lebka, kostra hlavy

140 KOST KLÍNOVÁ
V chondrogenní části kosti se objevují tyto variace:
a) processus paramastoideus, kaudální výčnělek na pars latcralis;
b) condylus tertius, kloubní ploška na předním okraji tbramen
inagnum, v místě, kde se opírá apex dentis axis;
c) manifestace okcipitálního obratle - přespočetný obratel, rýsující
se zevně kolem foramen magnum; je to zbytek okcipitálního
somitu;
d) asimilace atlasu, tj. atlas splývající s os occipitale.
Os sphenoidale - kost klínová
Os sphenoidale, kost klínová (obr. 173 a 174), je
středem chondrogenní lebeční baze.
Tělo kosti a tři páry výběžků utvářejí kost klínovou:
corpus ossis sphenoidalis, tělo kosti klínové, je
uloženo v bázi lebeční před pars basilaris ossis occipitalis;
alae minores, malá křídla, vystupují z těla vpředu
nahoře,
alae majores, velká křídla, odstupují jako mohutné
útvary laterálně;
processus pterygoidei, výběžky křídlové (řeč. ptcryx,
křídlo), míří kaudálně a přikládají se ke splanchnokraniu.
Corpus ossis sphenoidalis
Corpus ossis sphenoidalis má tvar nepravidelné krabičky
s přístupnou horní, přední a dolní stěnou.
Zadní stenaje spojena s basis ossis occipitalis za růstového
období synchondrosou,
synchondrosis sphenooccipitalis, po 18. 20. roce
života synostosou (srov. str. 136);
od obou postranních stěn těla odstupují alae majores,
od horní přední strany těla odstupují párové
alae minores a od zadní dolní strany těla odstupují
párové processus pterygoidei (viz dále).
Sinus sphenoidales jsou párové, dopředu otevřené
dutiny v těle kosti klínové;
septum sinuum sphenoidalium odděluje pravý
a levý sinus jako sagitálně, často asymetricky postavená
přepážka.
Horní strana těla je obrácená do dutiny lebeční. Na
ní se popisují tyto útvary:
fossa hypophysialis - nepárová jamka pro hypofysu;
sella turcica, turecké sedlo - označení jamky pro
hypofysu přirovnáním ke tvaru tureckého sedla,
protože je vzadu doplněna vyvýšením charakteristického
tvaru, jímž je
-dorsum sellae - zadní vyvýšená transversální lišta
sedla;
processus clinoidei posteriores - párové postranní
výběžky horního okraje dorsum sellae;
sulcus caroticus - párový otisk a. carotis interna
podél boků tureckého sedla;
lingula sphenoidalis -proužek kosti lemující zevně
sulcus caroticus; mírně vybíhá z těla kosti dorsolaterálním
směrem;
sulcus prechiasmaticus -mělkýpříčný žlábckpřed
fossa hypophysialis, nad kterým jsou umístěny zrakové
nervy a jejich zkřížení (chiasma);
canalis opticus - široký okrouhlý průchod ze sulcus
prechiasmaticus do očnice (skrze odstup malých
křídel, která vycházejí z horní přední strany těla
kosti, před sulcus prechiasmaticus); tímto kanálem
prochází zrakový nerv, n. opticus a očnicová tepna,
a. ophthalmica.
Přední strana těla míří do dutiny nosní. Tudy se
otvírají sinus sphenoidales;
apertura sinus sphenoidalis je vlastní párový
vstup do pravého a levého sinu,
conchae sphenoidales - párové tenké kostěné lamely
- zmenšují vstupy do sinus sphenoidales;
vznikly jako součást kosti čichové a druhotně se zpředu připojily
k tělu kosti klínové;
crista sphenoidalis - vystupuje dopředu ve střední
čáře jako podélná lamela v místě septum sinuum
(a spojuje se s kostěnou přepážkou nosní, kterou
v tom místě tvoří svislá ploténka kosti čichové).
Spodní strana těla kosti klínové je rovněž obrácena
do dutiny nosní;
rostrum sphenoidale je ostrá sagitální hrana uprostřed
spodní plochy (dopředu přechází v crista sphenoidalis
přední strany těla); na rostrum zdola nasedá
kost radličná, vomer, která je součástí kostěné nosní
přepážky.
Alae minores
Alae minores, malá křídla, jsou dvě ploténky trojúhelníkovitého
tvaru, navzájem splývající ve střední
čáře. Odstupují od horní přední strany těla; odstupem
proniká canalis opticus (viz výše). Jejich horní plocha
hledí do dutiny lebeční, spodní plocha do očnice.
Zadní okraje malých křídel tvoří rozhraní přední
a střední jámy lebeční;
processus clinoidei anteriores vyčnívají dozadu
jako párové výběžky ze zadních okrajů malých křídel,
blíže tčlu kosti.
Přední okraje malých křídel jsou spojeny švy;
uprostřed s kostí čichovou, po stranách s kostí čelní.