NdB_DIVA_noviny_LISTOPAD-2021_na web

Smysluplné
zkoušení
Ivan Krejčí je oceňovaný divadelní režisér, který
se specializuje na klasickou interpretační činohru
postavenou na hereckých výkonech a ansámblové
souhře. Rozhovor se uskutečnil v průběhu zkoušení
inscenace Ohnivá země Václava Štecha, která
měla premiéru 22. října v divadle Reduta.
rozhovor s i. krejčím: Tomáš Vůjtek
rozhovor s t. vůjtkem: Hana Hložková
foto: Jakub Čáp
O čem bude inscenace
Štechovy Ohnivé země?
O české společnosti, české politice a českém
divadle. O tom, jaké to bylo před sto
lety, a o tom, jaké to je teď. O tom, že se nic
až tak moc nezměnilo a že je to pořád tak
nějak hezky česky stejné. Naše.
Ivan Krejčí
Ivan Krejčí
Po studiu činoherní režie na pražské DAMU, které ukončil v roce 1997,
působil jako kmenový režisér ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti
a v letech 1999–2001 byl kmenovým režisér a uměleckým šéfem
v Karlovarském městském divadle. Na podzim 2005 se stal uměleckým
šéfem Komorní scény Aréna v Ostravě, která se pod jeho vedením stala
čtyřnásobným Divadlem roku (2013, 2015, 2016, 2017) a zařadila se tak
mezi nejlepší divadla v kontextu celé ČR. V Komorní scéně Aréna působí
Ivan Krejčí dodnes, mimoto pravidelně pohostinsky režíruje v divadlech
napříč celou republikou (Národní divadlo Brno, pražské Divadlo pod Palmovkou,
Klicperovo divadlo v Hradci Králové, Jihočeské divadlo v Českých
Budějovicích či Divadlo F. X. Šaldy Liberec atd.). Na svém režijním
kontě má přes šedesát činoherních inscenací a čtyři opery (Mefistofeles
v Národním divadle a Otello, Andrea Chénier a Anna Bolena v Národním
divadle moravskoslezském).
V jakém žánru se ocitneme?
V tragikomedii. To je náš oblíbený žánr,
kterým lze nejlépe reflektovat svět, v němž
žijeme. Tragikomický je autor, který vede
zkoušku a sní o dávno zapomenutých slavných
časech, tragikomičtí jsou herci, kteří
chtějí dělat divadlo jinak, aniž by však tušili
jak, a tragikomické jsou i figury Štechovy
komedie, které si chtějí za každou cenu urvat
z toho mála, co jim jejich (náš?) svět nabízí,
co nejvíc.
Proč zrovna Štech?
Štech jako jeden z prvních udělal z politiky
téma svých komedií. Dokázal se chytře vysmát
té „ušlechtilé“ snaze dělat velkou politiku
v malých poměrech. Už tenkrát věděl,
že ve skutečnosti jde jen o byznys. Bohužel,
v tomhle byl vizionář. Mně politika není nijak
cizí a rád se jí ve svých inscenacích zabývám.
Nejspíš proto mi vedení divadla Štecha
nabídlo. Pravda ale je, že Ohnivá země, tak
jak ji Štech původně napsal, by pro mě byla
spíš ke čtení než k inscenování. Doba se
přece jen trošku posunula a dnešní divák už
dávno ví to, co ten tehdejší sotva tušil. Proto
vznikla tahle naše úprava, která otevírá
i jiná zajímavá témata. Ale věřím, že divadelník
Štech by naši divadelní zpověď náležitě
ocenil.
Jsi uměleckým šéfem jednoho z nejmenších
divadel v republice, a každé divadlo,
ve kterém hostuješ, je větší než tvá
domovská scéna. Vnímáš ten rozdíl?
Jo, ale nijak zásadně. To je pouze technikálie,
kterou musíš vzít v potaz, ale podstata je
stále stejná. Vždy a všude je zásadní interakce
mezi hercem a režisérem. Buď funguje,
nebo ne. Buď je inscenace vybudována
na vzájemném pochopení a souznění, nebo
není. Pak ale vznikne paskvil. Klíčem k úspěchu
je práce s hercem. Bez ní se dveře k divákovi
neotevřou. A je úplně jedno, v jakém
divadle se hraje. Z vlastní zkušenosti vím,
že to platí stejně pro činohru jako pro operu.
Režisér, herec, divák. Někdy i autor.
Režíruješ už přes čtvrt století.
Baví tě to ještě?
Ale jo. Někdy víc, někdy míň, ale baví.
Vždycky záleží na tom, s jakým souborem se
potkám. Zkoušení je interakce, to se nedá
okecat. Je to oboustranná nabídka a poptávka.
Pokud mají obě strany co nabídnout, má
smysl zkoušet. A takové smysluplné zkoušení
zažívám právě teď.
Zahajovací zkouška