STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE - Treewalker, sro

STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Další lípy nechali vysadit v roce 1842 rodiče jednoho sebevraha na místě, kde bývali tito nešťastníci
pochováváni. Třetí generace lip byla vysazena roku 1878. Připomínala 25. výročí svatby rakouského
císařského páru. Počtvrté byly lípy vysázeny v roce 1919 u pomníku patnácti padlých, kteří poloţili svoje ţivoty
na frontách světové války. Nakonec mohl řečník se zadostiučiněním konstatovat: "A dnes sázíme památnou
lípu na památku 250 letého výročí zaloţení Olšan. Dávám jí jméno Málinka“ (podle tehdy nejstarší občanky
Olšan - pozn. aut.). Nezbývá neţ doufat, ţe se tak 30. června 1963 nestalo naposled.(Stryjová, 2004: 91-92)
Jiný dobový záznam slavnostního vysazování obecního stromoví jsme nalezli ve školské kronice
v Drnovicích u Vyškova. Roku 1902 zde uzrálo přesvědčení, ţe mrzutý stav obecní zeleně, vysazené v roce
1850 jiţ nelze snášet. Bylo třeba zušlechtění vzhledu drnovické návsi, neboť "vrby staré zpráchnivělé osadu
hyzdí a devět topolů vlašských, 18 metrů vysokých k nebi se pne, poskytujíc útočiště a přístřeší škodlivému
hmyzu i komediantům obce občas oblaţujícím". Nelibou situaci se jal řešit tehdejší nadučitel místní školy
Tomáš Sochor. Maje dostatek štěpů ve školce chopil se příleţitosti. Po jeho apelativním dopisu zastupitelstvo
určilo místa v centru obce (na "Rajtšule" a na "Luţách") a povolilo, aby zde štěpy vysázel. Dále jiţ ponechme
průchod původnímu sdělení: "Učitelé se ţáky vyměřili místa a kaţdý ţák ze IV. třídy vykopal jámu. Druhý týden
v dubnu 1902 pozměněn hodně pohled na náves. Ţáci počtem 44 vysadivše stromky, zalíbili se občanům a
panu starostovi Janu Gottwaldovi č. 79, kterýţ nyní vymohl, ţe staré vrby i staré topoly byly vysekány
a prodány. Tomáš Sochor na neděli 13. dubna po vysázení stromků pozval představenstvo a výbor obce,
místní radu školní, hasičský spolek i spolek čtenářský "Metoděj" na "stromečkovou slavnost", a pak poţádal o
řeč pana ředitele J. Gayera ze zimní hospodářské školy ve Vyškově. Po poţehnání vyšel průvod pozvaných,
ţactva s praporem a hudbou na osadu mezi stromky. Děvčata v národních krojích prodala všem hostům kytičku
violek a řečník účinnou řečí nabádal k lásce a pěstování stromoví." (Srv. Klvač, 2004)
Stromy a jejich příběhy
Díky dřívější úctě a péči o významné stromy, můţeme tu a tam statné velikány obdivovat i dnes.
Dochovaly se s nimi i dávné příběhy.
Pověstmi opředena je lípa u Černčína, která zvítězila v anketě "Strom Vyškovska roku 2002".
Pohleďte, kolik neobyčejných příběhů se můţe nabalit na jeden “obyčejný” strom.
Podle jedné z historek sahala lipová alej od vesnice aţ k lesu. Po nezdařeném obléhání bučovického
zámku odjíţděli Švédové směrem na Milonice a palaši stínali vršky Černínských, tehdy mladých lip. Ty pak
nerostly do výšky, ale do šířky. Místo nich byly postupně vysázeny ovocné stromy. Jedna však přeţila a její
doširoka rozprostřená, nízká koruna snad dává pověsti zapravdu.
Dříve se místu u černínské lípy říkalo "U obrázku". Na jejím kmeni bylo totiţ zavěšen obrázek Panny
Marie s Jeţíškem. (V roce 2000 byl obnoven, po dvou letech zmizel a nyní se chystá další obnovení.) Obrázek
byl údajně vzpomínkou na událost, kterou pro další pokolení zapsala paní Anna Kölblová z Bučovic: "Jel kočí
z rošťoutského dvora a vezl na voze zboţí. Najednou se mu koně z ničeho nic polekali a dali se do běhu.
Všechno z vozu poztrácel a myslel, ţe uţ ho čeká smrt. Splašení koně se sami zastavili právě u té lípy, co byl
Pavel Střeštík pobitý. A protoţe se zachránil před jistou smrtí, tak tu lípu vykoupil a pověsil na ní obrázek Panny
Marie s Jeţíškem".
Další příhoda, která se u lípy údajně stala se dochovala následovně: "Koncem 19. století se v hlídání
lesa střídali dva hajní po čtrnácti dnech. Pavel Střeštík, kníţecí hajný, bytem v Nevojicích večer při obchůzce
uviděl u lípy dvě postavy. Myslel, ţe je to kontrola ze zámku a zamířil k nim, ale kdyţ přišel blíţe, uviděl dvě
zakuklené postavy a dal se na útěk. U Černeckého hájku u studánky ho dohnaly a tak ho pobily, ţe zůstal leţet.
Tu jedna postava se na něj sklonila a prohlásila: "To není on." Hajný podle hlasu poznal občana z Černčína.
Jeho zranění si vyţádalo nemocniční léčbu a pak mělo soudní dohru. Příhoda se stala kolem roku 1880". Dnes
uţ většina místních netuší, proč se místu u lípy říká "U obrázku".
3