You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Literatura<br />
česk eského ho<br />
humanizmu<br />
o vvčel<br />
elách ch<br />
(4. část)<br />
Pravidlo lidského života, jinak podobenstvie<br />
starých mudrcuov, z latinské<br />
řeči v českou přeložené a obrácené...<br />
přeložil v roce 1528 do našeho<br />
národního jazyka významný překladatel<br />
a literární vydavatel humanistické<br />
doby Mikuláš Konáč z Hodiškova.<br />
Uváděný soubor orientálních bajek přiblížil<br />
evropskému středověku již Jan<br />
z Capuy, který převedl dílo kolem roku<br />
1278 z hebrejštiny do latiny. Mikuláš<br />
měl v úmyslu prezentovat českému čtenáři<br />
zábavnou formou zahraniční mravoučné<br />
dílo, a naplňovat tak program<br />
národního humanizmu vytýčený Viktorinem<br />
Kornelem ze Všehrd.<br />
O Mikulášově mládí nevíme zhola<br />
nic; snad pocházel z Hodiškova na Českomoravské<br />
vrchovině. Od roku 1506<br />
vystupoval jako pražský písař a od roku<br />
následujícího začal v Praze tisknout. Je<br />
považován za prvního opravdového<br />
českého humanistického vydavatele.<br />
V letech 1520 – 1542 dosáhl postu dvorského<br />
místosudího. O pravých důvodech,<br />
kvůli kterým ukončil roku 1528<br />
svoji vydavatelskou činnost a trvale se<br />
uchýlil do ústraní, dnes můžeme jen<br />
spekulovat. Zůstával věrný Všehrdově<br />
programu národního humanizmu,<br />
o čemž svědčí nejen jeho bohatá tiskařská<br />
a vydavatelská činnost, ale především<br />
práce překladatelská; překládal<br />
do češtiny z německého i latinského jazyka.<br />
Prostřednictvím německé kultury<br />
k nám opět přinesl Boccacciovy<br />
novely, z latiny převáděl italské humanisty,<br />
díla antických i spisy křesťanských<br />
autorů. Zemřel roku 1546.<br />
V Pravidlu lidského života přeložil<br />
Mikuláš Konáč příběh manželky jednoho<br />
poustevníka, která očekává narození<br />
potomka a vyčítá svému muži,<br />
že již předem uvažuje o narození syna,<br />
ačkoli se může mýlit, protože narození<br />
syna není samozřejmostí a životní jistotou:<br />
„Ještoť neužitečného myšlení v srdci<br />
člověčím, rada pak Páně potvrzena bude. Neb<br />
kdožkoli smie taková slova mluviti, přihodí<br />
Pravidlo<br />
lidsk lidského ho<br />
života ivota<br />
Původní renesanční dřevořez k humorným rozprávkám. Ilustrační materiál: archiv J. N.<br />
se jemu též, což se přihodilo pústenníku jednomu,<br />
na něhož nádoba medu vytekla jest.“<br />
Muž se ptá ženy, jak k události došlo,<br />
a žena začne vyprávět příběh, na základě<br />
kterého partnerovi přiblíží osud<br />
toho, kdo si myslí, že dokáže bez jakýchkoli<br />
pochybností řídit vlastní budoucnost:<br />
„Praví, že někdy byl nějaký pústenník<br />
u jednoho krále, kterémuž král na<br />
každý den kázal dávati k jeho živnosti z své<br />
kuchyně jídlo a nádobku medu. On sniedal<br />
vaření a med schovával v jednom sudu zavěšeném<br />
nad jeho hlavou, až by byl plný, ješto<br />
byl med velmi drah těch dní. Jednoho pak dne,<br />
když jest ležel na svém luóži, pozdvih hlavy,<br />
uzřel med, kterýž nad hlavú jeho visal. I vzpomenuv,<br />
že medu den po dni přiskakuje, řekl<br />
jest v srdci svém: Když bude soudek tento<br />
plný, prodám jej za jednu hřivnu zlata, za<br />
kteréž sobě kúpím deset vovec, a po času ty<br />
vovce naplodí samečkuó a samicí a bude jich<br />
dvadceti. Potom pak, když se rozmnoží ve čtyřech<br />
letech, bude jich čtyři sta. Tehdy za každé<br />
čtyři vovce koupím krávu a vola a dědinu,<br />
a krávy se rozmnoží telci a jalovicemi. Telcuó<br />
nechám sobě k dělání dědiny. Krom toho, co<br />
uživu mlíčným a vlnou, až dřieve druhých pěti<br />
let rozplodí se tak velmi, že budu mieti veliké<br />
zboží a bohatství, a budou mne všickni mieti<br />
za bohatého a poctivého. A ustavím sobě pak<br />
veliká a krásná stavení nade všecky mí sousedy<br />
a přátely, takže všickni o mém bohatství<br />
mluviti budú. I zdaliž to nebude utěšená<br />
věc, když všickni lidé mi poctivost všudy činiti<br />
budú? Pojmu potom ženu dobrú, urozenú.<br />
A když s ní budu, počne a porodí mi syna urozeného<br />
a šťastného i Bohu líbezného, kterýž<br />
růsti bude v učení a ctnosti a zuóstavím sobě<br />
skrze něj dobrou paměť po mé smrti. A trestati<br />
ho budu na každý den, jestliže by se mému<br />
protivil učení, aby mne ve všem poslušen byl,<br />
a pakli nebude, budu ho práti túto holí. I zdvih<br />
huól, aby ho bil, uhodil v soudek medový<br />
a rozbil jej. I vytekl med na hlavu jeho. Totoť<br />
sem přivedla podobenství, aby o tom, čehož<br />
neznáš, nemluvil. Neboť praví: Netěš se dnem<br />
zajtřejším, neb nevieš, coť se přihodí dnes.“<br />
Poustevník to uslyšel a odmlčel se jako<br />
každý správný disciplinovaný muž.<br />
Citace je zajímavá z několika úhlů<br />
pohledu: především díky informaci<br />
o kolísající ceně medu, dále narážkami<br />
na (i když přirozeně nereálnými) prodejní<br />
cenu komodity, informací o způsobu<br />
přechovávání medu i zajímavou<br />
skutečností o dlouhodobějším setrvání<br />
produktu v tekutém stavu. To, že<br />
byl med již od raného středověku důležitým<br />
obchodním artiklem, víme, ale<br />
ukázka obsahuje ještě jednu významovou<br />
zajímavost, a tou je poznání, že<br />
se i v dávné minulosti pokoušeli někteří<br />
podnikaví lidé s medem více či<br />
méně úspěšně obchodovat. Za pozornost<br />
zcela jistě stojí také zajímavé dobové<br />
pořekadlo, které bychom mohli<br />
dnes přirovnat k modernímu: Nechval<br />
dne před večerem! Na samý závěr se ale<br />
sluší popřát všem <strong>včelařů</strong>m – na prahu<br />
nové včelařské sezony – slovy starého<br />
autora, aby „byl med velmi drah těch dní“.<br />
Mgr. Jiří NOVOTNÝ<br />
(Autor je vysokoškolským pedagogem.)<br />
Kontakt na autora:<br />
info@emmaregina.cz
Change language