STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE - Treewalker, sro

STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
V okamţiku, kdy se stromolezec rozhodne redukovat větev nebo úředník skácet staletý exemplář, měl
by kaţdý z nich vyuţít vše, co se v oboru do té doby naučil a aplikovat ty nejnovější poznatky. Zároveň s tím by
ale měla přijít otázka: Zredukoval jsem větev dostatečně? Neměl jsem redukovat jinou? Měl jsem vůbec tu
redukci provádět? Nevydrţel by po odborném zásahu ten javor bezpečný ještě dalších 5 let? Neměl jsem
poţadovat ponechání torza místo jeho úplné likvidace? Jedině tento způsob - jakési „ …pochybování o sobě
samém“ - přivede jedince k potřebě se vzdělávat a vzdělávat se neustále. To nejhorší, co můţe kaţdý obor
potkat, jsou „odborníci“ stoprocentně přesvědčení o neomylnosti svého rozhodování a o své nadřazenosti nad
ostatními, bez potřeby sebekontroly a dalšího poznávání.
ODPOVĚDNÝ ÚŘEDNÍK
Pokud se bavíme o stromech v našich obcích, máme zřejmě na mysli především ty veřejně přístupné,
ke kterým můţeme přijít, sáhnout si na ně, sednout si pod jejich korunou. K některým mají mnozí z nás citový
vztah, některé nás vyloţeně „hněvají“ a některých si všimneme aţ v okamţiku, kdy po nich zbude pařez. Svoji
existenci si většina z nás bez stromů nedokáţe představit. Moţná má většina z nás stromy „pod kůţí“ víc, neţ
si je ochotna připustit. A ať chceme nebo nechceme, o všech těchto stromech rozhoduje úředník. Není
smyslem tohoto příspěvku, popisovat stávající právní úpravu v oblasti ochrany stromů, případně rozdělení
pravomocí jednotlivých úřadů státní správy a samosprávy. Stačí nám si pouze uvědomit, ţe na kaţdé byť
sebemenší obci je člověk, jeţ má ve své místní působnosti právo a zároveň i povinnost rozhodovat o existenci
dřevin včetně jejich ošetření. V naprosté většině mají tito lidé na starosti i tisíce dalších věcí vnímané
zaměstnavateli nebo jejich voliči jako daleko podstatnější. Stromy se pak v těchto obcích stávají okrajovou
záleţitostí a rozhodování o nich nutným zlem.
Stojí pak za úvahu, ptát se po smyslu zákona, který vám sice umoţní chránit na sídlišti proti
rozzuřeným „přistíněným“ důchodcům 10-ti metrovou douglasku, ale zároveň je natolik benevolentní, ţe
starostovi – truhlářovi v malé vísce o 10 kilometrů dále dá do ruky nástroj, díky němuţ dokáţe beztrestně
skácet na hrázi obecního rybníka deset vitálních, 25-ti metrových dubů. Důvodem ke skácení uvedeným
v rozhodnutí můţe být stínění vodní plochy, padání listí nebo dokonce i plodů na hráz nebo do vody. Je na vině
zákon? Nebo je to celé o osobní odpovědnosti těch, kteří mají v této oblasti pravomoc delegovanou jim státem?
Zcela jistě to druhé, protoţe za největší slabinu našeho systému veřejné správy lze povaţovat ten fakt, ţe
umoţňuje úředníkovi nenést za svá rozhodnutí jakoukoli odpovědnost! Jistěţe v předchozím případě dubů
můţe ČIŢP po prokázání nedostatečné závaţnosti důvodů mýcení uloţit obci pokutu, na které se bude pan
truhlář v krajním případě podílet. Zbytečně se však přeruší na několik desítek let časová kontinuita i duch místa.
Za tuto ztrátu starostovi trest nehrozí a hlupák zůstává hlupákem.
… MOŢNOSTI TU JSOU!
Je potěšující, ţe kaţdým rokem předchozích případů ubývá a roste počet těch, kteří se chtějí -byť
okrajově - arboristikou zabývat. Kde je poptávka, roste i nabídka a rok od roku tak můţeme být v našem oboru
svědky nově akreditovaných kurzů a školení. Je logické, ţe s přibývajícím mnoţstvím kolísá i jejich kvalita,
ovšem na stranu druhou jsou tu stále jména, která drţí laťku hodně vysoko. Arboristika pronikla za posledních
deset let na střední školy, kde dobře fungují i postgraduální programy. Velký kus práce odvádí Sekce péče o
dřeviny jako součást Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o.s.; Nadace partnerství, o.s. a jiné
neziskové organizace. Výčet můţeme ukončit vlajkovou lodí arboristického vzdělávání v ČR - v minulém roce
otevřený samostatný obor na lesnické a dřevařské fakultě Mendlovy univerzity v Brně, který se zabývá
výhradně výukou zaměřenou na mimolesní dřeviny.
ÚŘEDNÍK = SUPERARBORISTA?
Pokud je úředník ten, jeţ rozhoduje o stromech a v podstatné míře tak dokáţe měnit tvář našich sídel -
našeho ţivotního prostředí, pak se oprávněně musíme ptát, jaké standardy by měl takový člověk splňovat.
Existuje pro tyto lidi nějaká norma určující úroveň vzdělání a vědomostí vůbec? Bohuţel je v tomto smyslu
vyjádření negativní. Respektive …, kaţdý úředník vykonávající na svém postu státní správu (nikoli
samosprávu!) musí do určité doby od svého nástupu do zaměstnání sloţit zkoušku z tzv. zvláštní odborné
způsobilosti. Ta dotyčného prověří výhradně ze znalosti správního práva a příslušných zákonů, na jejichţ
základě bude v budoucnu vydávat správní akty (v případě kácení stromů jde o zákon č. 114/1992 Sb., o
ochraně přírody a krajiny v platném znění). Z toho tedy vyplývá, ţe zkoušku lze úspěšně sloţit i bez základních
znalostí oboru arboristiky a nelze ji tedy s určitostí povaţovat za společností poţadovaný standart. Míru úrovně
vzdělání si tak musí kaţdý úředník stanovit sám. Je těţké z pozice autora tohoto textu určovat, co by měl
takový úředník znát a umět, kdyţ on sám je úřadem zaměstnáván. Deset let praxe ho snad trochu opravňuje
k sumarizaci problémů, se kterými se nejdříve jako pracovník orgánu státní správy a poté i samosprávy setkal.
7