktivní zapojení každého z členů
kroužku formou vlastní prezentace přitažlivého „antropologického“ tématu.
mne nedostupných. Sen o návštěvě
Mustangu se mi splnil
po více než pětatřiceti letech,
když jsem letos na jaře bývalé
království Lo navštívil jako člen
malé skupiny lékařů-cestovatelů.
S kolegou a přítelem MUDr. Jiřím
Chvílou, jeho ženou, MUDr. Sylvou
Chvílovou, a MUDr. Janou
Špačkovou nás – vedle cesto-
vatelské vášně a lásky k horám
– spojovala touha po poznání
památek starodávného království
a života zdejších lidí, obyvatel
jednoho z posledních území, kde
se dosud zachovala původní
kultura tibetského buddhismu.
Zájem o Tibet ve mně také
vyvolala (a současně se stala
mojí druhou literární inspirací
pro návštěvu Mustangu) kniha,
na kterou jsem před mnoha lety
náhodně narazil v antikvariátu.
Objemná cestopisná kniha Cesty
missionářské, které Mongolskem,
Tibetem a říší Čínskou vykonali
Huc a Gabet, kněží kongregace
sv. Lazara v Paříži, vydaná
nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého
v Praze roku 1887,
mj. popisuje obtíže dávného
putování do Tibetu.
Letecká přeprava putování
z Evropy do Nepálu sice
podstatně zjednodušila, ale
po dvoudenní cestě přes Dubaj
a New Delhi přišla přestávka
v Káthmándú vhod. Kromě návštěvy
hlavních pamětihodností
jsme stihli absolvovat krátkou
stáž v Kathmandu Medical
Center CIWEC. Vedoucí lékařka
pro nás připravila prezentaci
o činnosti jejich kliniky cestovní
a (vysoko)horské medicíny
a seznámila nás s aktuální
epidemiologickou situací v oblasti
Mustangu, kterou jsme se
chystali navštívit.
V cestě do této oblasti jsme
pokračovali následující den přeletem
do Pokhary. Při jednodenní
prohlídce města jsme navštívili
také nejvýznamnější zdejší
památku – hinduistický chrám
Bahari na ostrůvku uprostřed
jezera Phewa, odrážejícího posvátnou
horu Machhapuchhre
a hřeben Annapúrny. Podle
průvodce je chrám zasvěcený
bohyni Ajima, reprezentující ženskou
sílu Shakti, a její přívrženci
Cestovatelé (zleva: MUDr. Špačková, MUDr. Chvílová, MUDr. Chvíla,
MUDr. Popov) na začátku treku u vyschlého koryta řeky Kálí Gandakí.
zde obětují samce různých zvířat
a ptáků. S kolegou Chvílou jsme
prohlídku chrámu absolvovali
se smíšenými pocity a ostrůvek
jsme opouštěli s jistou úlevou.
Další den následoval poslední
přelet – do Jomsomu. V tomto
městě jsme se setkali s vůdcem
naší výpravy Shankerem Rimalem
a nosiči, kteří nás provázeli
během celého treku v Mustangu.
Území Horního Mustangu
(Upper Mustang) tvoří nevelký
výběžek uprostřed severní
hranice Nepálu s Tibetem. Pro
vstup do této „zakázané oblasti“
je nutné povolení nepálské vlády
a přítomnost oficiálního průvodce
během pobytu na historickém
území království Lo.
V čele autonomního území
je potomek zakladatele Lo-banské
dynastie, mytického krále
Ame Pála, kterému nepálská
vláda přiznává titul rádža. Sídlí
v hlavním městě, Lo-Manthangu,
které bylo cílem naší cesty.
Než jsme jej však dosáhli, museli
jsme absolvovat náročné putování
údolím posvátné řeky Kálí
Gandakí a náhorní plošinou,
kam vedla cesta přes více než
čtyřtisícové průsmyky. Kaňon
řeky je považován za nejhlubší
na světě, při jeho ústí, na začátku
našeho putování, se z obou
stran vypínají masivy dvou osmitisícovek,
Annapúrny a Dhaulágírí.
Nadmořská výška nikomu
z účastníků naší výpravy nečinila
zvláštní problémy. Obtížnější
byly každodenní mnohahodinové
pochody ve velmi silném větru,
který s měnící se termikou přichází
pravidelně kolem poledne
a ustává až později večer. Připomněl
jsem si Peisselova slova:
„Země větrů Lo zabírá
na mapě maličkou plochu. Ale já
jsem začínal chápat její skutečné
dimenze. Vzdálenosti tam