lebka, kostra hlavy

146 KOST ČICHOVÁ
Lamina perpendicularis
Lamina perpendicularis, svislá ploténka, je nepárová,
sagitálně uložená; sestupuje kaudálně od lamina
cribrosa, k níž je připojena, a tvoří horní
přední část kostěné přepážky nosní.
Labyrinthi ethmoidales
Labyrinthi ethmoidales,JHchoyé labyrinty, jsou párově
uspořádané skupinky kostěných dutinek;
cellulae ethmoidales, dutinky (sklípky) labyrintu,
sestupují od okrajů lamina cribrosa vpravo a vlevo
jako součásti bočních stěn nosní dutiny a svou
vnější plochou tvoří součást vnitřní stěny očnice;
cellulae ethmoidales se dělí na
: cellulae anteriores, mediae et posteriores; jsou vystlány
sliznicí vychlípenou z dutiny nosní, a mají
proto s nosní dutinou spojení (viz dále, srov. též
Kostěná dutina nosní, str. 193 a 194);
lamina orbitalis (lamina papyracea) kryje sklípky
ze strany očnice jako papirově tenká lamela.
Labyrinty se stýkají s kostí slzní (dopředu), s kostí
čelní (kraniálně), s malým křidlcm kosti klínové (dorsokraniálně),
s os palatinum (dozadu) a s maxilou
(kaudálně).
Foramen ethmoidale anterius et posterius jsou
dva otvůrky za sebou při horním okraji lamina orbitalis,
v místě jejího spojení s kostí čelní. Vedou cévy
a nervy (viz str. 193).
Od nosní plochy labyrintů se pod sebou odvíjejí
(shora dolů a konvexitou dovnitř nosní dutiny)
nosní skořepy, conchae nasales (viz obr. 219):
concha nasalis superior, horní skořepa nosní, a
concha nasalis media, střední skořepa nosni.
Obě se podobají lastuře škeble; horním okrajem
jsou upevněné na stěnách labyrintů, vyklenují se
konvexitou do nosní dutiny a vyčnívají do ní většinou
své plochy a volným dolním okrajem.
Prostor, v němž je concha nasalis superior, se nazývá
meatus naši superior, horní nosní průchod; do něho vzadu ústí
drobnými otvory
cellulae ethmoidales posteriores a sinus sphenoidalis.
Prostor mezi concha nasalis media a stěnou labyrintů, rcsp.
kaudálním pokračováním boční stěny nosní, maxilou, je
meatus naši medius, střední nosní průchod; do něho ústí cellulae
ethmoidales anteriores et mcdiae, jakož i dutina čelní kosti a dutina
horní čelisti.
Cellulae ethmoidales anteriores (někdy i mediae) a průchod do
dutiny kosti čelní mívají společné nálevkovité ústí,
infundilnilum ethmoidale.
Processus uncinatus (conchae mcdiae) vyčnívá dozadu dolů od
spodní, k labyrintu přiléhající části concha media a spojuje se s výběžkem
concha nasalis infcrior (viz str. 146).
Concha nasalis suprema je přídatná malá skořepa, někdy vytvořená
nad concha superior. Je to zakrnělý zbytek z fylogenetického
vývoje, kdy bylo skořep více a podstatně rozšiřovaly plochu
nosní sliznice.
V místě krytém střední skořepou se nápadněji vyklenuje jedna
z cellulae anteriores; hrbolek, který na nosní stěně labyrintu vytváří,
se označuje jako
bulla ethmoidalis.
(Jako samostatná kost je ještě vytvořena concha nasalis
inferior, dolní skořepa nosní -viz dále, str. 146.)
Osifikace a variace kosti čichové
Osifikace kosti čichové
Os ethmoidale osifikujc (obr. 178) od 4.-5. měsíce nitroděložního
života, a to z center v čichových labyrintech a ve střední skořcpě.
Lamina cribrosa osifikuje až po narození, její osifikace končí ve
2. roce života. Osifikace do ní překračuje z labyrintů a z lamina
perpendicularis, která končí osifikaci až s koncem růstového období.
Samostatně osifikuje crista galii (od 2. roku) aspojuje se s lamina
cribrosa (koncem 4. roku).
Cellulae ethmoidales jsou po narození jen mělké výklenky;
teprve později se zvětšují a vklesávají hlouběji do kosti. Definitivního
tvaru a rozsahu dosahují až po pubertě. V souvislosti s os
ethmoidale osifikují conchae sphenoidales a druhotně se stávají
součástí kosti klínové.
Variace kosti čichové
1. Processus alares (Hyrtl) - malé křídlovité výběžky, vystupující
z předního okraje crista galii dopředu laterálně; mohou obklápět
foramen caecum (viz Os frontale, str. 157).
2. Oxsa internasalia -zpravidla dvě drobné, vertikálně postavené
ploché kůstky, spojující přední horní okraj lamina perpendicularis
s ossa nasalia (s internasálním švem).
Četné funkčně bezvýznamné variace se týkají počtu a konfigurace
cellulae ethmoidales.
Concha nasalis inferior -
dolní skořepa nosní
Concha nasalis inferior, dolní skořepa nosní (obr.
179), je tenká plochá kost, tvarem podobná střední
skořepě nosní, poněkud větší, obdobně vyklenutá
a svým horním okrajem fixovaná ke stěně nosní
dutiny.
Processus maxillaris je zahnutý výběžek na kraniální
straně, jímž je dolní skořepa ve švech přirostlá
k nosní ploše horní čelisti tak, že tuto plochu doplňuje.
Zmenšuje tím otvor, jímž je dutina horní čelisti
spojena s dutinou nosní (viz str. 165).
Z horního okraje skořepy ještě vyčnívají dva výběžky:
processus lacrimalis - malý výběžek dopředu vzhůru pro spojení
s kostí slzní; přiložením k maxilc a k slzní kosti spoluvytváří stěnu
kostěného canalis nasolacrimalis (srov. str. 161 a 165);
processus ethmoidalis - výběžek dozadu vzhůru pro spojení
s proč. uncinatus conchae mediae (viz výše).