lebka, kostra hlavy

136 KOST TÝLNÍ
NEUROCRANIUM
Os occipitale - kost týlní
OSSA CRANII - KOSTI LEBKY
Os occipitale, kost týlní (obr. 170-172), obklápí
foramen magnum, otvor týlní. Před ním je
pars basilaris ossis occipitalis (corpus, tělo), jež po
obou stranách otvoru přechází v
partes laterales, postranní části;
squama occipitalis, šupina kosti týlní, je část kosti
za foramen magnum, klenoucí se v záhlaví dozadu
a vzhůru.
Pars basilaris
Pars basilaris stoupá od foramen magnum šikmo
dopředu vzhůru, ke kosti klínové. Na ní jsou tyto typické
útvary:
clivus, mělce vyhloubený svah nitrolebeční (kraniální)
plochy baze kosti týlní (lat. clivus, svah, též
pahorek), sestupující od klínové kosti dozadu dolů
k foramen magnum;
tuberculum pharyngeum, hrbolck uprostřed spodní
(bazální) plochy, na který je připojen hltan.
Synchondrosis sphenooccipitalis, která je růstovým
místem lebeční baze, spojuje vpředu pars basilaris
s tělem kosti klínové; po 18.-20. roce věku se
mění v synostosu (zaniká). Její přítomnost je jedním
ze znaků pro určení věku podle lebky.
Partes laterales
Partes laterales, postranní části kosti týlní, jsou uloženy
zevně od foramen magnum. Na partes laterales
se nacházejí tyto útvary:
condyli occipitales, párové vyvýšeniny s kloubními
plochami pro atlantookcipitální skloubení (viz str.
109 a 110);
canalis nervi hypoglossi, průchod pro XII. hlavový
nerv (n. hypoglossus), probíhající napříč
skrze kondyly;
fossa condylaris, jamka za kondylem, z ní vede do
nitra lebky
canalis condylaris, průchod obsahující spojku cxtrakraniálních
a intrakraniálních žil (takové spojky
se nazývají emissaria)',
incisura jugularis, zářez na zevním okraji pars lateralis;
foramen jugulare, otvor, ve který je incisura jugularis
doplněna obdobným a stejně nazvaným zářezem
na přilehlé kosti spánkové (srov. str. 152, obsah
otvoru viz str. 185);
processus jugularis (obr. 170), výběžek z pars lateralis, za incisura
jugularis; odpovídá příčnému výběžku obratle;
processus intrajugularis, malý výběžek, který rozděluje jugulární
otvor v dorsolaterální a ventromediální část.
Squama occipitalis
Squama occipitalis, šupina kosti týlní, se skládá ze
dvou oddílů různého původu; jsou to:
chondrogenní část, jež přiléhá k foramen magnum, a
desmogenní část, vybíhající od chondrogenní části
v záhlaví trojúhelníkovitě vzhůru mezi kosti temenní.
Hranice obou složek je u fetů a novorozenců patrná vždy, u dospělých
je někdy zřetelná jako tenký zářez zvaný
sutura mendosa (obr. 172).
Sutura lambdoidea (podle tvaru řeckého písmene A.)
je pilovitý šev spojující horní okraj šupiny kosti
týlní (margo lambdoideus) s kostmi temenními.
Pokračování margo lambdoideus dolů dopředu ke styku týlní kosti
s proč. mastoideus kosti spánkové se označuje jako margo mastoideus.
Na zevní straně šupiny se popisují tyto útvary:
protuberantia occipitalis externa, nepárový hrbol,
od něhož se na obě strany rozbíhají nízké kostěné
lišty:
linea nuchalis suprema, nejvyšší z lišt (pro úpon
povrchové šíjové fascie),
linea nuchalis superior, blízko pod předchozí lištou
(pro úpon trapezového svalu),
linea nuchalis inferior, nejkaudálnčjší z lišt (místo
úponu vazivových sept mezi vrstvami šíjových svalů);
pianům occipitale představuje plochu šupiny po
obou stranách mezi linea nuchalis superior a foramen
magnum (je to místo úponu hlubokých svalů
přicházejících od zadní strany páteře); ve střední
čáře zde bývá
crista occipitalis externa, hrana, která představuje
úponovou linii pro lig. nuchae (viz str. 109).
Na vnitřní straně šupiny se rozeznává:
protuberantia occipitalis interna, nápadné nepárové
vyvýšení uprostřed vnitřní plochy šupiny;
eminentia cruciformis, křížovitě (sagitálně i transversálnč)
se rozbíhající vyvýšení, nesoucí