lebka, kostra hlavy

144 KOST ČICHOVÁ
Obr. 175. POŘADÍ A DOBA VZNIKU OSIFIKAČNICH JADER,
POŘADÍ A DOBA SPLÝVÁNÍ SAMOSTATNĚ OSIFIKUJÍCÍCH
ČÁSTÍ KOSTI KLÍNOVÉ; postup zániku synchondros; na hamulus
pterygoideus fialově znázorněno místo sekundární chrupavky
T. týden
M. měsíc
F. fetální
R. rok
prepub. prepubertálně
za fylogeneze zde došlo ke splynuti krycí kosti s chrupavčitým základem
lebeční baze.) Ke kostěnému spojení velkých křídel s tělem
kosti dochází až během 1. roku života. Presphenoid a basisphcnoid
se spojují kostní tkání kolem narození. Do té doby je
mezi nimi synchondrosis intersphenoidalis (jejíž zbytky persistují
individuálně různě dlouho, od 8 měsíců až do 6. roku života); tato
chrupavka a synchondrosis sphenooccipitalis (viz výše) představují
hlavní růstová centra pro délku lebeční baze. Do konce 3. fetálního
měsíce osifikuje lamina medialis processus pterygoidei,
a to endesmálně, jakožto krycí kost vznikající ve vazivu sliznicc
hltanu. V 5. fetálním měsíci se objevují osifikační jádra v conchae
sphenoidales; conchae vznikají jako součást zadního okraje os ethmoidalc
(viz dále) a sekundárně se připojují ke kosti klínové.
Variace kosti klínové
Nejběžnější variace klínové kosti jsou:
1. neuzavřené foramen ovále - v době osifikace velkého křídla je
na jeho místě jen incisura, jde tedy o nedokončenou osifikaci;
2. přídatné otvůrky při foramen ovále:
a) foramen petrosum (canaliculus innominatus Arnoldi* 1 ) dorsomcdiálně,
pro n. petrosus major;
b) foramen venosum (foramen Vesali" 1 ) mediálně, pro žilní
spojku intrakraniálních a extrakraniálních žil;
normálně probíhají oba útvary skrze synchondrosis sphenopctrosa
(viz dále, str. 210);
3. kosténv můstek mezi spina ossis sphenoidalis a zadním okrajem
lamina lateralis processus pterygoidei. Normálně je v tomto místě
ligamentum pterygospinale, které může osifikovat. Vzniklým
okénkem probíhá část nervů ze 3. větve n. trigcminus;
4. canulis craniopharyngeus - persistující kanálek v těle kosti klínové,
od spodiny těla do sella turcica; nejčastčji obsahuje cévy. Je
to zbytek prostoru, kudy za vývoje skrze lebeční bázi procházela
výchlipka stomodea (místo výchlipky je po skončení vývoje ve
stropu hltanu) jako základ předního laloku hypofysy;
5. kostěné můstky mezi proč. clinoideus anterior et postcrior jako
osifikace uvnitř řasy tvrdé pleny mozkové jsou běžné variace vytvořené
v různém stupni.
Os ethmoidale - kost čichová
Os ethmoidale, kost čichová (obr. 176 a 177), je tvořena
třemi hlavními částmi; jsou to:
lamina cribrosa - dírkovaná ploténka, uložená horizontálně
v bázi lebeční,
lamina perpcndicularis - ploténka svislá, postavená
ve střední čáře, součást nosní přepážky;
labyrinthi ethmoidales - párové soubory dutin
v bočních stěnách nosní dutiny.
Lamina cribrosa
Lamina cribrosa, dírkovaná ploténka (lat. cribrum,
síto), je vodorovně vsazena do lebeční baze, uprostřed,
před malými křídly klínové kosti, mezi očnicovými
částmi čelní kosti.
Horní plocha ploténky hledí do dutiny lebeční.
Spodní plocha ploténky hledi do dutiny nosní, kde
je součástí stropu dutiny.
Foramina cribrosa jsou četné otvůrky pro vlákna
čichového nervu (n. olfactorius), jimiž je lamina
cribrosa prostoupena.
Crista galii (lat. gallus, kohout) vyčnívá vpředu
uprostřed dírkované ploténky do nitra lebky jako sagitální
hřeben.
Na crista galii je připojen sagitální pruh tvrdé pleny mozkové,
zvaný falx cerebri (lat. falx, srp).
*) Friedrich Arnold (1803-1890), německý anatom, profesor v Curychu, Freiburgu, v Tůbingen a v Heidelbergu
**) Andreas Vesalius (1514-1564), italský anatom, profesor v Padově, Bologni a v Pise, zakladatel moderní anatomie, autor první vědecky
napsané anatomie, založené na poznatcích z pitev (1543)