Závěrečná práce PPF

ezesmyslné prázdnotě a osamocenosti. Taktéž již zmíněné zaměření
na výkon, míněno výkon pracovní, je ve stáří přitěžující okolností a musí
být změněno. Tito lidé mají svůj pracovní produktivní věk již za sebou a
jde o to, aby si dokázali užít zasloužený odpočinek. Odpočinek, který však
neznamená destruktivní pasivitu, ale není ani prací, je zaměstnáním jiného
druhu. Spočívá spíše v onom neustálém zaměstnávání se něčím, co
člověka těší a naplňuje jeho dny. Nejdůležitějším krokem je vyrovnání se s
vlastním stářím a úzkostí ze smrti. Přijetí tohoto faktu, této závěrečné
etapy života, je bazální podmínkou pro snadnější a šťastnější žití. Člověk
na sklonku života bilancuje a díky této introspekci se stává více
introvertním a v důsledku toho i egocentričtějším. Ten, kdo je se svým
životem spokojen a současnou situací vyrovnán, ten je pak velkým
přínosem i ostatním. Jeho vzpomínání na minulost není ulpíváním, ale
spíše laskavým příběhem k zamyšlení.
Všichni dohromady tvoří společnost nejrůznějších individualit, s jakými se
denně v běžném životě potkáváme. To znamená, že není možné
generalizovat. Je třeba vnímat individualitu a diferenci mezi těmito jedinci
jedné věkové kategorie jako ji vnímáme mezi sebou navzájem.
6