Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder A ...

Bohemia
Zeitschrift für Geschichte und Kultur
der böhmischen Länder
A Journal of History and Civilisation
in East Central Europe
Herausgegeben
im Auftrag des Collegium Carolinum
von Martin Schulze Wessel,
Hans Lemberg und Michaela Marek
Band 46 Heft 2 2005
AUFSÄTZE
Redaktionsbeirat:
Christoph Boyer (Salzburg), Peter Bugge (Aarhus),
Gary B. Cohen (Minneapolis, MN), Mark Cornwall (Southhampton),
Horst Förster (Tübingen), Steffen Höhne (Weimar),
Miroslav Hroch (Prag), Elena Mannová (Bratislava),
Sheilagh Ogilvie (Cambridge), Jiří Pešek (Prag)
und Helmut Slapnicka (Linz)
INHALT
THE CZECHOSLOVAK LAND REFORM OF 1919:
REORGANISING SOCIETY AS THE FOUNDATION ON WHICH THE
REPUBLIC IS BUILT
Joachim von Puttkamer

The 1919 land reform was meant to be a central project of the youthful
Czechoslovak Republic with considerable influence on the structure of the political
system. Whereas in the beginning nationality politics played an important part in
the way the reform was advertised, the reforms themselves intially focused on the
central areas with their Czech majority, if only for practical reasons. This opened
possibilities for Germans to contribute to the reforms in a constructive way, but
the German parties deliberately rejected this option in favour of a strictly negative
stance. The claim however that the German population was systematically
discriminated against, which has often been made with reference to complaints
brought before the Nations’ League, even in relatively recent papers, cannot be
substantiated taking a close look at how the land reform was put into practice. That
the land reform has indeed proved detrimental to the relationship between
Germans and Czechs must be attributed to “nation” becoming more and more
dominant in any argument, whether it merited this position or not.
LA REFORME AGRAIRE TCHÉCOSLOVAQUE DE 1919:
LES TRANSFORMATIONS SOCIALES EN TANT QUE FONDEMENT DE
LA RÉPUBLIQUE
Joachim von Puttkamer
La réforme agraire de 1919 était conçue comme un projet central de la jeune
République tchécoslovaque, qui eut de profondes répercussions sur la structure du
système politique. Bien que les aspects politiques des nationalités jouèrent au début
un rôle important dans la propagande de la réforme, les réformateurs se
concentrèrent tout d’abord de manière pragmatique sur les zones principales
d’habitation peuplées en majorité de Tchèques. Cela leur donna une marge de
manœuvre suffisante pour que la population allemande participe de manière
constructive à la réforme. Cependant, cette réforme fut sciemment détournée par
les partis allemands au profit d’une attitude strictement négativiste. Un désavantage
systématique de la population allemande, comme on le suppose jusque de nos jours
dans la littérature la plus récente en se référant aux plaintes de la Société des
Nations, ne se laisse pas prouver à partir de la mise en place de la réforme agraire.
Le fait que la réforme agraire pesa durablement de manière négative dans les
relations tchéco-allemandes, est plutôt à mettre au compte d’un éloignement dans
les manières nationales d’argumenter qui n’ont pas jusque de nos jours
complètement disparu.
ČESKOSLOVENSKÁ POZEMKOVÁ REFORMA Z ROKU 1919: SOCIÁLNÍ
PŘESTAVBA JAKO ZÁKLAD REPUBLIKY

Joachim von Puttkamer
Pozemková reforma z roku 1919 představovala jeden z centrálních projektů mladé
Československé republiky, který měl výrazný strukturně tvorný vliv na politický
systém. I když v propagaci reformy zpočátku hrály významnou roli nacionálně
politické aspekty, koncentrovali reformátoři pragmaticky svou pozornost nejprve
na oblasti vnitrozemí osídlené převážně česky mluvícím obyvatelstvem. Z toho
vyrostl prostor pro konstitutivní německý podíl na reformě, který byl ovšem
německými stranami vědomně zamítnut ve prospěch striktně negativistického
postoje. Systematické znevýhodnění německého obyvatelstva, o kterém se
v návaznosti na stížnosti Společnosti národů zmiňuje i nejnovější literatura, nelze
na základě praxe pozemkové reformy doložit. Že se pozemková reforma stala
dlouhodobou zátěží česko-německého vztahu, je třeba vztáhnout spíše na ne zcela
překonané osamostatnění se nacionálních argumentačních vzorů.
PRAGUE AROUND 1800: JOSEF BERGLER’S DESIGN OF A MAIN
CURTAIN FOR THE PRAGUE THEATRE OF THE ESTATES, A
DOCUMENT OF ITS TIME
Caroline Sternberg
Applying the tools of art history to the design of the main curtain for the Prague
Theatre of the Estates (Ständetheater) as submitted by Josef Bergler in 1804,
reveals a fitting Bohemian example of the great importance of the arts for the
propagation of the ideas of enlightenment. The present contribution proves that
the project reflects political and societal developments taking place in Bohemia
around 1800. Using an allegorical image code, Bergler’s design seeks to strike a
balance between paying proper homage to the Habsburg dynasty and referring to
the patriotic self-confidence of the Bohemian Kingdom. The design, commissioned
by the Bohemian diet on September 15, 1804 on the occasion of an Imperial visit
to the theatre, may be interpreted as a statement of the way the Bohemian state saw
itself around 1800.
PRAGUE VERS 1800:
LE DESSIN DE JOSEf BERGLER POUR LE RIDEAU DE SCÈNE
PRINCIPAL DU THÉÂTRE DES ÉTATS DE PRAGUE EN TANT QUE
TÉMOIN DE SON ÉPOQUE

Caroline Sternberg
La recherche faite en histoire de l’art du dessin de Josef Bergler pour le rideau de
scène principal du Théâtre des Etats (Ständetheater) de Prague de 1804 met en
relief au regard de cet exemple tchèque le rôle important que joua l’art dans la
transmission des idées des Lumières en Bohême. La recherche a ainsi mis en
évidence que les changements politiques et sociaux qui eurent lieu en Bohème
autour de l’an 1800 sont contenus dans les œuvres de cette époque. En s’appuyant
sur des images allégoriques, le dessin de Bergler penche entre l’hommage qui est dû
à la famille impériale des Habsbourg et la référence à la conscience patriotique
nationale du royaume de Bohème. Commandée par les députés des pays bohèmes à
l’occasion de la visite de l’empereur au théâtre le 15 septembre 1804, la
composition du rideau peut être interprétée comme une attestation de l’état d’esprit
dans lequel se trouvait l’Etat de Bohème autour de l’an 1800.
PRAHA KOLEM ROKU 1800:
NÁVRH HLAVNÍ OPONY PRAŽSKÉHO STAVOVSKÉHO DIVADLA OD
JOSEFA BERGLERA JAKO SVĚDECTVÍ SVÉ DOBY
Caroline Sternberg
Uměleckohistorický průzkum návrhu Josefa Berglera na hlavní oponu pražského
Stavovského divadla (Ständetheater) z roku 1804 ukazuje na českém příkladu velký
význam umění pro zprostředkování osvícenských myšlenek. Přitom je dílostředně
doložen politický a společenský vývoj v Čechách v období kolem roku 1800.
Berglerův návrh balancuje na základě alegorického obrazového jazyka na pomezí
mezi patřičnou oslavou habsburského císařského domu a vztahem k zemskopatriotickému
sebevědomí českého království. Vzhledem k okolnostem svého
vzniku, zakázka zadaná českou zemskou reprezentací u příležitosti císařské
návštěvy divadla 15. září 1804, může být kompozice opony chápána jako
manifestace českého státního cítění v době kolem roku 1800.
SUB-PEASANT STRATA IN RURAL SOCIETIES
OF LATE MEDIEVAL EAST CENTRAL EUROPE
Markus Cerman

Scholarly publications dealing with non-peasant landless strata or those having
small, insufficient plots at their disposal still convey, in a rather generalizing
fashion, a picture of the rural scene in late medieval East Central Europe largely
dominated by middle and large farms. To what extent this scene was socially
differentiated is often overlooked, and the role played by sub-peasant strata in
certain regions frequently neglected. The present contribution examines landless
non-peasant strata and those with insufficient plots in three ways: First, their true
share of the population is discussed. In the second place, the variety of sub-peasant
social strata with regard to their legal status, economic situation, and the size of
what plots they had is revealed. Finally, the author devotes his attention to the
problem of distinguishing between peasant and sub-peasant households, which has
frequently been discussed, and to the economic and social links between both
groups. Summing up, one may conclude that the general assumption of a farreaching
dominance of households with plots big enough as to be referred to as
peasant can no longer be maintained and that one has to differentiate along
regional or even local lines even when referring to late medieval East Central
Europe.
LES COUCHES SOUS-PAYSANNES DANS LES SOCIÉTÉS RURALES DE
L’EUROPE CENTRALE DE L’EST AU BAS MOYEN ÂGE
Markus Cerman
Tout comme auparavant dans la littérature de recherche sur les couches de la
population non-paysanne ayant peu ou pas de terre, l’image d’une dominance
relative d’unités économiques paysannes moyennes et grandes est caractérisée de
manière générale dans la société rurale de l’Europe centrale de l’Est au bas Moyen
Âge. Leur différentiation sociale et la grande importance régionale des couches
sous-paysannes ne sont pas appréciées à leur juste valeur. Dans l’essai suivant, les
couches sociales non-paysannes pauvres ayant peu ou pas de terre sont analysées en
trois temps: d’abord, l’auteur considère leur répartition pour présenter dans un
deuxième temps la grande variété des groupes sociaux sous-paysans en tenant
compte de leur position juridique, de leur situation économique et de leurs biens
fonciers. Dans la dernière partie, on entre plus en détails dans un problème sans
cesse récurrent dans la littérature – à savoir celui de faire la différence entre les
ménages paysans et sous-paysans – et dans l’analyse des liens économiques et
sociaux entre les deux groupes. L’auteur en arrive à la conclusion que la thèse, selon
laquelle les ménages possédant des biens fonciers auraient largement dominé, ne
tient pas le cap et qu’elle doit aussi faire l’objet d’une différentiation régionale et
locale pour l’Europe centrale de l’Est du bas Moyen Âge.

NESELSKÉ VRSTVY VE VENKOVSKÝCH SPOLEČNOSTECH POZDNĚ
STŘEDOVĚKÉ STŘEDOVÝCHODNÍ EVROPY
Markus Cerman
Odborné literatuře zabývající se neselskými vrstvami venkovské společnosti s
malým či žádným pozemkovým majetkem stále ještě dominuje generalizující obraz
relativní převahy středních a velkých selských hospodářských jednotek ve
venkovské společnosti pozdně středověké středovýchodní Evropy. Sociální
diferenciace a velký význam neselských vrstev v některých regionech nejsou
dostatečně zhodnoceny. V předloženém článku jsou neselské sociální vrstvy s
malým či žádným pozemkovým majetkem podrobeny třístupňové analýze: autor
nejprve věnuje pozornost jejich rozšíření, aby pak následně prezentoval
mnohotvárnost neselských sociálních skupin s ohledem na jejich právní postavení,
hospodářskou situaci a pozemkový majetek. V poslední části se zabývá problémem,
který je v odborné literatuře stále znovu diskutován, a totiž odlišením neselských a
selských domácností od sebe a dále pak hospodářskými a sociálními vztahy mezi
oběma skupinami. Za přínos studie lze označit zpochybnění hypotézy o výrazné
převaze domácností s rolnickým pozemkovým majetkem a zdůraznění faktu, že i
pro poměry pozdně středověké východní Evropy je třeba volit regionálně a lokálně
diferencovaný pohled.
VILLAGE COMMUNITY AND VILLAGE HEADMAN IN EARLY
MODERN BOHEMIA
Sheilagh Ogilvie
What role did the village community play under the “second serfdom”? Did
powerful overlords stifle communal independence, as traditional “manorial
dominance” theories assume? Or were village powers largely untouched, as claimed
by recent “communal autonomy” approaches? This article addresses these
questions by focusing on the pivotal figure of the village headman (German
Scholtz, Schultheiß, or Richter; Czech rychtář). Analyzing a large, micro-level
database for the north Bohemian estate of Friedland/Frýdlant (c. 1580-c. 1740), it
examines how village headmen operated in everyday life – how they were
appointed, what economic privileges they enjoyed, how their village courts worked,
what powers they exercised outside their courts, and which social strata they were
affiliated with. The second serfdom, it finds, was based on neither “manorial
dominance” nor “communal autonomy,” but rather on communal-manorial

“dualism” – close collaboration between manor and commune, huge privileges for
village headmen and communal elites, and few safeguards for weaker villagers such
as women, migrants, and the lower social strata. Strong communes were complicit
with strong overlords in administering and sustaining the second serfdom.
COMMUNAUTÉ VILLAGEOISE ET CHEF DE VILLAGE EN BOHÈME
AU DÉBUT DES TEMPS MODERNES
Sheilagh Ogilvie
Quel rôle jouait la communauté villageoise dans le „deuxième servage“? Est-ce que
les puissants seigneurs réprimaient l’indépendance villageoise comme les théories
traditionnelles de la „dominance manoriale“ le supposent? Ou est-ce que la
répartition des pouvoirs dans le village resta inchangée, comme le clament de
récentes thèses de l’„autonomie communale“? L’essai suivant se consacre à ces
questions en se concentrant sur le personnage central du chef du village (en
allemand: Scholtze, Schultheiß, Richter, en tchèque: rychtář). En analysant une large
base de données au niveau micro de la seigneurie de Friedland/Frýdlant (environ
en 1580-1740) en Bohème du Nord, l’auteur étudie comment les chefs de village
procédaient dans la vie de tous les jours – comment ils étaient nommés, de quels
privilèges économiques ils jouissaient, comment leurs cours de justice
fonctionnaient, les pouvoirs qu’ils exerçaient en dehors de leurs cours et avec
quelles couches sociales ils étaient en relation. Il en arrive à la conclusion que le
„deuxième servage“ n’était basé ni sur la „dominance manoriale“ ni sur
l’„autonomie communale“, mais sur quelque chose que l’on pourrait appeler le
„dualisme“ de la communauté et de la seigneurie – une collaboration étroite entre
le seigneur et la communauté villageoise, les privilèges énormes des chefs de village
et des élites villageoises, peu de systèmes de protection pour les membres les plus
faibles de la communauté tels que les femmes, les migrants et les couches sociales
inférieures. Les communautés fortes travaillaient main dans la main avec les
puissants seigneurs pour administrer et soutenir le „deuxième servage“.
VESNICKÉ SPOLEČENSTVÍ A VESNICKÝ RYCHTÁŘ V RANĚ
NOVOVĚKÝCH ČECHÁCH
Sheilagh Ogilvie
Jakou roli hrála vesnická společnost v „druhém nevolnictví“? Omezovala silná
vrchnost vesnickou samostatnost, jak předpokládá tradiční teorie o „dominanci
vrchnosti“? Nebo zůstalo rozdělení moci ve vesnici nedotčeno, jak postulují novější

teze o „komunální autonomii“? Těmito otázkami se zabývá předložený příspěvek a
v centru zájmu přitom stojí vesnický rychtář (německy Scholtz, Schultheiß,
Richter). Na základě velkého souboru dat z mikroroviny severočeského panství
Frýdlant (cca 1580-1740) je zkoumáno, jak vesničtí rychtáři v každodenním životě
operovali – jak byli pověřováni úřadem, jakých hospodářských privilegií požívali,
jak fungovaly jejich vesnické soudy, jakou mimosoudní moc vykonávali a s jakými
sociálními vrstvami byli spojeni. Autorka dochází k závěru, že „druhé nevolnictví“
nelze chápat ani jako „dominanci vrchnosti“ ani jako „komunální autonomii“, ale
spíše jako něco, co by bylo možné nazvat „dualizmem“ obce a vrchnosti – úzká
spolupráce mezi vrchností a vesnickým společenstvím, enormní privilegia
vesnických rychtářů a vesnických elit, málo sociálních zabezpečovacích
mechanizmů pro slabší členy vesnického společenství: ženy, migranty a spodní
sociální vrstvy. Při uplatňování „druhého nevolnictví“ spolupůsobila silná vesnická
společenství a silná vrchnost.
DISKUSSION
CROSSROADS AND DECISIVE EVENT:
“1956” AND ITS LONGTERM EFFECTS ON EAST CENTRAL EUROPE’S
ECONOMIES AND SOCIETIES
Christoph Boyer
The different and specific ways in which the crises of 1956 were solved in Hungary
and Poland had a decisive longterm effect on the relationship between society and
those in power. Kádárism, having understood that another “1956” must be
prevented at all events, adopted the method of moderately and gradually
liberalizing its economy and society while allowing no doubt that it remained
strictly loyal to the Eastern bloc, supporting this strategy with placing greater
emphasis on consumer goods availability. In Poland, the crisis was brought to a
close below the threshold above which Soviet intervention would have taken place;
opportunities remained for considerably more intensive struggle between those in
power and the opposition. The solution to the Czechoslovak crisis in 1953 with a
comparatively low lewel of violence and the handling of “June 17” in the GDR,
where intervention was more violent, had basically comparable longterm effects on
the way the relationship between party power and society evolved.
UN TOURNANT HISTORIQUE ET UN ÉVÉNEMENT-CLÉ:
„1956“ ET LES CONSÉQUENCES À LONG TERME SUR LES
ÉCONOMIES ET LES SOCIÉTÉS D’EUROPE CENTRALE DE L’EST

Christoph Boyer
Les „solutions spécifiques“ des crises en Hongrie et en Pologne en 1956 ont régi à
long terme la relation de pouvoir et de société: le Kadarisme, qui avait assimilé les
leçons tirées des „solutions“ et compris qu’il fallait à tout prix éviter un nouveau
„1956“, choisit la voie de la libéralisation modérée et graduelle de l’économie et de
la société basée sur une politique de la consommation – cela tout en restant un pays
ancré inconditionnellement au Bloc de l’Est. En Pologne, la crise fut réglée sous la
menace d’une invasion soviétique; là, la marge de manœuvre pour des discussions
nettement plus âpres entre pouvoir et contre-pouvoir resta ouverte. En 1953, la
solution relativement peu violente à la crise tchécoslovaque et les méthodes plus
violentes utilisées pour mater les insurrections du „17 Juin“ en RDA fondèrent en
principe des dépendances comparables dans les choix à long terme entre les
pouvoirs du parti et la société.
ROZCESTÍ A KLÍČOVÁ UDÁLOST:
“ŠESTAPADESÁTÝ“ A JEHO DLOUHODOBÉ DOPADY NA
HOSPODÁŘSTVÍ A SPOLEČNOSTI STŘEDOVÝCHODNÍ EVROPY
Christoph Boyer
Specifické „řešení“ krizí v Maďarsku a Polsku 1956 určilo dlouhodobě vztah mezi
mocí a společností: pod vlivem snahy zabránit za každou cenu dalšímu
„šestapadesátému“ se kádárizmus vydává na cestu konsumní politikou živené mírné
a postupné liberalizace hospodářství a společnosti – a to při bezpodmínečném
zachování věrnosti bloku. V Polsku skončila krize bez sovětské invaze; zde zůstává
otevřen prostor pro výrazně ostřejší střety mezi mocí a opozicí. Řešení
československé krize 1953 s porovnatelně nižší a ukončení „17. června“ v NDR s
vyšší intenzitou násilí odůvodňují v zásadě srovnatelné dlouhodobé podmínky pro
vývoj ve vztahu mezi stranickou mocí a společností.
MISZELLEN
Das Bier der guten Zeiten: Victor Cibich, der Mann, der dem Bier sein Gesicht gab
(Miroslav Němec)
Die Wahlen von 1946: Illusion und Realität (Michal Pehr)

Die kirchliche Topografie und das Pfarrnetz der Prager Kirchenprovinz im
Spätmittelalter (Pavel Kůrka)
Zwischen den Diktaturen. Kirchen und Religion in der Tschechoslowakei 1945-
1948 (Laura Hölzlwimmer)
Adelsgeschichte und Elitenforschung (Birgit Lange)
Nationale „Schutzvereine“ in Ostmitteleuropa 1870-1950 (Angela Gröber)
Heldentum und Feigheit in der tschechischen politischen Kultur des 19. und
20. Jahrhunderts (Jan Randák)
NEUE LITERATUR
Fejtová, Olga/Ledvinka, Václav/Pešek, Jiří/Vlnas, Vít (Hgg.): Barokní Praha –
Barokní Čechie 1620-1740 (Helena Peřinová)
Schlögel, Karl: Marjampole oder Europas Wiederkehr aus dem Geist der Städte
(Steffen Höhne)
Braun, Helmut (Hg.): Czernowitz. Die Geschichte einer untergegangenen
Kulturmetropole (Steffen Höhne)
Kliems, Alfrun (Hg.): Slowakische Kultur und Literatur im Selbst- und
Fremdverständnis. Ludwig Richter zum 70. Geburtstag (Susanne Fritz)
Trpaslík v evropské kultuře (Hans Lemberg)
Hardtwig, Wolfgang (Hg.): Utopie und politische Herrschaft im Europa der
Zwischenkriegszeit (Pavel Kolář)
Fritz, Susanne: Die Entstehung des „Prager Textes“. Prager deutschsprachige
Literatur von 1895 bis 1934 (Peter Becher)
Soukup, Pavel/Šmahel, František (Hgg.): Německá medievistika v českých zemích do
roku 1945 (Jiří Pešek)

Becher, Peter/Fiala-Fürst, Ingeborg (Hgg.): Literatur unter dem Hakenkreuz.
Böhmen und Mähren 1938-1945 (Dieter Wilde)
Glassheim, Eagle: Noble Nationalists. The Transformation of the Bohemian
Aristocracy (Jiří Georgiev)
Müller, Uwe (Hg.): Ausgebeutet oder alimentiert? Regionale Wirtschaftspolitik und
nationale Minderheiten in Ostmitteleuropa (1867-1939) (Jaromír Balcar)
Schmid, Daniel C.: Dreiecksgeschichten. Die Schweizer Diplomatie, das „Dritte
Reich“ und die böhmischen Länder 1938-1945 (Jörg Osterloh)
Staněk, Tomáš: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich
vyšetřování (Piotr M. Majewski)
Knapík, Jiří: Únor a kultura. Sovětizace české kultury 1948-1950 (Stefan Zwicker)
Kift, Dagmar (Hg.): Aufbau West. Neubeginn zwischen Vertreibung und
Wirtschaftswunder (Karin Pohl)
Hamersky, Heidrun: Gegenansichten. Fotografien zur politischen und kulturellen
Opposition in Osteuropa 1956-1989 (Petra Schindler-Wisten)
Blehová, Beata: Der Fall des Kommunismus in der Tschechoslowakei (Volker
Strebel)
Růžička, Daniel: Major Zeman – propaganda nebo krimi? (Jiří Knapík)
Havel, Václav: Prosím stručně. Rozhovor s Karlem Hvížďalou, poznámky,
dokumenty (Jiří Kosta)
Linde, Jonas: Doubting Democrats? A Comparative Analysis of Support for
Democracy in Central and Eastern Europe (Elisabeth Bakke)