lebka, kostra hlavy

170 KOST LÍCNÍ
Obr. 200. OS ZYGOMATICUM levé strany; pohled zleva zpředu
1 facies orbitalis
2 foramen zygomaticoorbitale
3 processus frontalis
ít foramen zygomalicofaeiale
5 i processus temporalis (spolu s proč. zygomaticus kosti spánkové
vytváří arcus zygomaticus)
6 facies lateralis
t tuberculum marginale (var.)
Do lícní kosti vstupuje, v ní se větví a dvěma větvemi
z ní vystupuje nerv z 2. větve n. trigeminus,
n. zygomaticus;
foramen zygomaticoorbitale je otvor na očnicové
ploše, kudy n. zygomaticus do lícní kosti vstupuje;
foramen zygomaticofaeiale je otvor na tvářové
ploše, kudy vystupuje stejnojmenná větev nervu;
foramen zygomaticotemporale je otvor na temporální
ploše kosti, kudy vystupuje větev stejného jména.
Osifikace a variace lícní kosti
Osifikace lícní kosti
Os zygomaticum osifikuje endesmálně. Koncem 3. fctálního měsíce
se objeví 2-3 ostrůvky osifikace, které se záhy spojí v jediné
centrum, odkud se osifikace šíří do výběžků.
Variace lícní kosti
Nejčastější variace souvisí s osifikačním procesem:
1. Os zygomaticum bipaiiitum je kost rozdělená podle původních
center osifikace na horní a dolní část; šev mezi oběma částmi může
jít přes foramen zygomaticofaeiale.
2. Os zygomaticum tripartitám je důsledek samostatné osifikace tří
původních osifikačních jader; švy pak dělí kost na os prezygomaticum,
která zahrnuje margo orbitalis, os postzygomaticum, kam
patří proč. frontalis a horní polovina proč. temporalis, a os infrazygomaticum,
což je asi l cm široký pruh kosti podél dolního
okraje; výskyt rozdělené kosti se udává na asi 0,3 %.
3. Defekt nebo nekompletní vývoj arcus zygomaticus byl pozorován
jako vzácná variace.
4. Tuberculum marginale (obr. 200) je nekonstantní výstupek na
zadním obvodu proč. temporalis, těsně pod frontozygomatickým
švem. Souvisí s rozvojem m. temporalis ve spánkové jámě. Jeho
výskyt je běžný.
Mandibula - dolní čelist
Mandibula, dolní čelist (obr. 201 a 202), se skládá
z těla a dvou vzestupných ramen, jež odstupují z těla
mandibuly v pravém a levém úhlu čelisti;
corpus mandibulae, tělo dolní čelisti, je nepárové,
parabolicky zahnuté;
rámus mandibulae, rameno** dolní čelisti, je vzestupný
plochý úsek, nesoucí kloubní hlavici pro
spojení dolní čelisti s lebeční baží;
angulus mandibulae je úhel vzadu při dolním
okraji těla čelisti, jímž přechází tělo mandibuly ve
vzestupné rameno.
*) V poslední době se na některých stomatologických pracovištích a v Nomina Anatomica Veterinaria objevuje termín „větev" dolní čelisti.
Jde o věrný překlad latinského „rámus", v češtině však významově nevhodný, neboť tato část čelisti neodpovídá větvi (stromu, cévy, nervu),
ale složce mechanické ve smyslu ramena páky. Rozdíl obou významů je vyjádřen i v oficiální anglické nomenklatuře (FCAT, 1998), kde u cév
a nervů se užívá názvu „branch", u čelisti „mandibular rámus". Do českého anatomického názvosloví zavedl termín rameno čelisti Janošík
(1898) a nahradil tak nevyhovující „wětew sáně čili dolnj žuchwy" (Staněk, 1840) a „křídlo čelisti" (Schrutz, 1892).