160 KOST TEMENNÍ Obr. 190. OS PARIETALE; pravá strana; pohled zleva shora zezadu 1 margo sagittalis (spojení s druhostrannou kostí tcmenní v sutura sagittalis) 2 margo occipitalis (spojení s os occipitale v sutura lambdoidca) 3 margo frontalis (spojení s kostí čelní v sutura coronalis) 4 sulci arteriae meningeae mediae 5 margo squamosus (spojení s kostí spánkovou v sutura squamosa) Obr. 191. OS LACRIMALE; levá strana; pohled zleva zpředu 1 crista lacrimalis posterior 2 sulcus et fossa sacci lacrimalis
sutura sagittalis, šev šípový, spojuje horní okraj (margo sagittalis) s druhostrannou temenní kostí; sutura lambdoidea, šcv lambdový, spojuje zadní okraj (margo occipitalis) s kostí týlní; sutura squamosa, šev šupinový, spojuje dolní okraj (margo squamosus) se squama temporalis, šupinou kosti spánkové. Okraje temenní kosti se setkávají v úhlech označených podle kostí, s nimiž jsou v kontaktu: angulus frontalis - horní přední úhel, angulus sphenoidalis -dolní přední úhel, angulus occipitalis - horní zadní úhel, angulus mastoideus - dolní zadní úhel, obvykle nepravidelný. Na vnější ploše temenní kosti se rozeznávají tyto útvary: tuber parietale, hrbol kosti temenní - výrazněji zakřivené místo; je to místo kosti, odkud začala její osifikace; pod tuber parietale jsou patrné dvě souběžné obloukovité, kraniálně konvexní linie: linea temporalis superior, horní linie, pro připojení fascie m. temporalis; linea temporalis inferior, dolní linie, pro připojení vlastního svalového okraje m. temporalis; foramen parietale, otvor kraniálně (při sutura sagittalis), je průchod pro žilní spojku (emissarium parietale). Na vnitřní ploše jsou zřetelné rýhy, skloněné šikmo dozadu; jsou to: sulci arteriae meningeae mediae, v nichž probíhají větve tepny jmenované v názvu; sukus sinus sagittalis supcrioris, otisk žilního splavu, který se táhne podél sutura sagittalis; v něm a při něm se kromě foramen parietale (viz výše) vyskytuje více jamek a drobných otvůrků v kostní lamina interna, do kterých za čerstva vnikají výběžky mozkových plen. Osifikace a variace kosti temenní Osifikace kosti temenní Kost osifikujc endesmálně (od konce 9. fetálního týdne) :e dvou center nud sebou, v místě příštího tuber parietale. Obě centra rychle (v 10. týdnu) splynou v centrum jediné, odkud se osifikace paprsčitě šíří. U novorozence jsou švy při okrajích os parietale široké, ve formě vazivových membrán, a dovolují mírné posuny sousedních kostí přes sebe a tím změnu konfigurace hlavičky za porodu. Osifikace u novorozence ještě nedosahuje do úhlů kosti. Variace kosti temenní 1. Os parietale bipartitum je stav, kdy se kost skládá ze dvou nad sebou uložených kostí, což odpovídá dvěma osifikačním centrům v os parietale, která včas nesplynula. V sutuře, která obě složky spojuje, může být vazivové rozšíření, označované jako fanticulits KOST SLZNÍ 161 intraparietatis (srov. Lebka novorozence, str. 202). Tyto variace jsou poměrně vzácné. 2. Os bregmaticum je kůstka ve švů (os suturae), kosočtverečného tvaru, vložená ve střední čáře mezi kosti temenní a kost čelní. Protože vzniká ještě v době, kdy existuje dvojité os frontale, vsouvá se svým předním cípem mezi zadní okraje pravé a levé čelní kosti. 3. Foramen parietale vykazuje značnou variabilitu ve velikosti a také v počtu; může být jen jedno, na levé nebo pravé straně, byla popsána i tři foramina parietalia, dvě na jedné straně, jedno na straně protilehlé. Os lacrimale - kost slzní Os lacrimale, kost slzní, je tenká čtverhranná plochá kůstka, zasazená do vnitřní stčny očnice tak, že se kraniálně stýká s os frontale, ventrálně a kaudálně s maxilou a dorsálně s lamina orbitalis kosti čichové. Svou laterální plochou hledí do očnice, mediální plochou do dutiny nosní, kde zčásti naléhá na cellulae ethmoidales anteriores (a stýká se též s výběžkem - proč. lacrimalis - dolní skořepy nosní - viz str. 146). Na očnicové ploše slzní kosti jsou tyto útvary: crista lacrimalis posterior, vertikální lišta umístěná blíže k přednímu okraji kosti, sulcus lacrimalis, nápadná oblá vertikální brázda, kterou předchozí lišta ohraničuje zezadu (přední ohraničení této brázdy, crista lacrimalis anterior, je na čelním výběžku horní čelisti - viz str. 166); fossa sacci lacrimalis, jáma pro slzní vak, je kaudálně rozšířený a prohloubený sulcus lacrimalis; canalis nasolacrimalis pokračuje z fossa sacci lacrimalis jako kostěný kanál na zevní stěnu nosní dutiny; z fossa sacci lacrimalis vystupuje otvorem, který je ohraničen tenkým hamulus lacrimalis slzní kosti a výřezem na hranici těla a čelního výběžku horní čelisti (viz str. 165); pokračuje pak dolů po zevní straně nosní dutiny, kde jeho laterální stěnu tvoří žlábek na nasální ploše maxily a mediální stěnu proč. lacrimalis dolní skořepy nosní, pod kterou canalis nasolacrimalis ústí. Kanálek za čerstva obsahuje ductus nasolacrimalis, který začíná ze slzního vaku a odvádí slzy do nosní dutiny (blíže viz Apparatus lacrimalis, 3. díl, str. 602). Osifikace a variace kosti slzní Osifikace kosti slzní Os lacrimale osifikuje endesmálně, z jednoho osifikačního centra, zpravidla ve 3. měsíci nitroděložního života. Variace kosti slzní /. Os lacrimale může být nápadně malé nebo může zcela chybět. 2. Canalis nasolacrimalis může být kompletně tvořen maxilou, event. ještě s připojením os ethmoidalc. j. Os lacrimale accessorium se může vyskytnout jako drobná kůstka před vlastní slzní kostí.
Change language