STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE - Treewalker, sro

Mrtvé dřevo a jeho význam
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Slovní spojení ''mrtvé dřevo'' je výstiţný ekvivalent pro anglický termín ''dead
wood''. Ovšem i ţivý strom je tvořen z velké části mrtvými zdřevnatělými buňkami. Ţivá
část stromu je pouze pod borkou. Tato ţivá část neustále vytváří nová pletiva a tím
zvětšuje i mnoţství mrtvého dřeva. Strom je jakýmsi hřbitovem, kde jsou pohřbena mrtvá
stonková pletiva.
Pro tuto problematiku by se spíše hodil termín ''dřevo v různém stupni rozkladu'', který se
označuje anglickou zkratkou CWD (Coarse Wood Debris), coţ v překladu znamená ''
hrubé zbytky dřeva''.
Strom odumírá z různých příčin. Odumírají v době, kdyţ podlehnou v porostu
konkurenci, staré stromy hynou především díky stáří. Důleţitou funkci hrají i abiotické
faktory, především působení člověka, které oslabení a odumírání stromu značně
urychlují.
Do pojmu mrtvé dřevo se zahrnují jak spadlé kmeny stromů, větve, větvičky, pařezy,
kořeny, tak i stojící odumírající torza v krajině. Mrtvé dřevo má významný ekologický a
estetický význam, bohuţel, estetický pohled je v dnešní době zanedbáván. Mrtvé a
rozkládající se dřevo má velmi důleţitou funkci pro řadu ekosystémů. I přes to, mnoho lidí
na něj dodnes pohlíţí jako na nepořádek jak v lesním hospodářství tak i v parcích.
Z hlediska ekologie mrtvé dřevo není mrtvé, ale je plné ţivota. Poskytuje úkryt
pro mnoho ţivočichů: plazi, ptactvo, obojţivelníky, netopýry, plţe, savce. Kromě ţivočichů
osidlují mrtvé dřevo méně nápadné skupiny jako jsou houby(Fungi), lišejníky(Lichenes) a
bezobratlí. V okolí mrtvého dřeva se daří i mladým semenáčkům dřevin.
Rozklad dřeva, jeho rychlost a způsob je závislý především na druhu dřeviny a
tvrdosti jejího dřeva. Dřeviny s tvrdým dřevem jsou obecně více odolné a dlohověké. To
potvrzují památné duby (Quercus) a další dřeviny. Dřevo zmiňovaného dubu, se můţe
rozkládat aţ 90 let. Relativně tvrdé dřevo buku (Fagus) se můţe rozkládat 40 aţ 60 let a
rychle rostoucí vrba (Salix) s měkkým dřevem se rozloţí za 10 aţ 20 let po uhynutí. S
těmito údaji souvisí ale i ostatní faktory, které ovlivňují rychlost rozkladu. Důleţitými
faktory jsou pH, nadmořská výška, vlhkost, umístění hmoty v prostorovém reliéfu krajiny a
mikroklima.
K rozkladu je třeba i dalších faktorů. Hlavně mechanických a chemických. Další
roli hrají destruenti, jako jsou červi a hmyz. Další roli při mechanickém rozrušování hrají i
velká zvířata. Chemický rozklad zajišťují specializovaní reducenti (houby, bakterie a
prvoci).
Mrtvé dřevo zásobuje půdu ţivinami. Tlející biomasa tvoří bohatý substrát pro houby a
rostliny. V lese ovlivňuje vodní reţim. Má schopnost zadrţovat vodu, především při jarním
tání a následně s ní zásobuje v době sucha okolní prostředí. Slouţí jako zábrana při
spásání přirozeného zmlazení.
Slouţí i jako vzácná nika v přírodě pro organismy ţijící v různých mikrobiotopech na
stromě. Mikrobiotop je část kmene v různém stupni rozkladu, silnější větve, koncové
větévky, oděrky a závaly, otevřené dutiny, uzavřené dutiny, odumřelé kořeny, pařezy a
borka. Všechny jmenované mikrobiotopy mají velký ekologický význam. Můţeme v nich
najít chráněné či silně ohroţené druhy hmyzu např. Lesák rumělkový (Cucujus cinnabarinus),
roháč obecný (Lucanus cervus), nosoroţík kapucínek (Oryctes nasicormis),
páchník hnědý (Osmoderma eremita). Všechny stupně ohroţení brouků jsou rozděleny v
zákoně 175/2006 Sb.
Mrtvé dřevo má význam i ve vodohospodářství. V posledních letech se vrací
mrtvé dřevo i do vodních toků, kde je to provozně bezpečné. Dle studií se ukázalo, ţe v
místech, kde se mrtvé dřevo ve vodním toku vyskytuje, je ţivot rozmanitější. Dřevo také
formuje vodní tok. Reguluje rychlost vody a a člení tok vody. Mrtvé dřevo poskytuje
rybám moţnost úkrytu. Hlavně těm mladým, které nacházejí v mrtvém dřevě úkryt před
predátory.
Estetická hodnota mrtvého dřeva jiţ není tolik veřejností opovrhována. Díky
různým organizacím se dostává do podvědomí lidí, ţe mrtvé dřevo není nebezpečné, při
správném ošetření můţe být součástí urbanizovaného prostoru a nejen krajiny. V
některých městech uţ se nepředpokládá, ţe pokud je strom nebezpečný, je třeba ho
skácet u země, ale ţe se při správném zásahu se z něj můţe stát zajímavé ponechané
torzo, 1-2m vysoké. Některé dřeviny, jako topoly, jírovce nebo lípy mají dobrou
regeneraci a jsou schopné i po drastickém zásahu korunu znovu rychle utvořit. Tento
postup je nejvíce pouţíván u stromů, které jsou významným biotopem chráněných druhů
ţivočichů.
23
Jana Tesařová
Studentka 3. VOŠ,
Zahradnická škola Mělník
tesaja@seznam.cz